Když jsem koncem loňského roku obdržela pozvání na koncert Vivat Comenius s protagonisty Štěpánem Rakem a Alfredem Strejčkem, konaný při příležitosti křtu výboru z Obecné porady o nápravě věcí lidských (křtu a knize Obecná porada o nápravě věcí lidských byl věnován článek v letošním čtvrtém čísle Phoenixu) v předvánoční vyšperkované Praze, netušila jsem, jak dalece a niterně mne v živě podaném přednesu zaujmou nejen hluboké, nadčasové a zároveň velmi aktuální myšlenky Komenského, ale hlavně mne oslovila forma podání spočívající ve skloubení s originálním a přitom citlivým hudebním zpracováním.

Pro ty, kterým snad nejsou tato jména příliš povědomá, si dovolím připomenout, že Alfred Strejček je herec se zaměřením na recitaci a také duchovní otec a autor díla Vivat Comenius. Štěpán Rak je světoznámý kytarový virtuos, skladatel, pedagog, básník, ale také astrolog a fotograf, Vivat Comenius je jeho dítětem po stránce skladatelské; ať mne pánové omluví, pokud jsem neuvedla všechny aktivity z jejich širokého repertoáru. Doma jsem si pro osvěžení paměti vyhledala časopisy Gemma (časopis s duchovní tématikou, vycházel po sametové revoluci do r. 1995 – pozn. red.), kde se počátkem devadesátých let objevil snad jeden z prvních obsáhlejších rozhovorů s těmito umělci na téma jejich díla věnovaného Komenskému, s nímž v mnohajazyčném provedení sjezdili snad již celý svět.

Tehdy autor rozhovoru upozorňoval na skutečnost, že oba jste se svým mimořádným nadčasovým dílem – poselstvím známi spíše v zahraničí než u nás. Co se za tu dobu všechno změnilo, jak se daří šířit myšlenky Komenského tak originálním uměleckým způsobem?

Síla odkazu J. A. Komenského je stále živá i dnes. Jsme proto oba potěšeni, pokud ho můžeme prezentovat. S projektem Vivat Comenius jsme navštívili přes 30 zemí světa, a to svědčí o mnohém. Zájem o Komenského ve světě je stálý na nejrůznějších pódiích.

Vedete si přesnou evidenci svých představení. Kolik jich bylo a v kolika jazykových podobách? Je ještě země, kterou jste zatím nenavštívili a kam byste se chtěli určitě dostat?

Prozatím jsme absolvovali 609 vystoupení v sedmi jazykových mutacích. Těch zemí, které jsme dosud nenavštívili, je jistě dost, ale oba by nás lákalo pozvání do Ruska a Japonska.

Pojí se k vaší zahraniční (případně i tuzemské) koncertní misi nějaký nezapomenutelný zážitek, o který byste se rádi podělili se čtenáři?

A.S.: Nezapomenutelným zážitkem bylo vystoupení v loňském roce na podzim v galerii Uffizi ve Florencii. Když jsme vstoupili do kaple, kam byl přenesen Rembrandtův obraz s podobiznou Komenského, byli jsme dojati. Tam se propojilo cosi, o co se Štěpánem už dvacet let usilujeme. Dívali jsme se do očí Komenskému a toto setkání nám zprostředkoval sám Rembrandt. Když pak zněly myšlenky Komenského s kongeniální Štěpánovou hudbou, myslím, že tato chvíle byla vrcholem našeho uměleckého usilování. Více se slovy nedá vyjádřit.

Ohlédnete-li se za svou bohatou aktivitou spojenou se šířením odkazu, za svým mnohaletým putováním po vlastech českých a hlavně nečeských, máte dobrý pocit ze snahy o zasetí semínek živého ducha do niter posluchačů, nebo vás někdy přepadl pocit přinejmenším nostalgický nad stavem dnešního světa plného chaosu?

Nikdy nebylo na světě lépe a nikdy také nebylo hůře. Poměr moudrosti, chtivosti, agresivity i hlouposti je neměnný a všechny generace bojují a budou bojovat s týmž problémem. Takže skepse není na místě. To je realita našich životů a můžeme-li myšlenkami Komenského alespoň na chvíli posvítit na cestu, učiňme tak.

Stejně jako já nevěříte na náhodná setkání zvláště, pokud vedou k dlouhodobému vztahu, ať už životnímu nebo pracovnímu. Vaše vzájemné setkání, které vedlo k tak úžasné spolupráci, bylo zajisté "shůry" načasované. Jak k němu vlastně došlo?

Osudové setkání to bylo. Potkali jsme se vlastně náhodou při natáčení v televizi a okamžitě jsme oba vnímali, že to není naposledy. Spolupracujeme dvacet let a naší pýchou je, že vzdor tak dlouhé prožité době netrpíme žádnou ponorkovou nemocí a společně se těšíme a připravujeme další projekty.

Dnes už asi málokdo ví, že vám nestačilo stvořit skvělé hudebně-dramatické dílo, které úspěšně osobně prezentujete, ale že jste zvěčnili Komenského i na nebi. Nad našimi hlavami v souhvězdí Hadonoše svítí v noci hvězda zvaná Comenius, a to pouze vaší zásluhou. Je to méně obvyklý způsob projevené pocty in memoriam, kterou si jistě Komenský zaslouží. Jaká se váže historie k tomuto vašemu počinu?

Bereme to pouze jako soukromé poděkování Komenského géniu.

Vaše umělecké aktivity vás opravňují být nositeli titulu renezanční lidé. Vaše umělecké okruhy zájmů, aby mohly být plně rozvinuty, předpokládají u člověka přítomnost důležitého symptomu a tím je cit nejen ke kráse a umění, ale k životu vůbec. Ve společnosti však stále převládá názor, že cit je převážně ženskou záležitostí, muži mají být stateční, výdělečně aktivní, slzy potlačovat. Myslíte si to také?

Jsme pevní, stateční, výdělečně aktivní, pouze přitom občas také brečíme.

Jak kloubíte své umělecké aktivity a koníčky s potřebným muzikálním trénováním – to je otázka pro Štěpána Raka. Máte při svém bohatém programu čas na nicnedělání?

Bohudíky, termín nicnedělání mi nic neříká, neboť se stále něčím zabývám. Když zrovna necvičím na kytaru, komponuji, nebo se zabývám věcmi mezi nebem a zemí, kam patří například má záliba v astrologii, numerologii a především kytaroterapii, v rámci níž používám kamennou kytaru, kterou mi věnoval vynikající sochař Jan Řeřicha z Prahy.

A co vám oběma říká slovo meditace?

A.S.: Meditace není nikdy součástí mých pracovních aktivit, ale je tolik potřebným vytržením z každodenních starostí, načerpáním nových sil a opětovným uvědoměním si skutečných hodnot.

Š. R.: Vnímám, že hudba, které jsem každodenně nablízku, je mou meditací.

Kdo se zajímá o astrologii, ten si nemůže nepovšimnout oficiálně uváděného data narození u jména Štěpán Rak. Byl jste dítětem přivezeným na konci války na tanku z Ukrajiny, zde vás adoptovali čeští rodiče. Uváděné datum narození zřejmě není skutečným dnem, kdy jste poprvé zaplakal. Znáte své datum narození? Jako astrologa vás to muselo velmi nutit pátrat po bližších okolnostech…

Pan profesor Urban říkal: "Co je psáno, to je dáno." A tak jsem své datum přijal za své. Nevím, zdali o něm mohu říci, že je příznivé. Každý máme svůj osud a svobodnou vůli. A i když nám hvězdy nejsou mnohdy příliš nakloněny, věřím, že pokud člověk požádá, budou jeho kroky vedeny správným směrem.

Časopis Phoenix čtou lidé hledající, alternativně myslící, kteří se nespokojují s informacemi plošně mediálně podávanými v denním tisku. Hledají hlubší hodnoty, jiné náhledy, jinou pravdu. Co byste jim na závěr vzkázali jako své krédo?

A.S.: Ptáte se na tajemství? Má jediné jméno. Začínat stále znovu.

Š. R.: Proč máme dlouhá léta k životu a jenom okamžiky k rozhodnutí…

Děkuji za rozhovor.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2009.