Jak jsme viděli v předcházejícím díle, promítáme naši vinu a zlobu na lidi, kteří mají schopnost rezonovat s našimi city, a tito lidé se stávají vhodnými obětními beránky.

Stejně jako používá rozhlasová stanice určitou frekvenci, na níž vysílá svoje programy, tak i naše pocity (energie v pohybu) vibrují na určitém kmitočtu. Lidé, kteří s našimi pocity rezonují, vibrují na stejném kmitočtu a pravděpodobně mají podobné emoční vzorce jako my, které pak odrážejí zpět k nám.

Také naše nejniternější přesvědčení mají určitou frekvenci. Když je vyslovíme nahlas, dáváme jim ještě větší energii a ve vesmíru ještě nabírají svoji přirozenou kvalitu. Tak naše vyslovená přesvědčení ovlivňují dění ve světě. Navíc další lidé rezonují s energetickou frekvencí tohoto přesvědčení. Jinými slovy vibrují souhlasně na stejném kmitočtu. Když se tak stane, jsou naše přesvědčení přitahována zpět do našeho života, aby se nám ukázala jako v zrcadle. To nám dává příležitost podívat se na ně, a když je to nezbytné, změnit je. Nezrcadlí se nám pouze negativní přesvědčení. Např. vystupujeme-li jako milující a důvěryhodní lidé, budeme zřejmě do našeho života přitahovat lidi, kteří jsou podobně jako my důvěryhodní a starostliví. Vzpomeňte si na první díl, kde byla paní Jill přesvědčená, že nikdy v životě nemůže být pro nějakého muže dost dobrá. Toto přesvědčení rezonovalo s mužem, který byl závislý na sexu. Byl pro ni ideálním partnerem, protože podporoval toto její přesvědčení neustálými nevěrami s jinými ženami. Dával jí tak najevo, že pro něho není dost dobrá. Ona si však v tomto vztahu takové spojení neuvědomila a nevyléčila si tak utrpení, které jí tato víra přinášela. Takže si našla dalšího muže (Jeffa), který také rezonoval s jejím přesvědčením. Ten upevňoval její víru jiným způsobem – svojí přehnanou péčí o dceru Lorraine. V této situaci Jill poznala tuto souvislost a uvědomila si, že zrcadlil její přesvědčení, že není pro muže dost dobrá. Oba se pak vyléčili.

Chcete-li se změnit, podívejte se do vlastního "zrcadla"

Když se chcete dozvědět, co na sobě nemáte rádi a čeho jste se pravděpodobně zřekli, podívejte se prostě na to, co vás rozčiluje na lidech, kteří vstupují do vašeho života. Pohlédněte do zrcadla, které vám nastavují. Jestliže přitahujete do svého okolí mnoho zlých lidí, patrně jste se nevyrovnali se svojí vlastní zlobou. Jestliže se zdá, že vám lidé upírají lásku, nějaká část vašeho já zřejmě není ochotná lásku dávat. Když vám lidé stále něco kradou, nějaká vaše část se chová nebo cítí nečestně. Jestliže vás lidé zrazují, možná jste také někoho v minulosti zradili. Podívejte se také na to, jaká témata vás nenechávají v klidu. Jestliže jste zapřisáhlým odpůrcem potratů, možná nějaká vaše část projevuje malou úctu k životu v jiných oblastech, nebo část vašeho já ví, že byste dokázali dítě týrat. Jestliže jste bytostně zaměření proti homosexualitě, možná jen nedokážete přijmout to, že nějaká část vašeho já občas má homosexuální sklony.

Odraz se vždy nedostaví tak pohotově nebo snadno. Například někdy se neidentifikujeme s určitým chováním, ale spíše se skrytými významy, které nám zprostředkovávají. Muž, kterého rozčiluje, že se jeho manželka přejídá a je obézní, možná nerezonuje s jakoukoli vlastní tendencí k přejídání, ale může rezonovat s tím, že jeho paní používá jídlo k tomu, aby se vyhnula citovým problémům, protože to odráží jeho sklon utíkat od vlastních citových problémů. Upřímně řečeno, poznat, co pro nás druzí odrážejí, možná vypadá jako pohled na řadu zkreslených obrazů v zrcadlovém bludišti.

Kouzlo radikálního odpuštění – automatický obrat projekce

Půvab Radikálního odpuštění spočívá v tom, že není potřeba, abychom rozpoznali, co přenášíme. Prostě tomu člověku odpustíme za to, co se v dané době děje. Když to uděláme, automaticky projekci zrušíme, ať je situace komplikovaná sebevíc. Důvod spočívá v tom, že člověk představuje původní problém, který především tuto projekci spustil. Když jí nebo jemu odpustíme, vymažeme původní obtíž. Navíc bez ohledu na to, co pokládáme za naše problémy, existuje pouze jeden jediný základní problém – naše vina ohledně odtržení od Boha. Všechny ostatní potíže vyplývají právě z tohoto prvotního problému.

Je ironií, že právě lidé, kteří nás v životě nejvíce rozčilují, jsou pro nás na úrovni duše nejužitečnější a nejvíce nás milují. Téměř vždy, a často za cenu vlastního nepohodlí, se nás tito lidé snaží poučit o nás samých a pobízejí nás na cestě k uzdravení. Pamatujte si, že se nejedná o pokojnou výměnu informací. Spíše se osobnosti těchto jedinců prudce střetávají. Duše každého hráče si tvoří vlastní scénář v naději, že protihráč nahlédne nakonec do jádra problému a uzdraví se.

Neberte život tak osobně

Není vůbec důležité, kdo vstoupí do vašeho života, aby vám pomohl dokončit váš úkol. Když se tohoto úkolu neujme jeden, přijde někdo jiný. Tragédie je, že jako oběti to zřídka pochopíme. Představujeme si, že jsme nešťastní příjemci škodlivého chování jiného člověka. Nedochází nám, že jsme zřejmě (na duchovní úrovni) přitáhli toho člověka a situaci z nějakého důvodu a že kdyby nepřišel tento, bude to určitě někdo jiný. Nesprávně se domníváme, že kdyby toho člověka nebylo, neměli bychom tento problém. Jinými slovy, vidíme problém v souvislosti s jistým člověkem, kterého máme právo nenávidět a odsuzovat za to, že nám působí bolest a neštěstí.

Obviňování rodičů

Často slýcháme nejrůznější obviňování, když lidé hovoří o svých rodičích – např.: "Kdybych tak měl jiné rodiče, byl bych dnes úplně jiný" apod. Chyba lávky. Mohli by si vybrat jiné rodiče, to je pravda, ale ti by jim poskytli úplně stejnou zkušenost, protože právě tu jejich duše potřebovala.

Opakování vztahových vzorců

Když vidíme sebe samé jako oběti, přemýšlíme pouze o tom, jak se zbavit posla. Ale nevnímáme poselství, které nám přináší. To vysvětluje, proč lidé dnes procházejí jedním manželstvím za druhým a pokaždé znovu vytvářejí stejnou dynamiku vztahu jako předtím. Když nepochopí poselství s prvním partnerem, jdou za dalším, který se jim pokouší zprostředkovat totéž poselství jako partner předchozí.

Vzájemná závislost a vzájemná projekce

Také hledáme jiné lidi, na něž přenášíme svoji vlastní nenávist k sobě samým, kteří ji nejenom přijímají, ale na oplátku přenášejí tu svoji zpět na nás. Označujeme tuto zvláštní dohodu za společnou závislost či závislostní vztah. Tento zvláštní jedinec kompenzuje to, o čem my se domníváme, že nemáme sami, tím, že nám neustále tvrdí, že jsme úplně v pořádku, takže nepociťujeme hanbu ohledně toho, kdo jsme. My pro ně na oplátku děláme totéž, takže oba lidé se naučí manipulovat jeden druhým prostřednictvím vysoce podmínečné lásky založené na fundamentální vině. Ve chvíli, kdy nás druhá strana přestane chválit, jsme přinuceni čelit tváří v tvář naší vině a nenávisti k sobě samým a vše se hroutí. Láska se okamžitě mění v nenávist a jeden partner napadá druhého. To vysvětluje, proč jsme svědky tolika poklidných vztahů, které se zdají být loajální a láskyplné, ale téměř v mžiku se mění na kotel nenávisti.

Příčina a důsledek

Základní myšlenkou naší reality je zákon příčiny a důsledku. Ten říká, že každá akce budí stejnou reakci. Proto také každá příčina musí mít důsledek a každý důsledek má svoji příčinu. Protože myšlenky jsou přirozené, má každá myšlenka ve světě svůj účinek. Jinými slovy, našimi myšlenkami – většinou neuvědoměle – tvoříme náš svět, svět humanity. Když vibrujeme na vysoké frekvenci, tedy když se modlíme, meditujeme nebo rozjímáme, dokážeme tvořit uvědoměle a záměrně prostřednictvím myšlenek. Většinu času to však děláme naprosto neuvědoměle. Jednotlivé nahodilé myšlenky nenesou tolik energie, takže vytvářejí relativné malý efekt. Avšak myšlenky provázené obrovským množstvím energie, především citové nebo tvořivé, mají na svět velký vliv. Když myšlenka nashromáždí dostatek energie, aby se stala přesvědčením, má ve světě ještě větší účinek. Stává se řídícím principem v našich životech a my pak vytváříme účinky – okolnosti, situace, dokonce fyzické události, které tuto víru potvrzují. Svět pro nás bude vždy takový, jaké přesvědčení o něm budeme mít.

Přijetí zásady, že myšlenka je tvořivá, je základem k pochopení Radikálního odpuštění. Umožňuje nám pochopit, že to, co se v našem životě objevuje, představuje to, co jsme si sami vytvořili našimi myšlenkami a vírou. Dovoluje nám to poznat, že prostě promítáme všechny naše myšlenky a přesvědčení o tom, jaké věci jsou, do našeho světa.

Projekce iluze

Metaforicky lze říci, že si promítáme film s názvem Realita prostřednictvím našeho mozku (projektoru) a přenášíme ho ven. Jakmile pochopíme, že to, co označujeme jako realitu, je pouze naše projekce, můžeme místo obviňování ostatních začít brát odpovědnost za to, co jsme vytvořili našimi myšlenkami, na sebe. Když změníme svoje vnímání a přestaneme věřit, že to, co se objevuje na plátně, je realita, zažijeme Radikální odpuštění.

Naše vědomí určuje, co se stane

I když je možná obtížné poznat, jak funguje princip příčiny a důsledku v našem životě, stává se zjevnějším, když se zamýšlíme nad tím, co se děje. Jinými slovy, když chcete znát svá přesvědčení, podívejte se na to, k čemu dochází. To vám prozradí, co odrážíte. Například, když vás neustále někdo napadá a potkávají vás samé pohromy, je pravděpodobné, že jste přesvědčeni o tom, že svět je velmi nebezpečné místo. Vytváříte si tyto situace proto, abyste si dokázali, že máte pravdu. A lidé vás v tom podporují tím, že se chovají nebezpečně a výhrůžně.

Pro ilustraci uvádíme příklad manželů, kteří vlastní v horách Severní Karolíny centrum pro duchovní setkávání. Werner, který má velmi obezřetnou povahu, se domníval, že by měli spolu se svojí ženou Jean uzavřít pojistku, která by chránila budovy proti ohni, škodám způsobeným bouří a častými tornády, jež přicházejí každý rok. Jean však byla ostře proti. Cítila, že mít takové pojištění jasně říká vesmíru, že nevěří v jeho bezpečí. Rozhodli se pojistku neuzavřít. Příští rok udeřila v jejich horách strašlivá bouře. Zasáhla celé území a vyvrátila z kořenů tisíce stromů. Vypadalo to tam jako za války. Bouře se strhla, když bylo ve středisku 36 lidí, a ti se nemohli dva dny dostat ven a pak se museli doslova prosekat. Ale navzdory tomu, že všechny okolní stromy popadaly, budovám se vůbec nic nestalo – obě byly ukryty pod stromy, které popadaly tak, že neporušily ani budovy, ani auta. Bylo to skvělé potvrzení jejich víry a ochoty důvěřovat.

Když se na tento případ podíváme z hlediska příčiny a důsledku, Jean si uvědomila, že uzavření pojistky by posílilo víru (příčinu) v nepřízeň osudu a vytvořilo by energii, že se něco špatného (důsledek) stane. Místo toho si zvolila následující myšlenku (příčinu): "Děláme zde Boží práci a jsme naprosto v bezpečí." Účinek, jak to na světě chodí, byl ten, že uprostřed všeho toho zmatku se nikomu nic nestalo.

Jak jsem řekl, jestliže chcete znát svoje přesvědčení, podívejte se, co ve svém životě máte – nebo co nemáte. Jestliže se například ve vašem životě nedostává lásky a zdá se, že nejste schopni vytvořit láskyplný vztah, prověřte své přesvědčení o vlastní ceně nebo pocitu jistoty vzhledem k druhému pohlaví. Samozřejmě, že to možná nebude tak snadné, jak to vypadá, protože tato víra může být ukryta hluboko ve vašem podvědomí.

Nemusíte vědět proč

Dobrá zpráva je, že nemusíte vědět, proč si vytváříte tyto situace nebo jaká přesvědčení vás k tomu vedou. Jenom to, že připustíte možnost vnímat celou situaci jinak – ochotu vnímat ji jako dokonalou – stačí k požadované změně vnímání a k vyléčení původního problému.

Pravda je, že z lidského světa nemůžeme vědět, proč je situace taková, jaká je. Odpověď totiž leží ve světě Božské pravdy a dokud jsme ve své lidské podobě, víme o tomto světě nesmírně málo. Jediné, co můžeme dělat, je poddat se situaci.

Jestliže jsou pro žádanou změnu nezbytná nová proniknutí do podstaty věci, spojení, staré vzpomínky, citová hnutí a další psychické změny, pak k nim dojde automaticky a bez naší vědomé účasti. Jestliže se snažíme vše pochopit a ovlivnit rozvíjející se proces, vyvoláváme odpor a proces úplně zablokujeme. To nás dostává zpět pod nadvládu našeho Ega.

Osvoboďte se od zákona

Proto je důležité si uvědomit, že zákon příčiny a důsledku platí pouze v lidském světě. Je to fyzikální zákon, nikoli zákon duchovní. Vytvořit místo na parkování nebo jinou fyzickou věc, po níž toužíte, a tvořit prostřednictvím mysli je stále jen manipulace s iluzí. Má to málo co do činění se spiritualitou jako takovou. Vlastně když si představujeme, že jsme něco zvláštního, protože si na světě vedeme dobře, pouze posilujeme náš pocit odtržení a posilujeme svoje Ego. Na druhé straně, když skutečně opustíme touhu vědět o všem, proč a jak, zbavíme se naší potřeby řídit svět a skutečně se podřídíme tomu, co je – jak je, při vědomí toho, že Boží láska je ve všem, pak naprosto překonáme zákon příčiny a důsledku. Pak si uvědomíme, že karma je jen další věc, která existuje pouze v našich myslích ve světě lidí. Ve světě Božské lásky takové věci jako karma a zákon příčiny a důsledku neexistují. Existuje pouze prapůvod všeho, a to je Bůh. Avšak jestliže se začneme zabývat aktivitami a konzistentním způsobem existence tak, že se v důsledku toho naše vibrace značně zvýší (například prostřednictvím neustálého a vytrvalého používání Radikálního odpuštění po delší časové období), možná zjistíme, že se stáváme "prapříčinou všeho".

To by bylo v příkrém rozporu s tím, jak je to v současnosti u většiny z nás, kdy jsme vždy "následkem" v tomto světě příčiny a důsledku – kde musíme vždy reagovat na to, co se zdá, že se děje. Možná v nedaleké budoucnosti, když se naše vibrační frekvence zvýší a kdy budeme mít veškerou svoji energii a vědomí v přítomnosti spíše než uvízlé v minulosti či v budoucnosti, zjistíme, že už si tak ani "neuvědomujeme" synchronicitu, ale "stáváme se" synchronicitou samotnou.

Naše individuální poslání

Nikdo z nás nemůže pokládat cestu naší duše za ukončenou, dokud my (jako samostatný živočišný druh) nenaplníme poslání, které jsme si sami vytvořili. Naše poslání neobnáší nic menšího než přeměnu energie strachu, smrti a duality tím, že dojdeme k úplnému pochopení, že vůbec nejsme odtržení od Boha a že tyto energie jsou prostě iluzí. To je naše kolektivní mise. Každý z nás slouží jako individuální výraz tohoto poslání a život, který si sami pro sebe tvoříme v lidském světě, slouží čistě tomuto účelu. Výjimky neexistují. Ať jsme si toho vědomi nebo ne, všichni jsme na této duchovní cestě.

Rozhodnutí, s jakými energiemi pracujeme, nečiníme na lidské úrovni. Toto rozhodnutí předchází naší inkarnaci a činí je naše skupina duší – skupina, k níž patříme a kterou tvoří duše, jež se buď inkarnují s námi, nebo naši duchovní rádci během inkarnace. Jakmile je rozhodnuto, s jakými energiemi budeme pracovat, pak si pečlivě vybíráme rodiče, kteří nám poskytnou takovou zkušenost, kterou budeme jako děti potřebovat. Staráme se také o to, aby ve správný čas vstoupili do našeho života další lidé a sehráli příslušnou roli v událostech nezbytných pro to, aby se naše poslání úspěšně završilo. Pak si po celou dobu svého fyzického života vytváříme scénáře, které nám umožňují zakusit pocity či energie, jež dotváří naši misi. Tato dramata nám slouží jako příležitost poznat iluzi, odpouštět, léčit a tím si uvědomovat, kdo jsme.

Mise amnézie

Při pohledu ze Světa Božské pravdy se jeví naše budoucí inkarnace jako snadná záležitost. Avšak jakmile se inkarnujeme, nabude na obtížnosti. Působí to nejen vyšší hustota energie v lidském světě, ale také fakt, že mise musí být podniknuta bez vědomí toho, že jsme si tuto zkušenost zvolili. Kdybychom znali pravdu o našem cíli, zkušenost by byla nesmyslná. Jak bychom se mohli rozpomínat, kdybychom nic nezapomněli? Takže Duch tvoří lidskou zkušenost tak, že když se zrodíme do našich těl, ztrácíme veškeré vzpomínky ohledně našeho poslání a veškerou vědomost o tom, že život na fyzické úrovni je vlastně inscenace.

Abychom splnili naše poslání (přeměnili energie), musíme tyto energie plně prožít. Například abychom dokázali transformovat energii oběti, musíme se cítit pronásledováni. K přeměně energie strachu musíme prožívat zastrašování. K transformaci energie nenávisti nás musí tento pocit stravovat. Jinými slovy, musíme plně zažít lidskou zkušenost. Teprve když plně zažijeme emoce spojené s těmito energiemi, pak teprve nabýváme schopnost plně je odpustit. A tím, že je odpustíme, vzpomene si, kdo jsme.

Z tohoto pohledu nemáme nikdy právo někoho soudit. Člověk, který projevuje nenávist, si možná zvolil úkol přeměnit na své misi právě tuto energii. Tak jeho nenávistné chování, dokonce i přesto, že se zdá škodit ostatním (kteří se zřejmě rozhodli nechat na sebe působit nenávist na této misi), není ani správné, ani špatné. Jeho nenávistné chování prostě jen představuje to, co se musí stát, aby se energie nenávisti transformovala. A tečka.

Energie nenávisti se přemění, když někdo, kdo se cítí být nenáviděn, rozpozná pod nenávistí lásku a odpustí tomu, kdo ho nenávidí. V té chvíli se srdce otevřou a mezi dvěma lidmi proudí láska. Tak se nenávist mění v lásku.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2009.