"Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec. Povstane národ proti národu a stát proti státu, budou velká zemětřesení, na rozličných místech vypukne mor a hlad, objeví se hrozné úkazy a na nebi velká znamení." Ježíš Nazaretský (Nový zákon, Lukášovo evangelium, kap. 21)

Říká se, že bible je knihou knih. Proto není ani velkým překvapením, že zde můžeme nalézt i některé zajímavé temponautské zápisky. Bezesporu nejobsáhlejší poselství nám zanechal pravděpodobně sám svatý Jan ve své Knize zjevení. Nakolik je jeho kniha přesným vykreslením budoucích událostí a nakolik pouze podobenstvím, k jehož pochopení je nezbytný mystický klíč, si netroufám posoudit. Rád bych však upozornil na jiné biblické odkazy popisů budoucího dění, a to z úst samotného Ježíše Nazaretského. Úvodní citát se váže k rozpravě jeho učedníků nad pomíjivostí hmotného bohatství.

Konec nebo nový začátek?

Ježíš své apoštoly varuje, že z toho, co vidí kolem sebe, nezůstane kámen na kameni a vše bude zničeno. Vykladači Nového zákona se všeobecně shodli na tom, že Ježíš hovoří o příchodu apokalypsy – konce světa. Této myšlenky se ostatně během dosavadních 2000 let drží nejen sami křesťané, ale nejrůznější náboženské skupiny i jednotlivci. Někteří fanatici a falešní proroci dokonce v minulosti již nejednou ohlásili konkrétní datum očekávaného konce světa. Ten se ale prozatím nekoná a věřím, že v nejbližších několika tisíci letech ani konat nebude. K mému přesvědčení mne vede několik skutečností. Na počátku 90. let jsem před svou cestou do Izraele chodil na hodiny hebrejštiny a měl jsem možnost přečíst si alespoň kousek bible přímo v tomto starobylém jazyce. Když jsem srovnal svůj překlad s českým ekumenickým zněním, byl jsem dost překvapen, jak se obě vybrané části liší. Základní problém při překladu z hebrejštiny a jiných dávných jazyků spočívá totiž v tom, že jedno jediné slovo může mít celou řadu významů. Záleží pak jen na schopnostech a znalostech překladatele, k jaké variantě se přikloní. Tímto způsobem se při jednotlivých překladech z jazyka do jazyka postupně mohla z bible vytratit část jejího ezoterického (vnitřního) významu a některé souvislosti nabyly zcela jiného rozměru a smyslu. Pokud bych měl být konkrétnější, tak třeba ve zmíněné Ježíšově řeči o konci světa nemusí jít ve skutečnosti o žádnou apokalyptickou vizi předurčeného zániku světa, nýbrž pouze o konec věku hmoty a zla a potřebný nástup nového věku ducha a lásky. Podobně střídání věků chápou Indové, podle kterých současný věk zla a temnoty – Kalijuga musí jednoho dne skončit a bude nahrazen novým zlatým duchovním věkem.

Nebeská znamení

Vraťme se však k úvodnímu citátu. Prakticky vše, co zde Ježíš popisuje, se již událo nebo se právě ve světě někde děje. Nějaká zásadní změna nás tedy v nejbližší době jistě čeká. Věřím, že v konečném důsledku to bude změna pozitivní, ač pro mnohé zpočátku dosti bolestivá. Jak se nenechat zaskočit a z přicházejícího konce starého věku naopak vyzískat, jsem naznačil již více než před rokem ve svém článku Naše šance ve hře Mocných (Phoenix č. 10/2007). O tom, že se zřejmě opravdu rozbíjejí okovy hmoty a blíží se osvobození ducha, svědčí i zmínka o znameních na nebi. Za zcela mimořádný úkaz v tomto směru považuji obrácenou duhu, která se objevila v roce 2006 nad Třebíčí a letos na Rakovnicku. V loňském roce se nad Čínou dokonce objevila dvojitá obrácená duha. Největší mediální pozornost ale zaznamenala obrácená duha nad anglickým městem Cambridge letos 14. září. Den na to zaznamenaly světové burzy nové černé pondělí, obdobu černého pátku z roku 1929, který odstartoval světovou hospodářskou krizi. Meteorologové a vědci k tomuto úkazu uvedli, že podobné pozorování obrácené duhy nad vnitrozemím je jev naprosto unikátní a nevídaný. O duze se v bibli hovoří v příběhu o Noemovi a povodni, která zachvátila svět. Když vody opadly, na obloze se objevila duha na znamení nové smlouvy mezi Bohem a pozemským tvorstvem. Jak si ale vysvětlit zjevení obrácené duhy? Osobně si myslím, že je to připomínka naší dávné duchovní smlouvy, na kterou jsme poněkud zapomněli. V První knize Mojžíšově se přímo píše: "Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků. Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva." Nezbývá tedy než s pokorou přijmout Boží vůli a plně důvěřovat jeho prozřetelnému vedení. Největším nepřítelem člověka je strach, který bychom měli Bohu složit k nohám. Při sledování zpráv a okolního dění mne také někdy přepadnou chmury, ale vždy si vzpomenu na bezmeznou lásku našeho stvořitele a rychle se mi uleví. Mám i svou oblíbenou mantru, která strach dokáže účinně zahnat: "Vše je v pořádku. Vše je tak, jak má být." Opakujte si také tato slova, kdykoliv vás přemůže úzkost či obavy. Nebojte se svěřit svůj život i životy svých blízkých do rukou Božích. Bůh zná cestu a vyvede nás z temnoty. Blížící se Vánoce jsou svátky odpuštění a nekonečné boží milosti, otevřete proto svá srdce dokořán, ať Světlo prozáří celou Zemi. Pokud vůči někomu cítíte zlobu nebo křivdu, odpusťte mu, neboť pak i Bůh odpustí vám. Pokoj vám, milí přátelé, buďte šťastni!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2008.