Je třeba jasně chápat, že Radikální odpuštění nás nezbavuje odpovědnosti na tomto světě. Jsme duchovní bytosti s lidskou zkušeností ve světě, kde vládnou zákony fyzikální i zákony, které si vytvořili sami lidé. A k tomu musíme při všem, co činíme, přihlížet. Je to nedílná součást lidské zkušenosti, kterou nelze opomenout. Jinými slovy, když vytváříme situaci, která druhým ubližuje, musíme počítat s tím, že v lidském světě bude mít toto naše počínání své důsledky. Zatímco z pohledu Radikálního odpuštění se dá říci, že všichni zúčastnění dostávají to, co potřebují, pak je také pravda, že i důsledky – například uvěznění, odsouzení, zahanbení nebo zavržení – jsou součástí našeho poznání a z duchovního hlediska jsou naprosto skvělé.

Často se mě ptají, zda v situaci, kdy někdo někomu škodí a normální reakce by byla dát ho k soudu, má ten, kdo odpouští, sáhnout k těmto prostředkům. Odpovídám ano, protože žijeme v lidském světě, který funguje na základě zákona příčiny a důsledku. To znamená, že každá akce budí odpovídající reakci. Takže brzy poznáme, že naše konání má své důsledky. Kdybychom nikdy nebyli odpovědní za škody, které děláme, odpuštění by nemělo žádný smysl a cenu. Kdybychom nenesli žádnou odpovědnost, pak by se ukázalo, že ať děláme cokoli, je to všem jedno. Takový čin nebo postoj nepřináší vůbec žádný soucit. Například děti vždy přijímají spravedlivý rodičovský trest jako projev starosti a lásky. Naopak dostávají-li naprostou volnost, považují to za nedostatek zájmu o ně. Tohle děti moc dobře vědí.

Úroveň našeho odpuštění je určována více tím, do jaké míry reagujeme na činy druhých s pocitem spravedlivého hněvu, rozhořčení, odplaty a zášti, než reakcemi upřímné snahy dosáhnout rovnováhy vzhledem k principům spravedlnosti, svobody a respektu k druhým. Touha po odplatě naše vibrace snižuje. Naopak obrana zásad a integrita jednání naše vibrace umocňují. Čím jsou vibrace vyšší, tím více se přibližujeme k Božské pravdě a tím více jsme schopni odpustit radikálně.

Tuto záležitost skvěle ilustruje následující příběh. Určitý člověk byl za tragické úmrtí mladé dívky na mnoho let uvězněn. Přijal svoji odpovědnost za to, co se stalo, a choval se po všech stránkách jako vzorný vězeň. Ovšem otec oné dívky, bohatý a vlivný člověk s přáteli na významných místech, přísahal, že ho nechá ve vězení tak dlouho, jak to jen bude možné. Takže vždy, když mohl být vězeň propuštěn na podmínku, nelitoval otec té dívky námahy, peněz a času na to, aby se z vězení nedostal. Když se to opakovalo po několikáté, byl onen vězeň dotázán, jak mu je, když ví, že mu podmínečné propuštění zamítají kvůli snaze dívčina otce. Vězeň vysvětlil, že odpouští tomuto člověku každý den svého života a modlí se za něho, protože si uvědomil, že nikoli on, ale otec té dívky je ve vězení. Otec dívky, který se nemohl vymanit ze své zášti, smutku a bolesti, byl ovládán touhou po odplatě. Nemohl uniknout z vězení pocitu oběti. Dokonce nebyl schopen ani tradičního odpuštění. Vězněný člověk na druhé straně odmítl stát se obětí a jako jedinou možnost viděl lásku. Jeho vibrace byly velmi vysoké a byl s to uplatnit Radikální odpuštění (dále R. O.).

Máme hledat zadostiučinění u soudu?

Když se vrátíme k tomu, zda hledat zadostiučinění u soudu, měli bychom samozřejmě usilovat o to, aby lidé byli zodpovědní za své činy. Pamatujme si však, že když už se rozhodneme podat žalobu, musíme se, jak říkají u Anonymních alkoholiků, "modlit za zkurvysyna", ale i za sebe samé. (Mimochodem, toho, komu chceme odpustit, nemusíme mít rádi.) Jinými slovy, postoupíme celou záležitost naší vyšší moci. Uznáváme, že Božská láska působí za každých okolností a každý člověk dostává to, co přesně chce. Uznáváme, že celá situace v sobě obsahuje dokonalost, i když to na první pohled nemusí být patrné.

Autorův poučný příběh

Autor měl příležitost zažít toto všechno na vlastní kůži. Citujeme: "Když jsem dokončil tuto knihu, hledal jsem někoho, kdo by mi pomohl dostat ji na trh. Přítel mi doporučil jednu svoji známou a já a moje žena Joanna jsme se ji vydali navštívit. Vše se zdálo být v pořádku a neměl jsem žádný důvod pochybovat o jejích schopnostech nebo spolehlivosti. Ale – a je zajímavé pozorovat, jak vesmír pracuje – druhý den byl poslední termín pro uveřejnění knihy v almanachu novinek. Protože jde o příručku, kterou si knihkupci objednávají, bylo důležité ji tam dostat, jinak by byl celý rok ztracený. Znamenalo to také, že jsem byl pod tlakem, abych podepsal smlouvu s tou ženou. To také značilo zaplatit jí zálohu 4000 dolarů a 15 % z každé prodané knihy. Neměli jsme 4000 dolarů, ale Joanna někde "vyškrábala" 2900. Zbytek jsme měli doplatit v měsíčních splátkách, tak jsme to podepsali. I když jsem k tomu byl donucen okolnostmi, byl jsem rád, že jsem část projektu mohl nechat na starosti někomu jinému.

Plynuly měsíce a hned jak kniha vyšla, všimnul jsem si, že dělám spoustu věcí, které měla podle smlouvy zastat ona. Ukázalo se, že neudělala vůbec nic. Samozřejmě, že to popírala, ale když jsem po ní chtěl, aby mi předložila dopisy a důkazy o své činnosti, neměla nic. Propustil jsem ji, zrušil jsem smlouvu pro neplnění povinností a požadoval jsem vrácení peněz. Samozřejmě, že odmítla. Takže jsem zahájil právní kroky k vymáhání peněz. Dokážete si představit, jak jsem byl naštvaný. Trčel jsem tam, kde všechny oběti – v Zemi obětí. A byl jsem naprosto nepříčetný. Svůj příběh o tom, jak jsem se stal obětí podvodnice, jsem si náležitě vyšperkoval a krmil jsem s ním každého, kdo byl jen trochu ochoten naslouchat. Byl jsem přesvědčen o tom, že mi ty peníze ukradla, a chtěl jsem si s ní vyrovnat účty. Zapřel jsem se a trvalo mi to několik týdnů. A to jsem měl být Pan Odpuštík.

Naštěstí přišla na večeři jedna přítelkyně, která byla před mnoha lety na mém prvním workshopu. Když jsem jí vypověděl svůj příběh, její reakce byla: "No, a udělal sis k tomu pracovní list?" Samozřejmě že ne. Na to nemám ani pomyšlení. "Ne, pracovní list jsem si nevyplnil," opáčil jsem a cítil jsem pěknou zlost. "A nemyslíš, že bys měl?" zeptala se Lucie. "Ne, ten zatracený pracovní list určitě vyplňovat nebudu," křičel jsem.

Pak se do toho vložila Joanna. "To je ale přece tvůj pracovní list. Měl bys praktikovat to, co hlásáš." To zabralo. Zahnaly mě do kouta, a tak jsem dupal po schodech nahoru pro jeden exemplář. Byl jsem naštvaný, a mně i jim bylo jasné, že to dělám nerad. Bylo to to poslední na světě, co jsem chtěl dělat, ale byl jsem v pasti. Každý krok jsem dělal rozmrzele a věnoval jsem mu minimální nebo dokonce nulovou pozornost. Pak ale, z ničeho nic, když jsem dospěl do poloviny, musel jsem si přečíst tvrzení: "Zbavuji se potřeby někoho obviňovat a potřeby mít pravdu." A tehdy mi to došlo. Potřeba mít pravdu. Náhle mi blesklo hlavou, že musím mít vždycky pravdu. Byl jsem naprosto přesvědčen, že musím vždycky všechno dělat sám. Poznal jsem, že tato událost byla dalším projevem tohoto přesvědčení. V ostatních případech jsem nevědomě vytvářel pocit zklamání. A pak jsem uviděl a plně pochopil, že tato žena mi pomáhá k tomu, abych poznal toto svoje škodlivé přesvědčení tak, abych se ho mohl zbavit a otevřít se dalšímu duchovnímu rozkvětu.

Znenadání veškerý můj hněv vyprchal a já jsem viděl, jak jsem se odtrhl od všeho, čemu jsem věřil a co jsem učil. Cítil jsem se zahanbeně. Ale koneckonců jsem byl zase při smyslech. Poznal jsem, že ta žena je pro mě "anděl vyléčení", a od pocitů zloby a nenávisti jsem přešel k upřímné vděčnosti a lásce k ní. Kromě zázračného uzdravení to bylo i silné a pokořující poučení, jak snadno lze zapomenout na duchovní zákony a jak rychle nás naše Ego dokáže vtáhnout do dramatického děje a nechat nás v něm. Byla to hrozivá ukázka toho, jak mě síla mého Ega oddělila od Zdroje a od všeho, o čem jsem věděl, že je pravda. Jednalo se také o důkaz, že potřebujete duchovní přátele, kteří vás podpoří tím, že nepřistoupí na vaši verzi o tom, že obětí jste vy, ale donutí vás přijmout výzvu a dojít k poznání. Pravděpodobně vás bude zajímat, zda poté, co jsem si uvědomil, že ta žena je pro mě anděl uzdravení, jsem odvolal žalobu proti ní? No, mohu vám říct, že jsem si s tím dlouho lámal hlavu.

Poznal jsem, že dokonce i teď, kdy vidím pravdu z hlediska Světa Boží pravdy, situace sama má své hluboké kořeny v lidském světě. Takže jsem jí dvakrát nabídl smír, ale ona pokaždé odmítla. Proto jsem v soudním procesu pokračoval s tím, že její duše takovou zkušenost potřebuje, protože jinak by ji nechala uniknout, když jsem dvakrát nabízel vyrovnání. Ovšem šel jsem do toho s otevřeným srdcem a s cílem, aby právu bylo učiněno za dost. Soud rozhodl v můj prospěch s tím, že mi náleží náhrada ve výši 4000 dolarů. Ty peníze jsem nikdy nedostal, ale na tom nezáleží. Důležité bylo, že jsme věřili ve spravedlivý proces a udělali jsme všechno, co bylo v té chvíli potřeba. A pravda je, že je úplně jedno, jak jsem se rozhodl. Duch by si to zařídil jinou cestou a všechno by nakonec také dobře dopadlo – jako ostatně vždycky. Myšlenka, že naše rozhodnutí má nějaký vliv na obecný vývoj věcí, je pouze snahou našeho Ega o to, abychom se cítili zvláštní a výjimeční. Vesmír vše řídí bez ohledu na naše rozhodnutí. Ale to, jak tato rozhodnutí činíme – zda z lásky nebo ze strachu, chamtivosti nebo ušlechtilosti, falešné hrdosti nebo skromnosti, nepoctivosti či integrity – má vliv na nás osobně, protože každé rozhodnutí, které učiníme, ovlivňuje naše vibrace."

Jak řešit zneužívání dětí?

Otázka zní, že když si uvědomíme, jak ta zkušenost napomáhá duchovnímu růstu dítěte, zda máme zasáhnout či nikoli, protože tento zásah může ochudit dětskou duši o rozvíjející zkušenost. Autorova odpověď zní, že jako lidské bytosti musíme dělat to, co je správné z hlediska našeho současného vědomí dobra a zla – jak je definují lidské zákony. Takže jednáme podle nich, i když víme, že z hlediska duchovních zákonů se nic špatného neděje. Přirozeně tedy zasáhneme. Jako lidské bytosti nemůžeme jednat jinak. Ovšem naše intervence není ani dobrá, ani špatná, protože v každém případě ji řídí duch. Pokud bude v zájmu dětské duše nezasahovat, duch to zařídí tak, že zasáhnout nebudeme moci. Jinými slovy, když se nebudeme mít vměšovat, duch nám nedovolí takovou situaci poznat. Naopak, když nám takovou situaci zpřístupní, nebude se zlobit, když zasáhneme.

Když však zasáhneme, neměli bychom cítit potřebu kohokoli obviňovat a soudit. Pouze to uděláme s vědomím, že vesmír stvořil celou situaci za jistým účelem a že je to dokonalost sama.

Terapie Radikálního odpuštění

Na Jillině příběhu (Phoenix 9/08) není nic neobvyklého. Vlastně se něco takového může stát téměř každému. Pravda je, že po prvním vydání knihy v roce 1997 mnoho tisíc lidí autorovi knihy Radikální odpuštění C. Tippingovi napsalo a telefonoval, že se s příběhem natolik identifikují, že je to vlastně jejich osobní příběh. Pro mnohé z nich, kteří si ho přečetli, se stal počátkem jejich léčebného procesu, stejně jako pro Jill. Je natolik typický pro problematiku vztahů mezi lidmi, že představuje dobrý příklad toho, jak lze R. O. aplikovat na zcela běžné problémy každodenního života a dokazuje jeho použitelnost jako alternativy k tradičnímu poradenství a psychoterapii. Je v tom trošku ironie, protože hlavním principem Radikálního odpuštění, navzdory všem opačným důkazům, je to, že se neděje nic špatného a že není třeba nic měnit. Jak se tedy může jednat o terapii? Přesto hlavním principem R. O. je, že bez výjimky platí – vše, co se nám děje, je Božsky řízeno s jistým cílem a pro naše dobro.

Ale pouhá představa o terapii svědčí o tom, že něco není v pořádku a je potřeba to změnit. Jdemeli k terapeutovi, očekáváme, že si bude klást tyto tři základní otázky:

• Co se děje špatného s tímto člověkem nebo okolnostmi, které ho obklopují?

• Co zapříčinilo současný stav?

• Jak lze tento problém vyřešit?

Vzhledem k tomu, že žádnou z těchto otázek nelze aplikovat na R. O., jak se tedy může stát terapeutickým prostředkem? Odpověď spočívá v tom, jak fungoval u Jill.

Možná si vzpomenete, že na počátku Jillina příběhu jsem s ní projevil naprostý souhlas v tom, že opravdu má problém, že jeho hlavní příčinou je Jeff a že jediný způsob jak na situaci reagovat je najít řešení. Po nějakou dobu jsem s ní šel po této tradiční cestě. Teprve až jsem se domníval, že je ta správná doba, navrhnul jsem jí odlišný přístup (R. O.).

V tomto bodě jsem jí musel dát jasně najevo, že posunuji náš rozhovor výrazně odlišným směrem a používám jiný soubor předpokladů. Přesněji řečeno jsem předložil novou sadu otázek. Ty zněly:

• Co je bezvadného na tom, co se s ní nyní děje?

• Jak lze tuto dokonalost odhalit?

• Jak může změnit svůj pohled na věc tak, aby byla ochotná přijmout to, že v její situaci je obsažena jistá dokonalost?

Mohu vás ujistit, že Jill původně vnímala svoji situaci s Jeffem a také všechny předcházející události s bývalým manželem jako něco, co se ani vzdáleně nepodobá něčemu pro ni skvělému. Cítila, že to, co se s ní děje, je zcela zjevně chybné nebo špatné. A většina lidí by s ní nepochybně souhlasila. Avšak jak jsme viděli, uzdravení pro ni nastalo teprve tehdy, když si uvědomila, že na žádné situaci není nic správného nebo špatného a že není žádnou obětí někoho, kdo by byl jejím nepřítelem. Jeff byl její anděl uzdravení. Pomalu začala poznávat, že Božské poučení jí v každém okamžiku pomáhá uzdravit dřívější nepochopení a s ním spojený systém přesvědčení, který jí po léta bránil vyjádřit svoje pravé já. Každá situace, včetně té s Jeffem, byla na tomto základě darem milosti. To vlastně činí z R. O. méně terapii a více proces učení. Terapeut nebo kouč (tomu druhému označení dávám přednost) jedná ani ne tak s cílem dát někoho dohromady, ale spíše ho poučit. R. O. je duchovní filozofie, která má praktické uplatnění v lidském životě. Poskytuje lidem duchovní perspektivu, kterou se mohou naučit uplatňovat jako svépomoc u problémů nebo situací, s nimiž se setkávají.

Božský plán není nic předem daného. V každém bodě rozvoje tohoto plánu si každý může vybrat. R. O. pomáhá lidem změnit jejich hledisko a provést novou volbu založenou na proniknutí k podstatě věci.

Změna úhlu pohledu je těžká, ale osvobozující

Jillin příběh ukazuje, jak je těžké dosáhnout změny úhlu pohledu. Dokonce i při naprosto zjevných souvislostech trvalo dosti dlouho a představovalo značnou emocionální bolest, než se Jill otevřela poznání a pochopení rozdílné interpretace. To platilo především o předpokládaných nevěrách jejího bývalého manžela.

Představte si, jak nesmírně obtížné by bylo předložit myšlenku Radikálního odpuštění obětem holocaustu nebo někomu, kdo byl právě znásilněn nebo jinak hrubě zneužit. Rozhodně většinu přípravy na terapii R. O. představuje vyvolat alespoň ochotu podívat se na možnost, že by v tom, co se děje, mohlo být něco bezvadného. Dokonce i pak, s ohledem na okolnosti, může vytvoření takového vnímání trvat dosti dlouhou dobu a téměř vždy vyžaduje nejprve spoustu práce na uvolnění emočního napětí. Ale přece je to možné. Mohu to říci, protože vídám lidi s úděsnými životními příběhy, jimž se daří ohromný posun za relativně krátkou dobu. Přesto zůstává možnost, že někteří lidé nikdy nedojdou do bodu, kdy začnou věci vnímat jinak. Prostě se nikdy nedostanou za své pocity oběti. Na druhé straně ti, kteří se přece jenom stanou schopnými vidět, byť jen na malou chvíli, dokonalost své situace, mají sílu zbavit se svých pocitů oběti a osvobodit se. Jill byla jednou z nich. Zůstali s Jeffem dodnes a jejich manželství je šťastné.

Klíč k duchovnímu rozvoji

V tom spočívá moc této práce, protože, jak uvidíte v dalších pokračováních, uvolnění pocitu oběti poskytuje klíč ke zdraví, osobní síle a duchovnímu rozvoji. Jsme odnepaměti navyklí na archetyp oběti, a protože se nyní blíží věk Vodnáře (příští období 2000 let duchovního vývoje), musíme poslechnout výzvy a rozžehnat se s minulostí, opustit archetyp oběti a více si uvědomovat život, který právě probíhá. K tomu jsou nutné určité předpoklady. Za prvé vnímavost, na níž R. O. spočívá, vyžaduje, abychom byli schopní vidět věci z hlediska duchovního. Nevyžaduje to ani nevylučuje určité náboženství, ale přinejmenším to předpokládá víru ve Vyšší moc nebo Vyšší inteligenci a v existenci duchovní reality mimo našeho vlastního fyzického světa. Přísně ateistický postoj neumožňuje realizaci Radikálního odpuštění. Uvidíme, že pro uskutečňování R. O. v našem životě potřebujeme přivyknout myšlence, že můžeme kráčet oběma světy současně. Za těchto podmínek lze R. O. vysvětlit tak, aby lidi nevystrašilo, a takovým jazykem, který bude respektovat všechny náboženské víry. Dá se objasnit takovým způsobem, aby se hodilo k existujícím systémům víry a umožnilo jim uvolněně naslouchat. Kromě toho významná součást R. O. pro svou pádnost nespočívá na mystických nebo ezoterických myšlenkách. Potlačování, odmítání a projekce jsou všechno pojmy pevně zakořeněné v psychologické teorii. Proto je možné je plně vysvětlit vědeckou terminologií. Nelze však směšovat tradiční terapii a R. O. – nefunguje to. Otázky a předpoklady těchto dvou forem jsou naprosto rozdílné.

Technologie R. O. je až podezřele prostá, ale úžasně účinná jako léčba duše – pro jednotlivce, skupiny, rasy a dokonce i státy. C. Tipping pořádá např. workshopy pro Židy a další perzekvované, kteří v sobě nosí bolest celé rasy nebo skupiny, a jsou svědky úžasných posunů ve svém vědomí. Jsou schopni se zbavit kolektivní bolesti a tím pomáhají vyléčit kolektivní vědomí skupiny mnoho generací zpět. V současné době používá C. Tipping tento způsob léčby pro 200 let starou historii, která začala příchodem prvních anglických odsouzenců do Austrálie. Ti započali se systematickou likvidací původního obyvatelstva. Mezi bílou populací Austrálie existuje v současné době silná touha říci "promiňte" a u původního obyvatelstva zase ochota tuto omluvu přijmout. Obě skupiny by tak mohly postoupit kupředu a vytvořit jednotnou Austrálii.

Také v podnikání je R. O. účinným prostředkem jak zjistit, kde dochází k zablokování toku energie ve společnosti či instituci, a jak ji uvolnit. Účinek na ziskovost může být až dramatický. Z tohoto důvodu se počet ekonomických poradců, kteří absolvují trénink, neustále zvyšuje.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2008.