Proč se někteří z nás dostávají do nepříznivých životních situací častěji než jiní lidé? Proč jsou jistí lidé nemocní podstatně častěji, než je průměr? Jaký fenomén zapříčiňuje, že pouze určitá menší část celkové populace se stává postiženou při většině nehod a úrazů? Chytré pojišťovny na celém světě už dnes odmítají pojišťovat takzvané rizikové občany, za něž jsou považováni lidé, kteří ve svém curriculum vitae vykazují nadprůměrné množství prodělaných nemocí, vyléčených úrazů a absolvovaných nehod s velkými hmotnými škodami. Jak je možné, že někteří lidé, žijící na první pohled stejně "zdravým", nebo "nezdravým" způsobem života jako ostatní část populace, umírají na těžké choroby ještě v aktivním věku? Jak je možné, že devadesát pět procent nákladů na světové zdravotnictví čerpá pouze necelých deset procent světové populace?

Co nebo kdo vlastně způsobuje, že někteří lidé jsou svým osudem jaksi nepřetržitě trestáni, zatímco jiní lidé okoušejí po celý svůj věk jen sladkých plodů života? Proč jsou někteří z nás bohatí a jiní chudí? Proč se rodí tak neuvěřitelně rovnoměrně lidé nadprůměrně inteligentní a lidé nadaní jen podprůměrně? Proč příroda produkuje tak vyrovnaný výskyt těchto, avšak i jiných obdobně nelogických odchylek? Jsou prudké exploze nemocnosti a vznik nových nemocí pouze následkem životního tempa a zhoršeného životního prostředí? Závisí rozdělování materiálních statků toliko na všeobecných schopnostech, na vzdělání či míře bezohlednosti jednotlivců? Jde vždy a ve všem jen o pouhé náhody? Nefunguje spíše v našem životě onen bezchybný, shůry nějak organizovaný princip zásluhovosti, kvůli němuž pak vždy sklidíme jen to, co jsme zaseli? Sleduje všechny naše skutky "oko" nějakého spravedlivého hybatele nebo posuzovatele? Kdo jiný by uměl rozhodnout například o míře našich zásluh a hlubinách našeho provinění? Je snad tímto hybatelem nějaký bůh, bez jehož vůle nespadne ani jediný vlásek z naší hlavy? Anebo snad mezi lidskými skutky a jejich následky zabezpečuje rovnováhu opravdu onen vskutku objektivní hybatel, jenž dal zásadní podnět ke vzniku vesmíru, zabezpečil akt stvoření a uvedl jednou provždy do chodu spravedlivé fyzikální a duchovní procesy mezi aktéry živé i neživé přírody?

Nezvyklý způsob léčení

K doktoru Tengovi, jenž má už třicet let lékařskou praxi na Manhattanu a v New Jersey, přiběhli ze sousedství poplašeni rodiče Williamsovi se svou čtyřletou dcerkou v náručí. Holčička se nacházela v bezvědomí, měla modročerné kruhy pod očima, dýchala už jen neznatelně. Na první pohled upadla do agonie. A přitom rodiče tvrdili, že dosud nikdy nebyla nemocná, že v žádném případě neupadla a nenarazila si hlavičku a že ještě před hodinou nevykazovala žádné stopy nemoci.

Dr. Teng svoje pacienty léčil vždy zvláštním, na první pohled možná až příliš zdlouhavým způsobem. Nejprve totiž provedl důkladnou rodinnou anamnézu, vyptával se na vztahy mezi jednotlivými členy, na pozici nemocného v zaměstnání, na citové vazby, na rodinné nemoci. Anamnéza obsahovala stovky, někdy i tisíce konkrétních údajů. Poté vypracoval dr. Teng s pacienty takzvaný strom života – genealogii. Když nemocní příslušné údaje neznali a nevěděli, kdo byli jejich prarodiče a praprarodiče, Teng je poslal hledat v matrikách a vyptávat se příbuzných, aby si všechny důležité osobní údaje doplnili a sdělili mu je.

Pacienti obvykle hleděli na Tenga s vyvalenýma očima. K čemu mohl potřebovat jména a data narození dávno zesnulých rodinných příslušníků, když jediným jejich problémem byly například zcela konkrétní bolesti v dutině břišní? Doktor však vždy trval na svém, chtěl znát jména a osobní data i těch osob, které případně zemřely už před sto lety.

Dr. Teng byl totiž proslulý bioenergetik a dokázal číst v biopoli přítomných stejně jako velice vzdálených lidí. "Osahával" biopole i těch osob, které byly od něho vzdáleny tisíce mil, a uměl prozkoumat i biopole lidí dávno zesnulých. Tvrdíval s oblibou, že všechny příznaky nemocí, počínaje banální rýmou a bolestmi hlavy a konče rakovinou nebo infarktem, signalizují jednoznačné životní chyby, jichž se pacient dopouští či dopouštěl, protože těžší nemoci jsou projevem závažnějšího a dlouhodobějšího proviňování. Libovolný projev nemoci deformoval podle názoru dr. Tenga konkrétním způsobem biopole, energetický obal, jenž vytváří ochranný val kolem těla každého člověka. Když už byla deformace neúnosná, pacient zemřel, pokud však nemocný stačil zásadně změnit způsob svého chybného nazírání na svět či pozitivně upravil způsob života, biopole na to podle Tengova mínění reagovalo, zajizvovalo se, případně se i zcela zacelilo – a tehdy se nemocný uzdravil.

Když kdokoli před Tengem třeba jen zasmrkal, slavný lékař se ho zeptal po konfuciovsku: "Čímpak jste se provinil? Nepřál jste někomu něco zlého? Nevypustil jste ze svého nitra přespříliš agrese?"
Nebo se stávalo, že Teng uviděl na ulici nemocemi naprosto zdecimovaného člověka. To si pak posteskl: "Za několik desetiletí tolik provinění – a tolik slepoty nad vlastními hříchy..."

Zdánlivě nespravedlivá smrt – jak se provinilo čtyřleté dítě?

Jenže jakých životních chyb se mohla ve svých čtyřech letech dopustit holčička Williamsových? Její tep však už byl nehmatný. Teng ji položil na vyšetřovací lůžko, zaklonil jí hlavičku a uvolnil jazyk, aby mohla lépe dýchat, a poté zkoumal její biopole napřaženými prsty. Dívenka nepochybně umírala.

"Jedná se o rozsáhlý výron krve do mozku," prohlásil dr. Teng, "naděje není žádná. Biopole je už zcela rozpadlé. Mohu se za ni pouze pomodlit a vy byste měli učinit totéž.". Dívenka zemřela za necelou půlhodinku a pitva pak zcela jednoznačně potvrdila Tengovu přesnou bioenergetickou diagnózu – skutečně šlo o mozkovou mrtvici.

Dr. Teng nechal rodičům čas, aby se zotavili ze svého smutku, vždyť přišli o jediné dítě, nehodlal je momentálně ještě víc znepokojovat. Už v říjnu však zatelefonoval Tengovi otec zemřelé dívenky a poprosil ho o návštěvu a o rozmluvu. Otec chtěl zejména vědět, proč muselo z ničeho nic zemřít právě jeho dítě. A má-li vůbec smysl, aby se pokoušel o zplození dalšího potomka.

Teng ho přijal a společně pak za čas vypracovali důkladnou rodinnou anamnézu a strom života rodiny Williamsových i rodiny jeho manželky. Když pak byl otec zesnulé dívenky dostatečně zralý, aby vyslechl, pochopil a snesl nemilosrdné vysvětlení příčiny dívčina úmrtí, Teng mu poskytl ponaučení, jež o mnoho let později sugestivně popsal v knize Rodinná karma (1995): "Ve vaší rodině, ale i v rodině vaší manželky se už po několik generací přenáší na potomstvo deformované biopole, a to v důsledku neuvěřitelně silně působící agrese a nenávisti," řekl dr. Teng. Pan Williams s údivem toto nařčení odmítal s poukazem na to, že se všichni v rodině milují.

A dr. Teng vysvětluje: "Ano, milovali jste se či se milujete opravdu se značnou intenzitou, ale spíše tak, že jste na sebe nesmírně krutě žárlili a dosud žárlíte. Vždyť i vy sám se ve svém nitru cítíte málem jako Othelo, takže vaše biopole je deformováno stejně škodlivě jako biopole vaší manželky. Nemohli jste na svět přivést nikoho jiného nežli dívenku s poškozeným biopolem. Jste však jen vrcholkem ledovce, karmické struktury byly vážně poškozovány a deformovány v celé vaší rodině už od nepaměti. Pocity žárlivosti nemají samozřejmě s pravou láskou mnoho společného. Navíc v podtextu každé žárlivosti dominuje silná nenávist a latentní nutkání zabít sebe a objekt své žárlivosti. Jde o velice nebezpečné city, jež trvale deformují a bortí biopole nejen samotného žárlivce, ale i biopole toho, kdo je objektem jeho citu a i biopole všech, jež jsou nuceni být žárlivcům nablízku.

Příznaky nemocí se u takových jedinců projevují zejména v oblasti hlavy. Například hluchotou, slepotou, bolestmi, migrénami, vysokým krevním tlakem, deteriorací intelektu, mozkovými abscesy, nádory a mrtvicemi... Ani vy, ani vaše manželka nejste, nebyli jste a zřejmě nebudete podobných zdravotních problémů ušetřeni".

Šokovaný pan Williams připustil, že dr. Teng má pravdu. Jenomže to si ještě Williams naplno neuvědomoval, že měl příležitost svoje dítě zachránit. Dostal šanci, kterou propásl svou pýchou, s níž se kdysi vyjadřoval o diagnostických metodách onoho dr. Tenga, v jehož bezprostředním sousedství několik roků žil.

Negativní emoce silně deformují naše biopole

"Žárlivecký cit a deformace biopole se samozřejmě přenášejí i na potomstvo", pokračoval dr. Teng ve svém výkladu. "Biopole vašeho dítěte se doslova rozpadalo pod žárlivými city přenesenými z minulých generací, ale i stejnými emocemi, jimiž jste jako jeho rodiče přispěli k negativní citové bilanci celé vaší rodiny. Negativní emoce dosáhly právě v generaci vašeho potomstva svého vrcholu, oné definitivní hranice, kterou už nelze překročit. Za ní už nastupuje jen vážná nemoc a smrt. Biopole vašeho dítěte se od narození rychle deformovalo a toto poškození dospělo k úplnému zmaru. Dítě nemělo šanci přežít. Vás může utěšovat jen fakt, že pokud by vaše dívenka nějakým zázrakem přežila, nečekal by ji v dospělosti nijak šťastný osud. Velice pravděpodobně by se stala nesmírně žárlivou, nenávistí oplývající ženou, která by navíc nepochybně vážně poškodila biopole svého příštího manžela. Sama by nikdy nemohla mít děti a kvůli žárlivosti by se proměnila v nepřítelkyni mužů. Zemřela proto tak brzy z vůle hybatele, když totiž eskalace žárlivosti a negativních citů byla pro její podvědomí už naprosto zničující."

Na otázku, zda ještě mohou někdy manželé Wiliamsovi přivést na svět zdravého potomka, odpověděl dr. Teng svojí terapií, kdy oba manžele zasvěcoval do zákonitostí, jež mohly srovnat (vyléčit) jejich biopole, očistit jejich karmické struktury a změnit k lepšímu jejich velice nepříznivá karmická předurčení.

Chybné životní postoje vedou k vážným nemocem

Teng zjevně diagnostikoval, léčil a učil všechny svoje pacienty v podstatě podle vývodů, jež učinil na základě vlastní bioenergetické praxe, která vykazovala obdobné rysy jako například terapeutická teorie a postupy Rusa S. N. Lazareva nebo Američana dr. Julia Goldsteina.

Všichni tito tři bioenergetici totiž shodně předpokládají, že příznak nemoci se projevuje vždy jako specificky izolovaný manifest v důsledku preferování naprosto chybných životních postojů, které deformují a časem destruují biopole a jemné karmické struktury, a to vždy specifickým a zcela konkrétním způsobem.

Dr. Teng považuje tyto chyby při akceptování zásadních hodnotových nebo charakterových postojů, které mohou být rovněž se sílící intenzitou děděny z generace na generaci, za takzvané nesmírně silné hmotaření. Lazarev označuje takové chyby za závislosti na všem pozemském, z čehož se rodí agrese, která je pak příčinou vzniku nemocí. Dr. Goldstein zase hovoří o devastaci odvěkých lidských hodnot...

Všichni tři se však až překvapivě shodují v příčinách vzniku nemocí, které v průběhu let eskalují a mohou pak v podstatě každého pacienta přivést až ke smrti.

Základní, prvotní příčinu shledávají v chorobné, převážně podvědomé závislosti na hmotných statcích, kterou kdysi Erich Fromm nazýval kořistnickou neurózou. Jde v podstatě o patologickou duchovní či citovou závislost na mnoha vnějších materiálních stimulech. Např. na penězích, na dobrém jídle a pití, cigaretách či nějaké jiné droze, nebo na všepohlcujícím nutkání vlastnit dům, luxusní automobil, tučné bankovní konto apod. Může se také jednat o patologicky silnou, až bezbřehou touhu po vyniknutí v zaměstnání, o ctižádost vedoucí k ovládnutí houfu podřízených pracovníků, ale může jít rovněž o nutkavé usilování po takzvaném společenském lesku, po intelektuálním úspěchu a po všeobecném uznání, o mnohaleté vyčerpávající úsilí stanout na společenském výsluní či být někým význačným, jehož ostatní obdivují, oceňují a jemuž závidí. To všechno může představovat ono "hmotaření", to vše je také symbolem nesmyslné, a proto nesmírně škodlivé závislosti na vnějším světě...

Nemoc je určena k cestě do sebe

Podle výzkumů Georga W. Goldberga (1990) chce být 89 % osob z americké dospělé populace považováno za inteligentní, touží zbohatnout a stát se úspěšnými, globálně řečeno, drtivá většina amerického obyvatelstva chce být obdivována jinými, což je ovšem paradox, protože pouze menšina může sklízet obdiv či závist většiny. V podtextu každé touhy po obdivu nebo "lesku" je ovšem pocit pýchy, který úzce koreluje s produkcí negativní bioenergie. A ta podle Lazareva i Goldsteina časem deformuje každé biopole a přivede ony "pyšné" k jistému konkrétnímu onemocnění. Závažné onemocnění pak vlastně automaticky zablokuje "pýchu", když zásadně omezí a oklestí onen vnější život doposud úspěšného člověka, a automaticky tak rovněž sníží přitažlivost oněch "hodnot", za nimiž se předtím ještě při plném zdraví tolik hnal. Ten, kdo např. onemocněl rakovinou, se už rozhodně nevrhá za společenským uznáním, dobrým jídlem nebo za bohatstvím. Ony předchozí "hmotařské" hodnoty pro něho naráz ztratily svoji přitažlivost. Namísto nich se po karmickém zablokování v jeho zorném poli zjeví například hodnoty duchovní, mezi nimi třebas touha po uzdravení nebo potřeba urovnání vztahů s jinými.

Podle dr. Julia Goldsteina totiž všechny přehnaně silné city s nadměrně dlouhou expozicí ohrožují či deformují biopole, tudíž se stávají příčinami nemocí a posléze i příčinami zablokování citů, které vlastně nemoc vyvolaly. "Nemoc je totiž určena k rozjímání a k cestě do sebe," hlásá svým pacientům dr. Goldstein. "K vytvoření velkého časového prostoru pro rekapitulaci chybně konstruované minulosti a též k pozitivnímu přeskupení hodnot vedoucích ke skutečně objektivním cílům, jež už nemají nic společného s životním pozlátkem a balastem. Když obdobnou rekapitulaci nemocný vskutku s čistým srdcem a myslí podstoupí, je vlastně vyléčen z jakékoli nemoci a nesmírně často dojde ke spontánnímu vymizení příznaků choroby. Je tedy nad slunce jasnější, že nemoc není jen jakousi mechanickou poruchou orgánu, ale především následkem hodnotové chyby, chybnou distribucí afektivních postojů..."

Jenže než obdobné přeskupení těchto afektivních postojů vůbec může nastat, uplyne hodně času a dochází k němu navíc dosti zřídka, protože nemocný žádá zejména po svém lékaři, aby ho co nejrychleji vyléčil léky, tedy chemickými preparáty, v krajním případě operativně. Aby ho vyléčil, aniž by se sám snažil signálům nemoci jakkoli porozumět. A pacient se pak často nadále věnuje intenzivnímu citovému a doslova všepohlcujícímu směřování k hodnotám, jež v dnešní době široce reprezentují takzvaný vnější úspěch či vnější požitky. Až do chvíle, než nemoc postoupí natolik, že obdobné směřování částečně nebo zcela zablokuje karmické struktury, podle nichž se dosud bezděčně odvíjel děj našeho života.

Vztah mezi lékařem a pacientem je však nesmírně často chybný oboustranně. I lékaře totiž většinou zajímá jen vnější příznak nemoci, aniž by se snažil přemýšlet, v čem tkví jeho prvotní podstata, v čem spočívá skutečná příčina nemoci. Málokdy se zajímá o logický vztah mezi příznakem a chybně orientovaným afektem, který jej vyvolal. Vrhá se proto na pragmatické potlačení příznaku, přičemž jej ve většině případů vskutku úspěšně potlačí a pacient se cítí být vyléčen. Jenže za určitou dobu se případně objeví jiný nebo silnější příznak, který je už podstatně "odolnější" vůči léčebné chemoterapii, vůči skalpelu i ozařování. Nastupuje těžká nemoc s těžko zjistitelnými, ale hrozivými příznaky. Objevuje se nemoc chronická, nevyléčitelná, pacientův životní děj je zablokován.

Nemoc je porušení rovnováhy

Nemoc nejzřetelněji reprezentuje porušení rovnováhy mezi oním soukromým, individuálním a citově mocně zabarveným "hmotařením" na straně jedné a mezi neochotou jednotlivce podřídit se s obdobně plamennými emocemi objektivním zájmům většiny na straně druhé. Nemoc je potom adekvátní odpovědí na tuto nelogickou a nefunkční citovou vzpouru jednotlivého člověka, oné jednotlivé lidské buňky, vůči zájmům celého organizmu, který reprezentují například velké skupiny osob a potažmo celé lidstvo.

Choroba člověka představuje podle mínění bioenergetiků nejprve znehybnění a posléze i likvidaci konkrétní lidské buňky, která vytáhla do boje proti zájmům ostatních: rodinných příslušníků, sousedů, spolupracovníků, v konečném důsledku pak celého národa a celého lidstva, která se tedy snaží jednat proti toku událostí probíhajících v kosmu, proti původním tvůrčím počinům hybatele. Každá vzpurná lidská buňka je dříve nebo později nakonec eliminována ať už nemocí, nehodou nebo slepou karmickou uličkou.

Nebezpečí lpění na čemkoli

Když duše příliš lpí na něčem pozemském, vzniká agrese a z té se rodí nemoci, napsal pragmatický bioenergetik Lazarev a v následném textu analyzoval biblické texty a smysl Mojžíšových a Kristových přikázání, v nichž tyto osobnosti varovaly před přílišným příklonem k pozemským majetkům, modlám, a to včetně oněch zdánlivě nehmotných hodnot, jakými je například přílišné lpění na rodinném štěstí, usilování o společenské postavení a nesmyslně intenzivní nasazení vedoucí k úspěchu v povolání.

Chybné směřování jednotlivce se však může projevovat i nenápadně, a když ho pak přivede k nemoci, lze pouze s obtížemi vystopovat, co bylo její příčinou. Člověk totiž často podléhá silné podvědomé závislosti na rozličných vnějších, zdánlivě téměř nevinných a široce oblíbených životních radovánkách a požitcích, jaké představují například rafinovaně připravované jídlo, nadměrné požívání alkoholu nebo u někoho smilstvo. Jindy se orientuje na okázalé přivlastňování si a přeceňování osobní inteligence, vlastních schopností, tvořivosti a duchovního potenciálu.

Dr. Teng se zmiňuje o osudech desítek intelektuálů, kteří se zbavili rozsáhlých rakovinových ložisek a vyléčili se, když předtím zkrotili svoji pýchu a přestali přeceňovat osobní zásluhovost na funkci vlastního vědomí a podvědomí a připustili, že i jejich osobní tvůrčí a intelektové schopnosti jsou prostou funkcí nebo pouhou libovůlí hybatele. Dr. Teng analyzoval případy konkrétních osob, které po předchozím naprosto nesmyslném vydělávání peněz a honbě za úspěchem obrátily svou mysl k duchovním hodnotám a tímto "malým" počinem spontánně potlačily akutní palčivé příznaky některých středně obtížných i těžkých nemocí.

I láskyplné lpění na druhém škodí našemu biopoli

S. N. Lazarev popisuje ve svých pracích, jež nesou společný název Diagnostika karmy, stovky případů vyléčených pacientů, jimž se nesmírně ulevilo hned poté, co se oprostili od takzvaného nutkavého tíhnutí ke všemu pozemskému či od závislosti na všem pozemském, když po prosbách Boha pokornými modlitbami za odpuštění upravili stav osobního biopole.

Lazarev popisuje rovněž desítky případů nemocných, kteří ochořeli v důsledku přílišného, byť láskyplného lpění na jiném člověku. Do onoho hmotaření, jež vede k nemocem a ke smrti, zahrnuje tedy i přílišnou citovou závislost na ostatních. Uvádí případy matek, které ztratily svoje děti, protože zničily jejich jemné karmické struktury právě svou nesmírně silnou láskou, která nebyla nijak vyvažována láskou k jiným lidem.

"Jakmile člověk stvoří ze svých citů k milovaným lidem nejvyšší hodnotu, ale jinak popírá další pozitivní citová pouta," zdůrazňuje i Goldstein, "dojde ke karmickému zablokování této nejvyšší hodnoty například náhlým rozpadem citového svazku, nemocí milujícího či dokonce onemocněním milovaného. Láska k jinému člověku jako dominující, nejpreferovanější a na piedestal vystrčený faktor může být karmicky zablokována nejen onemocněním, ale třebas i smrtí jednoho z aktérů lásky, protože karma lidstva nezanechá bez následků tak přehnaně jednostranné tíhnutí, jakým bývá sobecký izolovaný cit. Karma lidstva totiž nijak nepreferuje citové tíhnutí k jednotlivci, ale samozřejmě dává přednost lásky k celku, k bližním, k veškerenstvu, k hybateli, k Bohu."

Zbavte se agresivity a vrátí se vám zdraví

Dr. Goldstein upozorňuje na prokázaný fakt, že rychlý odklon nemocných od dominující hmotařské modly, jíž se po celá léta intenzivně klaněli, přináší spontánní vymizení některých obtížných symptomů. Goldstein píše obsáhlé stati rovněž o zhoubných následcích agresivity, jejíž dlouholetí producenti z hlediska bioenergetiky devastují svoje nitro a sami sobě způsobují vážné nemoci. Tento bioenergetik provedl faktorovou analýzu agresivity, kterou označil za globální příčinu nejméně poloviny známých nemocí. Dospěl k závěru, že nejčastěji se tato škodlivá agresivita projevuje pýchou, hněvem, zlobou, závistí, lakotou, nepřejícností a malomyslností. Faktorová analýza prokázala mezi těmito vlastnostmi, které velice nápadně připomínají klasický výčet sedmi biblických smrtelných hříchů, o nichž hovořili už apoštolové, více než těsný vztah.

Agresivní lidé se mohou podle Goldsteina neodbytného agresivního puzení zbavit například meditacemi a koncentrací mysli za pomoci meditačních textů, jež mají charakter jistých modliteb za odpuštění, zejména jsou-li směřovány k lidem, jimž agresoři v minulosti nějak citově ublížili.

A jak vlastně dopadl příběh nešťastných manželů Williamsových, kteří ztratili svoji dcerku? Dr. Teng jim "naordinoval" metody očisťování biopole a příznivého vylaďování karmických struktur prostřednictvím nejrůznějších druhů meditací a modliteb, jimiž byli s to zbavit se žárlivosti, produkce všech kategorií agrese a díky nimž získali rovněž šanci nalézt pozitivní vztah k sobě i k jiným lidem. Týden co týden telefonoval Williams dr. Tengovi, aby se dozvěděl, v jakém stavu se nalézá jeho biopole i biopole jeho manželky. Dr. Teng je pokaždé na dálku bioenergeticky "poměřil", až konečně jednoho dne prohlásil, že se už vskutku zbavili nepříznivého karmického směřování, pročistili svoje jemné karmické struktury a svoje biopole pozitivně usměrnili. Vyslovil rovněž názor, že mohou přivést na svět dítě, pokud budou ve svém karmickém očistování nepřetržitě, každodenně pokračovat. Varoval je však, aby se k příštímu dítěti nepřimkli jako k jediné hodnotě, která by jim měla poskytnout veškerý životní smysl.

"Hledejte a pěstujte především pozitivní citové vztahy k ostatním," doporučil jim.

V roce 1982 se manželům Williamsovým narodil zdravý a čiperný chlapec Robert Edward. Dr. Teng uvedl v publikaci Rodinná karma, že dítě ani jeho rodiče neonemocněli žádnou chorobou po celou dobu, kdy sledoval karmickou stabilizaci jejich rodiny, tedy do roku 1994.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2008.