Mirotický obvoďák MUDr. Radomír Děrgel, jako většina Jihočechů, miloval knihu Země zaslíbená. Bydlel hned na kraji obce a jeho velká garáž byla ze silnice dobře viditelná.

I zastavil u něho neznámý člověk s prosbou, zda by mu garáž na chvíli nepůjčil, aby si tam mohl vyvolat film. Pan doktor, kterého místní zastavovali se svými potížemi i na ulici, byl ke stáru nedůvěřivý až nedůtklivý. Obzvláště u cizího člověka si prý říkal, ať mu nějaký votrapa vleze na záda. Na konec ale podmračeně a s nejistotou souhlasil. Když byl člověk hotov a odcházel, utrousil doktor ještě poznámku o pobudech, obhlížejících si terén, a schválně si před pánem zapsal číslo jeho auta. Pro pocit bezpečí se zeptal i na jeho jméno. Pán se představil, sedl do auta a odjel. Nešťastnému doktorovi znělo ještě dlouho v uších jeho jméno – Ladislav Stehlík.

A když už jsme u Stehlíka jako znalce jihočeských tajemství. Byl i skvělý šprýmař a vypravěč. Nakladatel pan Beneš od spisovatele slyšel, že prý se ho jakási babička zeptala, komu je zasvěcená strohá věžička, před kterou stála. Pan spisovatel jí prý s vážnou tváří odpověděl: „To je kaplička svatého Transformátora,“ a babičku, pohotově se modlící k novému svatému, opustil. Takhle si utahovat z prostých věřících…