Před časem vyšla knížečka Dr. Glorie Polové s názvem Stála jsem u brány nebe a pekla, která se rázem stala bestsellerem. Jedná se o osobní svědectví paní Polové, která byla zasažena bleskem. Během komatu stanula na druhé straně skutečnosti – na onom světě, a směla se opět vrátit, aby vydala svědectví těm, kteří nemohou věřit. Ovšem ten, kterému se otevřou informace z duchovního světa, je pochopí podle své dosažené duchovní úrovně a ta mnohdy nebývá vysoká. Proto také jejich interpretace ostatním bývá hodně zkreslená, což je zrovna případ paní Glorie Polové. Jak už jsme uvedli výše, knížečka se stala bestsellerem a může tedy ovlivnit velkou část populace. Považujeme proto za nutné uvést vše na pravou míru a zařazujeme komentář pana Josefa Staňka.

Komentář k "posmrtným zážitkům" dr. Glorie Polo

Zážitky byly nazvány "Od iluze k pravdě". Nadpisem si autorka fandí. "Od iluze" odpovídá, ale kde je od nás obecně Pravda? Správněji by mělo být "Iluze o životě osvíceném zábleskem Pravdy". To proto, že popisovaných prožitků klinické smrti jsou tisíce, vzájemně se liší vždy podle toho, na jak duchovně vyspělého "zobrazovatele Pravdy" dopadnou (viz Platónovo Podobenství o jeskyni). Protože jsem určité prožitky měl, cítím jasně, jak je Dr. Glorií popisované na jedné straně věrné, na druhé straně zploštělé a mnohdy postrádá logické uspořádání. A logika je již od antiky nadřazena smyslovým vjemům. Celé svědectví není možné otisknout, protože je dlouhé. Proto se omezím na komentář k těm částem, které se mi jeví jako velmi vypovídající, ale také k částem, které vnímám jako "zploštělé".

V závorkách doplňující poznámky autora

• Zubní lékařka Glorie Polo z Venezuely byla zasažena bleskem a ve stavu klinické smrti převezena do nemocnice. Po dlouhé resuscitaci, když už se zdálo, že bude neúspěšná, přišla k vědomí a vrátila se do života. Svým vyznáním byla v době zasažení bleskem vlažná praktizující katolička, ovšem podle způsobu akceptování světa bych ji zařadil do masy pro Západ typických "katolických ateistů"– to je nositelů konzumního způsobu myšlení, kteří ještě chodí k náboženským obřadům, co kdyby se to přece jenom hodilo... Po opuštění kostela nejsou ve společnosti svým způsobem života a myšlení k rozeznání od masy těch, kteří již obřady nenavštěvují.

• Její líčení prožitků po klinické smrti začíná obligátním posunem v tunelu, na jehož konci je světlo. To svým vyzařováním vyvolá v její duši stav lásky a pokoje, v životě dosud nepoznaný. Vidí všechny lidi svého života, i ty, kteří zemřeli, i praprarodiče, které nepoznala. Nepopisuje ale, v jakém jsou podle vzhledu stáří (já jsem rodiče viděl omlazené, zářící a zkrásněné na optimální věk kolem 20 let, v jakém jsem je na Zemi nikdy neviděl. Jen jsem poznal, že jsou to oni. Dr. Gloria z toho, že viděla duše svých mrtvých předků usoudila, že reinkarnace je lživá teorie. Neviděla ale svých předků víc než do prapra. Kam ale zmizely ty předchozí generace za 6 tisíc let (podle bible), kterých bylo jistě přes 150? Ve skutečnosti podle vykopávek jistě přes 5000 generací! A kam zmizel fakt, že většina lidí v minulosti zemřela jako kojenci a děti? Ty tam "v nebi" také viděla v těch houfech a jako kojence? Kam tito předkové zmizeli, že ji po smrti nevítali? Kdyby si cokoliv kolem reinkarnace přečetla, třeba Abdrushina, musela by se dočíst, že na milost života – reinkarnaci úpěnlivě čekají duše i několik set let! Takový dar od Boha je milost života v těle! Tak jaké vyvrácení reinkarnace pradědečkem? Spíše absence lépe domyšlené dokonalosti Stvořitele. Anebo jen "vysvětlení", kterým se chce zalíbit "scholastikům"?)

Věrný je v líčení zážitku popis toho, jak se čas zastavil a vše je vnímáno současně (ano, při otevření duchovního oka neexistuje čas, což náš rozum nemůže pochopit. Celý život je vnímán najednou! Tak jsem to zažil také. Pro žijící rozumáře svázané iluzí času (v antice říkali iluzí "máji") je to nepochopitelné.

• Paní Dr. Glorie viděla nitro lidí, nikoliv jejich tlustá a ošklivá těla. (Také čistá pravda! Tam není vnitřní a venkovní tvář. Je vidět jen vnitřní tvář každého, která se odlišuje od fyzické – viz jak Máří Magdalena a učedníci z Emauz nepoznali zmrtvýchvstalého Ježíše. Vnitřní tvář na rozdíl od zevního vzhledu odpovídá povaze a stavu duše. Vzhled těla je odvozen od přetrvávající karmy.)

• Objímala předky a pohybovala se vzhůru. (Dokud je stav duše na objímání, vždy se pohybuje vzhůru.)

• Viděla spolu s nimi bleskem zabitého synovce, jak vstupuje do překrásné zahrady, kam ona nesmí. (Zahrada je opravdu překrásná, barvy nepředstavitelné. Ale je skutečným konečným cílem člověka? Patří se v ní na tvář Stvořitele? Vždyť ta byla na počátku a k čemu by pak byl život? Proč bible mluví o sedmi nebích? Rajská zahrada je to první, nejnižší.)

Následky chybějící víry

Dr. Glorie se vrací k tělu, je do něj bolestivě vtiskávána. Slyší lékaře, jak volají, že se život těla obnovuje. Pak vidí otvírat knihu svého života a cítí svou marnivost v prožitém životě – jak byla otrokyní těla – krásy těla. A nyní má tělo zuhelnatělé bleskem (Dr. Glorie viděla ovšem zuhelnatělé své nikoli fyzické, nýbrž astrální tělo, což církevní otcové a jejich ovečky nemohou pochopit) a kolem ní se pohybují obličeje odporných, bezcitných démonů, kteří si pro ni zřejmě přišli. Příšerný je jejich vzhled a mají nenávist v očích. (Podle vibrací myšlení jejich duše.)

Nyní chápe, že nejrafinovanější lží na světě je to, že ďábel neexistuje. Až teď vnímá ďáblíky i kolem operačního sálu. Cítí, že jsou přitahováni proto, že byla špatnou katoličkou, volnomyšlenkářkou. Chyběla jí víra a modlitba. Nevěřila v peklo a církev měla za překonanou. (Stav její víry byl následek toho, že to, co jí bylo předkládáno k věření jako katoličce, její podvědomí nebylo schopno akceptovat. Ale když se za pravověrnou katoličku před Bohem považovala, byla povinna v životě konat! Jinak je to před Bohem rozpolcenost a zrada. V tom je ona nepředstavitelně dokonalá absolutní spravedlnost živého Boha, který bere do úvahy kvalitu vnímání konkrétního člověka! Ježíš onen zákon relativity na onom světě definoval slovy: "Jakou měrou měříš, takovou ti bude měřeno!" Na Žida Pravda uvaluje židovskou míru, na islámce jeho vlastní islámskou! Každý se soudí podle svých vlastních slov a deklarací o věrnosti Bohu, ze svého vyznání. Ty jsou jen korelovány s tím, co od nás očekává Stvořitel. To, v co kdo věří, je na onom světě Pravdou prosvíceno a dáno do konfrontace se skutečným konáním a myšlením. Odsud Kristova rada: Vaše řeč budiž ano-ano, ne-ne. Ano cítím, ano konám! Ne cítím, ne konám! Neboli podstata myšlení "tam" vychází v záři Pravdy najevo vždy pouze modifikována vyznáním. Kdo věří v nic, sálající nicotu cítí. A to je strašný zážitek opuštění! Dr. Glorie měla církev za překonanou, to by nebylo až tak fatální chybou, ale ona měla duchovní usilování směrem k Bohu za překonané! Ve způsobu myšlení byla vlastně ateistkou.)

Chybné chápání zažitého

Dr. Glorie dále vidí, jak věda, chytrost a společenské postavení je "na druhé straně" k ničemu. (Opět chyba výkladu! Správně řečeno – pokud výše jmenované není použité na Zemi k dobru lidí a slávě boží, pak teprve je k ničemu. Jak jsou to nesprávně používané poklady.)

Vidí tunely dolů, jak jsou v nich staří, mladí taženi do země. (Symbolika toho, jak oddělení myšlení člověka od Boha táhne vibrace dotyčné duše do nízkých úrovní, což se ale může projevit až v záhrobí. Na zemi to tělo zastírá. Ti dolů tažení jsou vlastně duše z jejího životního okolí, což při napojení duše na smysly těla nevnímala. Vnějškově krásní lidé okolí jsou ve skutečnosti vnitřně zarostlí, nevzhlední, hrubí, protože duchovně zaostali.) Kolem Dr. Glorie je nejtemnější temnota a pach, v míře na Zemi nezažitelná. Je na okraji propasti, kde necítí přítomnost boží. Je tažena dolů, přičemž pád by znamenal smrt duše.

(Nepřítomnost boží ale nemůže být! On je přítomen všude! To jen duše temnotu a pach vnímající je ve vibracích, kdy Boha není schopna vnímat! Temnota a pach je následek manifestované nevíry! V realitě nikomu ani vlas v "pekle" nespadne z hlavy bez vůle Stvořitele. I "čerti" mu podléhají a konají jen to, co On dopustí.)

Archanděl Michael ji drží za nohy. (Ukazuje jí jako do budoucna živé záhrobí.)

Prosila, aby ji duše z očistce (rodiče) vzaly pryč, ale nestalo se. (Obrací se na špatnou adresu! Nikdo nemůže nic bez Něho. Účinné je obracet se jen na Boha. Ti ostatní vyslyší a konají jen tehdy, když On dovolí. A On dovolí, když ona v životě vyslyšela jiné, kteří ji také prosili o pomoc. "Jakou měrou kdo v životě měří, takovou měrou mu na onom světě služebníci Stvořitele měří!" Dr. Glorii je ukazováno, jak ona sama se občas propadla do stavu necítění přítomnosti Boha, aby to mohla po resuscitaci vylíčit.)

Proč je důležité myslet na zemřelé v dobrém

Poznává dále, jak duše tam potřebují, aby příbuzní a pozůstalí na zemřelé mysleli v dobrém, nechali sloužit zádušní mše, vysílali vděčnost a dík. A aby sami duchovně rostli, dokud mají čas, neboť duchovní úspěch potomků je i úspěchem těch, kteří je předešli na druhou stranu. Oni to tam telepaticky vnímají. Prostřednictvím pokroků potomků ve víře a v poznání Boha i duše předků v očistci rostou. I ony mají podíl na našich skutcích lásky zde na Zemi, neboť jejich vibrace se telepaticky přenášejí.

Neudělat nic špatného není zásluha

Dr. Glorii připadá divné, jak je možné, že je tam v temnotě, když nic špatného neučinila, nikdy nic neukradla, nikoho nezmrzačila, každou neděli byla v kostele. Křičí, že je katolička, že do temnot nepatří! (Jenže tam pozemské legitimace lidských organizací neplatí! Tam platí jen kvalita vibrace duše. Nic neudělat není zásluha! Bohem daný čas nám ukládá udělat něco dobrého, udělat poklad v nebi!)

Promítá se jí život v konfrontaci s tím, jak co dělala a myslela a jak v daný okamžik dělat a myslet měla. (Každý si ten zápis neseme v sobě a naše dluhy jsou strašné. Špatnost z neznalosti je tam ještě snesitelná, ale špatnost ze zlého úmyslu tam pálí jako oheň, který neuhasíná!)

Dr. Glorie probírá katolický (hodně povrchní) výklad desatera s vynecháním druhého přikázání (neučiníš obrazu Boha svého) a se zdvojením desátého. (Výklad stačí jen pro jednoduché lidi jejího okolí. Kdyby to bylo jen tak jednoduché!)

Dr. Glorie dále vidí, jak astrologie v jejím životě byla jen duchovním matením a jak dalece nad ní je poselství Ježíše. (Svatá pravda.)

Jak největším jejím propadem a také této "doby" je egoizmus. (Tržní myšlení mimo organizaci hospodářskou je cestou do pekel.)

Jak velkým zlem je reptání všech na všechno, neradost ze života.

Jak kradením je i plýtvání čímkoliv a okrádání dětí o komunikaci s rodiči! (Svatá pravda.)

Dr. Glorie vidí svou knihu života se všemi svými myšlenkami. (Myšlenky jsou součást vibrace naší duše!) Jako příklad uvádí následky toho, že si ponechala přeplatek prodavačky 4500 peso, což pro ní nic nebylo, ale rodina dotyčné to odnesla hladověním po několik dnů.

Slyší hlas s otázkou: Jaké duchovní poklady mi z dosavadního života přinášíš?

Kdy nastane duchovní smrt duše

Poznává, že duchovní smrt duše nastává, když osudy ostatních lidí se jí stávají lhostejnými.

Popisuje, jak nejvíc ji k záchraně života pomohl indiánský rolník, který měl svačinu zabalenou v novinách, kde byl její případ popsán. Jak svačinu vybalil, článek ho zaujal. Začal se modlit za její probuzení z komatu, ve kterém se v nemocnici již několik dnů nacházela. Jeho modlitba byla srdceryvná a tak silná, že z něj vycházel takový plamen k Bohu, který ji vrátil vědomí. (Léčení na dálku.) Jeho síla byla proto tak velká, že tento jednoduchý člověk předtím dvě třetiny svého výdělku dal na kostel a jen z třetiny žil. (Poznámka: Jednorázově by to nestačilo. Onen rolník byl však "dělník Páně", který si celý život vedl tak, že dvě třetiny svého vytvořeného produktu vytvářel pro jiné včetně rodiny a jen nutnou třetinu použil pro sebe. Nelál nad nedostatkem peněz a konal správně s tím, s čím mohl. Tím si vytvořil tak vysokou vibraci vlastní duše, že její prosbu slyší i Bůh. Viz v evangeliu dar chudé vdovy v chrámu. Popis "posmrtných" zážitků paní doktorky Glorie je sice poznamenán nízkým stupněm jejího duchovního poznání, stupněm lidového katolicizmu, ale je pro každého užitečné si jej přečíst. Je sice určen pro jednodušší lidi v Jižní Americe, ale pokusil jsem se jej doplnit vlastními poznatky tak, aby byl vypovídající i pro poměrně silně vyciťující a nedůvěřivé Čechy. Domnívám se (doufám, že se nepřeceňuji), že s mými glosami může mnoha lidem zásadně pomoci při orientaci v současné době války duchů o Zemi.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2008.