Tak už je to opět tady, jako každý rok touhle dobou. Prázdniny definitivně skončily a koloběh školních povinností znovu začíná nám všem – školákům, učitelům, rodičům, babičkám a dědečkům. To znamená úkoly, povinnosti, termíny, osnovy, … no a hlavně hra kočky s myší – myšleno hlavně učitelů s žáky. Tato hra asi nikdy neskončí a za kratší provaz v tomto případě asi tahají učitelé a my rodiče, kterým někdy opravdu chybí dostatek energie, jak tyto školou povinné ratolesti zkrotit.

S jistotou můžeme říci, že s našimi dětmi komunikujeme jinak, než jak naši rodiče komunikovali s námi. Všeobecně si myslím, že dnešní děti nejsou vystavovány takovému psychickému vydírání nebo i fyzickým trestům, co zažívala naše generace.

A co je asi to nejdůležitější: uvědomujeme si, že určitě nechceme, aby naše děti zažívaly to, co my. Někdy si proto klademe otázku, jak najít tu správnou společnou řeč s nimi, a to nejenom ve škole, ale i doma.

Možná takovou odpověď našli na jedné z pražských základních škol, kde začali s dětmi komunikovat prostřednictvím jazyka barevných mandal, a to jejich malováním, lépe řečeno vybarvováním. Pro ty z vás, kteří chtějí vědět, co mandala znamená, jak se tvoří, a jak působí na člověka, doporučuji navštívit webové stránky www.4everrest.com, kde zjistíte vše potřebné.

Malování mandal probíhalo velice jednoduše. Paní učitelka koupila omalovánky s mandalami ve specializovaném knihkupectví, které je zaměřeno i na tzv. alternativní literaturu. (Kdybyste si nevěděli rady, kde takové omalovánky koupit, tak opět doporučuji podívat se na webové stránky www.fontana.ws , kde si je můžete přímo u zdroje vybrat a současně i objednat.) Tyto omalovánky potom paní učitelka nakopírovala a zmenšila tak, aby mohly být umístěny i na opěrátko školních židliček. V rámci výtvarné výchovy si následně děti jednotlivé mandaly dle vlastního rozhodnutí rozebraly a daly se zápalem do omalovávání. Dle pozorování přísedících se i ti největší loupežníci v ten okamžik stali malujícími beránky. Všechny děti se rázem uklidnily a ve třídě panoval mír a pohoda, možná až k údivu paní učitelky. Kouzelné na celé věci bylo, že děti měly možnost si nejenom vybrat tvar své mandaly, ale současně vložit do ní i svoji vnitřní energii prostřednictvím svobodného vybarvování podle vnitřních pocitů a při používání celé škály barev dle vlastní fantazie. Důležité je, aby ve třídě v této době vládlo uvolnění a pohoda, která může být dokreslena i příjemnou hudební kulisou. Současně je vhodné, aby malování nebo omalovávání mandal bylo kompletně dokončeno v této hodině, neboť vnitřní rozpoložení dětí může být příště úplně jiné s tím, že by následně mohly mít problém navázat na vlastní barevné naladění z předchozí výtvarné hodiny.

Velké mandaly byly následně vystřiženy a umístěny na nástěnce ve třídě. Zmenšené mandaly byly také vystřiženy a děti si je mohly přelepit průhlednou páskou a umístit je tak na vnitřní opěradlo své židle a současně si i touto neotřelou formou svoji židličku označit. Mandaly umístěné na opěradlech tak na děti zářily po celý školní rok. Nejviditelnějším výsledkem asi bylo, že u některých hyperaktivních jedinců bylo následně vidět i celkové zklidnění jejich chování ve škole.

Na závěr je možné konstatovat, že děti omalovávání mandal zaujalo a způsobilo, že po této pozitivní zkušenosti začaly vymalovávat mandaly i děti v dalších třídách.

Podle vyjádření paní učitelky budou děti s mandalami pracovat i v příštím školním roce, například formou obrázků na novoroční přání pro rodiče, nebo jako dáreček pro nastupující prvňáčky. Malování mandal je tedy minimálně zajímavým zpestřením výtvarné činnosti dětí, kterou dělaly s radostí a zaujetím.

Takže příště, až zase nebudete vědět, co se školáky nebo svými dětmi, tak jim pořiďte nějakou mandalu a ona je za vás už nějak zkrotí.

Toto doporučení platí možná i pro nás dospěláky, takže až zase jednou nebudeme vědět, co s naším životem, tak tady máme jeden z osvědčených receptů, jak na něj.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 9/2008.