Letošní rok pokročil a s ním četné změny v sociální oblasti. Jsou téměř všude, ale nejvíce vrásek působí ve zdravotnictví. Pan ministr si mne ruce, jak pěkně zatočil s těmi, kteří zneužívají služeb zdravotníků, s lékaři, kteří zvou na zbytečná opakovaná vyšetření, a s těmi, kdo vyhazují ve velkém léky do kontejnerů, aniž by je použili. Pan ministr si nedělá starosti s pacienty, jejichž peněženka nenadouvá kapsu u kalhot, ani s těmi, kteří jsou již doživotně závislí na lécích.

Léky i návštěvy u lékařů zaberou opět větší část důchodu než vloni, co je však horší, že chorob, na něž užívá léky, se pacient v pokročilém stadiu již nemůže zbavit. A to je teprve začátek. V tisku se seznamujeme s novými termíny jako "řízená péče" a chystanými opatřeními, která pletou nový bič na pacienty. Monopolní tržní hospodářství má v medicíně zapustit své kořeny, zdraví bude obchodem jako každá jiná hospodářská oblast. Soukromé pojišťovny dle návrhů a z toho vyplývajících logických úvah mají připomínat spíše bezednou studnici s pohádkovou ropuchou, jež hlídá každou kapku, kterou má vydat. Celý systém v důsledku napadá jak kvalitu péče, tak i dosavadní systém vzdělávání a kolegialitu lékařů. Kdo pátrá pečlivě po podrobnostech v nových opatřeních, má možnost se dozvědět, že jistá česká soukromá zdravotnická společnost je – a má být ještě více – jen vykonavatelem nových změn. Změn v návaznosti na americkou společnost, která ve své zemi ve velkém ztrácí sympatie pojištěnců a hledá možnost realizovat se jinde, v malých zemičkách s podrobivým národem, jako je ten náš. Proto se ptám: "Kam kráčíš, česká medicíno?"

Původní všeobecně známý úmysl pana ministra zabránit tomu, aby pacienti zbytečně nevyčerpávali pokladny pojišťoven, je možná chvályhodný a snad i výchovný, avšak realizovaný příliš překotně a nedůvěryhodně.

Prevenci se přednost nedává

Ruku v ruce s takovým úmyslem, či lépe v předstihu se měla zajistit opatření jiná, preventivní, aby lidé věděli, co a proč dělat, když chtějí zabránit nemocem v zárodku. Bohužel se však na jedné straně brojí proti alternativním preventivním metodám a na druhé straně je zde vyvíjena snaha znepřístupnit medicínu, na kterou mnozí celý život platili povinné pojištění a která byla povýšena na jedinou oficiální a možnou lege artis. Není v tom poněkud rozpor? Aspoň mně uniká logika takového jednání. Směrovat lidi ke klasickým přístupům v medicíně, učinit je závislými, podporovat konzumaci výhradně chemických léků a zároveň vše zdražovat a ztěžovat přístupnost v duchu výzvy: "Občane, starej se, jak umíš?"

V dokumentech Světové zdravotnické organizace WHO se lze dočíst: "...Každý vyspělý kulturní národ by měl tedy z tohoto pohledu pro dobré zdraví občana udělat maximum ve zpřístupnění veškerých informací o možnostech týkajících se všech oblasti zdraví, aby byly v souladu s dosaženým stupněm vědeckého poznání v příslušném historickém období." Tímto poznáním nemůže být rozuměno pouze omezené materialistické vědění, ale i to druhé, bohužel často zpochybňované, mimo hranice měřitelnosti. Není tajemstvím, že vojenské a kosmické výzkumy dávno se vší vážností přestupují pomyslnou hranici hmotné vědy a tímto způsobem čerpají bohaté vědomosti pro své omezené, ne vždy lidumilné, nýbrž spíše mocenské cíle.

Mezery v osnovách

Kam se tedy zatoulal našim pánům ministrům nějaký smysluplný návrh zákona o preventivním zdraví? Kde jsou nějaké osnovy pro školáky všech stupňů, ve kterých by byly zaneseny aspoň elementární informace o vnějších projevech energetické podstaty hmoty, existenci takových zdraví prospěšných oborů, jako je etikoterapie, znalosti o komplementárním přístupu ke zdraví a celkovém nazírání na svět? Čím dříve se k dětem dostanou tyto vědomostní základy, tím lépe. Školáci sice mají předmět nazvaný Základy společenských věd, který by mohl sjednocovat přírodní a humanitní vědy, tak jak se přistupovalo k vědnímu poznání v období antiky, a jehož hranice jsou flexibilní podle úrovně učitelského ústavu, vědomí a vědomostí učitele, ale to je zatím velmi neoficiální přístup, ba i inspektory napadnutelný obsahový způsob výuky… Ve fyzice mne sice potěšila informace, že do některých učebnic byla zanesena konečně i moderní a odvážná teorie superstrun, ale chybí mi zde opět pohled překonávající ten pomyslný krůček, tenkou hranici mezi materií a duchovnem. Chybí praktická aplikace, vhodný návod, jak se dívat na svět jinýma, více otevřenýma očima. A to je víc než školometné biflování vzorečků. Je to snad celé o tom, že se mnozí na kompetentních místech zoufale strachují a brání pustit se své hmotné jistoty? Opustit staré a udělat místo novému? Jsou snad nové informace jen bludy malé skupiny pomatenců?

Vraťme se ke zdraví a šanci přežít

Přemýšlela jsem nad financováním ve zdravotnictví. Běžný člověk se totiž nestačí divit, kam ty peníze jenom plynou, když je nás tolik, co platíme a platíme... Myšlení se zákonitě dostává do těch neobvyklých rovin, kde se akademici rozhodně necítí být ve své kůži. Neviditelných světů příčin a následků, mimosmyslových schopností a levných léčebných, dosud znevažovaných, podceňovaných alternativních postupů. Tolik se o tom píše, stále však asi málo na to, aby tuhá slupka akademikovy aury povolila pod přísunem netradičních informací. Dovolím si předložit velmi jednoduché příklady z diagnostiky a terapie.

Zainteresovaní jistě znají diagnostické přístroje ke zjišťování energetických změn organizmu:

• kolika chorobám by se dalo zabránit, pokud by včasná diagnostika zachytila změny těmito přístroji;

• kolik nedoléčených stavů se dá vysledovat a doléčit vhodnými alternativními – levnými a šetrnými – postupy a tím zabránit opětným recidivám a chronicitě chorob, posílit imunitu a následně i celkové psychické zdraví;

• kolik již rozvinutých chorob lze diagnostikovat těmito přístroji, a omezit tak vyšetření drahými složitými, či dokonce invazivními metodami. Vydalo by to na celou vědeckou práci, pokud by se někdo chtěl těmito fakty zabývat;

• kolik lidí zná základy homeopatické léčby a její používání v každodenním životě. Tato opatření v mnohých případech jednak preventivně chrání posilováním imunity, jednak podporují léčbu všeho druhu, čímž snižují množství komplikací a zkracují léčbu. Užíváni homeopatik dále snižuje spotřebu klasických léků a tím šetří finance a omezuje zátěž organizmu vedlejšími účinky při nadbytku chemických léčiv. Takto by se dalo pokračovat výčtem diagnostických a terapeutických metod působících na energetické bázi.

Zaměřme se na výživu

Také dietologie je dnes velmi široký pojem. Je těžké vybírat vhodnou, na míru šitou dietu pro každého při dnešních nespočetných propagovaných názorových směrech. I za totality fungovala jakás taká osvěta, v každé čekárně byly na plakátu vyobrazeny zdravé a nezdravé potraviny. Každé malé dítě přiměřeně vychovávané má představu o základech zdravého stravování. Přesto se nikde nepíše o velmi důležitých "fintách", které dosti zásadním způsobem ovlivňují zdravotní stav. Je to především teorie zásad a kyselin v potravě. Pro mnohé čtenáře jen zopakuji, že v těle zpracovávané pozřené potraviny vytváří kyselé, či zásadité prostředí, ideálem je neutrální stav, takže bychom se měli aspoň pokusit tento střed, či vyváženost v potravě dodržovat. Dlouhodobé nesprávné stravování způsobuje špatné regenerační schopnosti organizmu, jež dávají vzniknout podhoubí pro chronické chorobné stavy. Základní kyselinotvorné potraviny jsou bílkoviny, sacharidy, ale i černá káva, základní zásadou je zelenina. Česká národní strava je v mnoha směrech typickým příkladem trvalého dietního překyselování organizmu. Mnoho dalších potravin může být neutrálních, kdo hledá, najde podrobnější informace třeba na internetu. Tato informace není úplně nová – pokud by si někdo myslel, že jde jen o jeden z výživových výstřelků. Kdo někdy slyšel např. o starodávném východním filozoficko-léčitelském směru nazývaném mazdaznan, tak zde tyto údaje rovněž najde (a nejen tady). Nastolením této diety je možno docílit přirozeným způsobem ozdravění organizmu celkovým posílením. Vím, že je to velmi kusá informace a hlavně ne jediná. Mým cílem je však pouze poukázat na velké rezervy v ovlivňování, diagnostice a vlastní léčbě četných chorobných stavů, o kterých se na akademické a oficiální lékařské půdě příliš nemluví.

Dostávám se k závěru, že český občan v době tak nemocného zdravotnictví bude mít nejspíš jedinou cestu. Začít se skutečně starat o své zdraví včas a sám. Zdravotnické služby budou stále více využívány jako instituce poskytující pomoc v situaci, kdy potenciální pacient se svými znalostmi a schopnostmi a při vynakládané energii v preventivní péči o zdraví již není, či nebude schopen zvládnout svůj narušený zdravotní stav. Jinak to asi nepůjde…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 9/2008.