Současný velice úspěšný americký indiánský léčitel, obecně přezdívaný Medicine Grizzlybear (šaman Medvěd grizzly), odpovídá pro Evropana snad až příliš pateticky na otázky o původu své terapeutické síly: "Jsem napojen na Slunce a na Měsíc, na blesky, hromy, hory, jezera a řeky; na ptáky, rostliny, jeleny, vlky, havrany, hady a také skály..." Vlastně nám tak nepřímo oznamuje, že zdroj šamanské léčitelské síly spočívá ve schopnosti mimosmyslově se spojit se vším, co nás v přírodě obklopuje, ztotožnit se s vyjmenovanými objekty, jichž je ve skutečnosti ještě daleko víc, a skrze ně pak pochopit, jakým neduhem nemocný trpí a jak ho lze vyléčit. Jde tedy jednoznačně o parapsychologické chápání příčiny lidských chorob a následné stanovení nejvhodnějšího způsobu léčby.

Medvěd grizzly napsal o způsobech šamanské terapie knihu s názvem Native Healer, v níž popisuje medicínskou praxi svých kolegů i vlastní terapeutické metody. V principu však šamani rovněž využívají léčebný mechanizmus, jenž je obecně známý: nemoc – diagnóza – terapie. Užívají jej západní lékaři stejně jako šaman Medvěd grizzly, každý však jiným způsobem. Posuďme však nyní způsob, jímž další šaman Billy Mes pomohl zachránit před neodvratným koncem manželku kolegy Medvěda grizzlyho, který tohoto léčitele přizval jako spřáteleného terapeuta, protože podle tradice neměl právo léčit sobě nejbližšího člověka.

Šamanova manželka byla jednoho dne hospitalizována ve státní nemocnici s konstatováním dlouhodobých úporných bolestí v oblasti břicha, jež se projevovaly i častým krvácením, a tak se zdálo, že ji očekává složitá chirurgická operace. Vedoucí chirurg hovořil mezi čtyřma očima s manželem hospitalizované, přičemž prohlásil, že vidí stav nemocné téměř beznadějně, nicméně jediné východisko viděl v okamžitém chirurgickém zákroku. V každém otálení spatřoval nesmírné riziko.

Vize

Když lékaři pacientce oznámili, že musí podstoupit složitou a riskantní operaci, hned příští noci se jí zdál sen, v němž byla varována, že připravovanou operaci stoprocentně nepřežije, pokud nebudou respektovány staré indiánské rituální a terapeutické praktiky. Šaman Medvěd grizzly tedy na žádost nemocné manželky přivolal k jejímu lůžku svého profesního kolegu Billyho Mese. Ten získal od bílého chirurga a celého operatérského týmu povolení, aby přímo u lůžka nemocné bezprostředně před operací uskutečnil prastarý léčitelský obřad. Dlužno říci, že se univerzitně vzdělaný chirurg obával nejen nejapné šaškárny, na jejímž konci mohla být důkladná blamáž v senzacechtivém tisku, ale zejména měl strach ze zavlečení nákazy do septického prostředí operačního sálu. Jenomže usměvavý Billy Mes ho v tomto smyslu po dlouhém přesvědčování přece jen uchlácholil nabídkou, že bílí medicinmani mohou být přítomni celému šamanskému obřadu a mohou dohlédnout na dodržování hygienických předpisů.

Rituál

Billy Mes pak zhotovil z rituálních tabákových listů stuhy čtyř barev: bílé, červené, žluté a černé, jež představují čtyři posvátné rozměry vesmíru. Každou stuhu upevnil do jednoho rohu postele, na které ležela nemocná, čímž z lůžka vytvořil jakýsi prosebný oltář. Pak vložil do malé hliněné misky kousek hořícího cedrového dřeva, jehož kouř podle Billyho vysvětlení vytvořil v prostoru ochrannou léčivou sílu. Kouř z cedrového dřeva prý drží na pevné uzdě zejména negativní duchovní síly, duchy zemřelých a vůbec všechny duchy a nutí je, aby se přestali zdržovat v nemocnici a v její blízkosti. Aby už dále neškodili pacientce a rovněž nepřekáželi operatérům. Poté Billy Mes vykouřil dýmku posvátného tabáku a se zavřenýma očima požádal Velkého tvůrce, aby k němu seslal poznání týkající se možného vyléčení pacientky. Velký tvůrce mu pak údajně sdělil, že pacientku sice lze vydat skalpelu bílých mužů, nicméně on, šaman, musí nad její duší nepřetržitě bdít a střežit ji během operace, aby v jistém konkrétním a nebezpečném okamžiku neulétla. Tomu se operatér a jeho asistent v duchu upřímně zasmáli. Smáli se sice potichu, ale přece jen poněkud předčasně. Nemocná se mezitím nesmírně zklidnila a viditelně se zbavila úzkosti, pookřála a nabyla sebejistoty. Později vypověděla, že její strach v průběhu šamanského obřadu zcela pominul a nahradila ho jistota, že operace dopadne úspěšně, pokud Billy Mes zůstane po celou dobu v nemocnici.

Billy Mes potom ještě zazpíval několik tklivých písní síly, jejichž účinek směřoval v dalšímu posílení víry pacientky v konečné vyléčení a údajně také k utvrzení sebevědomí chirurgů. Ti se opět pobaveně šklebili, nicméně pak jeden druhému přiznali, že Mesovy písně měly na pacientku nesmírně povzbudivý vliv, což s největší pravděpodobností příznivě ovlivnilo i jejich sebedůvěru.

Mes pak okolo operačního stolu a kolem vedoucího operačního týmu rozestavil krystaly posvátného křemene, což označil za vytvoření ochranného valu před únikem psychické síly obou nejvýznačnějších aktérů operace. Vzápětí operace vskutku začala. Billy Mes zůstal v operačním předpokoji společně s příbuznými pacientky a udržoval podle vlastních slov "ve své mysli duši operované ženy", což se mu prý dařilo díky nesmírně soustředěnému modlení.

Přesně v deset hodin padesát tři minuty, tedy dvacet pět minut po zahájení operace, řekl Billy Mes, že právě ve svých představách zahlédl letět malého jestřába, což považoval za špatné znamení. Požádal proto důrazně přítomné indiány, aby ve svých myslích drželi veškerou silou vůle představu duše pacientky, pokud tato nepřekoná krizi.

Přesně v uvedené chvíli nastal na operačním sále poprask. Do břišní dutiny operované ženy se totiž provalil proud hnisu a krve, takže hrozilo nebezpečí, že pacientka zemře přímo na operačním stole. Krvácení se zprvu nedařilo žádným způsobem zastavit. Oba operatéři na sebe významně pohlédli, což činili jen ve vypjatých chvílích, kdy stav operovaných vyhlížel naprosto beznadějně. Krize však naštěstí trvala jen dvě minuty, poté krvácení ustalo a operace byla zdárně ukončena. Pacientka byla ještě v bezvědomí převezena do nemocničního pokoje, kde ji už očekával Billy Mes. Ten totiž na dálku "vycítil" okamžik, kdy operace skončila, takže přesně v oné chvíli zapálil sladkou trávu, aby vyjádřil poděkování duchovním bytostem, že bděly nad životem pacientky a zmařily původní záměr nečistých sil, směřující k předčasnému ukončení jejího žití.

Když zřízenci opustili pokoj, popadl Billy Mes do pravé ruky vějíř z orlích per a očistil jím tělo nemocné od pozůstatků negativní energie, kterou na něm podle jeho představ zanechali chirurgové kvůli svému strachu ze selhání a kvůli představě smrti ve chvíli, kdy došlo k operační krizi. Billy Mes pak ještě uhladil svými dlaněmi narušenou auru pacientky, a to zejména v místech, kde byla operována. Manželka šamana Medvěda grizzlyho se pak velice rychle zotavovala. Když byla převezena do domácího prostředí, Mes s ní strávil ještě několik dalších dní, než vstala z postele a on mohl své léčení symbolicky ukončit.

Jaký je však názor šamana Billyho Mese na klinický způsob terapie?

Mes si je naprosto jist, že západní medicína je sice obdařena nesmírně dokonalou lékařskou technologií a odzkoušenými chemickými léčebnými preparáty, nicméně přesto ve svých zásazích proti závažným nemocem bývá často neúspěšná a pacienti se vzdor osvědčeným lékům i skvělé technice často odebírají na onen svět, aniž by objektivně museli zemřít. Proč tomu tak je? Mes si je zcela jist tím, že ortodoxní lékaři většinou zacházejí s pacientem pouze jako s nemocným objektem a nikoli jako s neopakovatelným subjektem a nesmírně citlivou duchovní bytostí. Následkem tohoto přístupu je značné odcizení pacienta od lékaře, které vyvolává dlouhodobý pacientův strach a rovněž nevíru ve zlepšení svého nepříznivého stavu. Pacient se cítí osamělý, opuštěný, bezmocný, vyděšený, deprimovaný a před operací prožívá stavy nejvyšší úzkosti a iritující představy smrti. Úzkost a strach z vlastního definitivního konce často vyvolávají ve vědomí nemocného nesmírný předoperační, operační či pooperační šok. Tento šok následně paralyzuje přirozený imunitní systém a destruuje i pacientovu psychickou odolnost. Duch nemocného pak někdy okázale rezignuje na uzdravení a pacientova fyzická schránka je nucena zcela zbytečně odumřít.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 9/2008.