Všude, kam se podíváme – v novinách, v televizi, a dokonce i v našich osobních životech – se setkáváme s případy mimořádně nešťastných obětí. Čteme například o tom, že přinejmenším každý pátý dospělý byl jako dítě buď fyzicky, nebo sexuálně zneužíván. Televizní zprávy nás utvrzují v tom, že znásilňování a vraždy jsou v naší společnosti běžné a že všude kvete kriminalita zaměřená proti člověku a jeho majetku. Po celém světě vidíme ve velkém měřítku mučení, represe, věznění, genocidu a otevřené boje.

Kdo z nás může říct, že nikdy nikoho neobviňoval za to, že nemáme štěstí? Pro většinu z nás, když ne pro všechny, je to běžný způsob života. Archetyp oběti je v nás všech hluboce zakořeněný a silně působí na obecné vědomí. Po věky věků hrajeme role obětí ve všech oblastech našich životů a přesvědčujeme sami sebe o tom, že vědomí oběti je absolutním základem lidské existence.

Přišel čas, abychom si položili otázku, jak lze tento způsob života zastavit a zbavit se archetypu oběti jako základního vzorce našich životů. Abychom se vymanili z vlivu tohoto velmi mocného archetypu, musíme ho nahradit něčím radikálně odlišným – něčím tak přitažlivým a duchovně osvobozujícím, co nás odtáhne od archetypu oběti a od světa iluzí. Potřebujeme něco, co nás vyvede z dramat našich životů tak, abychom byli schopni uvidět velký obraz a pravdu, která se nám právě teď ukrývá. Když tuto pravdu probudíme, pochopíme skutečný význam našeho utrpení a budeme schopni ho okamžitě transformovat. Nacházíme se nyní na počátku nového tisíciletí a připravujeme se na další velký krok v našem duchovním vývoji. Proto je nezbytné, abychom přijali nový způsob života, založený nikoli na strachu, ovládání a zneužívání moci, ale na skutečném odpuštění, bezpodmínečné lásce a míru. Právě to má C. C. Tipping, autor knihy Radikální odpuštění, na mysli jako něco radikálního – o pomoc k tomuto posunu.

Jestliže chceme něco transformovat, musíme být schopni to plně prožít. To znamená, že transformovat archetyp oběti vyžaduje plně tento pocit prožít. A to vůbec není jednoduché. Proto ve svém životě potřebujeme situace, jež nám umožní cítit se jako oběť, abychom je mohli s pomocí Radikálního odpuštění transformovat. Ježíš nám poskytl působivý příklad toho, co znamená transformace archetypu oběti, a já věřím, že nyní čeká trpělivě a láskyplně na to, až ho budeme následovat. Přinejmenším doteď jsme se z jeho přikladu nepoučili, protože archetyp oběti má naši psychiku plně ve své moci. Doposud ignorujeme lekci skutečného odpuštění, kterou Ježíš učí – totiž že oběti neexistují. Sedíme obkročmo na plotě a pokoušíme se odpustit a současně zůstáváme pevně přesvědčení o tom, že jsme oběti. Učinili jsme z Ježíše nejvyšší oběť. To nás neposune kupředu v našem duchovním vývoji. Skutečné odpuštění musí znamenat, že vědomí oběti naprosto opustíme

Rozdíl mezi odpuštěním a odpuštěním radikálním

Hlavním důvodem, proč se C. Tipping rozhodl napsat tuto knihu, bylo stanovit přesný rozdíl mezi odpuštěním, které se přidržuje archetypu oběti, a Radikálním odpuštěním, jež nás od něho osvobozuje. Radikální odpuštění nás vyzývá k radikální změně našeho vnímání světa a výkladu toho, co se děje v našich životech tak, abychom se přestali cítit obětí. Dokonce i lidé, kteří trpěli po dlouhou dobu emocionálními problémy, shledali jeho knihu nesmírně osvobozující a léčivou, a co víc – způsobila naprostý převrat v jejich životě. Nesmírně úžasné a radostné je také poznání, že první kapitola, s názvem Jillin příběh, přinesla okamžité vyléčení mnoha a mnoha lidem. Původně si autor myslel, že ji píše jako užitečný úvod do své koncepce a myšlenek o Radikálním odpuštění, ale potom poznal, že Duch věděl vše lépe a vedl jeho ruku. Často mu volají lidé, kteří si přečetli tento příběh, a ještě s pláčem mu sdělují, že se v něm poznávají a že cítí, že léčebný proces už začal. C. Tipping prohlásil: "Budu nadosmrti vděčný své sestře a svému švagrovi za to, že mi dovolili vyprávět jejich příběh, a za to, že dali světu takový dar. Abych vám vysvětlil, co označuji za Radikální odpuštění, předkládám vám skutečný příběh o tom, jak tento proces zachránil mé sestře manželství a změnil jí život. Od té doby ovlivnilo Radikální odpuštění životy nespočtu dalších lidí, protože nedlouho po zážitku se svou sestrou jsem si uvědomil, že tuto metodu lze použít jako způsob pomoci naprosto odlišný od tradiční psychoterapie a partnerského poradenství.

Příběh mé sestry Jill

Když jsem uviděl svoji sestru Jill, jak vchází do haly mezinárodního letiště Hartsfield v Atlantě, věděl jsem, že něco není v pořádku. Nikdy nedokázala pořádně skrývat svoje pocity, a tak mi bylo hned jasné, že ji něco trápí. Jakmile se naskytla první příležitost, Jill řekla: "Coline, doma to není dobré. Asi se s Jeffem rozejdeme." I když jsem si všimnul, že se s mou sestrou něco děje, její sdělení mě překvapilo. Vždycky jsem si myslel, že její šestiletý svazek s Jeffem je šťastný. Oba už měli jedno manželství za sebou, ale zdálo se, že jejich vztah je pevný. Jeff měl se svou první ženou tři děti a Jill se svým prvním manželem čtyři. Její nejmladší syn Paul jako jediné dítě bydlel ještě doma.

"Co se děje?" zeptal jsem se. "No, je to všechno strašně těžké, vůbec nevím, kde mám začít," zněla odpověď. "Jeff se chová fakt divně a já už to nemůžu dál snášet. Dostali jsme se do bodu, kdy už spolu ani nemůžeme mluvit. Úplně mě to ničí. Naprosto se ode mě odvrátil a tvrdí, že je to všechno moje vina. Jeff navázal se svojí nejstarší dcerou velice podivný vztah. Kdykoli mu zavolá, cukruje s ní, říká jí miláčku a tráví celé hodiny tím, že si s ní po telefonu šušká. Myslel by sis, že to jsou milenci, a ne otec s dcerou. Cítím, že se stává středem jeho života a nechci se s tím smířit. Připadám si úplně odstrčená a zbytečná." Zvláštní a podezřelá se mi jevila netypičnost Jeffova chování. Jeff, jak jsem ho znal, měl své dcery velice rád a přirozeně potřeboval jejich uznání a lásku, ale nikdy jsem nezažil, že by působil tak, jak Jill líčila. K Jill se totiž vždy choval velmi starostlivě a láskyplně. Vlastně pro mě bylo dost obtížné uvěřit, že by s ní mohl zacházet tak krutě. Bylo snadné pochopit, proč je Jill z této situace tak nešťastná a jak Jeffovo přesvědčení, že si to všechno vymýšlí a sama si duševně škodí, to všechno jenom zhoršuje. Začal jsem si skládat obraz toho, o co se může jednat mezi Jill a Jeffem z hlediska Radikálního odpuštění. To vyžadovalo, aby moje sestra byla přístupná možnosti, že se děje něco víc, než je na první pohled zřejmé – něco, co má smysl, je řízeno božsky a s cílem jejího nejvyššího dobra. Byla si však tak jistá tím, že je obětí té situace, takže jsem pochyboval, zda ji přiměji k tomu, aby vyslechla takovou interpretaci Jeffova chování, jež ji z této role vyvede. Váhavě jsem navrhnul: "Jill, jsi přístupná podívat se na svoji situaci jinak? Byla bys ochotná přijmout zcela odlišné vysvětlení toho, co se děje?"

Převratně nové vysvětlení situace

Dívala se na mě tázavě, jako by se divila: Jaké jiné vysvětlení by tady mohlo být? Nakonec souhlasila. "To, co ti hodlám říct, ti možná bude znít divně, ale snaž se to nezpochybňovat, dokud neskončím. Jenom zůstaň otevřená možnosti, že to, co ti říkám, je pravda, a snaž se pochopit, jestli to, co ti říkám, má nějaký smysl. Jill, chci tě jen ujistit, že všechno, co se ti chystám říct, nijak nepopírá to, co jsi řekla, a neznevažuje tvůj příběh. Věřím, že vše se odehrálo tak, jak jsi řekla, ale dovol, abych ti naznačil, co se může odehrávat pod povrchem této situace. Je zcela přirozené domnívat se, že vše, co je na povrchu, je skutečnost. Ale možná se toho mnohem více odehrává pod povrchem reality. My to nevnímáme, protože našich pět smyslů na to nestačí. Ale to ještě neznamená, že se nic neděje. Vezmi si svoji situaci. Mezi tebou a Jeffem se odehrává drama. To je jasné. Ale co když pod povrchem tohoto dramatu probíhá něco mnohem duchovnějšího – s týmž dějem i obsazením – ale s naprosto jiným významem? Co když vaše duše tančí tentýž tanec, ale na úplně odlišnou melodii? Co když tě ten tanec má uzdravit? Co když se na tuto situaci můžeš podívat jako na příležitost uzdravit se a růst? To by pak měla úplně jiný výklad, že? Když se podíváš na poslední tři měsíce, Jill, co jsi nejvíc pociťovala, když se Jeff choval tak láskyplně ke své dceři Lorraine?" "Převážně zlost," odpověděla a dál o tom přemýšlela. "Frustraci," doplnila. A po dlouhé pauze: "A smutek. Opravdu jsem cítila smutek." Do očí jí vhrkly slzy. "Cítila jsem se osamělá a nemilovaná," pokračovala a začala tiše vzlykat. "Nebylo by to tak hrozné, kdybych se domnívala, že neumí projevit lásku, ale to on umí a projevuje ji – ale jí."

Posledních pár slov ze sebe doslova vyrazila a propukla v usedavý pláč. Zeptal jsem se jí, zda se někdy cítila podobně. "Ano, jako malá holčička – táta mě také neměl rád. Myslela jsem si, že se mnou není něco v pořádku." Věděl jsem, co měla na mysli o našem otci. Byl laskavý a jemný, ale velmi tichý a uzavřený. Většinou se zdálo, že je citově nepřístupný. Když jsem se podíval na Jillin příběh z hlediska Radikálního odpuštění, bylo zřejmé, že Jeffovo navenek podivné chování bylo bezděčně určeno k tomu, aby vyléčilo její nevyřešený vztah s otcem. Kdyby si to uvědomila a uznala dokonalost Jeffova chování, mohla by si vyléčit svoje skutečné trápení – a Jeffovo chování by se určitě změnilo. Snažil jsem se Jill vysvětlit to, o čem jsem se zmínil již dříve – totiž, že pod povrchem dramatu, kterému říkáme život, se skrývá docela jiná realita: "Věř mi, není čeho se bát. Až uvidíš, jak to je, pocítíš větší důvěru, bezpečí a klid, než sis kdy myslela, že je možné. Uvědomíš si, jak dobře nás podporuje vesmír či Bůh, nazývej to, jak chceš, v každičké chvíli každého dne, bez ohledu na to, jak by se nám mohla daná situace zdát zlá," snažil jsem se ji přesvědčit. "Z duchovního hlediska nám nepříjemná situace dává najevo, že jsme v rozporu s duchovním zákonem a poskytuje nám možnost něco vyléčit. Může to být nějaká původní potíž nebo možná nezdravé přesvědčení, jež nám brání stát se svým pravým já. Ale my to obvykle z tohoto úhlu nevidíme. Spíše posuzujeme situaci a obviňujeme z toho, co se děje, druhé. To nám brání rozpoznat poselství nebo pochopit poučení. Pak se nemůžeme vyléčit. Když nevyléčíme to, co je potřeba léčit, musíme zažít další nepříjemnosti, dokud nás to doslova nedonutí položit si otázku: Co se to tady děje? Někdy to poselství musí zaznít velmi hlasitě, nebo bolest musí dosáhnout nesmírné intenzity, než si toho začneme všímat. Například život ohrožující nemoc je takovým velice důrazným poselstvím. Ale dokonce ani před tváří smrti někteří lidé nepochopí souvislosti mezi tím, co se v jejich životě děje, a možností vyléčit se, která se nabízí."

Nevyřešená "křivda" z dětství

V tvém případě vyšlo najevo, že vyléčit se má tvoje původní lítost nad tím, že ti tvůj otec nikdy neprojevil lásku. O tom vlastně jsou veškeré tvoje současné problémy. Tyto specifické potíže se již ve tvém životě vyskytly mnohokrát při nejrůznějších příležitostech, ale protože jsi nerozpoznala tuto příležitost, nikdy k léčbě nedošlo. Proto je další možnost podívat se na věc a vyléčit tu záležitost velký dar." "Dar?" podivila se Jill. "Ty si myslíš, že je to dar, protože obsahuje poselství pro mě? Takové, které už jsem dostala dávno, ale nemohla jsem ho pochopit?" "Ano," souhlasil jsem. "Kdybys to poznala dřív, tvoje problémy by byly menší a nemusela bys tím procházet dnes. Ale je to skvělé a nemusíš mít vážnou nemoc, abys to pochopila, jak to bývá u jiných lidí. Dostala jsi to poselství teď, začínáš ho chápat a uzdravovat se. Chci ti vysvětlit přesně, co se děje a jak to až doposud ovlivňovalo tvůj život." "Jako malá holčička jsi cítila, že tě tvůj otec přehlíží a že tě nemá rád. Pro dívku je to zničující. Z hlediska vývoje je pro děvče nezbytný pocit lásky ze strany otce. Protože jsi tento cit postrádala, došla jsi k přesvědčení, že s tebou není něco v pořádku. Začala jsi skutečně věřit, že nejsi hodna lásky a že jsi vlastně méněcenná. Toto přesvědčení zapustilo hluboké kořeny v tvém podvědomí a později, když došlo na další vztahy, začalo řídit tvůj život. Jinými slovy, cestou zrcadlení tvoje podvědomá víra, že jsi méněcenná, vytvářela ve tvém životě situace, které ti tuto tvoji víru dokazovaly. Život vždycky ukáže, že naše přesvědčení je správné. Jako dítě jsi nemohla bolest z toho, že se ti nedostává otcovy lásky, snést, tak jsi ji částečně potlačila a vůbec jsi krotila svoje emoce. Když se city potlačují, víme sice o nich, ale podstata se ztrácí. Na druhé straně se potlačené emoce pohřbí hluboko do podvědomí tak, že si je přestaneme uvědomovat. Později, když sis začala uvědomovat, že tvůj otec neoplývá přirozenou láskou a pravděpodobně nedokáže mít rád nikoho, začala jsi se jaksi rehabilitovat či uzdravovat z pocitu jeho nelásky. Pravděpodobně jsi uvolnila něco z potlačované bolesti a možná jsi začala upouštět od svého přesvědčení, že nejsi hodná lásky. Konec konců, když neumí mít rád nikoho, možná to není moje chyba, že mě nemá rád. Pak ale přišel šok, který tě vrátil na tvrdou zem. Když jsi viděla, že má rád moji dceru Lorraine, vyvolalo to zpět tvoje původní přesvědčení. Řekla sis: Můj otec vlastně umí mít rád, ale mě nemiluje. Je to zjevně moje chyba. Když nejsem dost dobrá pro svého otce, nebudu dost dobrá pro žádného jiného muže. A od té chvíle sis ve svém životě neustále vytvářela situace, které podporovaly tvůj pocit méněcennosti."

Kam vede falešné přesvědčení o sobě samém

"Jaký byl tvůj vztah s tvým prvním manželem Henrym?" odpověděl jsem otázkou. Jill byla provdána za Henryho, s nímž měla čtyři děti, patnáct let. "V mnoha ohledech to nebylo špatné, ale byl tak nevěrný. Vždycky vyhledával sex s jinými ženami, a to mě hrozně štvalo." "To je přesně ono. A vidíš ho jako lumpa a sebe jako oběť celé té situace. Ale ve skutečnosti sis ho přizvala do svého života do jisté míry proto, že jsi věděla, že podpoří tvoje přesvědčení o tom, že nejsi dost dobrá. A tím, že ti byl nevěrný, jen dokazoval, že tvoje mínění o sobě je správné." "Pokoušíš se mi namluvit, že to dělal pro mé dobro? To je zatraceně přitažené za vlasy!" pronesla sice s úsměvem, ale také se špatně skrývaným hněvem.

"No, ale utvrzoval tě tím v tvém přesvědčení nebo ne?" opáčil jsem. "Nebyla jsi mu dost dobrá, když se neustále ohlížel za každou sukní, za něčím lepším. Kdyby byl jiný a choval se k tobě láskyplně, určitě by sis vytvořila ve svém životě jiné drama, aby sis dokázala svoji víru. Tvoje přesvědčení o sobě samé, i když naprosto falešné, ti znemožňovalo být dost dobrá.

Kdybys tehdy změnila svoje přesvědčení, vyléčila svůj původní problém a změnila svoji víru na jsem dobrá, Henry by okamžitě přestal svádět tvoje kamarádky. A kdyby ne, cítila by ses dost silná na to, abys ho opustila a našla si někoho jiného, kdo by se k tobě choval jako k sobě rovné. Vždy si vytváříme naši realitu podle našeho přesvědčení. Když se chcete dozvědět, jaké je vaše přesvědčení, podívejte se, co v životě máte. Život vždycky odráží naši víru. "Pokaždé, když tě Henry podváděl, dával ti možnost vyléčit tvoji původní bolest týkající se nedostatku lásky ze strany otce. Předváděl ti prakticky tvoje přesvědčení, že nebudeš nikdy dost dobrá pro žádného muže. Když se to stalo zpočátku párkrát, byla jsi rozzuřená až k nepříčetnosti, takže jsi ani nemohla odhalit souvislost se svým původním problémem a poznat pravdu o svém sebehodnocení. Ve skutečnosti jeho první nevěry znamenaly první příležitosti k uplatnění Radikálního odpuštění a k vyrovnání se s původním problémem, ale ty jsi je promeškala. Pokaždé jsi ho označila za zloducha a sebe za oběť, což znemožňovalo vyléčení."

"Co míníš tím odpuštěním?" vyzvídala Jill ustaraně. "Tvrdíš, že bych mu měla odpustit, že svedl moji nejlepší kamarádku a kteroukoli další, která byla svolná?"

"Já říkám, že tehdy ti dával možnost poznat tvůj původní problém a odhalit, jak tvoje přesvědčení o sobě samé řídí tvůj život. Dával ti tím příležitost pochopit a změnit tvoje přesvědčení, a tak vyléčit prvotní problém. Chápeš, Jill, proč si zaslouží, abys mu odpustila?"

"Ano, asi ano," odpověděla. "Ukazoval mi moje přesvědčení, které jsem si vytvořila, protože jsem se cítila nemilovaná otcem. Dával mi zapravdu, že nejsem dost dobrá. Správně?"

"Ano, a za to si zaslouží uznání – vlastně ještě větší, než si teď myslíš. V žádném případě nemůžeme vědět, jestli by se začal chovat jinak, kdyby sis vyřešila svůj problém s otcem – nebo zda bys ho musela opustit. Každopádně ti nesmírně posloužil. V tomto smyslu si zaslouží nejenom tvoje odpuštění, ale i hlubokou vděčnost. A víš co? Nebyla to jeho chyba, že jsi nechápala skutečné poselství skryté za jeho chováním.

Vím, že to bylo pro tebe obtížné pochopit, že ti chce dát velký dar. Nikdo nás nenaučil takhle přemýšlet. Neumíme se podívat na to, co se kolem nás děje, a říct si: vida, co jsem si v životě nadrobila. To je ale zajímavé. Místo toho soudíme, obviňujeme, hrajeme si na oběť a chceme se pomstít. Nejsme zvyklí na to, že naše životy řídí jiné síly než naše vlastní vědomí – ale ve skutečnosti tomu tak je. Ve skutečnosti to byla Henryho duše, jež se ti pokoušela pomoci. Na povrchu Henry projevoval svoji závislost na sexu, ale jeho duše – ve spolupráci s tvojí duší – se rozhodla využít jeho závislost pro tvůj duchovní růst. Právě v rozpoznání tohoto faktu spočívá celé Radikální odpuštění. Jeho cílem je uvidět pravdu za zjevnými okolnostmi situace a uvědomit si všudypřítomnou lásku."

Jiný úhel pohledu

Cítil jsem, že rozhovor o Jillině situaci jí pomůže pochopit zásady, které jsem předtím popsal. Vyzval jsem ji: "Podívejme se znovu na Jeffa a na to, jak tyto principy působí v tvém současném vztahu. Na počátku se k tobě Jeff choval nesmírně láskyplně. Opravdu tě slepě miloval, dělal, co ti na očích viděl, komunikoval s tebou. Na první pohled byl život s ním velice pěkný. Ale vzpomeň si, že toto neodpovídalo tvému sebeobrazu – tvému přesvědčení. Podle toho bys neměla mít muže, který ti projevuje tolik lásky. Ty jí přece nejsi hodna, pamatuješ?"

"Tvoje duše ví, že si musíš svoje přesvědčení opravit, takže v tajné dohodě s Jeffovou duší tě chce přivést k poznání. Na první pohled to vypadá, že Jeff se začíná chovat divně a úplně v rozporu se svou povahou. Provokuje tě tím, že miluje další Lorraine, a přehrává ti stejný scénář, který se odehrál před lety s tvým otcem. Zdá se, že tě nemilosrdně ničí, a ty se cítíš jako naprosto bezmocná oběť." Jill se snažila udržet nový obraz své situace, jenž se pomalu tvořil v její mysli. "No, a teď máš, Jill, další možnost si zvolit. Musíš si vybrat, jestli se chceš uzdravit a rozvíjet se – anebo mít pravdu," poznamenal jsem s úsměvem.

"Když si vybereš to, co si obvykle zvolí ostatní a budeš tedy oběť a Jeff darebák, budeš samozřejmě v právu. Koneckonců jeho chování vypadá velice krutě a nesmyslně. Nepochybuji, že se najde spousta žen, u nichž nalezneš plnou podporu pro radikální odvetnou akci. Určitě ti většina přítelkyň radí, abys ho opustila, že?" "Ano," odpověděla. "Všichni mi říkají, abych z toho manželství odešla, když se nezmění. Vlastně jsem si myslela, že mi poradíš totéž," reagovala s nádechem zklamání v hlase.

"Před pár lety bych to pravděpodobně udělal," odpověděl jsem se smíchem. "Ale na základě poznání těchto duchovních principů se můj pohled na celou situaci změnil. Jak se jistě dovtípíš, další možnost je uvědomit si, že pod tím, co probíhá na povrchu, musí být něco mnohem smysluplnějšího – a mnohem užitečnějšího. Zkrátka přijmout to, že Jeffovo chování možná představuje jiné poselství, jiný význam, jiný cíl, a že tato situace je pro tebe dar."

"Možná se opravdu něco děje pod povrchem, ale já to ještě nechápu. Předpokládám, že se to podobá tomu, co dělal Henry, ale pro mě je hrozně obtížné rozpoznat to u Jeffa, protože jsem z toho naprosto zmatená. Nemohu dohlédnout za to, co se děje navenek." "To je v pořádku", řekl jsem povzbudivě. "Podívej se, není potřeba to pochopit. Už jenom ochota připustit, že se děje něco jiného, znamená obrovský krok kupředu. Ochota vidět situaci odlišně je klíčem k uzdravení. K devadesáti procentům léčby dochází, když připustíš myšlenku, že tvoje duše pro tebe tuto situaci s láskou připravila. Když si to připustíš, přestaneš situaci řídit a přenecháš ji Bohu. Ten se postará o zbývajících deset procent. Když toto dokážeš hluboce pochopit a podvolíš se myšlence, že Bůh to za tebe zařídí, když se na něho obrátíš, nemusíš už dělat vůbec nic. Ovšem ještě před tímto krokem můžeš učinit jiný naprosto racionální krok, který ti umožní vidět věci jinak hned. Spočívá v oddělní faktů od fikce. Znamená to uvědomit si, že tvoje přesvědčení nemá žádný reálný základ. Je to prostě příběh, který sis vymyslela, založený na pár faktech a spoustě interpretací. Děláme to všichni. Něco prožijeme a nějak si to vyložíme. Pak si dáme ty dvě věci dohromady a vytvoříme si velký falešný příběh o tom, co se stalo. Tomu příběhu pak uvěříme a bráníme jej, jako kdyby to byla pravda. Ale samozřejmě, že nikdy to pravda není. V tvém případě faktem bylo, že otec tě neobjímal, nehrál si s tebou, nebral si tě na klín. Nenaplňoval tvoji potřebu lásky. To byla fakta. Na základě nich jsi došla k rozhodnému předpokladu: Otec mě nemá rád. Ovšem skutečnost, že nenaplňoval tvoji potřebu lásky, ještě nemusí znamenat, že tě neměl rád. To je tvoje interpretace. Nebyla to pravda. Možná jenom nevěděl, jak má svoji lásku vyjádřit v takové podobě, v níž jsi ji chtěla dostávat. Pamatuješ si na ten úžasný domeček pro panenky, který ti udělal na Vánoce? Vzpomínám si, že tím trávil nesčetné hodiny po večerech, když už jsi byla v posteli. Možná to byla jediná cesta, kterou znal, jak ti vyjádřit lásku. Tím ho nechci omlouvat a zpochybňovat to, co jsi řekla. Jenom se snažím ukázat, že všichni děláme stejnou chybu, když si myslíme, že náš výklad představuje pravdu.

Další velká domněnka, k níž jsi došla", pokračoval jsem, "založená na faktech a tvé první interpretaci, že otec mě nemiluje, byla: je to moje chyba. Musí se mnou být něco v nepořádku. To je ještě větší lež než ostatní domněnky.

Pokaždé, když naše životní situace vyvolá vzpomínku na tuto bolest nebo na pocity s ní spojené, emocionálně se vracíme zpět. Takže cítíme a jednáme jako malé děti, které poprvé zakoušejí bolest. Myšlenka, na níž jsi založila svoje vztahy, představuje interpretaci dvouletého dítěte a nemá absolutně žádnou faktickou oporu," uzavřel jsem. "Chápeš to, Jill?" zeptal jsem se. "Ano, chápu," odpověděla. "Učinila jsem pěkně pošetilá rozhodnutí na základě těchto nevědomých předpokladů, že?" "To ano, ale udělala jsi to, když jsi měla trápení a když jsi byla ještě příliš mladá na to, abys pochopila něco víc. I když jsi svoji bolest potlačila, aby ses jí zbavila, to přesvědčení dál pracovalo ve tvém životě na nevědomé úrovni. Tehdy se tvoje duše rozhodla vytvořit v tvém životě určité drama, aby je přivedla zpět do vědomí a abys měla znovu možnost se vyléčit."

Ti, co nám nejvíce ubližují, nám nejvíce pomáhají

"Přitahuješ do svého života takové lidi, kteří tě přímo konfrontují s tvou vlastní bolestí a nutí tě jejich prostřednictvím znovu prožívat prvotní bolest. To teď právě dělá Jeff. Samozřejmě netvrdím, že to dělá vědomě. Určitě ne. Pravděpodobně je překvapen svým vlastním chováním mnohem více než ty. Pamatuj si, že to je záležitost propojení duší. Jeho duše ví o tvé prvotní bolesti a je si vědoma toho, že se nevyléčíš, dokud si neprožiješ tuto zkušenost znovu."

"Ježíši!" řekla Jill a zhluboka se nadechla. Poprvé od té doby, co jsme začali hovořit o její situaci, se úplně uvolnila. "Je to naprosto odlišný pohled na život, ale víš co? Cítím se mnohem lépe. Jako by mi spadlo z krku závaží jenom tím, že o tom s tebou mluvím."

"To je tím, že se změnila tvoje životní energie", vysvětloval jsem. "Představ si, kolik životadárné energie jsi vydávala na to, abys udržovala naživu příběh o svém otci a Lorraine. Kromě toho vezmi v úvahu, jaké ohromné množství energie vyžadovalo potlačovat pocity smutku a zášti, které se k tomuto příběhu vztahují. Slzy, které jsi prolila předtím, ti umožnily tuto energii do značné míry uvolnit. A kromě toho jsi poznala, že to všechno bylo vymyšlené – to musí být obrovská úleva. Navíc spousta energie byla zablokovaná v souvislosti s Jeffem – abys z něho udělala ničemu a ze sebe chudáka a oběť. Už pouhá ochota vidět celou situaci jinak ti umožnila uvolnit velké množství energie, která tě posune dopředu." "Co by se stalo, kdybych místo toho, abych pochopila, co se děje pod povrchem situace s Jeffem, se s ním prostě rozešla?" vyzvídala Jill.

"Tvoje duše by si přivolala někoho dalšího, kdo by ti pomohl se uzdravit," reagoval jsem rychle. "Ale ty jsi ho neopustila a místo toho jsi přijela za mnou. Pochop, že ani toto nebyla žádná náhoda. V tomto systému náhody prostě neexistují. Ty – nebo spíše tvoje duše – zplodila tuto cestu, tuto příležitost pochopit dynamiku situace s Jeffem. Tvoje duše tě sem přivedla."

"No, a co teď mám dělat?" zeptala se Jill. "Je pravda, že se cítím mnohem lépe, ale co si počnu, až se vrátím domů a uvidím se s Jefftem?"

"Vlastně ani toho moc dělat nemusíš. Od této chvíle je to spíše otázka toho, jak se cítíš uvnitř."

Nikdy nejsme obětí

"Chápeš, že už nejsi oběť? Rozumíš tomu, že Jeff není pronásledovatel? Vidíš, že ta situace je přesně to, co potřebuješ a chceš? Cítíš, jak tě ten člověk miluje – myslím na duchovní úrovni? Byl ochoten udělat cokoli pro to, aby ses mohla podívat znovu na své přesvědčení a zjistit, že je nepravdivé. Uvědomuješ si, kolik nepříjemností byl připraven vydržet, aby ti pomohl? Není to od přírody krutý člověk, takže to pro něho určitě nebylo snadné. Málo mužů by to dokázalo pro tebe udělat a riskovat tak, že tě ztratí. Jeff, nebo Jeffova duše, je tvůj anděl. Až to skutečně pochopíš, budeš mu neskonale vděčná. Navíc přestaneš vysílat signály o tom, že nejsi hodna lásky. Budeš schopná možná poprvé v životě přijímat lásku. Budeš muset Jeffovi odpustit, protože ti bude jasné, že už se nic zlého nestane. A slibuji ti, že Jeff, když tu mluvíme, se už začíná pomalu měnit a opouští své podivné chování. Jeho duše si už uvědomuje, že jsi mu odpustila a vyléčila sis svoji falešnou představu o sobě samé. Jak se mění tvoje energie, mění se i jeho. Jste energeticky propojení. Fyzická vzdálenost nehraje roli. Takže až dorazíš domů, nemusíš dělat nic zvláštního. Vlastně chci, abys mi slíbila, že nebudeš dělat vůbec nic. Zvláště se mu za žádných okolností nesvěřuj se svým novým pohledem na situaci. Chci, abys viděla, že všechno bude automaticky jiné prostě jenom v důsledku toho, že se změnilo tvoje vnímání. Budeš se také cítit jinak – klidnější, soustředěnější a uvolněnější. Budeš oplývat poznáním, což bude na Jeffa zpočátku působit zvláštně. Potrvá nějakou dobu, než se váš vztah urovná, a možná to bude nějakou dobu těžké, ale vyřeší se to," uzavřel jsem přesvědčeně.

Když se Jill vrátila domů, zjistila, že Jeffovo chování se opravdu změnilo k lepšímu – byl pozorný, laskavý a ohleduplný jako předtím, než nastala krize jejich vztahu. Po několika dnech mu Jill řekla, že ho z ničeho neobviňuje a že ani nechce, aby se změnil. Svěřila se mu, že došla k poznání, že ho nebude z ničeho vinit, ale že musí vzít na sebe zodpovědnost za svoje pocity a že se vším, co přijde, se bude vyrovnávat sama. Jinak mu zatím nic nevysvětlovala. Vše mu řekla asi za dva týdny a Jeff, člověk jinak velice praktický, se vše snažil pochopit a připustil, že za každodenní realitou se může skrývat duchovní svět. Jejich manželství překonalo krizi, zůstali spolu a jejich vztah je velice šťastný.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 9/2008.