Když oslovíte zvíře prostřednictvím svého srdce a dokážete respektovat jeho důstojnost, můžete mu naslouchat, začít s ním komunikovat a dokonce ho požádat, aby pro vás něco udělalo. Zvířata nebudou nic předstírat a jsou schopna velice dobře reagovat na vaše emoce.

Už od dětství jsem si byla vědoma toho, že zvířata disponují spoustou informací, které si potřebují sdělit nejen mezi sebou, ale i nám lidem. A protože už od útlého dětství jsem byla ve spojení se svými duchovními rádci, nepřipadalo mi vůbec podivné, že vnímáme a slyšíme mluvit zvířata. Stejně jako my, mají i zvířata svá energetická pole – éterické i emocionální, svoji auru. Energie zvířete, které zahynulo, je přibližně stejně silná jako energie zesnulého člověka.

V průběhu své praxe jsem s klienty nejednou řešila otázky týkající se jejich zvířecích kamarádů. Například během sezení s klientkou Petrou jsem se musela vrátit do jejího dětského věku. Neprožívala právě šťastné dětství, hlavně kvůli svému nevlastnímu otci, který ji psychicky i fyzicky týral. Ona mu to nedokázala odpustit, a to nejenom kvůli sobě, ale také proto, že veškerou bolest prožívala i se svojí velkou ochránkyní, fenkou Sofií. Když bylo Petře asi devět let, vzala si k sobě křížence kolie, tehdy nejslabší štěňátko z vrhu. Sofie dodávala Petře odvahu hlavně ve chvílích, kdy jejího otce přepadaly nepředvídatelné záchvaty agresivity a vzteku. Jednou, když chtěl otec Petře opět ublížit, kousla ho Sofie do ruky, aby chránila dívku. Rozzlobený otec zbil štěně tak, že veterinář musel fence amputovat nohu. Původně chtěl zbité a zraněné štěně utratit, ale Petruška tak bojovala o život štěňátka, že to nedokázal. Věnovala lékaři své veškeré kapesné včetně peněz, které dostala od babičky. Ta byla mimochodem Petřinou nejbližší osobou – vnučka si jí moc vážila, protože ji babička často chránila před agresivním otcem. Fenka Sofie žila po tomto zákroku ještě dalších deset let až do Petry devatenáctin. Petra na svou Sofii nikdy nezapomněla, i když se vdala, stále v paměti nosila bolestnou vzpomínku na Sofii.

Teprve po spojení s duchovním světem mi byla sdělena informace, která jí pomohla její vzpomínky vyčistit a odpustit. Nyní má Petra opět psí kamarádku, fenku s úžasným temperamentem, která jí zcela přirozeně rozumí, a vždy je jí nablízku, když je v nesnázích. I díky ní Petra pochopila, že zvířata pro nás mají mnohdy více pochopení než my pro ně.

Proč právě já jsem přišla o milovaného psa?

Klientka Naďa se nedokázala vyrovnat se smrtí svého psa Sorbona. Vyprávěla mi, že Sorbona srazila ve velké rychlosti motorka, ale přesto k ní ještě přiběhl zpátky bez viditelných zranění. Až když mu zkontrolovala tlamu, zjistila, že krvácí vnitřně. Cesta k veterináři byla nekonečná. Slzám před ordinací se neubránila a na dálku cítila, že jeho duše opouští tělo. Nedokázala se s ním však rozloučit a pořád na něj musela myslet.

Cítila jsem, že Sorbon je stále u ní, a chce se s ní rozloučit – loučil se s ní totiž už v ordinaci. Znělo to jako: "Mami, nechoď se mnou dovnitř, protože už se nedostanu ven."

Snažte se se zvířaty mluvit srdcem, citem, ne prostřednictvím rozumu. Rozumem promlouváme zvenčí, zatímco srdce komunikuje zevnitř. Zvířata jsou od přírody klidná a velice vnímavá, a když s nimi budete rozmlouvat od srdce prostřednictvím citů, dokážou chápat a reagovat díky své senzibilitě, která je jim vrozená. Pokud jednáme se zvířaty s láskou a úctou a jsme k nim upřímní, poznají to!