Dnes budeme věnovat pozornost dvěma dalším orgánům okruhu sleziny, a sice hltanu a jícnu. Orgány, které jsou odpovědné za příjem a základní zpracování potravy, patří logicky do jednoho celku, do kterého se z velkých orgánů řadí žaludek a slinivka břišní. Hltan a jícen jsou po dutině ústní vstupní branou přijaté potravy do žaludku, rty jako vstupní brána do dutiny ústní patří též pod okruh sleziny.

Hltan je společnou křižovatkou trávicí a dýchací soustavy, kde jako na kolejišti výhybka určí, zda bude právě vdechnut vzduch, či bude spolknuto sousto. Hltan je zavěšený na spodní části lebky a v úrovni prstencovité chrupavky hrtanu přechází do jícnu. Podle jeho polohy k dutině ústní, hrtanu a nosní dutině se anatomicky dělí na: oropharynx, laryngopharynx a  nasopharynx.

Měkké patro dutiny ústní je důležitým ohraničením hltanu. Navazuje na kostěné patro dutiny ústní a jedná se o svalovou a vazivovou tkáň. Ze zadního okraje měkkého patra vybíhá kuželovitý výčnělek – čípek. Svaly měkkého patra dokážou svým pohybem měnit tvar a velikost vstupu ústní dutiny do hltanu. Též se významně účastní tvorby patrových hlásek – h, ch, k, g. Svým stahem také umožňují vytvořit v ústní dutině podtlak, který je nutný pro sání. U novorozeného dítěte je sání instinktivní – nevědomé, postupně se tento reflex přeměňuje na vědomý, tedy ovládaný vůlí.

Nosohltan

Je nejširší částí hltanu. V boční stěně se nacházejí ústí Eustachovy trubice pravého a levého ucha, která mají za úkol vyrovnávat tlak na ušní bubínek z vnějšího prostředí a vnitřního prostředí středního ucha. Při změně tlaků (například po startu letadla) pomůže polknutí pro vyrovnání tlaku, pokud se tak již nestalo spontánně.

V nosohltanu jsou uloženy také oblasti lymfatické tkáně – nosní mandle, které pomáhají zabraňovat cizorodým organismům pronikat do těla.

Ústní část hltanu, která se nachází bezprostředně za jazykem, obsahuje také lymfatickou tkáň – patrovou mandli. Odebráním mandlí, jak nosních, tak patrových, se velmi často problém nevyřeší, protože se neodstraní jeho příčina – nízká imunita nebo toxické (mikrobiální) zatížení souvisejících orgánů. Hrtanový úsek hltanu je nejkratší částí hltanu, zde se právě kříží dýchací a polykací cesty.  Hltan leží za hrtanem a při polykání je hrtan uzavřen hrtanovou příklopkou, která je naopak při dýchání otevřena…

Hltan zajišťuje první – volní část polknutí sousta. Při tom se uplatňuje příčně pruhovaná svalovina hltanu. Polykání je komplexní reflexní děj, který je řízený z prodloužené míchy. V první fázi polykání se tedy uzavírá příklopka hrtanu a potrava je stahem svalů jazyka, patra a hltanu oddělena. V druhé polykací fázi je sousto posunuto do ústní části hltanu a pak dále do jícnu.

Jícen je pokračováním hltanu a plní pouze transportní funkci. Je to svalová trubice, kterou se dopravuje potrava do žaludku. V úseku krku leží za průdušnicí, v hrudní oblasti leží těsně před páteří. Prochází samostatným otvorem v bránici, kde se napojí na první úsek žaludku. Jícen je dlouhý přibližně 25 až 30 cm.

V horní třetině jícnu převládá příčně pruhovaná svalovina, která se poté mísí s hladkou svalovinou, až ve spodní třetině již zcela převládá svalovina hladká. Jakmile je tedy sousto polknuto, již nelze polykací reflex zastavit a sousto je bez účasti vědomí dopraveno do žaludku k natrávení. Svalovina jícnu vykonává peristaltické pohyby, takže sousto jícnem probíhá aktivně. Peristaltika jícnu působí i proti gravitaci, takže člověk může přijímat potravu nejen vleže, ale dokonce i při stoji na hlavě, jak jsme měli možnost vidět na různých recesistních soutěžích. Sousto není spolknuto ihned, pohybuje se jícnem asi deset sekund, pak se dostává k dolnímu jícnovému svěrači, který se otevře a propustí sousto dál do žaludku.

Dolní jícnový svěrač spolu s horním jícnovým svěračem tvoří bariéry samovolného prostupu potravy nebo tráveniny ze žaludku zpět. V klidu jsou silně staženy a otvírají se pouze při příjmu potravy a při zvracení. Dolní jícnový svěrač se někdy uvolní samovolně – při říhání, kdy jícnem a dutinou ústní prochází přebytek vzduchu ze žaludku. Jeho samovolné otevírání může být příčinou pálení žáhy, to když žaludeční šťávy dráždí svými kyselými ionty stěnu jícnu.

Příště pokračování.

Ing. Vladimír Jelínek
www.joalis.cz

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2014.