Jednodenní půst jsem zvažoval už před nějakým rokem, ale k činu se neodhodlal. Nebyl jsem v té době připraven. Dokázal jsem si najít dostatek výmluv, abych si "zdůvodnil", proč ne. Po změně postojů mohu nyní ohledně půstu poskytnout vlastní poznatky.

Proč vlastně držet půst? Jde o energii, o informační auru, kterou si kolem sebe vytvořím. Je rozdíl, jestli budu hladovět, odpírat si, omezovat se, nebo budu láskyplně nabíjet vodu k pití, budu sledovat své tělo, jak se v nových podmínkách chová, co vše ovlivňuje psychika apod.  Považujeme li půst za příležitost ke změně, k uzdravení, ke zlepšení, tak se z něj stane zábava.

Den před půstem jsem naposledy jedl v 18:30 a kolem 20:00 jsem si dal menší dávku psyllia, 5 tablet chlorelly a koloidní minerály s kapkou citronové šťávy.

5:40 Ráno po probuzení jsem měl najednou čas navíc, který bych jinak trávil přípravou snídaně. Tak jsem si místo snídaně zacvičil. Vypil jsem 4 dcl vody (nabil jsem ji slovy "miluji tě") a aktivně si prošel pár základních cviků z jógy. Vynikající. Ihned se mi zlepšila nálada. Zvažuji nyní, jestli doma místo snídaně nebudu cvičit a snídani si brát do práce. Během cvičení mi poprvé zakručelo v břiše.

Jinak jsem ale pocit hladu vůbec neměl.

6:30 Vyrazil jsem na cestu do práce. Pěšky, zhruba 25 minut. Zhluboka jsem se prodýchával. Skvělé. Pocit hladu žádný.

Pracuji v otevřené kanceláři, kde vykonávám administrativní práci s určitou dávkou stresu. V kanceláři pociťuji chlad. Je to obvyklé, přes víkend se netopí, ale tentokrát mám ledové ruce a nohy. Ráno bylo venku -4 °C. V žaludku pociťuji zvýšenou tvorbu plynů, které odcházejí horní cestou.

9:30 Zima je mi poměrně značná a občas mým tělem proběhne třes. Nevím, kolik je zde v kanceláři stupňů, ale ledové nohy a ruce mám déle než obvykle. Dávám do teplé vody luhovat pár lístků zeleného čaje. Na zahřátí. Navíc se přidal pocit hladu se svíráním prázdného žaludku. To ale není tak nepříjemné jako prochladnutý organismus.

10:45 Čaj mi velmi pomohl, co se týká prochladnutí. Prohřál mi organismus zevnitř a pozůstatky v podobě chladných nohou a rukou jsou snesitelné do té míry, že jsem si uvědomil velmi příjemný pocit pokory, jednoty, sebeuvědomění a klidu. Rozhlížím se kolem sebe s mírným a chápajícím úsměvem. Nesoudím. Jsem tam, kde mám být. Zřejmě se dostávám (není to brzy?) do duchovní podstaty půstu. Pocit hladu je druhotný, pokud vůbec nějaký. Pocit štěstí je nepřekonatelný. Tělo se už netřese zimou, ale radostí. Ještě jsem se nedostal do žádné kritické situace, ale s aktuálním stavem rozpoložení nevím, co by mě dokázalo vykolejit. Hlad?

11:20 Zjištění. Pocit hladu přichází ve chvíli, kdy mi vědomí uteče z přítomného okamžiku. Zajímavé! Jinak je hlad pouhým zvláštním pocitem v oblasti žaludku.

12:40 Obědová krize se zřejmě nedostavila. Pocit hladu zesílil, ale nic, co by se nedalo vydržet. Zvýšená pohybová aktivita mě ještě více zahřála. Objevila se ale pachuť v ústech. Je to zřejmě tím, že nepolykám tak často, jako když normálně jím. Pomohlo vyčištění zubů. Pro příště zvažuji popíjení vody s citronovou či limetkovou šťávou. Jinak se dostavily další fyzické projevy jako pocit lehkosti a energičnosti.

13:35 Začalo mi kručet v břiše. Nic hrozného, ve všeobecném  šumu kanceláře tyto zvuky splynou s ostatními. Pocit sevřeného žaludku stále přetrvává, je možná intenzivnější. Potřebu jíst nemám. Jídlo mě ani neláká. Kolik jsem zatím vypil tekutin? Odhaduji to na 1 litr zeleného čaje a 2 litry vody. Pokaždé se ji snažím nabít slovy jako miluji tě, omlouvám se, odpusť mi prosím, děkuji ti. Přichází na mě útlum doprovázený intenzivním zíváním. Na patře se mi usazuje hlen, při mluvení chraptím. Opět se mi v žaludku tvoří vzduch a odchází opět pouze horní částí trávicího ústrojí.

14:45 Útlum je pryč. Končím v práci a vydávám se do obchodů.

Zhruba po půlhodině se projevila mírná nervozita až netrpělivost. Po hodině už jsem se musel vědomě kontrolovat, abych nevybouchnul.

Po návratu domů se vše vrátilo do původní pohody a zklidnění. Žádný problém. Mírné svírání kolem žaludku. Dokonce jsem manželce pomáhal chystat večeři.

Večer proběhl v nadměrné aktivitě a zvládl jsem udělat vše potřebné a naplánované, a to v poměrně dobré náladě. Zastavil jsem se až kolem 21:30. Usnul jsem bez potíží s pocitem pokory.

Poznatek č. 1: I přes intenzivní pití vody (cca 4,5 l + 1,5 l zeleného čaje) se mi moč zbarvila do žluta, což normálně nemívám. Pro mě je to skvělý důkaz zvýšené činnosti jater a ledvin a vylučování usazených látek z těla. Už jenom tohle je důvod pro zopakování půstu.

Poznatek č. 2: Nepříjemné pocity, nervozita a prchlivost přicházely ve chvílích, kdy jsem nedokázal udržet pozornost zaměřenou na sebe. Jakmile jsem se na delší dobu soustředil na své okolí, výše uvedené pocity rostly. Jakmile jsem se posadil a stáhl pozornost zpátky k sobě, vše se uklidnilo a půst se stal opět bezproblémovou záležitostí.

Druhý den ráno jsem ani neměl hlad, ale předchozí den připravená, lehce podušená zelenina mi přišla k duhu. Kedlubna, brokolice a mrkev si zachovaly svoji konzistenci, ale byly měkké. A ta chuť!

Jednodenní půst doporučuji úplně každému

Nejde jenom o čištění těla, ale také o jeho poznávání. Jednodenní půst je postup na vyšší úroveň stravování. Pouze je důležité mít v hlavě dobře srovnáno, proč to vlastně dělám a jestli je právě ten můj důvod v souladu s láskou k sobě a svému tělu. Jen tak se jednodenní půst stane psychicky zvládnutelným zážitkem, ke kterému se budu vracet. A pokud má být ten první půst úplně tím nejhorším, tak se na ty další už těším.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2014.