Je to boj, při kterém sice neteče krev, ale jde v něm o životy pacientů. Podstatou boje je marketingové přetahování o pacienty a veřejnost vůbec. Snahou je získat pacienty pro různé formy pečování o zdraví. Ve hře jsou jak současné podoby této péče, tak podoby budoucí, které jsou ještě ve fázi vývoje a výzkumu, ale které slibují do budoucna nové možnosti v opravování poškozeného zdraví.

Nejsilnějším hráčem "na trhu" jsou jasně farmaceutické firmy svými finančními možnostmi. O slovo v budoucím vývoji se nyní hlásí nanotechnologie, genové inženýrství, medicína postavená na využívání kmenových buněk a vývoj dalších nových léků a léčebných postupů. Metody alternativní medicíny sem nezahrnujme, i když mají "hlasitý" marketing, protože nemají šanci se ucházet o úhradu ze zdravotního pojištění. Nové perspektivní obory se tu snaží o soupeření s původní podobou farmaceutického průmyslu. Asi nejde o skutečnou soutěž, jejíž výsledky by mohly mít pro většinu pacientů zásadní význam. Všechno jsou to totiž "technologie budoucnosti", poznamenané vysokými náklady na výzkum a vývoj, které bude v budoucnosti muset někdo zaplatit a zatím se neví z čeho!

Zdravotní pojištění nemá dost finančních prostředků na hrazení drahých léčebných postupů a do budoucna to bude jen horší. Je jasné, že tento vývoj bude vyvolávat další "rozevírání nůžek" mezi počtem lidí, jejichž zdravotní stav by vyžadoval použití špičkových léčebných technologií a možným počtem pacientů, kterým budou pojišťovny schopné takovou péči uhradit. Příkladem je současné dění kolem centra protonové terapie. Tato perspektiva znamená jediné: bude se zhoršovat dostupnost zdravotní péče! Je otázka, jestli si tento vývoj nechá líbit nová nastupující generace.

Soudí se o ní, že je jiná, než generace zrozené a vychovávané v ovzduší totality. Je li skutečně jiná ve smyslu, že si nenechá všechno líbit, pak buďme zvědaví, jak tato generace přistoupí k řešení velmi starého problému, se kterým se předchozí generace nedokázaly úspěšně vyrovnat.

"Černá díra" na peníze ve zdravotním pojištění

Tím nedořešeným problémem z minulosti je principiálně chybný přístup ke zdraví. Ve zdravotnictví dosud platil u civilizačních chorob (CCH) princip: "nechme choroby vznikat, abychom je potom mohli draze (a málo úspěšně) léčit". CCH představují hlavní náplň činnosti většiny lékařských oborů a je třeba otevřít debatu o tom, že udržování tohoto přístupu k CCH je hlavní příčinou ekonomických problémů zdravotnictví.

Začneme-li tímto způsobem uvažovat, vyplyne nám, že všechny poplatky ve zdravotnictví, všechny příplatky a doplatky na cokoli, co souvisí s péčí o zdraví, jsou stanovené jen proto, že náklady na péči o zdraví narostly strměji, než se zvyšoval základní příjem zdravotního pojištění z pojistného na pojištěnce.

Bude li o nastupující generaci platit, že si nenechá jen tak něco líbit, pak lze předpokládat, že podrobí nekompromisní analýze užitnou hodnotu všeho, co zdravotní pojišťovny platí jako hrazenou péči o zdraví. Pojišťovny přehlížejí "černou díru", ve které mizí prostředky zdravotního pojištění do značné míry tak, že nepřinesou žádný významný užitek. Neléčí totiž příčinu nemoci.

Změnu v tomto směru může přinést objev příčiny vzniku CCH a jeho uplatnění v praxi. Uplynulo již 14 let od zformulování "Obecné teorie vzniku CCH" a představení možnosti zreformovat činnost zdravotnictví tak, aby se postupně posouvalo těžiště jeho činnosti  v segmentu CCH od jejich léčení k prevenci a tím ke snižování nákladů.

Tento posun by pro pacienty znamenal, že by nemuseli využívat jako jedinou možnost  léčení chemické léky, o nichž se již delší dobu ví, že postihují jen příznaky nemoci. To znamená, že jejich nasazením se neodstraňuje příčina nemoci. Je s podivem, že si pacienti nechávají líbit léčení způsobem, který nevede k vyléčení a ještě na toto "léčení" stále více doplácejí. Pro ekonomiku zdravotnictví znamená tento přístup plýtvání penězi na opakovaná vyšetření a na nikdy nekončící léčení.

Studie kontra realita

Nápravu může přinést využívání objevu příčiny vzniku CCH k získání nezbytného biochemického zdraví, kterým začíná nejúčinnější možná prevence CCH a zároveň i jejich kauzální léčení. Lze ho získat odstraněním poruchy v klíčových biochemických procesech celé buněčné biochemie, kdy se zastaví toxické působení nezpracovaného toxického metabolitu homocysteinu, které je vlastní příčinou vzniku CCH. O účinnosti takového zásahu do buněčné biochemie pouhým podáváním vitamínů: kyselina listová, B6 a B12 podává svědectví studie zorganizovaná před více než dvaceti lety prof. Grahamem v Dublinu.

Studie ukázala v publikované závěrečné zprávě (1997), že dlouhodobé podávání těchto vitamínů snížilo výskyt kardiovaskulárních onemocnění (KVO) ve zkoušené skupině  (9 000 osob) na 38 % ve srovnání s kontrolní skupinou představující neošetřenou populaci  (15 000 osob). Ke snížení výskytu KVO o 62 % došlo v průběhu sledování po dobu 7 let. Obecná teorie vzniku CCH vypovídá o tom, že platí stejné zákonitosti pro vznik všech CCH, jaké byly nalezeny pro KVO. Platí tedy i stejná účinnost léčení.

U výsledku studie, která dosvědčila vysokou účinnost podávání "pouhých" doporučených denních dávek (DDD) vitamínů, je třeba připomenout dvě věci: Zanedlouho po zveřejnění výsledků Grahamovy studie došlo ke snížení DDD u kyseliny listové ze 400 ?g, použitých ve studii, na 200 ?g. Lze vyslovit podezření, že obrovský léčebný potenciál objevené příčiny vzniku CCH, doložený studií prof. Grahama, přiměl farmaceutické firmy, aby zadaly svým lobbistům bezodkladný úkol snížit ohrožení jejich zisků, ke kterému by došlo, kdyby lidé začali ve větším počtu využívat původní DDD. Jen tak lze chápat, co se vlastně stalo v době, kdy začalo být zřejmé, že DDD u kyseliny listové by bylo třeba zvýšit ze 400 na 600 ?g a místo toho se objevilo jejich snížení.

Zdůvodnění návrhu na zvýšení hodnoty DDD pro kyselinu listovou a další vitamíny zúčastněné na metabolizaci Hcy vyplynulo ze zjištění, že u pacientů, u nichž byla vyšetřena hladina Hcy, bylo třeba stále vyšších dávek vitamínů ke snížení jeho hladiny na fyziologickou mez. Dnes již víme, že toto zvyšování bylo nutnou kompenzací trvalého ubývání obsahu vitamínů v zelenině. K dnešku dosáhl tento úbytek hodnoty snížení o 80 % za 50 let. Je zákonité, že v těchto podmínkách deficitu vitamínů nemohou biochemické procesy metabolismu Hcy řádně fungovat, a že se dokořán otevřely dveře pro větší uplatnění toxicity Hcy a zvyšování četnosti výskytu CCH.

Ubývání vitamínů v zelenině nahrává potřebě farmaceutických firem mít více nemocných, kteří budou spotřebovávat jejich léky. Pacienti se v tomto vývoji stávají rukojmími zájmů farmaceutického průmyslu. Podívejme se na marketingové metody, kterých se toto průmyslové odvětví neštítí používat.

Jde o velmi účinnou metodu negativního marketingu, který farmaceutické firmy zadávají hlavně lékařům, pokud možno těm hodně renomovaným. Laik, ale i mnozí lékaři jsou proti tomuto způsobu marketingu prakticky bezbranní, protože sami nemají dostatek poznatků k tomu, aby účelově "vyrobené" dezinformace dokázali rozpoznat.

Negativní marketing se tu dostává do přímého střetu s pozitivním marketingem prevence CCH, který lidem nabízí tuto informaci: Hcy je nejlepší předpovědní faktor, který každému napoví, zda je mu předurčeno se dožít vysokého věku v dobrém zdravotním stavu, nebo naopak, zda se pro něho připravuje předčasné úmrtí v nízkém věku "ozdobené" utrpením, které mnohým přinášejí CCH. K této předpovědi patří dovětek: Špatná předpověď nemusí být definitivní. Objevení příčiny CCH je k lidem vstřícné v tom, že dává možnost změnit negativní předpověď v příjemnější perspektivu delšího dožití v dobrém zdravotním stavu, a to jen použitím těch vitamínů, před kterými lobbisté falešně varují.

Paralelní péče o zdraví

Možnost zvýšení zájmu veřejnosti o prevenci CCH vyvolává vrásky na čelech manažerů farmaceutického průmyslu. Obavy z poklesu zisku z prodeje chemických léků byly důvodem pro rozpracování metod negativního marketingu. Do konfliktu se tak dostává zájem farmaceutických firem mít co nejvyšší zisk a zájem občanů mít co nejlepší zdraví. Tyto zájmy jsou neslučitelné. Zájem veřejnosti byl až dosud potlačován a zdá se, že přichází doba, kdy se začíná posouvat do popředí.

Tento posun odstartovali pacienti svým nápadem zformovat na protest proti nezájmu Ministerstva zdravotnictví o změnu přístupu k CCH Paralelní péči o zdraví (PPoZ). Nápad se během necelých dvou let od svého zrození nečekaně rozšířil. Po celé České republice a souběžně i na Slovensku vznikají detašovaná pracoviště poskytující poradenství v prevenci CCH. Dvacet čtyři již existujících center je již dostatečný počet pro vítězné rozšíření informace, že byla objevena příčina vzniku CCH, a že ji lidé mohou využívat ke zlepšení svého zdraví, aniž by kvůli tomu museli cestovat až do Prahy. Trvá možnost se hlásit k otevírání dalších center.

Takové rozšíření bylo možné díky tomu, že ke zřízení a fungování detašovaného pracoviště není třeba lékařské vzdělání. Bez studia na lékařské fakultě není možné diagnostikovat CCH a aplikovat chemické léky. Ale nic z toho není na detašovaných pracovištích potřebné. Lidé tam přicházejí buď kvůli primární prevenci CCH nebo s jasnými diagnózami chorob, kterými trpí, a u nichž se ve zdravotnictví nedočkali úspěšného léčení.

Výrobci léků se snaží zastavit odliv pacientů a využívají k tomu negativního marketingu typu: "Je nebezpečné podávat kyselinu listovou a B12 onkologickým pacientům, protože tyto vitamíny podporují růst nádorů!" Nebo: "V pokusech se ukázalo, že kyselina listová spolu s B6 a B12 sice snižují hladinu Hcy, ale toto snížení se neprojevilo snížením četnosti výskytu KVO. Naopak, u pacientů po infarktech a mozkových příhodách vyvolalo podávání těchto vitamínů zvýšení počtu komplikací" (studie NORVIT).

Při hledání vědeckých prací, které by tato tvrzení podkládaly výsledky pokusů a popisy biochemických dějů a změn v jejich souhře, se ukázalo, že takové vědecké práce neexistují a že tedy jde o zcela vymyšlená účelová tvrzení, a to i v případě zmíněné studie Norvit.

Z tohoto pohledu se jeví všechny dezinformace varující před "nebezpečím" ze zvýšeného užívání vitamínů jako šíření poplašné zprávy, která má charakter obecného ohrožení se všemi nároky na trestní postih těch, kteří ji vypustili, i těch, kteří ji dále šíří. Rozšíření těchto dezinformací má na svědomí hodně zbytečně ztracených životů. Usiluje li někdo o životy druhých, získává tím bezpochyby nárok na titul "veřejný nepřítel". Nastupující generace nespokojenců si jistě najde způsob, jak se s nepřáteli vypořádat.

Jedna z možností je známá již teď - žaloby pro zanedbání péče při neúspěšném léčení CCH v případech, kdy lékař nebo zdravotnické zařízení nevyužili všech poznatků, které lékařská věda poskytuje k úspěšnému vyléčení chorob a k jejich prevenci. Z toho vyplývá, že žalovatelný je i každý infarkt, protože praktický lékař měl možnost preventivními opatřeními zabránit jeho vzniku. Můžeme konstatovat, že v medicíně neexistuje vyšší kategorie poznatků než ty, které skládají objev příčiny vzniku CCH. Medicínské právo k tomu dodává: "lékaře neomlouvá, že nevěděl nebo neznal. Platí, že poznatky jsou veřejně dostupné, a že tedy vědět mohl. Více o Hcy na www.karelerben.cz a na YouTube (DUSE K).

MUDr. Karel Erben
primář poradny pro civilizační choroby,
R.M.A. Centrum, Praha 7, Dukelských hrdinů 17

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2014.