Kniha N. D. Walsche, z níž uveřejňujeme krátké výňatky, se pokouší odpovědět na většinu otázek týkajících se života a lásky, smyslu a funkce lidí a lidských vztahů, dobra a zla, viny a hříchu, odpuštění a spásy, cesty k Bohu a cesty do pekla. Zamýšlí se nad konkrétním i abstraktním, viditelným i neviditelným, pravdou i nepravdou. Lze říci, že tato kniha je zatím "posledním Božím slovem", přestože některým lidem to může připadat neuvěřitelné, zejména domnívají-li se, že Bůh přestal hovořit před dvěma tisíci let. Ve skutečnosti Bůh hovoří pořád a ke každému, k dobrému i špatnému, ke světci i lotrovi. A zajisté ke všem z nás, kteří nepatříme k žádnému z těchto extrémů. Bůh k nám přichází mnoha způsoby a tohle je jeden z nich. Určitě jste slyšeli známou pravdu: Když je žák připraven, učitel se objeví. A tato kniha je naším učitelem.

Iluze lidstva

Věříte-li, že Bůh rozhoduje o všem ve vašem životě, pak se mýlíte. Bůh je sice připraven vám pomoci, ale ne takovým způsobem, jak možná očekáváte. Úkolem Boha není vytvářet okolnosti a podmínky vašeho života. Bůh vás stvořil podle obrazu svého. Vy tvoříte zbytek užitím schopností, které vám dal Bůh. Bůh stvořil život. Dal však člověku svobodnou vůli, aby se svým životem mohl nakládat podle svého. V tomto smyslu je vaše vůle vůlí Boží. Svůj život žijete tak, jak žijete a já vám do toho nezasahuji. Tohle je velká iluze, v níž žijete: že Boha zajímá, co děláte. Nezajímá mě, co děláte, ale vy to nechcete slyšet.

Tato dichotomie (dělení na dvě části) - nepříliš velký zájem o proces, ale velký zájem o výsledek, dost přesně charakterizuje dichotomii Boha. Bůh se však v jistém smyslu nezajímá ani o výsledek. Je to proto, že konečný výsledek je zaručený.

A tohle je vaše další velká iluze: že výsledek života je nejistý. A právě pochybnosti o konečném výsledku stvořily vašeho největšího nepřítele, kterým je strach. Neboť jestliže pochybujete o výsledku, pak musíte pochybovat také o Stvořiteli - musíte pochybovat o Bohu. A jestliže pochybujete o Bohu, musíte žít celý život ve strachu a s pocitem viny.

Pochybujete-li o Božích úmyslech a o schopnosti Boha dosáhnout konečného výsledku - jak můžete najít klid?

Ačkoli je Bůh schopen dokonale své úmysly realizovat, vy tomu nechcete a nebudete věřit, přestože tvrdíte, že Bůh je všemohoucí. Proto jste si ve své představivosti vytvořili moc rovnou Bohu, abyste našli sílu, která je schopná zmařit vůli Boží: Ve své mytologii jste si vytvořili bytost, které říkáte "ďábel". Dokonce si představujete, že Bůh s touto bytostí bojuje, neboť si myslíte, že Bůh řeší problémy stejným způsobem jako vy. A nakonec si představujete, že by Bůh mohl tento boj prohrát.

Tohle vše je popřením všeho, co víte o Bohu, ale na tom vám nezáleží. Žijete ve své iluzi a v neustálém strachu, protože jste se rozhodli pochybovat o Bohu.

Síla řídící myšlenky

Veškerá lidská činnost je motivována buď lás?kou, nebo strachem. Ve skutečnosti existují jen dvě emoce - pouze dvě slova v jazyce duše. Jsou to opačné póly velké polarity, kterou jsem vytvořil, když jsem stvořil vesmír a váš svět. Tyto dva body - alfa a omega, umožňují existenci systému, kterému říkáte "relativita". Bez těchto dvou bodů, bez těchto dvou myšlenek, by nemohla existovat žádná jiná myšlenka. Každá lidská myšlenka a každá lidská činnost je založena buď na lásce, nebo na strachu. Přemýšlejte o tom a uvidíte, že to je pravda. To, čemu říkám řídící myšlenka, je buď myšlenka strachu, nebo myšlenka lásky. To je základní myšlenka za každou myšlenkou. Je to první myšlenka. Je to prvotní síla. Je to surová energie, která pohání motor lidského života.

A tímto způsobem produkuje lidské chování znovu a znovu opakované zážitky a zkušenosti. Proto lidé milují, ničí a opět milují: člověk se vždycky pohybuje mezi těmito dvěma základními emocemi. Láska probouzí strach, strach probouzí lásku, láska probouzí strach... ... A příčinu najdete v první lži - ve lži, kterou považujete za pravdivou - že Bohu nelze důvěřovat, že na Boží lásku není spolehnutí, že Boží přijetí je podmínečné a že konečný výsledek je tudíž nejistý. Nemůžete-li se spolehnout na Boží lásku, na čí lásku se potom můžete spolehnout? Jestliže se od vás Bůh odvrátí, když se nechováte správně, neudělají totéž pouzí smrtelníci?

A proto se v takové chvíli zřeknete své nejvyšší lásky a vítáte svůj největší strach. Neboť jakmile řeknete "miluji tě", začnete se obávat, zda uslyšíte stejnou odpověď. A jestliže ji uslyšíte, okamžitě dostanete strach, že právě naleze?nou lásku ztratíte, a tak se veškerá vaše činnost stává obranou proti možné ztrátě - zatímco se bráníte, abyste neztratili Boha.

Kdybyste si však uvědomili, kdo jste - že jste nejpozoruhodnější, nejúžasnější a nejskvělejší bytost, jakou Bůh kdy stvořil, nikdy byste neměli strach. Neboť kdo by mohl odmítnout něco tak nádherného? Dokonce ani Bůh by nemohl najít žádnou vadu u takové bytosti.

Náš základní problém - nevíme, kdo jsme

Ale vy nevíte, kdo jste, a domníváte se, že jste mnohem míň. A kde jste na to přišli? Od jediných lidí, kterým ve všem věříte. Od své matky a svého otce. Tito lidé vás milují ze všech nejvíce. Proč by vám tedy lhali? Ale nevyčítali vám všelijaké nedostatky? Neříkali vám, abyste nevyjadřovali své názory? Nekárali vás ve chvílích, když jste se cítili nejlépe? A nenabádali vás, abyste se vzdali svých nejkrásnějších představ?

Toto jsou informace, které jste dostávali, a přestože neodpovídají Božím měřítkům a nejsou tedy poselstvím od Boha, právě tak dobře jím mohly být, neboť jste je dostali od bohů vašeho světa. Právě vaši rodiče vás učili, že láska je podmínečná, a proto přenášíte tuto zkušenost do svých milostných vztahů. A také do vztahu k Bohu.

Na základě této zkušenosti jste si vytvořili své představy o Bohu. Zapomněli jste, jaké to bylo, když jste byli milováni bezpodmínečně. Už si nepamatujete, jaké to je, když vás miluje Bůh. A na základě své zkušenosti se snažíte představovat si Boží lásku. Roli "rodiče" připisujete Bohu a vidíte ho jako Boha, který vás odměňuje nebo trestá podle toho, jak se mu líbí vaše chování. To je však zjednodušené pojetí Boha, založené na vaší mytologii. Nemá nic společného s Bohem, jímž jsem.

Když jste založili celý myšlenkový systém o Bohu na základě lidské zkušenosti, místo na duchovních pravdách, začnete vytvářet realitu kolem lásky. Tato realita je založena na strachu, neboť vychází z vaší představy o strašném, pomstychtivém Bohu. Vaše řídící myšlenka je mylná, ale kdybyste ji odmítli, narušili byste celou svou teologii. A přestože by nová teologie byla vaší spásou, nemůžete ji přijmout, neboť pojetí Boha, kterého se nemusíte bát, který neodsuzuje a který nemá žádný důvod trestat, je příliš velkolepé na to, aby je obsáhla i vaše nejvznešenější představa o Bohu.

Tato realita založená na strachu určuje způsob, jakým prožíváte lásku. Vaše mylné představy o lásce vám brání pro?žívat ji čistě. Proto ani Boha nepoznáte takového, jaký skutečně je, dokud mě nepoznáte. Neboť přijde okamžik našeho usmíření a vy nebudete schopni popírat mě navždy.

Bez strachu bychom nepoznali lásku

Veškerá lidská činnost je založena na lásce a strachu. Rozhodnutí týkající se podnikání, politiky, náboženství, vzdělání, sociálních programů, ekonomických cílů, války a míru, obrany a agrese; rozhodnutí hromadit nebo rozdávat, sjednocovat nebo rozdělovat - jakékoli svobodné rozhodnutí, které učiníte, vychází z jedné ze dvou možných myšlenek: z myšlenky lásky nebo z myšlenky strachu.

Strach je energie, která omezuje, uzavírá, skrývá, hromadí a poškozuje.

Láska je energie, která rozšiřuje, otvírá, odhaluje, sdílí a léčí.

Strach zahaluje naše tělo, láska nám dovoluje, abychom zůstali nazí. Strach lpí na všem, co máme, láska rozdává všechno, co máme. Strach v nás probouzí nenávist, láska uklidňuje. Strach napadá, láska léčí. Každá lidská myšlenka je založena na jedné z těchto dvou emocí. V tomto ohledu nemáte na vybranou, protože žádné jiné emoce neexistují. Můžete si však svobodně zvolit jednu z nich.

Bůh věděl, že k tomu, aby mohla existovat láska a k tomu, aby si mohl uvědomovat sám sebe jako čistou lásku, musí existovat také její protiklad. A proto stvořil velkou polaritu - absolutní protiklad lásky - to, čemu dnes říkáme strach. Jakmile začal existovat strach, mohla existovat láska jako něco, co je možno prožívat.

O tomto stvoření duality lásky a jejího protikladu hovoří různé mytologie jako o zrození zla, Adamově pádu, Satanově vzpouře atd. Jako je pro vás Bůh ztělesněním čisté lásky, ďábel je ztělesněním strachu.

Některé národy vytvořily kolem této události složité mytologie plné bitev a válek, andělských a ďábelských bojovníků, sil dobra a zla, světla a tmy. Tyto mytologie byly prvním pokusem lidstva pochopit kosmickou událost, kterou si lidská duše hluboce uvědomuje, ale kterou mysl může jen stěží chápat.

Stvoření vesmíru

Tím, že se Bůh rozdělil na části, stvořil z čisté energie všechno, co existuje - všechno viditelné i neviditelné. Tak byl stvořen jak fyzický, tak metafyzický vesmír. Ta část Boha, která tvoří druhou polovinu rovnice jsoucna a nicoty, vybuchla v nekonečné množství jednotek menších než celek. Těmto energetickým jednotkám říkáte duchové. V některých náboženských mytologiích se říká, že "Bůh Otec" měl mnoho duchovních dětí. Zdá se, že toto srovnání s lidskou zkušeností, že všechno živé se rozmnožuje, je jediným způsobem, jak lze masám vysvětlit náhlý vznik a náhlou existenci nespočetných duchů v "Království nebeském". V tomto případě nejsou vaše mýty daleko od základní reality, neboť nespočetní duchové, z nichž se skládám, jsou v kosmickém smyslu mými potomky.

Božským cílem toho, že jsem se rozdělil, bylo vytvořit dostatečné množství částí sebe sama, abych se mohl poznat ze zkušenosti. Existuje jen jediný způsob, jak Stvořitel může poznat sám sebe jako Stvořitele, a tím je - tvořit. A proto jsem dal každé z nespočetných částí sebe sama stejnou schopnost tvořit, jako mám sám jako celek. A to je smyslem tvrzení vašich náboženství, když říkají, že jste byli "stvořeni podle obrazu Božího". To však neznamená, že naše těla vypadají stejně (i když Bůh na sebe může vzít jakoukoliv podobu). Znamená to, že máme stejnou podstatu, skládáme se ze stejné látky, se stejnými vlastnostmi a schopnostmi, včetně schopnosti tvořit fyzickou realitu z ničeho.

Stvořil jsem vás proto, abych poznal sám sebe jako Boha. To mohu udělat jen skrze vás. Proto lze říci, že smyslem vašeho života je poznat sami sebe jako Boha.

Bože, je to tak jednoduché, všechno do sebe zapadá. Najednou to do sebe všechno zapadá. Teď vidím celkový obraz, který jsem dosud neviděl dost jasně.

To je dobře. To je cílem tohoto dialogu. Chceš ode mne odpovědi. Slíbil jsem, že ti je dám. Z tohoto dialogu uděláš knihu a má slova přiblížíš mnoha lidem. To je součástí tvé práce.

Neal Donald Walsch v knize Hovory s Bohem,
nakladatelství Pragma

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2014.