Smyslem existence státu je regulace přirozeného rozvrstvení komunity lidských bytostí tak, aby docházelo k vzestupnému vývoji všech. Nahromadění a spolužití lidských bytostí různé úrovně neboli civilizace vytváří spojením mentálních energií jednotlivců vyšší biologickou jednotku, podobně jak je tomu u společenského hmyzu. U lidí navíc nejen biologickou, ale i duchovní, protože lidé jsou na rozdíl od zvířat i duchovní podstaty.

Ne zvířecí duše a její reflexy, ale duch a zákony jeho dimenze má být řídící silou lidské komunity. Lidé jsou prostě, ať chtějí nebo nechtějí, skrze svůj duchovní rozměr zasazeni i transcendentně, nadrozumově, nadhmotně. Z uvedeného srovnání plyne, že každý jednotlivec i národ má na rozdíl od zvířat na této zemi i jiný než biologický důvod k bytí, než jen biologické přežívání. Filozofické vývody tohoto faktu jsou různé. Podle mého názoru je tímto důvodem k bytí různorodých lidí pospolu společné učení se zákonům hmotné a duchovní dimenze stvoření. Přitom si každý mohl všimnout, že na zemi (v těle) jsou jednotliví lidé velmi rozdílně obdaření i rozdílně duchovně pokročilí. Naproti tomu, podle zpráv mnoha mystiků a spiritistů, v záhrobí přetrvává existence vědomí jednotlivců již podle zákona přitažlivosti stejnorodého neboli lidově "svůj k svému". Tím je vlastně vykonávána Spravedlnost Stvořitele světů.

Jediná možnost přiblížení se dokonalosti - Bohu

Tím, že jsou lidští duchové na zemi různorodí, je jim všem dávána příležitost k  individuálnímu duchovnímu vzestupu. Nízce vyvinutý duch roste napodobováním vyspělejších, vyspělý skrze služby zaostalejším. Služba a pomoc zaostalejším je pro vyspělé duchy bohoslužba Ježíšova Nového zákona. Skrze ni se přibližují království božímu. Z možnosti vzestupu všech je odvozena cennost života jakéhokoliv člověka. Je to jediná možnost přiblížení se ducha blíže Bohu neboli dokonalosti. V Evangeliích je vybavenost jednotlivců Dárcem života přirovnána k půjčeným hřivnám. Je tedy jevem přirozeným, tedy Bohem chtěným, že se lidé rodí různě vybavení tělesnými a duševními dispozicemi (v Evangeliu dostává jeden jednu, jiný deset hřiven). V důsledku toho máme kolem sebe lidi zrozené ke genialitě i idiotství, k atletickému tělu i mrzáctví. S tím důsledkem, že jak Ježíš vysvětluje Spravedlnost Dárce života - ten, kdo mnoho dostal, na tom na konci jeho pozemské pouti bude mnoho požadováno.

Dispozice jednotlivců k čemukoliv jsou vždy rozloženy podle Gaussovy křivky. Znamená to, že v jakékoliv kategorii lidských vlastností a schopností, je možné vždy nalézt tak disponované jedince, že vytváří třídu ojedinělé elity. Dále jednotlivce dobře disponovaného středního stavu, pak průměrného davu a nakonec opět méně četné takřka danou dispozicí "obejité" postižence. Takový vždy byl, je a bude reálný stav jakékoliv lidské komunity. A z tohoto faktu rozmanitosti ve všem musí jakákoliv správa komunity neboli stát vycházet. Jejím hlavním úkolem tedy je zajistit kooperaci a harmonii různě disponovaných lidí k pozemskému i duchovnímu prospěchu všech.

Dva hlavní úkoly vlád všech států

1. Vlády všech států mají tedy Bohem daný první úkol - nastolit mezi přirozeně různorodými lidmi i třídami stav rovnováhy. To je smysl jejich pozemské existence. A na míře naplňování tohoto zadání poznáme kvalitu státu. Čím je stát duchovnější, tím mocenská elita prostřednictvím směrování zákonů více dbá na to, aby správu státu řídili spíše schopnější než silnější. Schopnější jsou vlastně více inteligencí disponovaní a měli by být i více duchovní (lidští). K takovému uspořádání společnosti by měla směřovat vláda duchem prostoupeného lidu neboli demokracie. Ztratí-li lid duchovnost, zavládne chaos a nutně převládne při řízení státu síla a objeví se diktatura.
2. Jenže kromě tohoto zadání stojí před vedením státu i úkol druhý: Nastolit takové uspořádání výkonu práva a škol, aby bylo nejen umožněno, ale byl podporován vzestup disponovaných jedinců nahoru ? vždy z nižší společenské třídy do vyšší. Chce-li tedy jakýkoliv stát a civilizace obstát před tváří Stvořitele světů, musí jeho mocenské elity právně a společensky zabezpečit posunování jednotlivců z masy průměru do střední třídy, ze střední třídy do faktické elity. Které státní systémy, civilizace a náboženství tuto úlohu přestaly zabezpečovat, např. ztrnulé šlechtictví, kastovnictví apod., byly dějinami ("mlýny" Tvůrce člověka) odstraněny z tváře zeměkoule.

Jakým způsobem se proces povznášení národů děje, se můžeme poučit přímo z historie našeho národa. V důsledku porážky křesťanského reformačního úsilí byli Češi po Bílé hoře takřka zbaveni své společenské (mravní a vzdělanostní) elity. V 17. století se stali národem negramotných venkovanů na hrubou práci. Pak však přišel patent velké rakouské císařovny Marie Terezie, který zavedl povinné všeobecné školní vzdělání. Všichni poddaní této duchovní, tedy moudré císařovny, se museli začít učit číst, psát a počítat. Pro výkon tohoto cíle byly zřízeny na všech farnostech elementární školy, vždy pod dozorem místního faráře. Do rolí učitelů byli povoláni vysloužilí vojáci, kteří kromě elementárních znalostí vyškolili naše "divochy předky" i v základech fungování podřízenosti (subordinace) a koordinace. Etiku žáků i učitelů dozorovali kněží. Svým patentem zavedla císařovna Marie Terezie v té době v relativně zaostalém rakouském mocnářství nejorganizovanější všeobecné školství v Evropě. A jaký to mělo následně kladný důsledek! Během sta let, do první světové války, se původně "venkovani Češi" stali hospodářsky nejsilnějším národem Rakouska-Uherska. Svým hospodářským vzestupem prokázali oprávněnost své aspirace i na roli jednoho z autonomních duchovních center Evropy ? se středem v Praze. Když této aspiraci národa na vzestupu začalo mocnářství překážet, "tito již vzdělaní venkovani" jej z vůle dějin, vedených božími mlýny, odstranili a vytvořili si první republiku.

Nezbytnost osvícenosti vládnoucí elity

Z vyhodnocení vývoje posledních dvou století plyne poučení, že jakýkoliv vzestup tříd a národů se děje jen v důsledku osvícené správy státu. Osvícenost spočívá ve vytvoření tlaku ke vzdělání a vycvičení disciplinovanosti všech občanů, zejména těch zaostalých. Osvícený tlak sice vyžaduje od vládnoucí elity námahu, ale není možné jej zanedbat. Často nelze nepoužít jistou tvrdost. Objektivní pozorovatel již měl zaznamenat, jak se v našem státě již dvě desetiletí rozmáhají centra a ohniska deklasovaných živlů, často Rómů. Pseudohumanisti jejich obyvatele alibisticky nazvali "nepřizpůsobivými". Již používáním tohoto pojmu stát prokazuje, že evidentně selhává ve svých funkcích. Jeho mocenská elita již na počátku, nebo alespoň dávno si měla toto uvědomit a účinně reagovat. Ne tak, jak dosud reagovala prostřednictvím pseudohumanistického řečnění a sociálních peněz. Mocenská elita měla nahlédnutín do dějin odhalit, že kdyby před dvěma sty lety nastoupili k provádění výchovy našich předků místo vysloužilců s rákoskami u tabule dnešní "lidskoprávníci", "multikulti" a "pozitivní preferenti", byli by Češi ještě dnes národem nepřizpůsobivých zaostalých venkovanů typu obyvatelstva zapadlých údolí Balkánu.

Falešný rasizmus

V důsledku opomenutí nutnosti vynucení si dodržování základních společenských norem i od občanů tmavé pleti, byl nastoupen špatný směr vývoje. Občanům pomalu došlo, že popřevratová mocenská elita včetně komisí a směrnic EU je nekompetentní. Začalo to být zřejmé v době " bitvy o plot" v Matiční ulici v Ústí! Tam místní orgány správy státu oprávněně učinily pokus o omezení působení deklasovaných sil na okolí, alespoň pomocí plotu. K mému úžasu se na ochranu deklasovaných sil seběhli na místo nadměrně placení státní a evropští "multikulti" a objevili v oprávněné snaze místní správy rasizmus!!! "Rozpoznali" v plotě, který měl bránit šíření nepořádku, překážku kulturního "vyžití" v paneláku bydlících "nepřizpůsobivých". Svými vystoupeními a závěry tím fakticky nadřadili práva deklasovaných živlů nad práva civilizovaných! Tím se poprvé naplno vyjevila absence schopností řídit stát u všech tam zúčastněných funkcionářů, včetně tehdejšího prezidenta, což znamená neznalost obecně a dávno známých dvou výše uvedených duchovních úkolů státu!

Namísto pomoci jsou Rómové poškozováni

V duchu si promítám, jak by v dané situaci jednala ona zmíněná císařovna Marie Terezie. Podle mne by tam nastoupili dragouni s holemi a rákoskami a rychle zjednali pořádek. To, že se tak nestalo o 200 let později, prokázalo duchaprázdnost popřevratové mocenské elity. A to je hrozné, protože to ukazuje, že vývoj státu se děje "samospádem", bez řídící ideje!

Ještě větší ostudou a realitou ke katastrofě vedoucí je, že v kauze Matiční, Chánov a v mnoha podobných, vystupovali a dodnes vystupují i evropští členové "komise pro lidská práva" a také členové různých rómských organizací. Jejich vystupování na místech potíží vyjevilo nejen nekompetentnost, ale i to, že svou činností škodí přímo Rómům. Nekonají své duchovní zadání tlačit je k vzestupu. Následky takovéhoto působení dnes již ohrožují sociální integritu občanů českého státu. Zmíněné přístupy přenesené na evropskou úroveň nutně přivodí i vznik otázky další existence EU. K mému překvapení máme zpět jev, který jsme pozorovali v systému kráčejícím ke krachu. Potíže růstu se nenápadně mění v růst potíží. Tak je tomu ve vývoji současné "rómské otázky". Domnělí vzdělanci, kteří se po roce 1989 dostali k moci, neprokázali v uplynulých 25 letech v této věci ani tolik schopností řídit stát, jako někdejší šlechta nebo neschopností proslulí komunističtí "gerontokrati"!

V důsledku tohoto kurzu k domnělé "multikulti" společnosti se stalo, že slumy a domy plné deklasovaných živlů, začaly bez jakékoliv protiakce a dokonce pod ochranou komisí z EU prorůstat celou zemi. Jako zcela neškolený naiva musím o dosavadním přístupu k domněle rómské otázce konstatovat: Mocenská elita tohoto státu je kompetenčně nahá. Stát a jeho správa již viditelně neplní své základní funkce, kterými jsou:

1. Vyvíjet právní a správní tlak na příslušníky spodiny, aby se její jednotlivci stále včleňovali do hlavní masy občanů a pomoci se vzestupem všem těm upadlým jednotlivcům, kteří projeví snahu o vymanění se z marasmu.
2. Vyvíjet zákonodárné a správní úsilí na hlavní masu národa v tom směru, aby se její schopní a spolupracující jednotlivci pozvedali na úroveň středního stavu.
3. Vytvořit takové právní a společenské podmínky v životě společnosti, aby členové středního stavu byli maximálně podporováni při osobnostním rozvoji a měli usnadněný vstup do kulturních, vědomostních a majetkových elit. Tím jsou elity všeho typu rozšiřovány a posilovány.  Vždyť je známo, že jen tímto doplňováním ze středního stavu se elity udržují. Děti elitních rodičů v důsledku zaneprázdnění rodičů a dobrého bydla dosti často degenerují a mění se v parazity. To sděluje dávné pozorování, že "génius je tečkou za vývojem". Nemívá stejně schopné děti.

Návrh řešení

Nyní se pokusím popsat, jaká praktická východiska ze současné obtížné situace vidím já.

1. Prvním krokem je bez ohledu na v EU usazené "multikulti"obnovit funkce státu! Zejména v ukázňujícím vlivu na finanční, podnikatelskou a obecnou spodinu. Současný stav je bohužel takový, že na slušné a nepříliš majetné občany si stát represí ještě troufá. Na majetné lumpy bohužel ne, protože ty chrání bandy advokátů zneužívajících zákony. Je nutné okamžitě odstranit v tichosti provozovaný stav ve výkonu práva (policií a soudy), kdy při projednávání přestupků je výhodou být příslušníkem menšiny nebo spodiny. Za polehčující okolnost přestupce je vydáván pád jeho rodiny a špatný vliv okolí. Jestli se má něco změnit, tyto okolnosti se musí stát přitěžujícími. Z logiky věci je přece očekávatelná recidiva.
2. Obnovit funkci a povinnosti rodiny a rodičovství.
   Tím mám na mysli to, že rodiče mají povinnost řádně vychovávat a živit děti. Neplní-li tuto povinnost, mají být za skutky dětí rodiče i trestně stíhatelní. Jestliže se vyskytnou rodiče a matky, které děti neuživí vlastní prací, nemají na další přivádění nezajištěných potomků na svět lidské právo!, protože ostatní lidé nemají povinnost, nejde-li o nehodu, živit děti živlů, které neprojevují dobrou vůli. V této souvislosti se jeví jako společensky nezbytné pomoci rodinám s výchovou dětí "nekompetentních" rodičů pomocí antikoncepce.
   V kontrastu k výchově potomků nekompetentních ti, kteří děti zabezpečí materiálně a výchovou, mají právo na podporu státu k většímu počtu dětí. Odběratelé sociálních dávek a žijící na hranici chudoby, mají občanské právo na potomka jen do výše jednoho dítěte. (jako v Číně). Otázkou přežití evropské civilizace se stává nutnost osvícené populační regulace. To není otázka rasová, ale civilizační. Její podstatu vidím v tom, že bude maximálně stimulována výchova dětí v rodinách zejména středních tříd všeho typu. Naproti tomu občané žijící ze sociálních dávek, chtějí-li dostávat sociální minimum, musí se písemně zavázat, že si uvědomují, že při pořízení si dalšího dítěte ztratí nárok na sociální sounáležitost. Tedy i nárok na pobírané životní minimum! V tom není nic nelidského, v tom je jen ochrana integračního cítění občanů státu. Ostatní lidé nemohou cítit morální povinnost při podpoře rozmnožování "nepřizpůsobivých". Copak dějiny nepoučily naše a evropské uskutečňovatele "multikulti", že každá civilizace, když není schopna si rázně hájit své životní zájmy, zahyne? Pocit vzájemné sounáležitosti vrstev společnosti je nejen existenční, ale i duchovní zájem! Umožňuje totiž harmoničtější a méně hektický život a tím vývoj všech lidí (inkarnovaných duchů).
3. Nazrál čas k radikální proměně školství.
   Na první místo musí zpět výchova k občanství a lidství, nikoliv jen výchova rozumová. Aby toho mohlo být dosaženo, je nutné jednak posílit autoritu a společenské postavení učitelů, jednak dostat z tříd notorické přestupce, kteří kazí atmosféru tříd. Za mého mládí korigovaly takovéto chování žáků instituce zvané "polepšovny". Nyní je naprosto nutné zavést institut "integračních tříd" pro žáky s nedostatečnou mírou civilizační výchovy. Byla by v nich stejná učební látka, ale na učitele by připadalo maximálně osm žáků. Učitel by měl povoleny i přesně stanovené tělesné tresty.
4. Je společensky nutné zavést "integrační inspektory" jako zaměstnance státu, kteří by v institutu veřejného činitele vykonávali nejen represivní, ale i pomáhající dozorovou činnost v zaostalých rodinách. Zejména v rodinách zjevně narušujících společenské soužití a ve slumech obecně.

Výše uvedené náměty k nasměrování trendů ke zvýšení společenského a státního  souladu by měly dohonit to, co se zmeškalo v Evropě otevřením pohybu vrstev a etnik z post středověkých údolí Balkánu, Asie a Afriky. Tyto vrstvy a etnické skupiny neměly možnost se tereziánskou a křesťanskou výchovou přenést do doby nejnovější. Některé zkušenosti nelze obejít a musí se prožít. Integrace tzv. nepřizpůsobivých bude trvat u třetiny z nich jednu generaci, u druhé třetiny dvě, u poslední třetiny tři ? tedy sto let. Tak tyto vrstvy napodobí historii českých předků, kteří byli, v důsledku zbavení národa šlechty a inteligence, původně venkovany (viz výše). V důsledku křesťanské výchovy a vzdělání se již v éře rakouské monarchie obnovili v sebevědomý a kulturní národ. Tím je historicky prokázáno, že tento přístup vede k cíli. Alternativou k promyšlené intenzivní kulturní a společenské integraci evropských národů a menšin jsou jen rasové nepokoje a řeže s vyhlídkou na nevyhnutelné vyústění - temnou diktaturu.

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2014.