A proč myslíte, že jde jen o současnou dobu? Skoro by se dalo říct, že by to mohl být celoživotní  úkol. Přece již nezkušení, neinformovaní, špatně vychovaní rodiče začnou předkládat sotva narozenému dítěti "svou pravdu" podle své úrovně poznání. A co škola?

Děti

Faktem je, že ženské časopisy  se velmi málo zaměřují  na informace o vývoji dítěte a jeho výchově. A proč myslíte, že jde jen o současnou dobu?

V minulé  socialistické éře byly v časopisech pro ženy informace  co dělat, jak se starat o rodinu  poté, co ženská přijde z práce, čím se zaměstnat doma ve prospěch rodiny. O skutečné výchově jsem nic podstatného nenacházela. Nepamatuji se na nic, co by mi pomohlo. Ale nějakou náhodou se ke mně dostala jakási psychologie dítěte, kde jsem našla, že dítě může být rok veselé a bezproblémové a další rok může zlobit, nebo být smutné, pasivní, a to vše souvisí  s fyzickým vývojem jeho těla, s růstem.

Takže podstatné informace o výchově dětí  časopisy nikdy neposkytovaly, aspoň já jsem nabyla  v 80. letech tento dojem. A bylo také dost povrchních psychologických odborníků.

Nevěra

Již v 70. letech jsem  v zaměstnání  viděla, že někteří  kolegové kromě manželky měli  milenku.  To byli ti praví muži a okolí je tak bralo. Nevěra byla něco, co se nosí...

Pan doktor P. radil v tehdejších médiích, že když se vám manžel, partner vzdaluje, tak ho nemáte stíhat, ale já to pochopila tak, že je dobré utíkat na opačnou stranu? Další názory byly názory žen, kterým se nějak podařilo nevěrníka přivést zpět s pomocí "ženské diplomacie".

Samozřejmě, o nevěře žen se vůbec nediskutovalo. Již tehdy byli jen muži ti rozbíječi rodin a s pomocí koho tak činili, se skoro nikde nepsalo.

Rodina

V takové atmosféře větší děti oznamovaly své matce, že je "rodičovské sdružení" a že tam musí jít, jinak budou mít u soudružky učitelky "šmouhu".  Také říkaly, že" v naší třídě již polovina dětí má rozvedené rodiče".

Televize

Jak nádherné byly začátky televize, kdy se lidé scházeli v rodinách, které měly peníze na televizní přijímač, a dívali se společně.

Od těch dob uplynulo hodně vody a řada lidí si navykla být na televizi závislá. Lidé se přestali scházet, doma nebylo možné cokoli prohovořit neb šly důležité filmy, seriály, dříve alespoň naše české a naše pohádky, takže je na co vzpomínat. Pouze utrpěla rodina jako taková a vztahy v ní a myslím, že se to podepsalo i na dětech. Tak proč myslíte, že jde jen o současnou dobu?

Tendence k ohlupování lidí jsou v této době výrazně zesílené

S příchodem demokracie přišla do naší české kultury  agresivita, násilí, hrubost, krutost, terorismus.

Lidé tak nějak uvažují ještě daleko hůř než dříve. A nikomu situace nevyhovuje a každý se ptá, co se s tím dá dělat. A odpoví  si, že nic.  Netuším, jak by se měla chovat média. Jak by měla přispět všem ke kvalitnějšímu životu.

V devadesátých letech jsem velmi zpozorněla, abych se nedostala tam, kde bych nechtěla nikdy být.

Nelhat a nekrást jsem považovala za normální. Kupovala jsem noviny, sledovala, co se děje. Připadalo mi neskutečné, že nepotřebujeme naše zemědělství, školství až na kdovíjakém místě a další a další nepravosti, nebo možná pravosti, nevím. Logiku hledat  v tom, co se ve světě děje, je úkol pro experty.

Přestala jsem kupovat noviny v týdnu a kupovala je jen v sobotu. Postupem doby jsem přestala kupovat i ty sobotní.

Televize?  Přestala jsem ji vůbec sledovat. Neměla jsem nervy na reklamy. Konec konců reklama je ve vtipné nadsázce opakované klamání...

Od devadesátých let mi bylo jasné, že židle, na které sedím, mi bude podtržena a jen na mně bude, co budu dělat.  Takže vymývání mozku pro mne?  To ne...

Zdravotnictví se také začalo nějak hýbat, tak jsem se rozhodla a začala jsem se učit různé alternativní přístupy k léčení. Začala jsem si pomáhat sama a učila se nebýt závislá na tom, co hlásají různé renomované autority. Postavila jsem se k tomu tak, že nemám schopnost pochopit úroveň autorit a musím žít podle toho, jaký  já mám rámec života a co tedy mohu, nebo nemohu dělat.

Například jsem se nezaměřila na kdovíjaké finanční zisky.

Zdá se, že jednotlivec může sám za sebe rozhodnout, co si pustí dovnitř a co bude pro něj jen vnější podívaná. Jednotlivec může sám hledat řešení své situace, a pak zde platí, že kdo hledá, ten najde. Média by mohla dávat vyvážené informace. Myslím tím nejen ty destruktivní, ale také ty konstruktivní. Je otázka, kdo by  měl dohlížet...

Irena Lněničková

Ohlas čtenářky na články p. Fanty - Braňme se vymývání mozků
(naleznete na www.phoenixcasopis.cz)

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2013.