Je to něco, co k nám přichází z našeho vlastního nitra, nebo co nám bylo vnuknuto zvenčí. Četl jsem jednou pojednání, kde autor dospěl k poznání, že intuice, která určitému člověku něco napoví a on to opakovaně ignoruje, mu přestane za nějakou dobu pomáhat…

Jestliže ho ale intuice varuje, on to ignoruje a pak něco pokazí a řekne si: "Cosi mi říkalo, nedělej to, ale já toho nedbal," tak je na dobré cestě intuici naslouchat. Intuice to ví a jeho chybu mu nezazlívá. Když jsem to pojednání dočetl, ihned mě napadlo, že se vůbec o žádnou intuici nejedná, že jde o nějakou nefyzickou bytost, která nám chce pomoci. Co je to tedy za bytost? Lidé často hovoří o andělech, což jsou podle křesťanské věrouky dívčí postavy s křídly. A co dospělí? Proč by se třeba mělo dostávat ochrany člověku, který si to nezasluhuje? Jak jsem vypozoroval, úkolem těchto bytostí je nás vychovávat. Pokud se dopouštíme něčeho nesprávného, upozorní nás, snaží se rozdmýchat naše svědomí, vyšlou k nám své varování. Jestliže tento impulz vícekrát ignorujeme, vytvoří situaci, kdy náš nedobrý povahový rys zesílí do extrému. To nás svede k nepředloženému jednání, které se nám vymstí – přesně v duchu lidového rčení: "Chytrému napověz, hloupého kopni".

Jak získat intuici

Naše známá si jednoho rána vzala hezké šaty a ještě hezčí náušnice, protože v kanceláři chtěli něco slavit. Co se týče náušnic, nebyly ledajaké. Byla to rodinná památka s historií a s velkým briliantem obklopeným několika menšími drahokamy. Jejich finanční hodnota byla dosti vysoká. Když se večer vrátila domů, zjistila, že jí jedna náušnice chybí. Začala uvažovat, kde ji mohla ztratit. V práci ne, to by ji kolegyně upozornily. Cestou na oslavu, či cestou večer domů? Po celé té trase se nic zvláštního nestalo. A pak si přece jen vzpomněla. Na ulici, když už byla téměř doma, ji napadlo, že něco ztratila. Podívala se, zda má rukavice, kabelku také měla, všechno bylo v pořádku. A tak tu myšlenku ignorovala. Nyní jí došlo, že ta myšlenka se nemohla objevit jen tak. Už se jí stalo, že měla intuici. A tak se znovu oblékla a vrátila se stejnou cestou, kudy přišla, našla místo, kde ji to napadlo, klekla si a začala rozhrabovat sníh na chodníku, až náušnici našla. Byla to skutečně intuice.

Neznámý rádce v nás

Ona vnuknutí mohou přicházet také z našeho nitra. Jako kdyby v nás byl ještě někdo jiný. Tedy něco jako zárodek Boha v nás… Velký duchovní učitel minulého století, PhDr. Paul Brunton nazýval tento zárodek "Nadjá" (Overself). V klášteře Kamelot v pohoří sv. Moniky v Kalifornii, kde jsem půl roku žil, tomu říkali "Christ Self" (Kristovské já). Také jsem se tam setkal s termínem "Buddhistické já" (v tomto klášteře studovali mantrajógu vyznavači různých náboženství). Bible ústy apoštola Pavla říká: "Jste Boží chrám a Duch Boží ve vás přebývá". A jinde: "Prvotiny Ducha Tvého v sobě majíce…" Něco takového musí tedy existovat. Důležitější je, aby ta vnuknutí přicházela. Proč je někdo má a někdo ne? Myslím, že to záleží na povaze. Na tom, jak dalece je člověk laskavý a vstřícný ke svému okolí. Léta jsem vykonával funkci duchovního. Občas ke mně přišel někdo se svými problémy, aby se vypovídal a aby slyšel můj názor. Někdy se podařilo najít správné řešení. Stalo se mi také – a ne jednou – že jsem se seznámil s mladým párem, který měl mezi sebou dlouhodobé neshody, které mu ztrpčovaly život. Snad náhoda tomu chtěla, že se mi tito lidé svěřili a že jsem jim mohl poradit. Brzy nato se vzali, ale na svatbu mě nepozvali. To proto, že můj zásah do jejich soukromého života byl tak hluboký, že měli pocit, že mi musí být vděčni, a to jim bylo nepříjemné. Takové události člověka přinutí, aby byl laskavý a vstřícný, aniž by cokoli očekával. Naučte se to také.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 7/2008.