Proč ztrácím přátele?

Vzhledem k tomu, že v následujícím rozboru je významným znakem arkádovité vázání písma, trochu jej připomenu. Arkádu v písmu vidíme ponejvíce při spojování tahů písmen "m, n". Její tvar připomíná dlaň obrácenou dolů, přiklopenou misku a tudíž nikomu nic nenabízí.

Romanticky, ale výstižně hodnotila pisatele arkád první dáma někdejší české grafologie paní Julie Flanderková: "Arkáda nedovoluje pohled do nitra člověka. Reprezentuje, aniž vyvolá ohlas druhých srdcí. Čerpá často jen z tradice a zdání. Estetické pro pisatele arkád znamená víc, nežli pravda a skutečná hodnota."

Krátkým výpisem z dopisu uvedu případ "arkádnice", pětatřicetileté matky dvou dětí, který i po létech na mne působí morální silou: "Můžete mi na základě rozboru písma sdělit, pro které své špatné vlastnosti ztrácím přátele? Ze začátku jsem si myslela, že je to jejich vinou, že jsou to peníze a majetek, které nás rozdělují. Ale co když je to jinak a je to jen moje vina?"

V zájmu stručnosti se nebudeme zabývat kladnými vlastnostmi pisatelky, které má jistě ověřené v kruhu rodiny. Zaměříme se více na to, co říká její rukopis záporného. Je to přece její přání.

V rukopisu paní Aleny je hlavním záporným znakem silný egocentrismus reprezentovaný zpětnou ubíhavostí písma. Lze ji vidět v příčných tazích u písmen "b, V, A, t", dále v zakroucených tvarech oválných písmen a smyček tam, kde je školní předloha nepředpisuje. Dále jsou to všechny vratné tahy, jež mají směřovat doprava. Nakonec jsou to i drápovité tahy u písmen "a, s, i". Zmíněné znaky signalizují snahu udržet si pro sebe všechno, čeho dosáhla nebo získala. V popředí jejího snažení je "Já" s přáním, aby "Ty" byl na ní závislý a potřeba obrátit a upoutat pozornost jen na sebe, k obraně svého postavení hmotného i ideového.

Vím, že to není nic lichotivého (nikdo také lichotky neočekával), ale v tomto případě se nejedná o primitivní chamtivost, ale projev sebezáchovy. Písmové okraje, zejména neodůvodněně široký pravý okraj a obraz písma dávají najevo, že pisatelka je trvale zatížena obavou z budoucnosti. Tato vlastnost se týká všech oblastí života, a proto se také zajišťuje, kde jen může, aby její rodina přežila. Například již teď se patrně zabývá otázkou, co bude z jejích dětí, najdou-li správné partnery, co pro to má udělat a také možná zaváří kompoty na pět roků, co kdyby se příští léta neurodilo. Kdo však nezná pohnutky jejího jednání, může mít o těchto snahách zkreslenou představu. Je pak nasnadě, že si o ní vytváří i dost negativní obraz.

Druhou její nevýhodou je poněkud chladná noblesa, zdrženlivost, nedůvěřivost a nedostatek zvavé vlídnosti. Dokládá to především způsob vázání písma, kdy arkády mají tendenci k úhlům. Měkký tvar girlandy se objevuje jen zřídka. Noblesu a tvrdost potvrzuje autorka v provedení slova "Alena", a to nejen odlišnou velikostí, ale i příkrou ostrostí.

Pisatelka je právem hrdá na svoji minulost, původ i cestu, kterou kráčela. Patrně však kráčela vzpřímeně a moc se neohlížela kolem sebe, a kam šlape. Mohlo to být i tím, že se neuměla dost dobře přizpůsobit okolí, a to způsobilo takovou její změnu, že se sama začala lišit. To pak mohlo vést k její uzavřenosti, což ubírá na bezprostřednosti jejího projevu, zbavuje schopnosti navazovat obyčejné lidské kontakty.

Třetí nevýhodnou charakterovou vlastností je velká převaha citů a pudů nad vůlí a rozumem. V písmu to dokládá jeho nepravidelnost a kolísavost ve středním pásmu.

Základní otázka

Nyní se vraťme k základní otázce. Může se paní Alena uvedených negativních vlastností zbavit, nebo je změnit? Myslím, že úplně ne. Sama v dopise napsala, že by se je pokusila alespoň potlačit. To by možná šlo, ale k tomu je potřeba nejen snaha, ale především vůle. A té, jak víme, pisatelka moc nemá. Co si tedy počít?

Tehdy jsem si pomohl dávnou vzpomínkou, kterou jsem připojil k posudku. Moje babička se pravidelně modlila a svůj "otčenáš" si předříkávala nahlas. Tehdy jsem to nechápal, ale dnes vím, že si vlastně každý den opakovala pravidla lidského soužití. Takto si pěstovala svoji vůli, aby ona, slabá a nedokonalá bytost, nezhřešila.

Dovolte mi zcela výjimečně ocitovat ještě část dopisu, který mi paní Alena napsala po obdržení mého posudku: "První moment byl hrozný. Není nijak příjemné dočíst se o sobě, že mám tak špatné vlastnosti. Bránila jsem se uznat jejich existenci, ale po několika týdnech jsem připustila jejich pravdivost. Musím se s tím nějak vyrovnat a při každé příležitosti si budu své chyby připomínat a snažit se je nedělat. Uvědomila jsem si i některé špatné vlastnosti a jednání, kterých jsem si předtím ani nevšimla. Zkusím to i s tou modlitbou."

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 10/2013.