aneb Proč stojí světový zdravotní systém před krachem

Abychom mohli tuto otázku zodpovědět, musíme si udělat malou exkurzi do historie medicíny, nikoli však s úmyslem podat ucelený výčet historických událostí, ale pouze poukázat na osoby, objevy a události, které medicínu ovlivňovaly, ať pozitivně, či negativně, až ji dovedly do dnešního neudržitelného stavu. Ukážeme si, že současná medicína je ovládána byznysem a politikou a v nich bující korupcí všeho druhu. Jak k tomu mohlo dojít? Jak se lékaři i pacienti nechali oklamat?

Podobně, jako se Němci nechali oklamat nacizmem a Češi komunizmem - nezájmem o dění a slepou důvěrou k lákavým slibům. Krize důvěry? Nikoliv - krize morálky. Tam, kde je morálka, důvěra zůstává. Odnepaměti zápasili lidé s přírodou o přežití. Protože v dávných dobách nebyly žádné z dnešních "vymožeností", které by je od přírody odváděly a ochromovaly tělo i mysl, měli lidé k přírodě mnohem těsnější vztah nežli my, měli k ní respekt, dobře si s ní rozuměli a soucítili s ní. Záhy poznali, že se jim vyplatí vydržovat si specialisty, kteří by se nemuseli obtěžovat starostmi o své živobytí a mohli se tudíž plně věnovat filozofování, mysticismu, náboženství, vědě a léčitelství ku prospěchu celého společenství. Takoví lidé byli téměř ve všech kulturách a dnes jim souhrnně říkáme šamani. Ti nashromáždili úžasné znalosti ve všech zmíněných oborech. Získávali je přímo (nikoli zprostředkovaně) ve změněném stavu vědomí, do kterého se dostávali různými způsoby za pomoci různých technik. V tomto stavu vědomí (jasnozření) vnímali nejen fyzická těla, ale i jejich energetická bio-pole (aury), jejich provázanost a komunikaci uvnitř systému i s celým vesmírem. My se omezíme na tu část jejich působení, která má vztah k medicíně.

První medicínské úspěchy před 20 000 léty

O prvních úspěších, které sahají až dvacet tisíc let nazpět se dovídáme z Tibetské kulturní tradice zvané Dur Bon, která povstala z ještě starší tradice zvané Zhang Zhung. Za zakladatele tradice Dur Bon je považován duchovní genius Tonpa Shenrab Miwo, který se narodil před nějakými devatenáct a půl tisíci léty. Ten byl považován za mistra medicínských umění, neboť ve stavu dokonalého jasnozření dokázal okamžitě diagnostikovat nejzazší příčiny nemocí a zároveň poskytnout účinnou pomoc tak, aby zbavil pacienta problému, povzbudil pocit blaženosti a obnovil vnitřní rovnováhu. Založil tradici šamanů, kterým se v této kultuře říká Ngagpa, a která se zachovala do dnešních dnů, i když po čínské invazi Tibetu je roztroušená do mnoha zemí světa. Medicína této doby reprezentovala vrchol lidského vědění a byla pevně zasazena do filosofických základů, jejichž deklarovaným cílem bylo kontinuální hledání moudrosti, ctnosti, a pochopení (soucit) pro ostatní lidi (porovnejte to se současností) Tato tradice se postupně propagovala do medicínského umění Číny, Indie, Egypta a dalších zemí. Není tudíž divu, že se po vynálezu písma zhruba ve stejnou dobu objevily tři písemné dokumenty popisující medicínské praktiky.

Prvním z nich je Císařova žlutá kniha vnitřního lékařství, kterou údajně nechal zhotovit čínský císař Huang Ti přibližně 2000 let před naším letopočtem. Tato kniha popisuje užívání akupunktury, přírodních magnetů a moxování (lokální zahřívání akupunkturních bodů). Dále pak užívání bylinek, jejichž působení bylo již dávno odhaleno jasnozřivými specialisty.

Egyptský Kahun Papyrus, který pochází přibližně ze stejné doby, také jmenuje specifické bylinné přípravky, které doporučuje užívat společně s modlitbami přimlouvajícími se za Boží pomoc, čímž se mysl dostává do stavu vysílajícího léčivou energii. Je známo, že v té době také Egypťané užívali přírodní magnety (magnetid) pro ovlivňování bio-pole.

Také indické Védy popisují užívání přírodních magnetů a bylinných přípravků.

Je zřejmé, že všechny tyto tři školy byly zaměřeny na obnovení zablokovaného toku energií a upravení vnějšího energetického bio-pole do normálu a tím na odstranění té nejzazší příčiny nemoci a jejího úplného vyléčení. Dlužno dodat, že díky čistému životnímu prostředí, potravě a absenci alopatických jedů, tehdejší lidé netrpěli tak zhoubnými nemocemi, jako dnešní "vyspělý" člověk, a k úplnému vyléčení stačil mnohem slabší podnět.

Žádná nemoc nás nepřepadne jen tak

Řeckému filozofovi Thaletu Milétskému (640 ? 546 př.n.l.), který vystudoval v Egyptě, se přisuzuje, že položil základy moderní fyzice a biologii. Zkoumal účinky magnetického pole přírodních magnetů a elektrostatické pole jantaru. Jeho přínosem bylo poznání, že všechny děje mají svou příčinu, kterou lze odhalit pozorováním, rozumem a logikou.

Za prvního lékaře v dnešním slova smyslu považujeme řeckého lékaře Hippokrata (460-377 př.n.l.). Tento člověk, který zřejmě vyšel z Thaletových myšlenek a také z některých předchozích tradic, uložil svá vědění do obsáhlých spisů, kterými zanechal v historii medicíny nesmazatelnou stopu, ke které se později přihlásila západní medicína a po jistou dobu Hippokrata i jeho učení ctila. Z dnešního pohledu ho lze považovat za ideálního lékaře své doby. Nebyl arogantní, ani nepovažoval své názory za konečné, nebo uzavřené. Nejlépe to dokreslují jeho myšlenky: "Příležitost je těžko polapit, zkušenost může být ošidná a vytváření soudů obtížné," nebo "život je krátký a lékařské umění na dlouhé lokte". Již tehdy si tento lékař uvědomoval, že nemoc není entita, která člověka přepadne v temné aleji, ale že jde o proměnlivý stav pacientova těla, ve kterém permanentně probíhá boj mezi původci nemoci a jeho samo-uzdravujícími schopnostmi. Věřil, že zdrojem života je "vitální síla", která se projevuje v kvalitě čtyř tělních tekutin: krev, hlen, žlutá žluč a černá žluč (nutno chápat, jako symboly). Nemoc pak považoval za nerovnováhu mezi těmito tekutinami. Malé nemoci léčil bylinkami, větší nemoci moxováním nebo magnety a nejhorší případy řešil skalpelem. Aby se jeho umění mohlo rozšířit, založil mnoho medicínských škol, které nazýval "Aeskulapiae" podle latinského přepisu řeckého mytologického boha medicíny Asklepia. Není pochyb, že jeho přínos medicíně byl obrovský a medicínské umění jeho přičiněním velmi poskočilo kupředu.

Jedním ze žáků Hippokratovy školy v Egyptské Alexandrii byl po Hippokratově smrti Erasistratus (300 - 200 př.n.l.) Domníváme se, že byl prvním, kdo prováděl pitvy na solidní úrovni. Správně identifikoval motorické a senzorické nervy, které vysledoval až do mozku. Věřil, že mozek je sídlem mysli i duše, na rozdíl od Hippokrata, který věřil, že sídlem duše je srdce. Také vysvětlil funkci srdce jako pumpu, která prohání tělem krev. Přestože vysvětlil velkou část tělní mechaniky, byl stejně jako Hippokrat a všichni před ním tzv. vitalista, tj. věřil, že život tělu vdechuje jakási substance mající konsistenci jemné páry, kterou nazval "pneuma". Erasistatus ovněž povznesl medicínské umění o velký skok dopředu.

Kulminační bod světové medicíny byl Ježíš

Byť se tomu mohou rádoby-vědci vysmívat, já tvrdím, že kulminační bod světové medicíny představoval Ježíš Kristus, který byl absolutně výjimečnou postavou v celé historii lidstva. Ze současného vědeckého pohledu, předvedl světu absolutně nejvíc. Ve vědě je totiž klíčovým slovem účinnost, která je dána poměrem přínosu ke vkladu. Např. jestliže vám pod přístroji, jejichž cena dosahuje astronomických hodnot, umře pacient, účinnost takového léčení je žalostná. Jestliže však bez jakýchkoliv investic, pouze holýma rukama, vyléčíte člověka z nejtěžších nemocí nebo ho přivedete zpět k životu tak, jak to běžně Ježíš dělal, pak účinnost takového léčení je úžasná. Ježíš byl absolutním mistrem nejvyšších duchovních schopností, které dnes psychotronika nazývá jasnozřením a psychokinézí. Čtení z kosmického hologramu i z lidské aury bylo pro Ježíše tak snadné, jako pro nás číst ze slabikáře. Ježíš okamžitě viděl tu nejzazší příčinu nemoci (včetně její geneze), a pomocí psychokinéze a psychické chirurgie dokázal odstranit celý patologický řetězec od původu nemoci až k jeho symptomům. Jeho nevědomým současníkům to vše připadalo jako zázraky, ovšem z pohledu dnešní vědy je vše naprosto zřejmé a duplikovatelné (já sám mám osobní zkušenost s celou řadou léčitelů, jejichž dílčí schopnosti by kolektivně pokryly větší část Ježíšova umění). Bohužel z důvodů nad rámec tohoto eseje musel Ježíš náhle opustit scénu a šíření jeho učení se ujal apoštol Pavel. Ten se ovšem s Ježíšovým učením seznámil až po jeho smrti, jeho léčebné metody neznal a tedy je nemohl šířit. Odchod Ježíše byl pro světovou medicínu nenahraditelnou ztrátou.

Galen položil základy dogmatické medicíny

Bohužel, brzy po Ježíšově smrti začala medicína nabírat špatný směr. Původcem byl absolvent lékařské školy v antickém městě Smyrna (dnes Izmir, Turecko), jménem Galen (131 ? 201? ). Jeho učení bylo z mnoha pohledů anti-tézemi Hippokrata i Ježíše. Vycházejíc z dogmatického náboženského myšlení, byl nestoudným, bigotním, arogantním, sebestředným nadutcem, který se neštítil žádných špatností a intrik, pokud mu mohly dopomoci k jeho cílům a slávě (nepřipomíná vám to některé naše současné koryfeje?). Byl však dost mazaný na to, aby se vyhnul osočení Hippokrata. Sice podpořil jeho myšlenku čtyř tělních tekutin, avšak "obohatil" ji o své vlastní poznatky. Jeho "velkým objevem" bylo, že každá nemoc má specifickou příčinu a jediný způsob léčby. Tato myšlenka byla s nadšením přijata mnoha lékaři (až do dnešní doby), kteří se shlédli v jeho autoritářské neomylnosti, umožňující jim hrát si na Bohy. Nutno přiznat, že Galen byl velmi plodným autorem, který za svůj život publikoval velké množství knih, pokrývajících vše od anatomie přes fyziologii až po terapeutika. Tyto knihy nabízely odpověď téměř na všechny otázky týkající se nemocí a jejich léčení. Bohužel, obsahovaly mnoho pseudovědy postavené na mylných předpokladech. Také jeho pohled na anatomii byl plný chyb a jeho teorie fyziologie byla založena na zmanipulovaných experimentech. S vyznavači Erasistratovy školy se vypořádal tím, že "opakoval" Erasistratovy experimenty a "shledal" je chybnými. Byla to cílená kampaň znesvětit Erasistrata za účelem prosazení svých vlastních myšlenek. Erasistratovy knihy byly z velké většiny zničeny, zatímco Galenovy se dochovaly dodnes. Galenovy knihy nesly pečeť autority, a tak i když byly pochybné, odrazovaly od zkoumání a objektivních experimentů na dalších 1400 let. Tím byl položen základ k dogmatické indoktrinaci v medicíně (podobné té, kterou apoštol Pavel šířil křesťanství) a tím k rekrutování méně schopných adeptů. Lékaři se přestali učit přímo na pacientech a získávali vědomosti výhradně "z druhé ruky" - od profesorů. Veškeré nesmysly se tak přenášely z generace na generaci - vývoj se zastavil. Po celou dobu všechny snahy oživit myšlenky Hippokrata a Erasistrata byly mocensky potlačovány. Medicína vstoupila do doby Temna a celá západní civilizace s ní.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix  10/2013.