ALBAN ELFED
-
Vytvořenopondělí 25. září 2023 13:50
-
AutorLenka Marečková
-
Oblíbené2222 ALBAN ELFED /propozice/item/2222-alban-alfed.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
V čas podzimní rovnodennosti se v předkřesťanské minulosti slavil i na našem území keltský svátek Alban Elfed (Elved) - Světlo Vody.
Jeho další jména, tak jak je měl v různých částech Evropy kromě prosté podzimní rovnodennosti, jsou: Michalské svátky - pro spojení se svátkem archanděla Michaela (původně slavnost nebyla křesťanská, ale do křesťanství přešla jako většina ostatních; pro nás má zvláštní význam spojením s naším světcem a patronem země sv. Václavem, který byl zabit právě v této době, den před svátkem archandělů Michaela, Rafaela a Gabriela), slavnost svěcení kostelů (konaly se posvícení a poutě), Meán Fomhair, Mabon (May-bun, -bone, Mah-boon, nebo -bawn = Velký Syn Velké Matky), Dožínky anebo Vinobraní (Svátek Dionýsa), Den díkůvzdání za sklizeň nebo i Avalonská slavnost.
Alban Elfed
Také Světlo Vody ? Svatomichalské svátky, dožínky, je jedním z děkovných svátků keltského roku, který dělil čas a prostor (čtyři hlavní a čtyři vedlejší směry) ? posledním anebo předposledním z osmi hlavních svátků Země, podle toho, zda pro nás Samhain znamená spíše konec, nebo počátek cyklu, podobně jako tarotová karta blázen může mít číslo 0 nebo 22:
- Samhain (= konec léta, 1. listopad, keltský Nový rok, noc duchů, kdy se stýkají svět živých a mrtvých, naše ?dušičky?),
- Alban Arthuan (Světlo Hvězdy, zimní slunovrat),
- Imbolc (Návrat Světla, Svátek kojících ovcí, Hromnice, křesťanský Den zasvěcený Bohu),
- Alban Eilir (Světlo Země, jarní rovnodennost),
- Beltine (Očistný oheň, první noc, kdy se v roce stýkají oba světy, viditelný i neviditelný, 1. květen),
- Alban Hefin (Světlo Břehů, letní slunovrat),
- Lugnasad (1. ? 5. srpen, Lugova svatba, oslavy, hry, žně), a již zmíněný
- Alban Elfed (Světlo vody, podzimní rovnodennost);
Podle Keltského stromového kalendáře (Michael Vescolli) odpovídá pět samohlásek AEIOU dnům rovnodenností a slunovratů. Noci podzimní rovnodennosti podle něj připadá písmeno E (Eadha) a je Nocí bílých topolů (Noc stříbrných smrků 21. prosince ? Ailm; Noc kručinky 21. března ? Onn; Noc vřesu 21. června ? Ura; Tajemná noc tisu <neznámo kdy!> ? Idho). Těchto dnů však bylo celkem pět ? toto číslo, jehož významem se můžeme zabývat někdy jindy ? mělo pro Kelty zvláštní význam (celistvost: pro Kelty z pevniny celistvost času, pro ostrovní především celistvost prostoru; pětka vyjadřovala - složená z měsíčního čísla dvě a slunečního čísla tři - ničím neohraničenou existenci). Možná ? společně s pojetím pěti ?nocí? a dalšími indiciemi (dosavadní chápání umístění pětky v numerologické mřížce apod.) - naznačuje, že jde o číslo ležící ve středu a označující tak tuto cestu a tento směr, stejně jako strom života a smrti, a tedy i znovuzrození a magické přeměny: tis. (I podle numerologie je totiž právě pětka číslem spojujícím ne snad všechna ostatní, to záleží na jejich rozložení, ale rozhodně a úplně zabraňující tomu, aby jakékoli číslo stálo v mřížce z data narození izolovaně a jeho potenciál tak byl buď oslaben anebo oddělen od ostatních schopností <dispozic>.)
V dobu Albanu Elfed se délka noci a dne vyrovnává a na síle začíná nabývat noc. Z hlediska dělení roku na dvě poloviny a keltské mytologie Slunce, které v tuto dobu stejně jako v dobu Albanu Eilir vychází na skutečném východě a zapadá na skutečném západě, vstupuje branou mrtvých do podsvětní říše. Alban Elfed se tak považuje za dělicí bod mezi světlou a tmavou polovinou roku a předzvěst zimy: období stařeny Caileach ? jedné ze tří (Panna ? matka ? stařena) zastřených tváří Bohyně (Morrigan), Velké královny dávající život, ale ?sklízející i smrt?, personifikace Země v období zimy, určeném k retro a introspekci, dozrávání, sklízení a využívání vlastních plodů, kterým jsme dali narodit se a vyrůst v předchozím období.
Nyní ještě není její období ? v tomto odchází Lug a Matka (Danu, Anu Danu, Annona) a nahrazují je dvojice Ceridwen a Zelený muž ? Cernunnos, a dobu světla nahrazuje doba plné zralosti a hojnosti.
Nyní tedy ještě není vliv Caileach, s níž se můžeme setkat v obilných snopech, velký ? podzim je stále ještě dobou zralosti. Hned po něm však přichází Samhain, období, kdy se svět života a smrti, živých a mrtvých, stýkají nejúžeji, a kdy slavíme v pozdější tradici, stejně tak jako kdysi Keltské a slovanské kmeny na našem území svátek předků a všech, kdo je předešli na jejich životní cestě, i my ?dušičky? a svátek Všech svatých.
V tuto dobu se uctívá také Zelený muž ? bůh lesa (Cernunnos) a líska ? pojí je atributy hada. K Cernnunovi náleží i jelen a tedy i parohy, mýty a obřady spojené s ním i obětí krále.
Alban Elfed spadá do období vinné révy
Je časem sklizně, vinobraní, bohatých oslav, setkávání se s příbuznými a přáteli a užívání si plodů. Alban Elfed je svátkem hojnosti a radosti z ní. Jedním z jeho atributů je roh hojnosti, vyjádření mužské (roh) i ženské (lůno) síly a energie, jejich sjednocení a obou těchto základních, plných a probuzených kvalit.
Jakkoli je svátek podzimní rovnodennosti spojen především s oslavami a hodováním a užíváním plodů a projevy vděčnosti, je spojen i s obavou ze zimy anebo nostalgií z odcházejícího léta a plnosti slunce, jehož svit má pro naše tělo i duši stále takový význam jako kdysi.
Zvyky
Mezi posvátné zvyklosti této doby patřilo obětovat polím. Obětiny se zaorávaly do brázd. Mezi obětiny patří mošt, víno, byliny ? obětuje se opět na polích a vše se zaorává. Obřad provází projevy vděčnosti zemi a živá víra, že země ? půda posílená obětinami se odvděčí plodností v dalším roce.
V tuto dobu se konaly hostiny, při kterých se podávaly nejlepší pokrmy, hosté měli mít nejlepší oděv (traduje se, že střízlivost při těchto hostinách byla považována za nemrav) ? byly to slavnosti hojnosti, při nichž se pila medovina, pivo i víno, nesměla scházet hudba, recitace básní a vyprávění příběhů. Všechny tyto oslavy vyjadřovaly díky za úrodu a rituály spojené s tímto obdobím sestávaly z obětí částí úrody bohům a z věšteb ohledně úrody v následujícím roce. Jako součástí každého svátku, prapůvodní součástí i Albanu Elfed bylo vyjádření úcty vodě, k němuž se nakonec vztahovala, zemi, i stromům ? a rozdělání posvátného živého ohně.
Je znám zvyk z Rujany, kultovního centra Polabských Slovanů, podle něhož se při rituálu kněz schoval za ohromný medový koláč a ptal se, jestli je vidět. Následovalo přání, aby ho (i) příští rok neviděli, neboť velikost koláče se odvíjela od velikosti úrody, a modlitba za dobrou úrodu v příštím roce. Stejný zvyk je znám i z našeho území, kde kněze nahradil hospodář a medový koláč chléb.
Další zvyklostí bylo chytání kohouta, který se také s tímto obdobím pojí (a také samozřejmě husy ? ptáci boha Luga, který v tu dobu už předával svou vládu, což se zachovalo doposud v tradici pečení svatomichalské husy). Tento zvyk v nás probudí spíše smutek a lítost ? ještě do 20. století se v Dolní Lužici v tuto dobu používal živý kohout, až později byl nahrazen usmrceným ptákem, který se pověsil na bránu zdobenou dubovými listy. Mladíci jeden po druhém projížděli branou na koních a snažili se zavěšenému kohoutovi utrhnout hlavu a křídla. Komu se to podařilo jako prvnímu, byl prohlášen za krále slavnosti a mohl si se zavázanýma očima vybrat z kruhu dívek královnu. Smysl tohoto zvyku se mi nepodařilo zjistit, kohout však symbolizoval také světlo jako husa, a oheň.
K rohu hojnosti se pojí zvyk, který zaznamenal kronikář Saxo Gramaticus. První den kněz zametl chrám, další den kněz vzal z rukou boha roh, který při loňské slavnosti naplnil vínem. Podle množství vína věštil další úrodu ? čím méně vína, tím méně úrody. Víno z rohu vylil k nohám sochy jako oběť, naplnil, přiložil k ústům božstva a pak vypil sám. Když jej naplnil potřetí, položil jej zpět božstvu do rukou, kde zůstal do následujícího roku pro nový obřad.
Rostliny
Dveře v tuto dobu se zdobí malým věncem, obsahujícím sušené plody a pozdní rostliny, symbolizující plodící životní sílu, ale i její úbytek - podmínky umožňující dozrání ? mírný oheň pozdního léta a začátku podzimu, využití získaného, jeho přeměnu, radost a vděčnost za ně, oslavu plodů i přípravu na vnitřní ztišení.
Mezi rostliny Albanu Elfed podle Druidského herbáře (E. E. Hopmanová) patří bodláky, kapraď, klejicha, kokořík, měsíček, mučenka, myrha, obilí, růže, styrač, šalvěj, zelenina a žaludy.
Významné místo mezi nimi má ale i vřes, který představuje purpurový plášť boha Lugha, jehož vliv byl na vrcholu v období cyklu Lugnassad (Lammas) a nyní jeho vliv slábne podobně jako síla slunce, se kterým je spojován, coby bůh představující světlo, jehož ptákem je husa ? zabíjená právě na svátek archanděla Michaela, s nímž sdílí některé atributy ? zejména světelné kopí z jasanového dřeva, stromu, z něhož se vyráběly hůlky na rozdělávání ohně, i boj proti temnotám, a který později zaujal Lughovo místo na počátku dalšího cyklu.
Spojená s tímto obdobím jsou i jablka a později přízračný ocún.
Sklizeň jablka symbolizuje sklizeň života. Obojí je spojeno se západním směrem, místem, kam odchází slunce, světlo, i podle tradice my sami, opisuje tutéž cestu se svým vnitřním světlem. Mytický Avalon, známý z artušovských pověstí, byl znám i jako Jabloňový ostrov. Proto se těmto oslavám říká i Jabloňová nebo Avalonská slavnost. U nás kdysi pradávno zdobily jabloně jednu stráň u Vyšehradu.
Ocúnu se říká Michaelova rostlina, přezdívaná také rostlina světla nebo rostlina večerní, noční práce. V tuto dobu se začínalo s předením. Ocúny si ženy roztíraly na ruce, aby je neměly bolavé od předení, anebo si ho natíraly na víčka, aby je při dlouhých zimních večerech nebolely oči.
Babí léto ? v tuto dobu už musí být setba skončená
Pavoučím vláknům, která v tuto dobu poletují ve vzduchu, se říkalo předivo Bohyně (Báby ? od ní Babí léto?, v Německu Paní Holle).
S posledním snopem na poli jsme se setkali už při Lugnasadu ? při žních. Představoval cyklus roku a různé podoby Bohyně, naposled Caileach. Byl zdoben a užíván při obětních rituálech. Mnohde byl jako poděkování za úrodu slavnostně odnášen do kostela nebo vystavován na čestném místě doma. Na jaře se dával jako lék do krmení koním a dobytku. Slované věřili, že v tomto snopu sídlí ochranný duch ? Obilná matka, Baba, Žithola, Košířka. Odměňoval se těm, kdo se chovali k obilí s úctou, a trestal neuctivé. Mohl se ukázat v podobě zvířecí i lidské. Přecházel z posečeného obilí na neposečené. V poslední trsu obilí tak byla shromážděna veškerá síla obilného ducha. Příštím rokem se zrno z posledního snopu přidávalo do osiva, aby do něj přešla síla loňské sklizně.
Pokud chceme využít tohoto období co nejlépe, kromě obvyklého přechodového rituálu a slavnosti se můžeme soustředit především na to, co jsme nashromáždili, všechny plody, dobré i zlé, které jsme sklidili, zvážit je, oddělit zrno od plev ? ovoce dobré od nezralého a zkaženého, vyjádřit vděčnost za všechny z nich a všechny zkušenosti, které jsme v tomto období získali, poděkovat, očistit se od starého a nepotřebného ? a očištění a poučení a opět zdokonalení vykročit do nového cyklu.
S přáním všeho dobrého pro čtenáře časopisu Phoenix i posluchače rádia Místo setkávání,
Lenka Marečková
Místo setkávání
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 09/2013.