Jsou místa, kde je nám dobře, kde se cítíme lehcí a odpočatí, plní jemné a jiskřivé energie, jež volně proudí prostorem a něžně se dotýká našeho ducha svým neviditelným géniem loci. Energie je však síla s neutrálním nábojem, a tak se snadno může stát, že se vlivem vnějších okolností její potenciál odkloní od světla směrem k temnotám. Většina z nás jistě zná ten pocit, kdy se srdce náhle sevře nepochopitelnou úzkostí a do mysli se začínají vkrádat chmurné myšlenky. Veškerá lehkost je rázem tatam a my bychom nejraději utekli daleko od těch podivných míst, kde se každý nádech stává čím dál těžším a kde vzduch nepříjemně houstne v tušení čehosi nežádoucího. Jak velmi nám dokáží ztrpčovat život neviditelné síly zla, kletby či dávné křivdy, jež nedošly rozřešení. A jak málo stačí, abychom vše uvedli zpět do stavu harmonie…

Také náš dům byl ještě nedávno místem, kde panoval zvláštní neklid a kde noci byly vším, jen ne pokojným a tichým časem odpočinku. Proto jsme se po návštěvě pana Josefa Ulehly (viz rozhovor ve Phoenixu č.2/08) rozhodli požádat o pomoc otce Viléma z římskokatolické farnosti v Liběšicích u Žatce s prosbou, aby náš dům vysvětil a zbavil jej tak veškerého zla a nežádoucích vlivů.

Zázračná "vodička"

Od jeho návštěvy uplynulo už několik měsíců. Dnes v našem domě vládne příjemná a lehká atmosféra. Rozhostil se zde všudypřítomný klid a nádherný pocit bezpečí. Noci plné rámusení, těžké sny a tíživé myšlenky jsou již minulostí. Láhev se svěcenou vodou ještě stále máme. Používáme ji jako homeopatikum, stačí ji vždy jednou za čas dolít obyčejnou vodou z kohoutku. Přesto však neztrácí nic na své síle. Zde se mi opět potvrdila známá skutečnost, jak jsou děti úžasně citlivé a vnímavé k jemným energetickým vibracím, které my dospělí nejsme většinou s to vůbec postřehnout. Druhý den po návštěvě jsem dolila svému staršímu synovi malinovou šťávu právě vodou z darované láhve, aniž bych si to uvědomila (byla to totiž stejná PET láhev, do jakých se běžně balí minerálky), a odnesla mu ji do pokoje. Za pár okamžiků se přiřítil dolů a volal: "Maminko, cos mi tam dala za vodičku? To je ta nejlepší šťáva, jakou jsem v životě pil!" Protože nám otec Vilém velmi pomohl a vrátil klid nejen našemu domu, ale i našim srdcím, rozhodla jsem se navštívit ho na oplátku na faře v Liběšicích a podělit se o některé zajímavé a užitečné informace také s vámi, naši milí čtenáři…

Co znamená vysvěcení domu a v čem tento akt spočívá? Co všechno je možné žehnat?

Jedná se o vyprošování požehnání pro ty, kdo zde bydlí. Vše, co člověka obklopuje, lze žehnat, není v tom žádná magie. Dům je tímto požehnáním ošetřen, aby na lidi, kteří zde pobývají, nepůsobily žádné negativní síly. To je velmi důležité, neboť některé věci nebo místa mohou být spojeny s nežádoucími energiemi, které mohou lidem různým způsobem ubližovat. Žehnání tedy není nic jiného než prosba, aby Bůh svou mocí jakékoli zlo odstranil, zlomil jeho vliv, a aby lidé, kteří dané věci užívají nebo bydlí v určitém místě, pociťovali Boží pomoc a ochranu. V prvé řadě jde o věci, jež souvisí s vírou v Boha – předměty užívané k bohoslužbám, kostely, kaple… Stejně tak lze žehnat i věci, které slouží k denní potřebě lidí, jako domy, auta, pracoviště, nemocnice, zkrátka cokoliv, kde se člověk pohybuje, kde žije a co užívá. Některé věci jsou již svým účelem zamýšleny k tomu, aby škodily, například zbraně. I nad nimi však lze vyslovit modlitbu s prosbou, aby nikomu neubližovaly. Zbraně samotné se nikdy nežehnaly, ale žehnalo se vojákům, kteří odcházeli do válek, a prosilo se, aby kvůli své povinnosti nepřišli o život. To se konec konců dělá i dnes.

Řekl jste, že lze žehnat také auta. Zabránilo by se tím dopravním nehodám? Čím se vlastně svěcená voda liší od běžné vody?

Ano, určitě. Vizionářka Marie Simmaová, která komunikovala s dušemi zemřelých, dokonce tvrdí, že osmdesát procent dopravních nehod je způsobeno vlivem zlých duchů a že by k nim nemuselo dojít, kdyby lidé předtím, než usednou za volant, vykropili auto svěcenou vodou.

Jde o úplně normální vodu, nad kterou je ovšem vysloveno zvláštní požehnání ochrany.

Pomineme-li přítomnost zlých sil a nežádoucích duchovních energií, existují i jiné příčiny, jež způsobují, že se na určitých místech necítíme dobře?

Některá místa nebo domy mohou být proklety, tzn. že někdo sem záměrně seslal zlo. Nemusíme o tom nic vědět, ale když v takovém domě bydlíme, může nás to ovlivnit. Není nám dobře, napadají nás chmurné myšlenky, dochází k častým mezilidským konfliktům. Stává se také, že zde dochází k mnoha nepříjemným a nešťastným událostem. Dům například vyhoří, některý z jeho obyvatel spáchá sebevraždu apod. Další příčinou je zlo pocházející od samotných lidí, kteří dané místo obývají. Lidé se někdy sami dopouštějí různých špatných věcí, uvědomují si to, ale nechtějí nic udělat pro změnu svého života.

Tyto problémy je možné odstranit právě již zmíněným aktem vysvěcení. V poslední době se však stále více lidí setkává s dalším, často nepříjemným jevem, jímž jsou návštěvy duší zesnulých… Co v takovém případě pomáhá?

Je pravda, že mnozí lidé jsou schopni vnímat ve své blízkosti jejich přítomnost, jakož i fakt, že podobných kontaktů stále přibývá. A to z jednoho prostého důvodu – dnes se za zemřelé málo modlíme. Více jak padesát procent pohřbů probíhá bez obřadu, což přispívá k tomu, že zesnulí nemají klid a často chodí za svými blízkými a dožadují se modliteb.

S tímto jevem se lze setkat kdekoli a může se stát, že na některých místech trpí zemřelí řadu let a nejsou přitom v žádném příbuzenském vztahu s majitelem domu. Zde pomáhají především modlitby za zemřelé, ať už o nich něco víme, nebo ne, a vůbec nejúčinnějším prostředkem je mše svatá, kterou za ně necháme odsloužit.

Proč nás duše smějí navštěvovat? Mnoho lidí o podobné zážitky rozhodně nestojí…

Duše se mohou projevit pouze tehdy, je-li jim to dovoleno. Tyto zážitky jsou na nás dopuštěny z toho důvodu, abychom pochopili, že máme v rukou velkou moc, neboť můžeme zemřelým nesmírně pomáhat, svými modlitbami jim můžeme prokázat velmi cennou službu. Na oplátku v nich získáme oddané přímluvce, kteří budou prosit za nás a za naše přání.

Může se člověk ubránit zlu za všech okolností?

Většinou ano. Někdy se však stává, že je na něj dopuštěno něco zvláštního, a to s jediným cílem – aby změnil svůj život. Jde vždy v prvé řadě především o to, aby se zřekl všeho zla.

Jaký význam má Den dušiček?

Pro většinu lidí je tento svátek pouze dnem, kdy se upraví hrob a zapálí svíčka, ale málokdo se za své zesnulé také pomodlí. A to je velká škoda. Kdyby naši blízcí v tento den dostali to, co dostat mohou, tisíckrát by nám to vrátili svými přímluvami za nás. Dlouho se myslelo, že se duše v očistci nemohou vůbec projevovat, že jenom pasivně trpí a čekají na den, kdy očistec opustí. Avšak ze zjevení z poslední doby víme, že duše rovněž mohou obětovat svoje vlastní utrpení za nás živé, když je o to požádáme.

To je vskutku nádherný akt milosrdenství…

Ano, upevňuje se jím spojení lásky mezi živými a zemřelými.

Vraťme se ale ještě zpět k místům s negativní energií. Citelné stopy po křivdách, bolesti a utrpení najdeme určitě i v oblastech v minulosti zasažených válkou. Severní Čechy jsou toho jasným dokladem…

Ano, to je pravda. Odsunem původního obyvatelstva se sice hodně změnilo, ale řada lidí, kteří tu žijí, stále hledá vztah k tomuto kraji. Po válce zde docházelo k mnoha zločinům, z nichž mnohé se nepodařilo nikdy objasnit, a původní obyvatelé tento kraj, podle očitých svědectví, častokrát proklínali. Problém je v tom, že dosud nikdo úpěnlivě neprosil za smír, za odstranění tohoto prokletí a usmíření všech zločinů.

Odráží se nějak tato skutečnost na životě současných obyvatel?

Ano, a to velmi zvláštním způsobem. Vypadá to, jako by dobro bylo často nějak blokováno a lidé, kteří se pro něj rozhodují, mají problémy s jeho uskutečněním a narážejí na řadu překážek. Někteří z nich také hovoří o tom, že se na různých místech necítí dobře, jako kdyby na ně padala určitá tíseň.

Mluvil jste o tom, že někdy jsou na člověka dopuštěny jisté události proto, aby změnil svůj život a zřekl se zla. Dejme tomu, že tak učiní i za cenu jistých obětí. O kousek dál však žije jiný člověk, který bezostyšně páchá zlo a vede bezstarostný život v radovánkách a blahobytu. Jak lze vysvětlit tento zdánlivý rozpor?

Bůh je nanejvýš spravedlivý a milující. Vidí do srdce člověka, takže dobře ví, kdo skončí v pekle a kdo bude spasen. A protože nikdo nekoná jen samé zlo – i ti nejhorší lidé vykonají občas něco dobrého, byť by to byla jen maličkost – odmění je už tady na Zemi, třeba právě oním bezstarostným životem v blahobytu, neboť odměna, jež čeká v nebeském království, jim už nepřináleží.

Spousta lidí v existenci pekla nevěří. Leda snad v pohádkách…

Přesto existuje a začíná už tady na Zemi. Každý člověk, který koná zlo, si jej kolem sebe vytváří. Peklo nejsou pohádky, ale skutečný stav obrovského utrpení, jež si vůbec nedokážeme představit, neboť přesahuje všechny možnosti naší mysli.

K této otázce se váže i zjevení ve Fatimě z roku 1917...

Ano, stalo se tak v květnu roku 1917 v portugalské Fatimě. Panna Maria třem dětem ve věku osm až jedenáct let ukázala peklo v jeho pravé podobě. Děti křičely hrůzou a nemohly se z toho vzpamatovat. A neustále se modlily za to, aby ti, kteří hřeší, v pekle neskončili.

Proč byly k tomuto záměru vybrány právě děti?

Děti jsou mnohem otevřenější než dospělí. Dospělý člověk, když něco slyší, hned to v sobě přetransformuje podle svých domněnek a názorů, zatímco děti předají jakékoli svědectví v nezkreslené podobě.

Byla pravost fatimského zjevení nějak potvrzena?

Ano, 13. října 1917 se zde udál tzv. Sluneční zázrak. Nebe bylo zatažené a najednou se objevilo Slunce. Začalo se zmenšovat a zase zvětšovat, různě rotovalo a měnilo barvy. Chvílemi dokonce budilo dojem, jako by padalo na lidi, kteří tento úžasný jev sledovali. Bylo jich zde přítomno na sedmdesát tisíc, přičemž velkou část z tohoto počtu tvořili ateisté. Tím je toto svědectví ještě cennější.

Dovolte mi ještě poslední otázku. Církev nás učí, že po smrti fyzického těla putují duše do očistce, kde procházejí různými druhy utrpení, kterým se zbavují dluhů za hříchy, jichž se za svého života dopustily. Najdou se i mezi lidmi, nedokonalými a věčně chybujícími bytostmi, tací, kteří do očistce vůbec nevstoupí, neboť v jejich životě nebylo nic, co by jim bránilo pohlédnout do tváře samotného Spasitele?

Ano, takovým výjimečným člověkem byl například papež Jan Pavel II. Zemřel vpředvečer svátku Božího Milosrdenství 2. dubna 2005 ve 21.37 hodin. Ve 22 hodin se odehrálo mimořádné zjevení Panny Marie v Medžugorje, kde vizionář Ivan spatřil Pannu Marii s Janem Pavlem II. Byl mladý, krásný a zářil láskou…

 Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle 7/2008.