Vstupujete-li do předchozího minulého života, vaším cílem by mělo být napravení určitého problému v životě současném. Důležité je nebrat zkušenosti z minula jako výmluvu, která by vás naopak strhla zpátky.

Mám tím na mysli, že někteří lidé mohou považovat nahlédnutí do minulého života za osudové předurčení a domnívat se, že když přitahují např. chorobní žárlivce nebo násilníky, že to tak bude i v tomto životě. Vždy se snažte využít poznatky z minulého života ke svému prospěchu a cestě vpřed. Uchovejte si je ve vědomí – ale nenechte se jimi pohltit.Veškerá minulost by vám měla pomoci napravit vaše současné problémy, neměla by vás uvěznit.Vaše životní cesty jako budoucnost a minulost se vzájemně prolínají a významně ovlivňují vaše současné životy.Naše tělo je materiální obal naší dušičky tím myslím část naší nesmrtelné duchovní hmoty.Všechny tyto duše, které přebývají  v dočasném materiálním obalu mají plnit úkol zde na zemi.Duše, která nestihla tento úkol splnit, se rodí znovu, a ta duše, která sice svůj úkol splnila, ale nesetkala se s jiným zadáním, dostává znovu a znovu příležitost, aby si svoji sílu a vlastnosti ověřila v nových podmínkách.

Mám klienty, kteří při otevření minulého života si velice rychle vzpomenou na svůj předchozí život a vybavují si některé momenty, které by jinak vůbec nemohli znát. Čím déle však trval časový rozdíl mezi starým a novým vtělením naše vzpomínky jsou méně časté.

Vzpomínky na minulost vyléčily Zdeně cukrovku  

Nyní vám přiblížím příběh mé mladé klientky, která měla ve své duši nesmírný smutek, zatvrzelost, pocit sebelítosti a strach z rodičů:

V 9 letech jí byla diagnostikována cukrovka. O pomoc mne Zdenka požádala ve svých 17 letech. Měla pocit, že si nezaslouží lásku a žila ve velkém strachu. Při otevření minulého života pocházela tehdy z malého venkovského městečka. Oblečení měla špinavé, rozedrané a byla chlapec. Žila jako sirotek, kdysi v osmnáctém století a musela se starat sama o sebe. Byla strašně vyhladovělá, a když se jí podařilo získat peníze, rozdala je a raději sama trpěla a vůbec na sebe nemyslela a to se opakovalo v dalších životech, kdy jí lidé využívali ve svůj prospěch a ona si dobrovolně odepírala sladkosti života, protože nemohla najít smysl života.

Výsledkem terapie – díky vzpomínkám na minulost, které mohla prožívat a odpouštět společně se mnou, mohla být vyléčena. Na své potíže vzpomíná jako na poučný příběh. Nyní je její život věčný (?) a plný radosti – miluje život.