Hrad Karlštejn, založený českým králem Karlem IV., patří dnes k nejmystičtějším českým hradům, a to i díky rozsáhlému apokalyptickému malířskému cyklu v kostele Panny Marie a vzácnému souboru více než sta středověkých deskových obrazů v kapli sv. Kříže, jež pocházejí z malířského okruhu Magistra Theodorika a jsou konkrétním dokladem praktického užití alchymie v malířské výzdobě hradu.

V době vlády Karla IV. i jeho synů Václava IV. a Zikmunda Lucemburského byla u všech evropských panovnických dvorů alchymie značně rozšířena a její poznatky byly využívány kromě malířství i v dalších oborech, jako např. v lékařství, uměleckém řemesle, při zpracování a těžbě kovů a též v mystické praxi. I když nemáme přímé zprávy o tom, že by sám císař Karel IV. byl praktikujícím alchymistou, z dochovaných rukopisů Václava IV., Zikmunda a jeho rodiny i z dalších písemných dobových zmínek a alchymických traktátů z počátku 15. století lze soudit, že se císař o astrologii, alchymii i hermetické vědy osobně zajímal a u svého dvora alchymisty také zaměstnával.

V oboru alchymie bývali ve středověku nejvíce prakticky vyškoleni tvůrci vitráží, zlatníci, mistři uměleckých oborů zpracování kovů a též malíři, kteří své poznatky využívali při výrobě malířského materiálu a v technice malby při nanášení barevných vrstev na deskové obrazy. Karlštejnská malířská výzdoba představuje ojedinělou specifickou mnohovrstevnou gotickou malbu s užitím netradičních barev a směsí se znalostí alchymických zákonitostí a je tak přímým dokladem užití praktické alchymie při výzdobě hradu v době Karla IV. I když neexistuje příliš mnoho zpráv o rozšíření alchymie ve středověkých Čechách 14. století, pod heslem ?czystarstvo? a ?alchimia czistrna? ji uvádějí dobové výkladové Klaretovy slovníky a jsou známy také již zmíněné alchymické traktáty z počátku 15. století z okruhu císařů Václava IV. a Zikmunda, jež zcela jasně navazují na starší alchymickou tradici u českého panovnického dvora.

Šíření alchymie do Čech lze předpokládat již od 13. století, a to hlavně v souvislosti s působením církevních řádů dominikánů, františkánů a cisterciáků. Zapojení domácích církevních hodnostářů do praktikování alchymie dnes prozrazují již jen poskrovnu dochované alchymické rukopisy v řádových knihovnách, či zmínky v pozdějších textech. Lze také očekávat, že k rozvoji alchymie u nás značně přispěl i rozvoj těžby drahých kovů na konci 13. století, u něhož vždy alchymisté asistovali. Teoretický rozvoj této hermetické posvátné vědy jistě uspíšilo i tolerantní prostředí Pražské kapituly v 70. letech 13. století za vlády Václava II., kdy bylo umožněno přednášet Aristotelovy filozofické a přírodovědecké spisy, a to i v době církevního zákazu jejich šíření v ostatní Evropě. Na Karlem IV. nově založené Pražské univerzitě se ještě v 50. letech 14. století přednášelo z Aristotelova díla ?O vzniku a zániku? ad., což svědčí o pevném zakotvení alchymie a hermetických věd v systému tehdejší vyšší vzdělanosti v českém království.

Karlštejn ? duchovní centrum českého království      

Víme, že Karel IV. měl díky své výchově u francouzského královského dvora velmi silné pouto s Francií a též napojení na Anglii, kde měly křesťanské hermetické vědy silné zázemí a postavení. Také podpora ze strany Pražského arcibiskupství i osobní spolupráce císaře s arcibiskupem pražským na výzdobě vznikajících sakrálních staveb naznačují oficiální rozšíření alchymie u císařského dvora a jeho uměleckých projektech. Nejvýznamnějším příkladem zakotvení ezoterních věd v myšlení a filozofické orientaci panovníka a jeho dvora je však samotná výzdoba hradu Karlštejna, nově budovaného duchovního centra českého království a říše římské.

Funkce i výzdoba hradu se částečně proměnila již v průběhu jeho stavby, avšak k zásadní změně jeho stavební koncepce a malířské i zlatnické výzdoby došlo zřejmě až po návratu Karla IV. a jeho třetí manželky císařovny Anny Svídnické z římské korunovační cesty v roce 1355 a po následném povolání Magistra Theodorika na Karlštejn do služeb císaře. Tehdy se umělecké výzdoby hradních svatyní ujal opravdu geniální mistr-mág a alchymista se svou dílnou a s adepty Velkého Díla, kteří se souhlasem císaře Karla IV. vytvořili nový návrh provedení celkové výzdoby hradu. Na základě toho pak byla z velké části odstraněna původní klasicky vytvořená bohatá zlatnická a malířská výzdoba karlštejnských svatyní a nahrazena novou uměleckou vrstvou, vycházející z promyšleného astrologicko-alchymického konceptu Velkého Díla, se znalostí středověké mystiky a s uvedením křesťanského hermetismu do praxe.

Užití alchymie v této fázi výzdoby Karlštejna jsem laboratorně zjistila v letech 1987 ? 1990 při restaurátorských a technologických průzkumech deskových obrazů z dílny Magistra Theodorika z kaple sv. Kříže, a to za pomoci moderních fyzikálně-chemických metod aj., a potvrdila znovu zkoumáním těchto děl v letech 1996 ? 1997 při přípravě souborné výstavy Magister Theodoricus, pořádané Národní galerií v Anežském klášteře v roce 1997. I když se jeví druhotné úpravy umělecké výzdoby Karlštejna jako poměrně průkazné a jejich hermetické koncepční zázemí je dobře viditelné, přesto se dodnes historici umění více přiklánějí ke klasickým církevním křesťanským výkladům malířské výzdoby a odmítají užití alchymie a astrologie ve výzdobném programu hradu.

Velkolepé dílo karlštejnské však záhy po svém vzniku, a to hned krátce po smrti Karlových synů Václava IV. a Zikmunda, upadlo téměř v zapomnění, neboť na počátku 15. století se proti husitským Čechám z popudu římského papeže rozpoutalo celoevropské křižácké tažení. V rozpolcené zemi došlo po ukončení husitských válek k celkovému útlumu praktikování alchymie a k jejímu ústupu z veřejného života, neboť církev začala alchymisty pronásledovat i z důvodu obav z praktikování magie a čarodějnictví. A co dodat na závěr? Snad to, že ještě před celkovým dokončením výzdoby kaple sv. Kříže náhle zemřela, údajně při porodu nebo krátce po něm, císařovna Anna Svídnická, kterou nechal císař několikrát vyobrazit v karlštejnských kaplích, a dala též podobu karlštejnské Ženě sluncem oděné. Z dějinné scény brzy po dokončení prací na Karlštejně zmizel i Magistr Theodorik, možná i proto, aby se jeho skvělé malířské dílo nemohlo objevit jinde v Evropě. Dnes se již těžko dozvíme, odkud přišel tento geniální malíř-alchymista, jenž patřil k největším mistrům tehdejší Evropy?

Pozn.red.: Autorka článku RNDr. Mgr. Hana Sar Blochová své knihy píše pod jménem Rosa de Sar. Je také autorkou knihy Mysterium Karlštejna.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 08/2013.