Sluch je po zraku druhým nejvýznamnějším zdrojem informací z okolního světa. Dohromady sluchem a zrakem vnímáme asi 98 % všech přijatých informací.

Sluch a zvuková informace v podobě slov a příběhů je ovšem nesmírně důležitá pro paměť historie národů a v minulosti hrála jistě daleko větší úlohu než dnes, kdy vizuální vjemy představují pro člověka daleko větší objem, a to v podobě počítačových vizualizací, reklam, televizí, filmů. V dřívějších dobách tomu tak nebylo, příběhy podávané slovní formou byly předávány z generace na generaci a posluchač k těmto příběhům připojoval svoje vlastní vizualizace těchto příběhů ve své mysli a tím rozšiřoval svůj vnitřní svět a fantazii.

Schopnost slyšet a rozumět mluvenému slovu je podle starověkých mudrců ovládána ledvinami. Pro klasickou medicínu možná nepochopitelné, ale přes jiné, emocionální souvislosti přesto vysvětlitelné. Ledviny totiž souvisí s pocity nejistoty, strachu a úzkosti. Tyto pocity negativně ovlivňují mentální soustředění a koncentraci. V tomto stavu člověk daleko hůře slyší a hlavně hůře se soustředí na sluchovou informaci. Organismus jako by vypínal ve stresových situacích některé mentální schopnosti, protože se soustředí na zachování nezbytných životních potřeb. Druhá věc je, že se v moderní společnosti člověk stresuje více, než by to bylo zdrávo, tedy stres se tak stává součástí každodenních pocitů.

Lidé se sklonem ke strachům a obavám se tak daleko hůře učí cizím jazykům, nepamatují si příběhy, mnoho věcí potřebují slyšet několikrát, než jim rozumějí. Zvuk nebo zvukové informace, slova, které přichází z vnějšího prostředí k člověku, musí být nejprve navnímány – doslova načteny do paměti díky sluchovému ústrojí, aby mohly být následně uvědoměny si a pochopeny.

Sluchové ústrojí

Sluchové ústrojí se skládá z vnějšího, středního a vnitřního ucha. Vnější ucho slouží jako akustický trychtýř k usměrnění zvuku. Řada zvířat disponuje schopností nastavit uši směrem ke zdroji zvuku tak, aby byl zesílen. Zvuk je tedy soustředěn do vnějšího zvukovodu. Následně dochází k rozechvívání ušního bubínku (membrana tympani). Ušní bubínek není pro přenos zvuku nepostradatelný, jeho poškozením však klesá schopnost vnímat nízké tóny.

Dále zvuk postupuje do středouší a rozechvívá sluchové kůstky – kladívko, třmínek a kovadlinku. Středoušní dutina je spojena s nosohltanem Eustachovou trubicí, prostřednictvím které dochází k vyrovnávání tlaku ve vnějším prostředí a ve středním uchu za účelem vyrovnání tlaku kvůli tomu, aby ušní bubínek v důsledku tlaku z jedné strany nebyl poškozen. Kostěný aparát středního ucha slouží také jako zesilovač zvuku. Dále zvuk postoupí do vnitřního ucha, který je uzavřeným orgánem ve skalní kosti – části kosti spánkové. Zde leží vlastní sluchový orgán s receptory – je jím blanitý hlemýžď – kochlea. Uvnitř hlemýždě leží Cortiho orgán s vlastními sluchovými receptory – těmi jsou vláskové buňky, které vystýlají membránu uvnitř kostěného hlemýždě. Takto zpracovaný zvuk je pak vedený osmým hlavovým nervem do příslušných partií mozkové kúry, kde je informace rozpoznávána a zapamatovávána.

Vnitřní ucho je významným orgánem pro udržení rovnováhy těla. Rozhodující význam pro vnímání polohy a pohybu mají čidla v tzv. vestibulárním ústrojí vnitřního ucha. Poruchy rovnováhy člověka proto též často souvisejí s toxiny usazenými ve vnitřním uchu. Chce-li si člověk vylepšit svoje paměťové schopnosti a schopnost rozumět, měl by se zejména věnovat svým ledvinám a detoxikovat je, stejně tak je zbavit stresu. K tomu mohou sloužit například preparáty Joalis UrinoHelp a Joalis Streson.

Dopady toxinů, které v sobě nesou ledviny, nejsou pouze na sluch a sluchové ústrojí člověka, ale souvisejí podle tradiční čínské medicíny s klouby a jejich bolestivostí – zejména koleny, dnou, stavem kostí, gynekologickými problémy u žen, častými opakovanými záněty močového ústrojí, v psychické oblasti jsou dále spojovány s perfekcionalismem, kdy chce mít člověk stále všechno uklizené, srovnané a pod kontrolou, a to samo o sobě je již stresující, neboť v reálném životě není možné dosáhnout dokonalosti. Obyčejné lidové rčení "nech to plavat" je tím uzdravujícím obrazem, který pomáhá zbavit se přehnaných ambicí a představ o dokonalém světě a umožňuje člověku pochopit a přijmout denní realitu tak, jaká ve skutečnosti opravdu je.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2013.