Trojský zámek má mezi historickými stavbami v Čechách výsostné postavení. Při jeho stavbě se sešlo několik šťastných okolností. Uměnímilovný stavebník, vynikající architekt, pozoruhodný sochař a zruční malíři. Trója není v pravém slova smyslu zámek, ale spíše by se měl nazývat předměstskou vilou, inspirovanou vilami, které vznikaly v 16. a 17. století v okolí Říma.

Málokterá architektura ovlivnila zámeckou architekturu v Čechách tak, jako se to podařilo zámku Trója. Pod osmicípou hvězdou šternberského rodu se zrodilo dílo, bez kterého si další vývoj stavitelského barokního umění nedovedeme představit. Václav Vojtěch ze Šternberka pocházel z jednoho z vážených českých šlechtických rodů. Narodil se do neklidné doby posledního desetiletí třicetileté války. Katolický rod Šternberků stál na konci války na straně vítězů. Vzdělání Václav Vojtěch získal na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Studium na této univerzitě patřilo k základnímu vzdělání českých šlechticů. Šternberk podnikl studijní zahraniční cestu po Evropě, nejdříve do Nizozemí a do Francie. Zde na něho zapůsobila kultura za vlády Ludvíka XIV. Pak následovala cesta do Říma. Ze stavitelských památek Říma, atmosféry města a jeho uměleckého zaměření se zrodila myšlenka vybudování podobné stavby v Čechách. Nadchla jej především stavební architektura, kterou mladý Šternberk viděl v předměstí Říma, ve Frascati.

Klíčová postava pro výzdobu

Jako klíčovou postavu zamýšlené vrcholné barokní architektury svého zámku si Šternberk vybral Jeana Baptistu Mathey, Francouze narozeného v Burgunsku, který už celá dvě desetiletí pracoval v Římě. Pro Prahu se Mathey stal poslem římské architektury. Díky němu byla česká architektura obeznámena s hlavními trendy v uměleckém centru baroka v Evropě. Jedním slovem – přenesl plnokrevné římské baroko do Prahy a pozvedl domácí tvorbu na vysokou úroveň. Pod viničními kopci v Tróji, se siluetou Pražského hradu se tak návštěvníkovi naskytl podobný pohled jako z Frascati na obrysy Říma. A ještě jedna pozoruhodnost by návštěvníkovi zámku neměla ujít – hlavní zámecká osa směřuje přímo na katedrálu svatého Víta.

Trója se původně jmenovala zadní Ovenec. Jak se přišlo na název Trója? Podle dobových zpráv měl návštěvníkovi pohled na ruiny původního mlýna připomínat ruiny starodávné Tróje, bájné Tróje ze starořecké legendy. V neposlední řadě mělo k názvu přispět dobové zaujetí mladého Šternberka antikou.

Zámek se stavěl skoro dvacet let a koncepcí se podstatně odlišoval od zámeckých staveb v Čechách. Na místo čtvercové nebo obdélníkové stavby byl trójský zámek stavbou kolem pravidelného dvora. Mathey udělal středobodem stavby hlavní sál, ke kterému připojil boční křídla. K vstupu do zahrady umístnil honosné schodiště se slavnostním portálem. Vše bylo zasazeno do rámce velkolepě komponované barokní zahrady. Její koncept vycházel z italských vzorů. Zahrada je dělena na dvě části a uprostřed byla umístěna fontána. V kompozici lze vysledovat i Šternberskou osmicípou hvězdu. Těžištěm areálu je pak labyrint v typickém provedení pro francouzskou zahradu.

Hlavní sál – vítězství Habsburků

Výzdoba hlavního sálu byla uskutečněna ve znamení vítězství Habsburského rodu nad tureckými vojsky, nad největším nebezpečím tehdejší Evropy. Pohled návštěvníka na malby nemůže minout postavu Jana Sobieského, vrchního velitele vítězné armády. Další malířské výjevy se váží k oslavě Habsburského rodu. Výzdoba interiérů trojské vily splňuje představy o umělecky mimořádném díle. Zaujme svoji nádherou, množstvím jinotajů, historických postav a symbolů. Malby mytologických námětů mají konkrétní i anonymní autory.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2013.