Dnes se zaměříme na další důležité části pohybového aparátu – na svaly. I ty k nám hovoří a ukazují, co je příčinou jejich bolesti, a jak se na nich projeví nerovnováha, strach a stres.

Svaly a energie

Svaly drží naše kosti pohromadě a umožňují pohyb. Pro pochopení komunikace mezi hlavou a tělem není třeba se jimi zabývat dopodrobna a znát jejich latinské názvy. Pro naše účely stačí vědět to, že i svaly jsou řízeny mozkem a odráží se na nich stav naší duše – tedy i psychická pohoda i nepohoda. Obecně lze říci, že svaly mají dva základní protikladné stavy – a to je uvolnění a napětí. Pokud je sval v akci, je napjatý a spotřebovává energii – tedy pracuje. Pokud je sval v klidu, je uvolněný a relaxuje a obnovuje se přísun energie. Z předchozích informací je jasné, že je důležité, aby byla rovnováha mezi napětím a uvolněním, tedy mezi výdajem energie a její obnovou, což znamená totéž jako rovnováha mezi energiemi jang a jin. Je-li rovnováha narušena, pak energie buď chybí, anebo se hromadí a obojí je příčinou problémů a nemocí.

Stav našich svalů úzce souvisí s naším myšlením

Jsou-li svaly ochablé, atrofické, je to nejen projev stárnutí, nemoci, ale také pasivity. Pro svaly je zcela typické, že pokud se nepoužívají, ochabují. Vše souvisí se způsobem myšlení a zde můžeme předpokládat, že majitel takovýchto svalů nedrží svůj život pevně v rukou a nechá se smýkat okolnostmi. Často se staví do role oběti a můžete od něho často slyšet, že on nemůže nic udělat a změnit, že nic nemá cenu a že on stejně vždycky dopadne špatně, že mu ostatní ubližují. Své problémy a neúspěchy svádí na nepřízeň osudu a na druhé lidi. Cestou z této neutěšené situace je uvědomění si vlastní zodpovědnosti za svůj život i stav a rozhodnout se pro změnu. Často je nutné nějaké nakopnutí ve formě rozpadu vztahu, ztráty zaměstnání či nemoci. Jinak takový jedinec úspěšně otráví sebe i své okolí svými negativními myšlenkami a postoji. Může se však zachránit, pokud pochopí, že má dostatek síly k tomu, aby řídil svůj vlastní život.

Pevné svaly patří sportovcům, fyzicky pracujícím lidem a těm, kdo jsou v životě aktivní. Důležité je, zda jde o harmonicky vyvinuté svaly po celém těle, či zda jsou to pouze některé svaly, které jsou více namáhány než ostatní. Ten, kdo se aktivně pohybuje a sportuje, by se měl věnovat všem svalům rovnoměrně. To je důležité pro tělo stejně jako schopnost uvolnění a relaxace… Ale zejména u vrcholových sportů je člověk "vycvičen a programován" k určitému výkonu, důležitému pro umístění v soutěžích, ale nejde o příznivý vliv na vlastní zdraví sportovce. Viděla jsem několik těl pokřivených vlivem vrcholového sportu. Šlo o vybočení ramen a pánve, pokřivenou páteř, výrazně delší aktivní končetinu, vybočené kotníky a kyčle a vrzající kolena, svaly vypracované, ale v neustálém napětí. Není nutné čekat, až jednostranně přetěžované tělo vyšle rázný signál ve formě bolesti nebo ztráty pohyblivosti. Stačí jen poslouchat a pozorovat vlastní tělo a dopřávat mu rovnováhu mezi klidem a pohybem. Pohyb nám pak působí radost a přináší tělu zdraví a harmonii.

Trvale napjaté svaly patří velmi aktivním jedincům, kteří nedokáží povolit a relaxovat. Jsou to lidé, kteří chtějí mít sebe a hlavně své okolí neustále pod kontrolou, aby jim nic neuniklo. Většinou se snaží přebírat odpovědnost za ostatní a často se snaží jim řídit život. Příčinou tohoto stavu je vnitřní napětí vlivem neustálého stresu. Je to vlastně forma strachu, kdy se bojíme, co by se stalo, kdybychom vše nekontrolovali. Ale každý je svobodná bytost a zodpovídá jen sám za sebe. Snaha ovlivňovat a řídit své okolí je marná, zbytečná a hlavně nepřináší očekávanou vděčnost a uznání. Neustálá kontrola udržuje svaly v napětí a ty pak spotřebovávají neustále velké množství energie, což se projevuje únavou a podrážděností. Takoví jedinci se nedokážou uvolnit a dopřát si relaxaci. Nemohou většinou ani meditovat, protože jsou unavení a hned usínají. Důležité je naučit se svaly uvolnit, což lze různými postupy. Lze se naučit vytřepávat končetiny a tím povolovat jejich napětí, pomáhá teplá koupel, relaxační masáž, meditace. Neschopnost uvolnit svaly souvisí se strachem a neustálým psychickým napětím a je třeba si tento stav uvědomit. Pak je třeba se učit pouštět své starosti a obavy, dát ostatním svobodu, uvolnit se a odevzdat se vesmírné lásce.

Pružné svaly

To je optimální stav a znamená to, že mají dostatek aktivity i klidu. Člověk, který fyzicky pracuje, by měl odpočívat tak, že dá tělu klid a dopřeje svalům uvolnění. Ten, kdo pracuje "hlavou" a většinou sedí, by si měl dopřát aktivní odpočinek jako cvičení, procházky, běh, jízdu na kole. Je důležité věnovat svým svalům pozornost a občas je zkontrolovat. Všímejte si, zda vaše svaly jsou uvolněné vždy, když je nepoužíváte. Sama jsem si začala všímat toho, že pokud jsem v autě jako spolujezdec, nejsem uvolněná a cítím se, jako bych sama řídila. Všimněte si, zda v klidovém stavu máte zaťaté pěsti, držíte ohnuté končetiny a podobně. Každý sval, který není povolený, ve skutečnosti "pracuje", a tudíž spotřebovává energii. Teprve v uvolnění se energie obnovuje. Relaxaci se můžeme učit například od kočky, která se umí uvolnit jako hadrová panenka.

Na závěr se ještě zaměříme na dva velice specifické svaly. Jedním z nich je tzv. PC sval neboli spodní pánevní sval, který se nachází v pánevním dně. Tento sval si uvědomíme, když sevřeme svěrače. Tento nenápadný sval má mnoho zajímavých vlastností. Je to jediný sval, který je generátorem energie, na rozdíl od všech ostatních, které energii spotřebovávají. Při jeho stahování začne proudit míšním kanálem energie do celého těla a hlavně až do mozku. Existují různá cvičení, kdy ve spojení s dechem zajistíme přísun energie při únavě, depresi a oslabení a pomáhá při odblokování čaker. Cvičením se zabrání úniku moči při oslabeném pánevním dně, což postihuje ženy po porodu, ale i po přechodu. Tento sval lze využít pro rozproudění energie kundalini (hadí síla, jež je uložena u kostrče) a také umožní intenzivnější prožívání a prodloužení orgasmu.

Srdce

A na závěr si připomeneme opravdu nejdůležitější sval, a to sval srdeční. Jeho funkčnost je pro náš život skutečně podstatná a naším hlavním cílem je udržovat ho v optimálním stavu. Z energetického hlediska je naše srdce přímo ovlivňováno láskou k sobě, která ho posiluje a jejím opakem – strachem, který ho poškozuje. Jednou z nejrozšířenějších forem strachu je stres, který je fenoménem dnešní doby a většina populace ho považuje za nezbytný doplněk civilizace. Stresu podléhají už i plody v matčině lůně, a proto jsme došli k přesvědčení, že bez stresu se dnes už žít nedá a jeho ničivé působení na naši psychiku i tělo se stále zesiluje. Většina lidí se "snaží" se stresem bojovat. Vše to je zbytečné. Snažit se ve skutečnosti znamená nic neudělat a bojovat znamená posilovat to, s čím bojujeme. Přijměme stres, pochopme, kde vzniká, jaké má pro nás důsledky, když mu podlehneme. Naučme se mu vyhnout, nepodlehnout mu a jeho následky dostat z těla ven.

Stav stresu odpovídá v přírodě u zvířat situaci, kdy jsou ohrožena a bojují, nebo se dají na útěk, aby si zachránila život. Na základě zjištěného stavu nebezpečí se tělo na boj či útěk připraví s pomocí hormonu adrenalinu tak, že vše, co je potřebné k boji a útěku, se posílí na úkor orgánů, které v tu chvíli nejsou důležité. Zrychlí se tep, napnou se svaly, zvýší se srdeční činnost, zrychlí se dech. Energii v tu chvíli nepotřebují ledviny, trávicí ústrojí, rozmnožovací orgány. Jakmile nebezpečí pomine, nastane nutná doba klidu a relaxace, aby se energie v těle opět vyrovnala, a adrenalin se vyplaví. Vlivem civilizace ale lidé prožívají stres například vsedě v kanceláři, u počítače, za volantem, před televizní obrazovkou apod. Energie se tak nespotřebuje pohybem a hromadí se v těle, svaly jsou napjaté, ale nehýbou se, a to vše se pak projeví jako vysoký krevní tlak. Srdce je přetížené, což pak může vést k infarktu. Pro zdravé srdce je velmi důležitá rovnováha mezi aktivitou a klidem, mezi výdejem a příjmem energie.

Vše je možné změnit a napravit. Naše zodpovědnost za vlastní zdraví nás dovede i k tomu, že se stresu můžeme vyhnout tím, že změníme způsob myšlení, zorganizujeme si svůj program tak, abychom mohli pracovat v klidu a měli i prostor na relaxaci a fyzický pohyb. Pokud se máme rádi, znamená to i ukončit vše, co nás poškozuje, ničí naše srdce a může vést k předčasnému úmrtí. A co nejdříve si položte otázku: "Stojí mi to za to, abych pro to riskoval svůj život?" A věřím, že si tuto otázku položíte dříve, než se ocitnete na nemocničním lůžku.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2013.