Terapie 13. kloubu

Důvodem, proč jsem začal pracovat s bolestí, bylo nutkání pochopit, jaký charakter a chování má bolest nervů. Nejvíce mě zajímala souvislost mezi neurologickými bolestmi, zjednodušeně řečeno jsem chtěl najít tlačítko, kterým se dá vypnout či snížit intenzita bolesti.

Moudra všech národů nás učí, že s každým orgánem v těle můžeme komunikovat. V přírodě existuje podvědomý jazyk komunikace s orgány – komunikace, kterou moderní člověk už dávno skoro zapomněl. Odloučil se od skrytých sil přírodních mechanizmů, které znali naší předkové a uměli je ovládat. Něco ale od těch dob zůstalo v podvědomí na reflexní úrovni. Například, když se dítě udeří, matka místo pohladí, políbí, verbálně uklidní nebo přiloží něco studeného a většinou místo ještě pofouká. Pokud někoho začalo bolet u srdce, automaticky či instinktivně dané místo něžně pohladí rukou a klidným hlasem ho uklidňuje. Jiné kultury například při píchání u srdce mačkají nebo koušou v intervalech bolesti koneček malíčku. Když se ozvou játra, tak se plácne párkrát přes ně rukou atd. Co se týče nervů, pochopil jsem, že se jedná o velmi inteligentní jednotku, která umí naslouchat, chce navazovat kontakt a umí se rychle regenerovat.

K navázání kontaktu s nervy a jeho reakci na bolest jsem vymyslel přístroj na měření intenzity bolesti – takzvaný Bolmetr, který byl popsán v dubnovém vydání časopisu PHOENIX. Při práci s bolestí jsem pochopil, že bolest nejvíce reaguje na podněty v oblasti týlu. V aztécké medicíně se tento bod nazývá 13. kloub neboli Alta major, který je ústředním bodem ve spojení s epifýzou (obr. 1). Aztékové rovněž uměli vytvořit napětí v této oblasti, které vyvolalo obrovský pohyb sil, který nazývali "studený oheň ve zlatém trojúhelníku". Alta major se také nazývá Chandra čakra, nebo ústa bohyně. Toto energetické centrum se nachází v oblasti prodloužené míchy.

Aktivace Alta major

Pacient musí umět vyvolat silné napětí v oblasti epifýzy (šišince) a atlasu (13. kloub), které jsou v podstatě stejné jako Alta major (obr. 2). Při napínání tohoto bodu, lidský organismus dráždí mozkomíšní tekutinu, která začíná omývat nejen celé tělo, ale i centrální nervovou soustavu a v ten okamžik můžete ihned pracovat s bolestí poškozených nervů. Aby byly výsledky důvěryhodné, musí vždy zaznamenávat hodnotu bolesti pomocí Bolmetru. Bohužel tradiční medicína nemá tvrdá a jasná pravidla pro hodnocení bolesti. Většinou provádí kontrolu s otevřenýma očima, což nedává pacientovi možnost se plně soustředit. Moje metoda hodnocení stavu bolesti se hodnotí během terapie pouze se zavřenýma očima.

Předtím než začneme terapii, musíme u pacienta aktivovat bod Alta major. Je proto třeba důkladně zpracovat oblast týlu. Na obrázku číslo 3 je vidět, že pacient leží na zádech, terapeut tlačí levou rukou na hrudník pacienta a pravou rukou podpírá hlavu, kterou pacient v opačném směru tlačí dolů. Tento proces trvá pár minut. Aktivovat Alta major lze také za pomoci modré lampy – stačí svítit a občas masírovat dvěma prsty přibližně 5 minut (obr. 4).

Aztékové aktivovali Alta major za pomoci techniky napínání zrakového modulu. Stačí na bílý papír nakreslit kruh o průměru několika centimetrů s tečkou uvnitř, který se pověsí před zrak ve vzdálenosti půl metru, nejdříve se kříží oči do oblasti třetího oka (obr. 5), a pak se dívá na kružnici před sebou s technikou zkřížení očí a narovnávání, aby se obrázek rozostřoval a zaostřoval, toto zrakové cvičení se provádí několik minut (obr. 6). Teď musíme provést s pacientem důležitý test na vnímání a citlivost bolesti. Stačí hodně štípnout do pokožky ruky a říct, že tato hodnota je 100 %. Potom se štípne o dost méně a pacient musí zhodnotit, že je to přibližně 20 až 30 % a třetí štípnutí musí být poloviční a musí se oba přibližně shodnout na hodnotě. Pokud pacient bolest adekvátně vnímá, můžeme přistoupit k terapii.

Praktické použití Bolmetru

Před dalším cvičením musí pacient uchopit Bolmetr a nastavit hodnotu bolesti, například 100 %. Dvěma prsty se zatlačí na oblast 13. kloubu a po dobu jedné minuty promasíruje (obr. 7 – 8), se zavřenýma očima se musí pacient desetkrát zhluboka nadechnout a vydechnout a po ukončení dýchacího procesu zaktualizovat stav a hodnotu bolesti na Bolmetru, například. Každý zákrok je spojen s analýzou stavu bolesti – to je nutné pravidlo.

Hlavní je, aby pacient neotevřel oči a konverzoval pouze o svém stavu a hodnotě bolesti, k tomu se kombinují další zákroky, například pokud pacient není rozhodnutý s procentuální hodnotou bolesti, musí na konci dýchacího procesu vždy zadržet dýchání co nejdéle. Pro snížení bolesti může terapeut použít například plastovou trubičku, jak bylo popsáno v případě matky a dítěte, a fouká na dříve označený bod jeho bolesti (obr. 9). Pokud se bod bolesti přemístí, je potřeba ihned zaznamenat jeho novou polohu značkovačem na těle. Ovšem před každou takovou aplikací se musí desetkrát aplikovat výdech a nádech.

Pokud se pacient dobře zapojí do terapie, pokračujeme dále. Teď zkoušíme vyzváněcí efekt, který je dost populární ve východních technikách. Jako vždy se opakuje desetkrát výdech a nádech a při posledním vydechnutí se zazvoní nad oblastí bolesti (obr. 10). Pokud se jedná ne o bod, ale o dráhu bolesti, tak se vyzvání po celé délce této dráhy. Jako alternativu můžete použít kamerton (kovovou ladičku), který rozezní koherentní vibrace nad bolestivými body (obr. 11). Po každém zákroku pacient hodnotí stav bolesti na Bolmetru. Hlavně na konci seance se musí zafixovat výsledek stavu bolesti, například, že bolest je o 20 % menší – pacient musí říct nahlas, že má o 20 % procent menší bolest. Hlavní je, že se pacient nachází v těsně analytickém procesu. Tlesknutím, nebo lehkým dotykem na oblast ve středu obočí se dá pokyn otevřít oči a zapamatovat si číslo a zaznamenat ho do Individuálního deníku.

Pokud pacient sníží bolest například o 10 až 20 %, znamená to, že dostal určitou úlevu, a při příští seanci budou hodnoty více srozumitelné a bude se s nimi lépe pracovat. Doma musí neustále hlídat hodnocení stavu bolesti, například pacient bude hlásit, že bolest je stejná v 80 %, nebo vyskočila nad 100 %, což je také dobrý výsledek, kvůli vnímání intenzity bolesti. V každém případě, i když bolest vyskočí nad 100 %, po nějaké době musí klesnout. Na další seanci pacient už bude lépe připraven a půjde s chutí a vůli na terapii s jedním úmyslem – dostat hodnotu bolesti na škále směrem k nule.

Tato metoda se hodí pro lidi, kteří nechtějí brát analgetikum a bolestivé injekce.

(Pozn. red.: Kompletní obrazovou přílohu naleznete u tohoto článku též na našem webu, www.phoenixcasopis.cz)

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2013.