Když nás trápí bolesti hlavy

Paní Olga (44 let, vdaná, matka dvou synů) u mě hledala pomoc. Bolesti hlavy, které má, popisuje jako urputné až hrozné. Objevují se u ní už několik let, drží se jí jako klíště, vůbec se jich nemůže zbavit. Lékaři jí na bolest dávají prášky, vystřídala postupně několik druhů, ale její stav se nelepší. Paní Olga mi řekla, co ji bolí a čekala, co s tím udělám.

Vysvětlila jsem jí, že nejsem léčitelka. Nemocemi vytrženými z kontextu se nezabývám, ani jimi pomoc nezačínám. Nemoc řeším přes mezilidské vztahy. Vyzvala jsem ji: "Začněte, prosím, od čehokoliv v minulosti, co se týká partnerství a dalších vztahů. Dojděte do stavu, který probíhá teď, a potom pokládejte otázky." "Aha, Vy potřebujete vědět, jaké mám vztahy, abyste tomu rozuměla," dodala. Usmála jsem se, protože o mě zde nešlo. Já jsem jí rozuměla od prvního okamžiku, kdy vstoupila do dveří. Jí jsem potřebovala pomoci posunout se k pravdě o jejím životě. A to nejblíže, jak to půjde, tak hodně, kolik toho bude schopná unést.

Nemoc je vždy pobídnutí k cestě dál. A hlava? To není žádná podružná okrajová záležitost. Stejně jako je hlava stěžejní věc na člověku (bez prstu či celé ruky můžeme žít, ale bez hlavy nikoli), jednou z příčin bolestí hlavy je právě to, že nechceme vidět úplně základní, stěžejní, zásadní záležitosti našeho života. Vyhýbáme se jim, obcházíme je. A to byl právě případ paní Olgy.

Vdávala se ve třiceti letech po několikaměsíční známosti. Táhla je k sobě nesmírná touha, cítila se jako v nebi. Manžel byl o dva roky mladší. Věřila mu, věřila, že vztah pěkně zvládnou. Jen ji mátlo, proč on zůstává jaksi stranou a vše nechává na ní. Ne, že by nebyl šikovný, uměl vybudovat na zahradě skalku, opravoval domek, hodně času trávil v dílně, měl hrnčířský kruh a vyráběl hrnečky. Peníze z hrnečků ale nebyl stálý příjem. Ona vždycky byla tou, kdo domácnost finančně držel nad vodou. A teď v době krize prodej téměř ustal. Muž ale odmítá jít do jakékoliv práce. Jako by nevěděl, co rodina stojí a rozhovory na toto téma končily jeho křikem, že si Olga pořád něco vymýšlí, místo aby byla spokojená. Že se jen pořád něčím trápí, je negativní a neumí žít radost. Že za všechnu nepohodu může ona a že jejich vztah vlastně za nic nestojí. Olga pracuje od rána do večera, má dvě práce a věnuje se i duchovním záležitostem – léčitelství. A k tomu ji hlava tak bolí, že už dál nemůže.

Spojovat příběh člověka s nemocemi, tak lékaři nepracují. A přitom, když si přečteme, jak paní Olga žije, tak i laika napadne, z čeho bolesti hlavy má. Je to tak evidentní, že by spíš bylo divné, kdyby ji – při takovémto dlouhodobém tlaku, a v situaci, kterou roky neřeší a nechala ji dojít až sem – hlava nebolela.

Karmická pomoc

Karmická pomoc spočívá ve vysvětlení zákonitostí bytí neboli v převedení do praxe toho, co ke zdraví přispívá, co jsme povinni – nechcemeli stonat – ve své pozemské pouti zvládat. Všichni jsme zde, na světě, pro jednu věc: říká se jí "zkušenost své duše". Život žádného člověka není dopředu negativně naplánován ani ztracen. Jdeme z jedné příležitosti zdraví a pohody do druhé. A jen na nás osobně je, jak na své životní pouti své jahůdky zdraví a pohody vyzobáváme a ve zdraví a v pohodě skutečně jsme. Anebo – a to je případ paní Olgy – jak se ke smysluplným možnostem otáčíme zády, jak od nich utíkáme, až už není utéci kam, protože jsme právě plnou parou narazili do vysoké betonové zdi a moc nás to bolí. A tam už na výběr moc věcí nemáme: zbývá nám pohled zpět, rekapitulace toho, co bylo, poučení se z toho a naplánování smysluplnější (zdravější) cesty dál.

Koho si to vzala

Rekapitulace: brát si někoho po pár měsících známosti, kdy ještě máme oba na očích růžové brýle zamilovanosti, to může být krok do propasti. A to se Olze stalo. Když už byla vdaná a těhotná, teprve si uvědomovala, že muž je snílek bez zájmu o praktický život, bez schopnosti zodpovědně se postavit k plnění mužské role. I to, že si umí velice agresivně prosadit svou, pokud jde o zachování jeho pohodlnosti. Znáte větu "Jaká byla, takový přišel". Stačila jí zamilovanost. Nestarala se o víc. Tím prokázala svoji nevyzrálost, svůj díl nepřipravenosti pro řádný vztah. Na mezi zářila krásně zralá jahoda coby nabídka vztahu, který funguje. Ale jí stačila jahoda vedle, napůl nahnilá, scvrklá a dosud zelená. Vybrala si ji a tím ke své nezralosti přidala nezralost svého chotě.

Život je neskonale milostivý, a kdyby měl onemocnět každý, kdo se výběrem nestrefil do černého, byli bychom planeta nemocných trosek. Pořád máme příležitost jít smysluplně dál. Když viděla, že se muž do vydělávání peněz nehrne, měla ho k zodpovědnosti přistrčit. Ale to ona neudělala – automaticky převzala jeho roli, nechala ho žít tak, jako by to nebyl manžel, ale její syn, o kterého se ráda postará. Dovolila mu v jeho pomýleních pokračovat.

Když tyto dvě věci nezvládla: nezvolila si muže pro pořádný vztah vyzrálého ani ho k zodpovědnosti dost nemotivovala, dál už se vezla jako po másle z kopce dolů. Kam? Do trápení, do nemocí, do bezmoci. Nedělo se nic, co by se jí netýkalo. Byla při tom. Byla toho spolutvůrce. A o toto se opírá karmické léčení. O fakt, že nic se neděje samo od sebe, žádné perpetum mobile v oblasti nemocí neexistuje. Vždycky jsme u toho my, coby hlavní tvůrci. A když děláme, že tomu nerozumíme, stačí chvíli počkat. Uběhne pár měsíců či let a vše minulé se nám na vesmírném počítadle sečte, podtrhne a výsledek představí v plné kráse. To se stalo paní Olze. Bylo jí zle, ale nemohla předstírat, že neví, z čeho to má. Teď jen najít cestu z trápení ven.

Jak z trápení i z nemocí ven

Poučit se z toho, co bylo a naplánovat smysluplnější (zdravější) cestu dál: Proč nespojujeme zdravotní stav s příběhem nemocného? Nechce se nám lékařům vyprávět, jak nám život nejde, svěřovat se s tím, co nás trápí? Bereme je jako někoho, kdo se na tyto záležitosti ani neptá a stačí jim říci o bolestech těla? A tak, jako jezdíme s autem do opravny, chodíme s naším porouchaným tělem k lékařům se slovy: toto a toto se mi poškodilo, tak mi to prosím spravte. Vyhýbáme se zodpovědnosti za své zdraví, vyhýbáme se pravdě… Kdo však začne další věci týkající se lidského bytí studovat a praktikovat, jako např. paní Olga obor léčitelství, ten se pravdě nevyhne. Pravdě o tom, že zabývat se jakýmkoliv duchovním směrem je možné a třeba i chvályhodné, ale je to až na druhém místě. Že na prvním stojí náš každodenní tzv. obyčejný život v kruhu rodinném, který máme za úkol řádně zvládnout. A pokud jsme rodiči, potom máme i povinnost vůči svým dětem, jimž máme být dobrým vzorem… A právě toto se Olga skrze bolest hlavy učí. Nejde o podružnost, o nepodstatnou maličkost, jde o úplnou změnu postojů, o překopání názorů až na základovou desku. Za sebe musí vymyslet, co dál. Chce-li být s manželem, oba se pro sebe musí rozhodnout rozumem i srdcem jako pro toho nejlepšího na světě. A nejedná se o jedno rozhodnutí, do něhož se nějak donutí, musí si k němu dojít tím, že najdou východisko z této situace. Podaří se jim to? Bude ze strany manžela vůle takto se nad vztahem zamýšlet? Paní Olga už ví, že ustupovat není kam. Že má povinnost bolesti hlavy odložit a žít že smí jen s tím, kdo s ní bude chtít společnou cestu budovat.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2013.