Je těžké popsat překvapení a zároveň nadšení, které se mě zmocnilo při vstupu do malého, zato však velmi pozoruhodného kostelíka na předměstí starobylého mexického města Puebla. Kostelík je ukryt ve spleti uzounkých uliček, ale námaha hledání stojí za to.

Okouzlení indiánským nebem

Santa Maria Tonanzintla oplývá výzdobou, pro kterou nesnadno hledat obdobu. Každé místečko je v tomto posvátném prostoru pokryto pozlaceným štukem, barevnou keramikou a množstvím třpytivých zrcátek. Roztodivné květy a ornamenty rámují hlavy bezpočtu andělů a světců, které na mne shlížejí ze všech stran, z celé chrámové klenby i ze stěn. Člověk si tu připadá jako v nebi. A není to nebe ledajaké. Je to nebe indiánské. Tváře těch nebeských postav mají totiž něco z podoby venkovanů, s nimiž se setkávám v okolních vesničkách či na městském tržišti v Pueblu.

Zahrádka před kostelem, plná růží a ibišků, poskytuje hlavě rozpálené mexickým sluncem spočinutí ve stínu vysoké borovice a vznosných tújí. Když odtud hledím na průčelí chrámu, vyzdobené siluetou několikastupňové věže, plné "okřídlených" zvonů, mám dojem, že přede mnou stojí velká stavba z perníku. Hnědočervená fasáda pokrytá "polevou" bílých vlnek a teček. Tato ojedinělá architektonická památka byla postavena v první polovině 18. století v přebujelém barokním slohu, a přesto neobvyklé bujení tvarů vzbuzuje dojem osobitého souladu jak křesťanských témat, tak domorodé ikonografie, připomínající dobu starých indiánských kultur.

Centrem všeho dění v chrámu je svatostánek s Kristem a nad ním socha milostné madony na stříbrném půlměsíci. Doslova girlandy andělů obepínají oltářní sloupy, které pozvedají kruh s mariánským symbolem. Dole pod oltářem na klekátku můžete často spatřit indiánskou rodinu, matku, otce i děti při rozmluvě s Bohem a jeho svatou Matkou. Kdo potichu vstoupí, uslyší jejich hlasité modlitby, prosby a díkůvzdání i vyprávění o starostech všedního dne, provázení zpěvem, smíchem i pláčem. Oblíbeným místem je Santa Maria Tonanzintla také pro svatby z blízka i z míst hodně vzdálených. Potom tone chrám ve výzdobě s převažující bílou barvou kal, oblíbených květů všech nevěst. A místní muzikanti, vybavení kytarami a trumpetami, dávají zaznít radostným tónům svatebního obřadu.

Oltář svatého Jana Nepomuckého

V postranní kapli pozorné oko českého poutníka spatří překvapující vyobrazení. Na velkém nástěnném obraze je namalován příběh českého světce Jana Nepomuckého: slyšení u krále Václava IV., královnina zpověď, mučení i shození do vltavských vod. Nemohu uvěřit vlastním očím. A to ještě nevím, že na nedalekém umělém kopci nad Pueblem, kde nechal španělský dobyvatel Cortéz zasypat největší aztéckou pyramidu, byla v kostele Nuestra Siňora de los Remedios umístěna zase socha světce, rodem z českého Nepomuku. Při dalším putování Mexikem uprostřed odbojného Chiapasu v městě San Christobal de las Casas spatřím v katedrále na náměstí znovu nad postranním oltářem v několika obrazech vymalovaný Janův mučednický skon. Táži se, kde se tady vzal světec ze země za oceánem. Snad čeští misionáři přinesli na druhý konec světa jeho svatou legendu. Podivuhodně se ujala v místech, kde před pěti staletími vzkvétaly říše Aztéků a Mayů, kteří obětovali svým krvelačným bohům.

Přicházím k tomuto divu do vzdálené Latinské Ameriky spolu se skupinou českých poutníků. Snad každý z nás tu vzpomene na svůj domov. Naše hlasy se pod klenbou indiánské svatyně spojují ve známé melodii svatováclavského chorálu s prosbou o ochranu ke všem svatým české země, mezi nimiž má své místo svatý Jan Nepomucký. Ať jeho ochrana sestoupí též k lidu pod věčně dýmajícím Popocatepetlem, horou, jejíž mohutná silueta se rýsuje na nedalekém obzoru.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2013.