O novinkách léčení nádorů, ale i o mafiích v pozadí

Paralelní péče o zdraví (PPoZ) je výplodem lidské svobodymilovnosti a je určena lidem, kteří si přejí být svobodní v rozhodování o svém zdraví. Svoboda je ovšem podmíněna informovaností.

Pokud lidé nemají povědomí o podstatě zdraví, nemají možnost o svém zdraví rozhodovat svobodně a mohou se stát obětí manipulací, jejichž cílem je zisk na úkor jejich zdraví. To platí i u léčení nádorových onemocnění. Víme, že hnací silou dnešní společnosti je zisk. Zdravotnictví a léčení rakoviny nejsou výjimkou. Zisk a snaha pomoci lidem k lepšímu zdraví nejdou v mnoha situacích, které ve zdravotnictví nastávají, vůbec dohromady. A pokud tyto situace nastávají, dostává zisk většinou přednost před zdravím lidí. Šíření této pravdy o péči o zdraví a o poznatcích medicíny, které se kvůli zisku utajují, je předmětem činnosti laických poradců v PPoZ. Jejich práce začíná upozorňováním na chybná východiska v přemýšlení o zdraví typu: "Věřím svému lékaři", "platím si pojištění, aby se o mě postarali, když se s mým zdravím něco stane" apod. To jsou stanoviska, která vyznává proti dřívějšku již jen málo lidí. Vědí, že se jim tato důvěra nemusí vyplatit. Lidé totiž vytušili, že lékaři pracují v zajetí informací, které jim dodávají dealeři farmaceutických firem spolu s provizemi za předepisování léků. Nelze pochybovat o tom, že se jedná o silně korumpující vliv, který vůbec nepodporuje rozšíření informací o dobře účinných léčebných postupech a prostředcích, na jejichž rozšíření nemají farmaceutické firmy zájem. Roli tu vůbec nehraje účinnost metody a prospěch pacientů. Rozhodující je pouze zisk.

Podobně nemůže mít pacient dostatek informací, aby mohl posoudit, zda navrhovaný rozsah operace, případně její druh, jsou přiměřené k jeho zdravotnímu stavu, nebo jde-li o nadsazený návrh. Ve zdravotnictví postaveném na tvorbě zisku je třeba si umět představit, že vedení nemocnice, které je pod ekonomickým tlakem nedostatku peněz, nutí přednosty oddělení, aby navrhovali pacientům operace většího rozsahu, protože za ně nemocnice vyinkasuje od pojišťoven vyšší úhradu.

Přírodní zákony

Obraťme se alespoň na chvíli od tohoto nepříjemného trendu a podívejme se na zdravotnictví z lepší stránky, a sice z pohledu možností dostávat lepší péči, než je ta, která pacientům začíná silně vadit. V protikladu ke zhoršování poměrů ve zdravotnictví se medicína (lékařská věda, nikoli zdravotnictví jako systém) vypracovává do postavení nádherné vědy, která ze sebe postupně začíná shazovat špínu obchodních zájmů skrývaných pod slupkou "medicíny postavené na důkazech". Znovu se stává vědou, ve které se navrch dostávají objevy, které mají logiku a ze které se vytrácejí pojmy esenciální a idiopatický, které ve zdravotnictví pomáhají svojí nesrozumitelností zakrývat skutečnost, že se vědecké poznatky o příčině nemocí nevyužívají.

Největší dar mezi poznatky, které medicína dala lidstvu, jsou znalosti o fungování lidského těla. Jsou to základní poznatky o normálním chodu biochemických procesů a jejich fyziologické souhře, na které navazuje poznání mechanismů vzniku poruch těchto dějů. Ukázalo se, že u každého člověka mají stejné děje za stejných podmínek shodný průběh. To nám signalizuje, že máme co do činění s přírodními zákony, které se vyplatí znát. Je smutné, že na nich nestojí práce našeho zdravotnictví. Jde totiž o poznatky, které medicína připravila jako potřebné k posunutí podstaty léčebných postupů v segmentu civilizačních chorob, směrem k léčení samotné příčiny jejich vzniku. Ani lékaři si většinou neumějí představit, před jaký posun v léčení a prevenci civilizačních chorob je tato změna postaví. Jde o posunutí paradigmatu v tom smyslu, že lékařská věda dává signál k odklonění od práce v lékařských superspecializacích a v klinických podoborech a vybízí k využíváním poznatků o podmínkách pro normální fungování biochemických procesů v buňkách a jejich fyziologickou souhru.

Asi většina lékařů bude v první chvíli pociťovat jako degradaci, že by měli začít opouštět dosavadní předepisování chemických léků, kterým se v podstatě pokoušejí vydávat chemické příkazy buňkám (a přitom se příliš nestarají o to, že je buňky moc neposlouchají). Vždyť hlavně kvůli nabytí těchto vědomostí, kterými se nadřazují nad ostatní, studují medicínu šest let.

Naproti tomu směr péče o zdraví, ke kterému chce medicína zítřka zaměřit lékaře, patří do oborů z první poloviny studia lékařství (tedy podle studijního plánu, který pamatuji). Tedy již žádné chemické příkazy a zákazy, ale vytváření podmínek v oblasti biochemie a fyziologie, v nichž může lidské tělo normálně fungovat. Toto vše se ukrývá pod pojmem "Biochemické zdraví", které podmiňuje ochranu před jakýmkoli typem civilizační choroby.

Diametrálně odlišné vědy

Srovnávání obou směrů v medicíně, tedy dosud převažující alopatické medicíny a medicíny založené na znalostech biochemických dějů a jejich fungování v rámci fyziologie těla, nutně vede k poznání, že se již nejedná o jednu medicínu, ale dvě diametrálně odlišné vědy, protože svými poznatky podkládají zásadně se odlišující formy péče o zdraví:

Péče odpovídající alopatické medicíně se orientuje na potlačování příznaků nemoci a jakoby ze zásady se vyhýbá zasahování do příčin vzniku onemocnění. Medicínský výzkum příčin vzniku infarktů a dalších kardiovaskulárních onemocnění (KVO), který odstartoval v roce 1962 zkoumáním příčin homocyst(e)inurie, se od počátku orientoval výhradně na rozpoznání biochemických dějů a jejich poruch, které jsou na počátku chorobných změn ve fyziologických dějích, které vyúsťují v jednotlivá KVO. Tato nová výzkumná orientace přinesla exaktní vědecké poznatky, které představují základy modernější péče o zdraví, která se snaží léčit civilizační choroby odstraněním jejich příčiny (což je tak logické a zásadní, že běžný občan nechápe, proč tak lékaři neléčí a místo toho jen potlačují následky!, pozn. red.). Možnost postihnout přímo příčinu vzniku dovoluje také jejich účinnou prevenci, která by přinesla do zdravotnictví obrovské finanční úspory a ochránila mnoho lidí před utrpením. Tato možná změna zaměření péče o zdraví naráží však na více překážek ryze subjektivního charakteru. Nikdo z odpůrců, v čele s ministrem zdravotnictví, totiž nedokáže předložit alespoň trochu vědecky podložené argumenty, proč kauzální léčení a primární prevenci civilizačních chorob nelze uskutečnit.

Již dříve bylo ve Phoenixu popsáno, že poznatky o biochemickém zdraví platí i pro vznik rakoviny, tedy i pro její prevenci. V odhadech nemocnosti musíme počítat s tím, že rakovina se bude projevovat v neztenčené míře ještě několik let po tom, co zdravotnictví změní svoji práci podle právě popsaných principů. To proto, že je dlouhý interval mezi prvopočátkem nádoru a dobou, kdy doroste do rozměrů, že se prozradí vznikem příznaků, které umožní jeho diagnózu. Bude tedy třeba ještě nějakou dobu počítat s nezbytností jejího léčení. Povězme si tedy, co víme o dalších léčebných možnostech nádorových onemocnění.

Léčení rakoviny je velký problém, a to z více důvodů. U léčebných prostředků, které má zdravotnictví k dispozici, není pro pacienty výhodný poměr mezi prospěchem a poškozeními, za která mohou jejich vedlejší účinky. To se týká chemoterapie i radioterapie. Proto výzkum neustává v pátrání po látkách, které by měly vyšší léčebnou účinnost a menší vedlejší účinky.

Význam B17 pro zdraví

Již před nějakou dobou jsme ve PHOENIXU psali o B17, látce, která se vyskytuje v meruňkových jádrech a je obdařena schopností hubit nádorové buňky. Onkologičtí pacienti, kteří narazili na informace o B17, pocházející ze SÚKLu, mají obavy, že jde o toxickou látku, jejíž aplikace může ohrozit i jejich život. To je téměř doslovná citace z podkladů, které SÚKL poskytl celníkům jako důvod, proč nesmějí do republiky propouštět objednané zásilky Amygdalinu (B17) od výrobce v Mexiku.

Dnes lze tyto informace přeřadit mezi dezinformace a význam B17 uvést na pravou m íru díky tomu, že jsem koncem prosince dostal do ruky přeložené protokoly z pokusů, které měly ověřit toxicitu Amygdalinu a jeho účinnost v pokusech na zvířatech, ale také při léčebné aplikaci větším skupinám pacientů. Hned v úvodu popisu lze říci, že B17 zatím nejlépe splňuje nárok na kombinaci minimální toxicity a větší účinnosti, než jakou známe u chemoterapie.

V pokusech na zvířatech, kde se testování toxicity začíná, vyšlo, že ani 66 násobné překročení léčebné dávky pro člověka (přepočítává se na kilogram váhy) není toxické. Z toho vychází srovnání, že nitrožilní aplikace je ve stupni jedovatosti srovnatelná s podáváním glukosy. Ani podání v době březosti zvířete a testování vlivu na imunitu nevykázalo žádné nežádoucí změny a poškození.

Účinnost B17 kontra chemoterapie

Při srovnání s vedlejšími účinky chemoterapie, hlavně s postižením jater a krvetvorby, jde o obrovský pokrok. Po tomto srovnání je důležité, jak vychází porovnání účinnosti. Ze starších statistických srovnání na menších vzorcích onkologických pacientů vycházelo, že u hodně rozvinutých onemocnění s metastázami je účinnost chemoterapie velmi těsně pod hranicí 1 %! Ve stejně závažných případech dosahovala účinnost B17 téměř 30 %!

Z testování účinnosti B17 u pacientů s karcinomy plic vycházelo, že v průměru přežívají přibližně po dvojnásobnou dobu ve srovnání s pouze ozařovanými pacienty. Tyto statistické výsledky jsou již překonané užitím další podpůrné léčby zaměřené na maximální podporu výkonnosti imunitního systému a na korekci pH krve z kyselé reakce do zásadité.

Mimořádně příznivé výsledky

Jeden z prvních pacientů léčených novým způsobem byl J. P., muž nad 40 let s diagnózou Lymfogranulom Hodgkinova typu, který je odolný vůči všem zkoušeným prostředkům chemoterapie. Výsledek jeho léčení byl zcela mimořádný, protože na počátku léčení se již začínal dusit a po třech měsících léčení odjel jako zdravý (podle vyšetření onkologů) na dovolenou v Karibiku.

Další, lepší než standardní výsledek, jsme zaznamenali u manžela lékařky s karcinomem prostaty, který mu metastázoval do břišní dutiny a produkoval velké množství tekutiny, která zvýšila jeho váhu o 37 kg. Asi po měsíci léčení se jeho ascites začal zmenšovat a po necelých třech měsících úplně zmizel a nebyly již k nalezení žádné metastázy.

Tyto dva výsledky jsou mimořádně příznivé a ukazují, že je možné i takové vyléčení pomocí komplexního léčení, zahrnujícího vždy B17. Většinový výsledek je dnes takový, že se rozvoj nádorového onemocnění zastavuje, stav se stabilizuje a u části z těchto pacientů je patrný pomalý ústup, nebo přetváření nádoru ve vazivový útvar.

Zdá se tedy, že B17 může naplnit přání lékařů i pacientů mít prostředek s vyšší léčebnou účinností, než jaké dosahuje chemoterapie a radioterapie, a navíc bez nepříjemných vedlejších účinků. Toto je možnost. Zda se naplní, nebo zda bude mít nadále navrch zisk, o to se zatím můžeme pouze sázet. Podrobnější informace o vzniku rakoviny a ostatních civilizačních chorob, vytažené z vědeckých publikací ve světové lékařské a přírodovědné literatuře, jsou na www.karelerben.cz.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2013.