Asi nevíte, oč se jedná. Jde o papouška z Nového Zélandu, který patří k ohroženému druhu. Přiznám se, že jsem o něm nikdy neslyšela, papoušky nechovám, jsou pro mne vzdálenou exotikou.

Na pražských ulicích se však objevil hudebník – busker s kytarou, jenž má na sobě papouščí masku. Ne proto, že by se styděl za svůj lidský obličej, ale přitahuje tím pozornost k tématu, kterým se zabývá. Hraje pěkně na kytaru a peníze, které mu lidé háží do klobouku, posílá na Nový Zéland za účelem záchrany vymírajícícho druhu papouška Kākāpō.

A tím opět navazuji na téma buskingu zabývajícího se pouličním uměním, jenž byl ve dvou číslech Phoenixu blíže představen. Muzikant, který se skrývá za papouščí maskou, je příkladem toho, že busking může být i jinak užitečný. Hudbou lze pomáhat zachránit třeba živočišný druh. Nejde tedy o žebrání na ulici, ale o kvalitní hudební produkci, což je přesvědčivější než chození po ulicích a nabízení třeba drobné plyšové klíčenky, kterou je nutno vnucovat. U hudby se nic nevnucuje, ale maska a jednoduchá upozorňující tabulka přece jen donutí některé lidi se zastavit a zajímat se. A co víc. Člověk pod maskou v článku na stránkách buskerů www.busking.cz nabízí k zamyšlení uspořádat v květnu hudební den za záchranu zvířecích druhů. Show buskerů v ulicích ve zvířecích maskách – unesli by to však Pražané? Dle mne je to skvělý nápad. A možná by se uplatnilo i více dnů v roce, vždy s jiným tématem. S jiným upozorněním na jiné choulostivé téma, které lidi pálí. Takový hudební happening a pokud možno ve více městech najednou. Dle mne skvělá demonstrace tvořivosti, u které si lidé nejvíce mohou porozumět a najít k sobě cestu.

Na závěr této malé reklamy dobrému činu bych ráda vznesla malou omluvu. V rozhovoru s Daliborem Zitou, spoluzakladatelem buskingu, si v lednovém čísle Phoenixu šotek nezbeda opravdu humorně zašpásoval se slovíčky. Dalibor popisoval patálie zahraničních buskerů, kteří mohli žádat o povolení k hraní v pražských ulicích dvakrát v týdnu a v českém jazyce... a víte, co z toho vzešlo od šotka? Hudebníci mohli zpívat dvakrát týdně v českém jazyce! Takže prosím, vezměte na vědomí, že to bylo trochu jinak, čeština byla žádána pouze na úřadě, nikoliv ve zpěvu na ulicích.

Tímto vám všem též nabízím pozvání do jarních, nejen pražských ulic, ve kterých stejně jako vloni, začíná buskerská sezóna.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2013.