Laskavá i ničivá síla v našich myšlenkách

Na myšlenky se můžeme podívat jako na impulzy, jež dokážou udržet tělo ve zdraví anebo mu způsobit nemoci. Vědecky však toto dokázat nelze, protože současná věda změřit význam myšlenek neumí.

Nedokáže stanovit, jaké myšlenky konkrétní člověk právě teď pro udržení svého zdraví potřebuje a s jakými je záhodno přestat, chce-li se uzdravit. Samozřejmě, že je třeba vážit si vymožeností vědy a techniky, všech poznatků z oblasti léčení, ale chtělo by to postoupit o kousek dál. Teď tělo běžně léčíme odděleně od myšlenek. Nemoci těla nespojujeme s příběhem člověka, s jeho činy i myšlenkami. Ale dělat bychom to měli.

Nemocné tělo není jako porouchaný automobil

Co když doba dozrála k tomu, abychom se na nemocné tělo přestali dívat jako na porouchaný automobil, kdy k lékařům či léčitelům chodíme se stejným požadavkem jako člověk s nepojízdným autem do servisu: tady se mi toto pokazilo, opravte mi to. Už před 25 lety psala L. Hay v knize Miluj svůj život, jakými myšlenkami si jaké nemoci způsobujeme. A nejenom ona, zabývali se tím i další lidé. A proč o tom píši? Protože i přede mnou se tato oblast odhalila. Před dvaceti lety mi bylo dáno poznat, jak se přihodí, že nemoc přijde, že se to nestane náhodně, že nejde o "zlý osud", že bolavé tělo je až následek předchozího toku myšlenek, které člověk po nějakou dobu produkoval – že myšlenka v sobě ukrývá nesmírnou sílu! A nemoc je upozorněním, že přemýšlení, mluvení, konání určitého druhu činnosti nebylo na místě. Člověk se v něčem zásadním mýlil. A nejenom to: on si po určitou dobu (týden, měsíc, půl roku, ale třeba i několik let) za svými pomýlenými názory stál. Tak dlouho se vychyloval z Řádu (více o Řádu a vzniku nemocí i o jejich léčení je v mé knize Léčení příčin nemocí), uhýbal pryč z cesty zdraví, z normálního zdravého postoje sebe vystrkoval do nemocí, až se mu to povedlo. A teď stojí před lékařem či léčitelem a od toho, co bylo před vypuknutím nemocí, dal své ruce pryč. Nemocný člověk říká: "Toto je na mém těle pokažené, nějak se to tu vyskytlo – samozřejmě nevím, proč zrovna mě tato nemoc potkala. A jsem tu, abyste mě dali do pořádku".

Vyjděme vstříc svému zdraví – přidejme k léčení informace o příčinách nemocí

To, co žijeme teď, co děláme a co se s námi děje – ve smyslu nemocí a zdraví – to se dá připodobnit k včelímu plástu. Náš současný život je prázdné okénko v plástu. A žijeme proto, abychom ukázali, jak jsme aktivní v tom nejlepším slova smyslu – jestli umíme procesem žití "vytvářet sladký med" nebo možnosti žít skvěle a být tu co platní nejenom pro sebe, ale i pro druhé, znehodnocujeme. Když řádně zvládáme každodenní žití, prázdné okénko v plástu se medem plní – a máme dost výživy pro své tělo. Když neděláme dobré věci, med chybí a my strádáme tak dlouho, až se tělo roznemůže. Teorie je nesmírně jednoduchá – máme za úkol dělat dobré věci. Když je děláme, je vše, a nejenom v oblasti zdraví, ok.

Teď jen stanovit, co to ty "dobré věci" jsou

Začnu zeširoka a zdánlivě to s tématem nemocí ani nesouvisí. Jenže nežli pochopíme, jak své tělo udržet ve zdraví, musíme si uvědomit několik aspektů. Jeden z nich je potřeba dívat se na život z širšího úhlu pohledu.

Před čtyřiceti lety jsem si nastudovala v knize doktora Plzáka, že pokud člověk žije s alkoholikem, jsou dvě možnosti: buď se alkoholik půjde léčit, nebo je třeba se s ním rozvést. Vysvětlení, jak situaci řešit, bylo logické a já jsem si to vzala za své. Když na toto téma přišla řeč v rámci školení Modré alfy v Českých Budějovicích, lektor mě za tento názor veřejně, jak se říká, "seřval." Děvčata mě o přestávce utěšovala, ať si z toho nic nedělám, že lektor je několikrát léčený a dosud nevyléčený alkoholik. Čas plynul a já jsem poznala svého manžela. Ten nepije vůbec, je úplný abstinent. Napil se jen několikrát a říkal, jak se lekl toho, že se motá a neumí se ovládat. Cítil, že je pro něho alkohol hrozba.

Širší úhel pohledu na nemoci

Před dvaceti lety – odpouštěním a přijímáním karmických informací, jsem si rozšířila vědomí a začala jsem mít samovolné vhledy do minulých životů. Dozvídala jsem se vysvětlení, jak to s tou či onou záležitostí je. Před očima mi defilovaly – když jsem něčemu nerozuměla, krátké a někdy i delší výseky z toho, co jsem v minulosti žila já osobně nebo lidé kolem mne. Když jsme se potkali s manželem, oběma se nám ukázaly informace o tom, že se nevidíme poprvé. A jedna série minulých životů zbořila mýty, kterým jsem od dob pana Plzáka věřila… Můj muž totiž několik minulých životů nezřízeně pil. A v jednom z těch životů jsem s ním byla i já. A nebylo to žádné: buď se budeš léčit, nebo s tebou nebudu. Já jsem pro něho denně chodila do hospody a podpírala jsem ho, aby vůbec došel domů – den za dnem, po dlouhou dobu. Je fakt, že jsem mu cestou spílala, ale nebyla v tom zloba. Oba jsme věděli, že teď na víc nemá (byl středověk a stejně žádné protialkoholické léčebny neexistovaly). Držela nás při sobě láska, jakou k němu cítím teď. Taková, která z ničeho nedělá problém a zvládne, co se jí postaví do cesty. Pak u něho následovalo několik životů, kdy se z alkoholismu dostával, až došel do stavu, který je teď: alkohol nepije.

Jak tato zdánlivá odbočka souvisí s nemocemi?

Úplně. Zkusme se podívat na cestu mého muže jako na pohyb po pyramidě, kdy v životech v alkoholovém opojení byl hodně dole: např. na pátém nebo šestém schodě. A schodů nahoru (na úplný vrchol) je celkem sto. A – teď už jsme zase u nemocí – není možné trvale dělat nedobré věci (být dole a nepostupovat výš) a myslet si, že to pro zdraví stačí. Máme svá hmotná těla, to ano. Ale podstata zdraví a nemoci je v něčem jiném! Když si v dalších životech můj muž začal své pomýlení uvědomovat, nenechával už své okénko v plástu prázdné, moudřejšími rozhodnutími vyráběl med. A med mu sloužil jako zdroj energie – takže on nejenom že si posiloval své tělo, udržoval je ve zdraví, ale měl i sílu postoupit o stupínky výš.

Přestat pohrdat darem života – vědět o své zodpovědnosti

Už víte, co jsou to ty "dobré věci", kterými se nám podaří odvrátit od sebe nemoci a udržet své tělo ve zdraví? Představme si to tak, že na každém schodě pyramidy je určitý objem informací (úkolů), které, chceme-li být zdraví, máme povinnost zvládnout. A nejedná se jenom o neopíjení se, ale jde i o neokrádání a nepodvádění druhých, o zvládnutí nedobrých vlastností, jakými jsou např. neomalenost, lenost, zlostnost, závist… ale třeba i slabost, podřizování se zlu. Každý schod – nežli na něj vylezeme, zvládneme jej a budeme moci postoupit dál – ukrývá povinnost prokázat určitý objem úcty k sobě i k lidem, k celé živé i neživé přírodě, k věcem kolem, a to nejenom na bázi teorie (v myšlenkách a ve slovech), ale i v praxi, ve svých činech. Na každém schodě je člověku nabídnutý Řád (něco řádného, dobrého, správného, žádoucího). Něco, co je třeba nejenom pojmenovat, najít, uvidět – ale hlavně dobře zvládnout.

Nejvyšší duchovností je řádně zvládat obyčejný život…

Co to znamená? Vést k lepším věcem své vztahy v rodině i mimo ni. Plnit si své životní poslání neboli vykonávat smysluplnou práci pro blaho sebe i druhých. A vylepšovat své současné vlastnosti… a tímto vším zvládat balík učební látky na pyramidě právě na svém schodě – takto si plníme plást medem, zrovna tímto si upevňujeme zdraví.

Když byste mého muže potkali v době, kdy byl na pyramidě na pátém či šestém schodě a nezřízeně pil a vy jste byli o několik schůdků nad ním, napadlo by vás: "To je ale trouba, že takhle chlastá."

Jenže svět, ve kterém žijeme, je tzv. duální. Znamená to, že vedle dobrých možností je tu i zlo. A to se tváří jako postačující, vyhovující, namlouvá nám, že to, jak žijeme, stačí. A my musíme zapojit nejenom všechny své mozkové závity, abychom vymysleli něco lepšího, ale jsme nuceni i lepší věci posléze zrealizovat v praxi. Překonat lenost, vstát – třeba od skleničky s rumem a říci si: "A dost!" A život si něčím smysluplnějším naplnit. Jde o proces, který nenastane sám od sebe. A jak vidíme u mého manžela, odklonit se od alkoholu, to mu nějaký čas zabralo. Trvalo mu to poměrně dosti dlouho.

Širší úhel pohledu mi pomohl ke zdraví

A jsme u gró tohoto článku, u podstaty zdraví. Za sebe jsem krok od nemoci ke zdraví udělala v okamžiku, když mi tyto souvislosti začaly docházet. Že jsme na pomyslné pyramidě, kdy na každém schodě je určitý objem učební látky, kterou zvládnout není právě lehké. A tělo detekuje naše myšlenky, naše slova i následné činy. Když zvládáme pro tu chvíli své učivo, dostáváme se tím do harmonie ("s Vesmírem, s Řádem lásky a pravdy") a tím si "plníme plást medem". Z Dobra máme dostatek osobní energie pro život – z Dobra pochopeného a svým životem praktikovaného – jsme zdraví. Opak vede k nemocem.

Nežli jsem tyto informace poznala, šla jsem z nemoci do nemoci: lidi jsem běžně kritizovala a pomlouvala za to, jak žijí. Neuměla jsem odpouštět a současně jsem o sobě neměla valné mínění. Pak mi došlo, že všechno je jinak: že člověk, který se projevuje tak, že mi to jde "proti srsti", je prostě na nějakém schodě – a vybírá si, co chce. Pokud nevybírá řádně, napoví si (a často právě nemocí) o svém nedobrém počínání. Nemoc není nepatřičnost odněkud spadlá. Je to impulz, výzva k pozitivní změně, vypovídající o nedobré volbě v čase předchozím.

Prevencí i léčením nemocí je "uvolnění sebe z pomýlení"

Duální svět a z něho hlavně část nedobrá, se nám všemi póry tlačí do života. Dobro (zdraví) je kráska stojící skromně opodál a čekající, až ji upřednostníme a vyzveme k tanci. Zlo, to je jiné! Agresivní, vtíravé, domáhající se, neštítící se žádné hanebnosti, brutální… a hloupé. Pořád se nám dere na mysl a hloupost očekává i od nás. Podsouvá nám, že je dobré, potřebné, normální… všechny zkritizovat, pomluvit, nikomu nic neodpustit, být negativní a roznášet bulvární zprávy typu: jak nic nejde a nikdy se nic lepšího nepodaří.

Podporujme laskavou tvůrčí sílu svých myšlenek – veďme sebe ke zdraví

Není jediný člověk, který by dualitu světa denně neřešil, v harmonii svých myšlenek, slov a činů či disharmonii (s Řádem) se nenacházel. Všichni jsme každou chvíli na rozhraní nemoci a zdraví. Na každém schodě pyramidy se projevujeme buď řádně, nebo dosud v nedobrém duchu.

První informace, které se ke mně v roce 1993 dostaly, se týkaly právě této oblasti. Dozvěděla jsem se: Uvolni se z běžně žitého pomýlení! V praxi to udělej takto:

1. Nekritizuj!
2. Nepomlouvej!
3. Přestaň s negativním pohledem na život!
4. Nepodporuj bulvár šířením negativních vět: co se kde stalo hrozného. Nerozumíš skutečné podstatě, neznáš podrobně minulé životy aktérů, tak nežli bys k nesmyslům ostatních přidávala nesmysly svoje a tím rozhojňovala zlo, raději mlč! Uč se přijímat i to, čemu nerozumíš!
5. Denně odpouštěj druhým i sobě, smiřuj se s tím, co je. Dovoluj lidem, aby si žili, jak oni – na jejich schodě – cítí a současně si od nikoho nenech ubližovat. Tím se vymaníš z nemocí, pokročíš na vyšší schod a dojde ti, že jediný člověk, kterému máš co odpouštět, jsi ty sama. Máš za úkol odpustit si svoji nedokonalost, díky níž jsi teď teprve na tvém schodě (v neúplné harmonii) – a ne výš.

Nejsme mistři světa, ale máme možnost se uzdravovat

Nejsi mistrem světa, a třeba v tomto životě ani do úplné stoprocentní moudrosti nedojdeš, tak se podle toho chovej. Podporuj co nejvíc dobré věci, netlač se však na místo Boha, který jediný by mohl nedokonalost lidskou třeba kritikou, pomluvou apod. komentovat. A vidíš – On to nedělá. Tak se snaž přinejmenším chovat slušně. Neubližuj druhým, ale ani si od nikoho nenech ubližovat. Věz, že Cesta ke zdraví je delší nežli jenom tento probíhající dílčí život. Ale žiješ právě tady a právě teď, abys širší souvislosti života poznávala a systematicky sebe ke zdraví vedla.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2013.