Mnoho lidí si jistě někdy položilo otázku: "Proč zrovna já mám v životě určité problémy, nebo proč zrovna já mám takovou smůlu?" Co vlastně způsobuje, že jsou člověku v životě stavěny různé překážky a on sám o sobě nemá sílu jim uniknout? Ani živelné či jiné katastrofy nepřicházejí jen tak náhodou. Proč jeden přijde o dům a druhý vyvázne téměř bez úhony? O těchto skrytých silách, které nás a všechno hmotné převyšují, bude řeč v dnešní kapitole.

Tyto síly, stejně jako vesmír nebo tzv. paranormální jevy nejsou hmotně spolehlivě ze své podstaty vysvětlitelné. Mají totiž svoji systémovou, nikoliv náhodnou příčinu v již naznačené, nesmírně dokonalé organizovanosti nehmotných činitelů veškerého jsoucna a týkají se rovněž osudů každého jedince. Pro zájemce, kteří by se chtěli dozvědět více (i k tomuto článku), budou zveřejněny další informace v připravované knižní publikaci s názvem "Absolutní Systém Jsoucna". Vraťme se ale k vysvětlení údajné osudovosti člověka, její systémové podstatě a v těchto souvislostech i k jeho zdravotním předpokladům. Jak bylo již naznačeno v předchozím díle – dodržování ideových principů systémů jsoucna souvisí bezprostředně s funkcemi hmotného těla a tedy i se zdravím. Téměř každý si bude umět pod slovy "vnitřní hodnoty" něco představit, ale už se většinou nezabývá myšlenkou, že právě nerovnováha má obrovský vliv na zdraví. Obdobně jako u technických systémů se každá odchylka ve funkcích "součástek" projeví na kvalitě zařízení jako celku a jeho životnosti, je tomu tak i s kvalitou a délkou lidského života. Člověk si často vytváří svým myšlením a jednáním příčiny budoucích, někdy i těch nejzávažnějších zdravotních problémů.

Jsme tvůrci svých osudů

Obdobně jako podstata zdraví, odvíjí se organizovaně (nikoliv náhodně) i osudovost. Mnozí se již setkali se slovem "karma", která je často nepřesně spojována s nevyhnutelností a předurčeností osudu člověka. Ve skutečnosti je tomu tak, že každý jedinec si svůj osud utváří sám, a to hned dvěma směry. Jeho tvořivý duch si vymezuje před vstupem do hmotného těla budoucí vlastnosti povahové i "fyzické", aby si cíleně stanovil překážky, na nichž bude ve hmotném prostředí testovat dosažený stupeň svého vývoje k pozitivním hodnotám systému jako celku. Proto si svobodně a uvážlivě vybírá místo, čas i rodiče pro své "narození", kdy okamžikem oddělení od těla matky vstupuje do těla novorozence. V tom okamžiku přijímá aktuální nehmotné parametry z vesmírného prostředí a také hmotné vlastnosti po rodičích nebo předcích. Takto nastavené předpoklady jsou ovšem aktuálně formovány do skutečné životní dráhy člověka, projevy jeho tvořivého ducha. To je pro "osudovost" člověka zcela rozhodující a nemůže být ze svého principu předurčeno. Začíná tak cesta hmotou, kdy musí každý jedinec řešit vlastně nepřetržitou řadu situací. Musí se vždy rozhodovat, obrazně vyjádřeno, jestli vpravo nebo vlevo, neboť není žádné střední cesty. Střední cesta ze své podstaty není řešením a vrací člověka následně do obdobných situací, aby je řešil.

Uváděné poznatky také naznačují odpověď, proč lze např. z fotografie člověka, v níž jsou uloženy a průběžně doplňovány jeho veškeré nehmotné parametry, odečítat např. jeho zdravotní situaci. Lze odečíst, v čem spočívají slabiny, co si kdo může způsobit pokračováním v nepřirozeném způsobu života i co je příčinou již projevených, nebo dokonce ještě hmotně neprojevených problémů. Ze stejného principu, hmotné vědě ovšem neznámého, ovlivňuje vlastnosti hmotné schránky tvořivého ducha, kterou je fyzické tělo člověka, jak okolní pozemské prostředí, tak také, a to velmi podstatně, postavení kosmických těles. To se týká zejména takto regulovaných nehmotných parametrů v době jeho narození, ale i průběžně po dobu jeho hmotného bytí.

Milníky na cestě

Je ale třeba dodat, že výklad zdravotních či osudových předpokladů může odpovídat skutečnosti pouze tehdy, je-li prováděn nemnoha osobami, které k tomu mají opravdové předpoklady. Pro tržní současnost je ovšem typické, že mnozí zkoušejí "podnikat" i v těchto oblastech, což je ovšem zavádějící a pro člověka jako takto informovaného jedince poškozující. Příkladem mohou být astrologické metody, používající výpočetní techniku bez jakékoli osobní znalosti klienta, tj. bez předpokladů posoudit kvalitu jeho duchovní podstaty. To přispívá k podceňování astrologie, která je naopak ve své nehmotné podstatě naprosto exaktní, i když velice obtížně hmotně přístupná. Dále je nutno poznamenat, že astrologie předkládá pouze předpoklady hmotného těla a vlivy, jak jsou tvořivému duchu nastavovány.

Z uváděných informací a jejich vzájemných souvislostí lze dospět k poznání, že každý jedinec si utváří kvalitu svého bytí a svoji "osudovou" životní dráhu sám. Při hodnocení situací záleží vždy na vyspělosti tvořivého ducha, která je v současné skladbě společnosti velice rozdílná. Co jeden bere jako životní neúspěch, druhý tak vůbec nehodnotí, nebo naopak to považuje za klad. Jeho tvořivý duch totiž dokáže rozpoznat podstatu toho, co je pro druhého problémem. Příchozí situace jsou ze své podstaty rozhodovací body na "cestě vzhůru". Člověk se může rozhodovat trojím způsobem. Buď pozitivně zvládne nastavenou událost, nebo podlehne hmotné orientaci a v budoucnu se k ní bude vracet v novém pokusu, byť obvykle v režii jiných souvislostí. Třetí možností je střední cesta, která, jak jsme již výše uvedli, je vlastně nic neřešícím oddalováním karmického procesu. Ani v univerzu jako celku nic není staticky středové. Člověk si takovým jednáním pouze dočasně odsouvá překážky, které si jeho tvořivý duch, v prostředí bez hmotného omezení svého poznání, sám a dobrovolně stanovil.

Nepřízeň osudu můžeme ovlivnit

Čím je tvořivý duch na vyšší úrovni, tím se mu "osud" více projevuje již v tomto životě. Naopak, tvořiví duchové na nižší úrovni systémové vyspělosti spíše sbírají zkušenosti a specifika jejich "osudu" se bude více projevovat ve hmotných životech příštích. Je tomu tak proto, že tvořivý duch na vyšší úrovni může "nepřízeň osudu", přesněji nastavení karmy svých hmotných vlastností, zvrátit. Tvořiví duchové na nižší systémové úrovni v tomto svém životě vlastně "slouží" těm vyspělejším k účinnějšímu poznání. Otevřené projevy negací, počínaje závistí, shromažďováním majetku, moci, slávy… až po drogy, loupeže, zabíjení a další zločiny jsou vlastně názornými "situačními body". Pomáhají svými vyhraněnými projevy utvářet situace, aby ti vyspělejší snáze dokázali poznávat a odbourávat vlastní negace, obvykle skryté hlouběji ve vědomí.

Obě strany se mají poučit. V tomto smyslu může být typickým příkladem potomek, který se neprojevuje "k obrazu svých rodičů". V měřítku společnosti je běžným projevem již uváděné narůstání kriminality ve vztazích k růstu represivních opatření státu. Nerovnováha společnosti narůstá tím více, čím více se stát vměšuje svými nepřirozenými zásahy do možností přirozených způsobů bytí jednotlivců a tedy do jejich osobních záležitostí.

Samozřejmě, vztahy vyspělosti tvořivého ducha a rozhodovacích situací se v současném hmotném prostředí vzájemně vyhraněně promítají s důsledky větších či menších projevů kladných či záporných vlastností člověka i společnosti jako celku. Do jaké míry se nechá určitý jedinec okrádat o rozsah své svobody, taková je i celá společnost.

Vraťme se v samém závěru tohoto zamyšlení k současné společenské praxi a k uváděným příkladům negativního jednání člověka. Je zřejmé, že všechny směry negativního jednání mají společné dopady na majetek a zdraví. Záleží na karmickém poslání, proč tvořivý duch jako určitý člověk přišel. V myšlení a jednání člověka je jeho vliv rozhodující.

Jednotlivci ve svém souhrnu utváří orientaci a vlastnosti společnosti a v konečném účtu se podílí, či nepodílí na jejích vlastnostech, které svými postoji připouštějí či nikoliv.

Člověk má možnost svoji svobodu vůči systému jsoucna buď pozitivně využívat, negativně zneužívat, nebo nevyužívat, tj. odsunovat řešení toho, co si v dimenzi bez hmoty jeho tvořivý duch předsevzal. Každý člověk na sobě potřebuje pracovat a nikdy není pozdě. Neměli bychom patřit k těm, kteří negace rozšiřují, ani k těm, kteří před nimi zavírají oči. Ať nám toto zamyšlení napomůže k dobru, ať alespoň trochu rozšíří náš obzor a nadhled…

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "6/2008".