Všimli jste si proměny, do které vstupuje každá žena, která se vdá a má rodinu? Od stádia "on je tak úžasný!" se poměrně rychle přesune do kategorie "všude je něco". Zhruba v tomto stádiu dřívější romantička pochopí, že na to, aby ve světě mužů uspěla, musí být minimálně dvakrát tak dobrá jako oni.

Pokud však není zbytečně zatížena komplexy, které se do ní páni tvorstva (a občas i vlastní rodiče) snaží dostat, záhy pochopí, že to není nic tak nezvládnutelného, začne si život konečně modelovat podle svého. Samostatné, energické a chytré ženské to měly vždycky těžké. Ale když se ujistily, že mohou a dokážou, šly od vítězství k vítězství. Některá prožily zde na zemi, na některá si musely počkat až do chvíle, kdy se jim dostalo posmrtného uznání. O některých víme opravdu hodně, po některých zůstaly v lepším případě zažloutlé dokumenty v nejrůznějších archivech (někdy ani to ne). Ze života každé se však můžeme poučit jak žít, abychom co nejlépe využily darů, které jsme dostaly.

Dáma, která bezesporu patří do souboru chytrých a zajímavých žen, které byly inspirativní za svého života a jsou inspirativní i dnes, se jmenovala Teresa de Cepeda y Ahumada. Narodila se 23. března 1515 (pokud byste se chtěli jejím horoskopem zabývat podrobněji, je potřeba, abyste měli na paměti, že se v té době čas počítal podle juliánského kalendáře) v 05.00 místního času ve městě Avila (40°39´N, 4°42´W – zdroj Astrodatabank). (Poznámka autora: místní čas Avily se od UT lišil asi o 19 minut, takže si dejte čas na 05.19 UT a dostanete ascendent cca 28°51´Ryb.)

Pokud si svatou představujete jako člověka, který má neustále oči zbožně vyvrácené k nebesům, řeč proplétá vhodně volenými citáty z Písma a nechává všechno v rukou Božích, jste v případě Terezie na špatné adrese. Tereza byla Beranka každým coulem a o svou pravdu se uměla bít (jako jednomu prvku ze smečky, která se skládala ze tří sester a devíti bratrů, jí asi ani nic jiného nezbývalo). O tom, že nechce obyčejný nudný život, se rozhodla už v sedmi letech, kdy přemluvila mladšího bratříčka Rodriga k útěku do Afriky, kde se hodlali stát mučedníky, a jít tak rovnýma nohama do nebe (v období, kdy o tom přemýšlela, jí šla sekundárně direkční Luna přes Pluta na MC, Venuše na konci Ryb se obracela do přímého chodu a Slunce vstupovalo do konjunkce s Uranem). Do Avily se naštěstí vracel strýček, který uprchlíky za městskými hradbami odchytil a vrátil je domů. Budoucí svatá však prokázala, že ji překážky nezastaví. Do Afriky se sice nedostala, ale doma na zahradě si udělala poustevnu, kde se snažila žít tak, jako by byla na poušti.

Když je Tereze 12 let, umírá jí matka (v první polovině roku 1527 přechází Saturn přes Slunce, Merkura a Urana v prvním domě).

V roce 1530 se Tereza dostává do kláštera augustiniánek, ale onemocní a musí se vrátit domů. Sotva se jí zdraví trochu vylepší, vstupuje do řádu karmelitek. Má 21 let a velké dobrodružství začíná (na polovinu roku 1536 jsou nádherné aspekty planet od Jupitera výše na její osobní planety, jinak je krásný trigon mezi tranzitním Neptunem a jejím radixovým Saturnem). V roce 1537 skládá řádové sliby, ale choroba se opět vrací. Terezie opouští podruhé klášter a jde se léčit. Po roce se vrátí, vrací se i nemoc – ale tentokrát Terezie prochází tím, co sama označila jako zázračné uzdravení. V době, kdy byla sama nemocná, pochopila utrpení chorých a poprvé prožila mystické sjednocení s Bohem. Za zlomový rok ve svém duchovním životě však považuje rok 1557, kdy pochopí, že jejím cílem nesmí být jen její vlastní duchovní prospěch, ale i prospěch všech jejich spolusester. Klášter musí být zdrojem usilovné duchovní práce a nikoliv útočištěm pro ženy, které zde hledají pohodlný život. V roce 1560 prožívá vizi pekla a rozhoduje se, že bude zachraňovat duše, které mu mají propadnout. Na její duchovní cestě ji provázejí dva skvělí zpovědníci – pozdější svatý Petr z Alkantary (ano, je to ten, který má v Karviné – Dolech kostel šikmý skoro tak, jako věž v Pizze) a svatý František Borgia (tak, tak, je to jeden z klanů Borgiů, o kterých se točí seriály).

Mezi sestrami však pokusy o reformu řádového života žádné velké nadšení nevyvolávají. Tereza chce založit nový klášter, kde by se žilo tak, jak velí původní regule (tedy hodně náročně a pramálo pohodlně). V roce 1562 kupuje z vlastních prostředků dům, kam se stěhuje se čtyřmi dobrovolnicemi. Generálnímu představiteli karmelitánů se její cesta líbí a dává jí požehnání. Reformované (a tedy přísné) kláštery rostou jako pověstné houby po dešti. O tom, že se to starším řeholnicím nelíbilo, netřeba pochybovat. V roce 1575 obdrží Tereza zákaz zakládání nových klášterů a ona sama se ocitla v Avile v domácím vězení. Navíc prošla inkvizičními výslechy, které měly odhalit, zda inspirace k jejímu jednání pochází od Boha, nebo od ďábla.

Sv. Jan od Kříže

Ve stejném období prochází podobnou zkouškou sv. Jan od Kříže (taky zajímavá osobnost, o které se bohužel kvůli nedostatku místa nemůžu rozepsat), který v té době fungoval jako Terezin duchovní rádce. Oběma budoucím svatým je vyčítáno, že pominuli inkvizici (kterou v tomto kontextu můžeme vnímat jako vnitřní kontrolu podniku), krále i řádové představené, a tedy narušili jak zákon, tak církevní poslušnosti.

V této chvíli, kdy by se každý druhý zlomil, se však ke slovu dostala Terezina radixová recepce Merkur/ Mars. Místo toho, aby se kála a podřídila se církevní hierarchii, psala dopisy osobám duchovním i světským, v nichž vysvětlovala, přesvědčovala a přemlouvala. Asi to pro ni nebylo lehké období. Při řádových slibech se totiž, mimo jiné, slibuje poslušnost a tu podle většiny potentátů svým jednáním aktivně narušovala.

Králi však její jednání asi zaimponovalo, protože vyzval papežského nuncia, aby anuloval veškerá drastická nařízení vůči Tereze a sestrám, které jí zůstaly věrné. V roce 1579 získává Tereza i Jan od Kříže svobodu. V roce 1580 potvrzuje papež Řehoř XIII. řády reformovaných karmelitánů a karmelitánek. Tereza dobojovala svůj boj vítězně a dne 4. října 1582 umírá (krásné vazby Urana, Slunce a Neptuna). Tereza zemřela přesně v den, kdy byla provedena reforma kalendáře a kdy dosavadní kalendář juliánský nahradil gregoriánský. Dalo by se říct, že její heroické úsilí o to, aby bylo všechno správně, završilo staré období a otevřelo dveře epoše nové.

V roce 1614 byla prohlášena za blahoslavenou a v roce 1622 za svatou. Největší poctu jí však udělil papež Pavel VI., který jí 27. září 1970 udělil titul Učitelka církve.

Když jsem si tento článek připravovala, proletěla novinami zpráva o tom, že Unie v rámci zrovnoprávnění žen přikázala, aby ve vedení firem povinně bylo zastoupeno 40 % žen. Podle mého je to dost medvědí služba. Pokud se tam chytrá a schopná žena dostane, bude mít každý stejně pocit, že tam sedí jen díky tomu, že je žena a na její skutečné schopnosti nebude nikdo brát zřetel. Tereza, která se narodila na přelomu středověku a novověku a která se při plnění své mise potýkala s daleko většími potížemi, než se potýkáme my, celým svým životem dokazuje, že chytrá a schopná žena s nasazením se prosadí i v tak výlučně pánském klubu, jakým katolická církev nepochybně je.

A k tomu, abychom následovaly jejího příkladu, nám dopomáhej Bůh.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2013.