Podle čínského pentagramu je močový měchýř zařazen pod orgán ledvin. Toto obrazné spojení je v daném případě více než výmluvné – optimální rychlost, s jakou se bude močový měchýř naplňovat, totiž záleží především na správné funkci ledvin a jejich aktivitě.

Ledviny i močový měchýř jsou přes emocionální mozek člověka spojeny s takovými emocemi, jako je strach, nejistota, úzkosti apod. Právě tyto aktuálně prožívané emoce jsou impulzy pro dráždění nervových center, což vede ke zvýšené aktivitě ledvin a logicky také k větší potřebě vyprazdňovat močový měchýř. Močový měchýř je dutý svalový orgán uložený zcela na dně pánevní dutiny. Z hlediska hlavních orgánů čínského pentagramu se jedná o nejníže položený dutý orgán. Je tedy nejblíže zemi, kam se také vyloučená moč (voda) z přírodního hlediska vstřebává − v zemi je dále "přeměněna" (metabolizována) bakteriemi i různými chemickými procesy na látky, které jsou zpětně používány pro další život. Maximální dosažitelný objem močového měchýře je u člověka asi 600 − 800 ml, ale jeho skutečná náplň obvykle nepřesahuje 400 − 450 ml. Už při naplnění měchýře močí o objemu zhruba 150 − 300 ml pociťuje obvykle člověk nutkání k močení.

Stěna močového měchýře je tvořena třemi vrstvami hladké svaloviny, která umožňuje postupné smršťování močového měchýře během močení. Samovolnému odchodu moči brání dva svěrače: vnější svěrač je tvořen příčně pruhovanou svalovinou (lze ho tedy ovládat vůlí), zatímco vnitřní svěrač je tvořen hladkou svalovinou (jeho uvolnění je mimovolní).

Jako definitivní můžeme označit moč přítomnou již v ledvinových kališích. Moč dále putuje do ledvinných pánviček, které slouží jako krátkodobá zásobárna pro moč. Po naplnění ledvinné pánvičky močí dojde ke spontánnímu mimovolnímu stahu v konečné části pánvičky a oddělí se tak dávka moči (tzv. močové vřeténko), která dále postupuje močovodem až do močového měchýře. Močové vřeténko má objem okolo tří mililitrů a močovodem se posunuje rychlostí asi tři centimetry za sekundu. Moč přiváděná močovody se pak shromažďuje v močovém měchýři.

Přesné anatomické umístění močového měchýře záleží na jeho objemu, tj. na stavu naplnění: naplněný močový měchýř zasahuje až do břišní dutiny. Za močovým měchýřem je u mužů umístěn konečník, u žen pochva.

Říká se, že slavný astronom Tycho de Brahe pokládal za neslušné opustit hostinu, dokud král hovoří. V důsledku toho mu prý praskl močový měchýř a astronom zemřel. Historici však uvádějí, že příčina úmrtí byla jiná. Prasknutí močového měchýře z důvodu vědomého zadržení moči je nemožné, protože volní (korová) kontrola je slabší než mimovolní relaxace vnějšího svěrače při dosažení kritického objemu močového měchýře. K prasknutí může dojít například při autohavárii nebo při těžkém pádu, dále teoreticky jen v případě neprůchodnosti močové trubice. Pro úplnost uveďme, že vnější svěrač močového měchýře je vlastně neustále stažen – jeho svalovina je stále drážděna parasympatickým mikčním centrem z oblasti sakrální části míchy. Toto centrum močení je pod kontrolou tzv. supraspinálních struktur. U člověka je zevní svěrač ovládán také mozkovou kůrou, především čelních laloků. Chce-li člověk močit, vyšle čelní část mozkové kůry povel do sakrální míchy a tím dojde k ochabnutí svaloviny vnějšího svěrače. Jedním ze základních úkolů dítěte v útlém věku je zvládnout tuto korovou kontrolu. Můžeme říci, že okamžik, kdy je dítě poprvé schopno zadržet močení a dojít si na nočník, je významným mezníkem v životě člověka.

Ve vyšším věku dochází u lidí k poruchám vyprazdňování. Muži trpí zadržováním moči a sníženou schopností vyprázdnit se v důsledku potíží spojených s prostatou, u žen převažuje porucha močové kontinence (schopnosti zadržet moč), což vede k pomočování. Uvádí se, že ve věku 40 let trpí močovými obtížemi 15 % žen, ve věkové kategorii nad 60 let je to už minimálně 30 %. V průběhu života má občasné potíže s udržením moči až polovina všech žen (MUDr. Petr Holý, MUDr. Daniel Driák: Ženské poruchy mikce – závažný sociální problém). Pro překonání problému inkontinence (tedy samovolného úniku moči) u žen se doporučuje cvičit svalstvo pánevního dna. Z našeho hlediska můžeme doporučit nejenom detoxikaci ledvin a močových cest, ale také detoxikaci centrální nervové soustavy. Dalším problémem je dětské (zejména noční) pomočování. Pomočí-li se dítě více jak dvakrát za měsíc, hovoří se již o enuréze. Pro zvládnutí tohoto problému je samozřejmě třeba detoxikovat orgány močového ústrojí, velký důraz však musíme klást také na dětskou psychiku a prožívané emoce. Tak například děti z neúplných rodin, žijící v nejistotě "kde a čí budou", trpí ve statistickém průměru nočním pomočováním daleko více než děti vyrůstající a dospívající v harmonické rodině.

Jak již bylo řečeno v úvodu, s okruhem orgánů ledvin jsou spojeny pocity nejistoty a strachu. Detoxikací močových cest zmírníme subjektivně prožívané strachy a nejistoty, stejně jako překonáním strachů a nejistot prožívaných v psychice člověka zkvalitníme fungování celého urogenitálního traktu.

Na detoxikaci močového měchýře a tkání, které s ním souvisejí, použijeme zejména tyto preparáty: Joalis UrinoHelp, Joalis UrinoDren, Joalis ProstaHelp, Joalis ProstaDren, Joalis GynoDren, Joalis MindHelp, Joalis MindDren, Joalis NeuroDren, Joalis Cranium, Joalis Emoce, Joalis NoDegen, Joalis Streson.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2013.