Být zdravý a šťastný je naše přirozené právo
Nedávno se mi stala nepříjemná věc. Prostě mi najednou ztuhnul krk i ramena a v noci jsem nemohla spát bolestí. Na tom by ostatně nebylo nic zvláštního, je to tak trochu daň mé novinářské profesi, vždyť denně dlouhé hodiny vysedávám u počítače. Tentokrát mě to však doopravdy zkříslo, takže jsem se rozhodla vyhledat pomoc. Google mi nabídl různé možnosti, ale mě ze všeho nejvíc zaujalo relaxační centrum Oáza klidu ve Stochově. Jednak proto, že kousek odsud bydlím, a hlavně mi padla do oka procedura s příznačným názvem "Bodlákové pohlazení". To je přesně to, co potřebuji, řekla jsem si s lehkou dávkou ironie, když mi mezi lopatkami znovu projela bodavá bolest, toho dne snad již posté. A tak jsem se objednala na masáž. Jsou to už tři měsíce a od té doby chodím do Oázy pravidelně. Nejen pro úlevu od bolesti, ale něco mnohem víc. Slovy to lze jen stěží popsat. Zdejší terapeutky nepracují totiž pouze s tělem, ale také se srdcem a duší, s osobním příběhem každého z klientů a se spoustou krásných léčivých energií. Proto mi to nedalo a požádala jsem o rozhovor paní majitelku Libuši Choloniewskou.
Musím říct, že to byl rozhovor velice příjemný a dozvěděla jsem se při něm mnoho nových a zajímavých věcí. Třeba to, že není dobré odblokovávat různé problémy z minulosti, že při masáži dochází k narušení energetického pole, které je pak třeba znovu zacelit, nebo že technikou zvanou tejpování lze přimět mozek, aby vysílal léčivé signály do postiženého místa…
V životě jsem absolvovala celou řadu masáží, ale při "Bodlákovém pohlazení" jsem se cítila úplně jinak. Mnohem příjemněji a naprosto uvolněně, ačkoli si na mně paní masérka opravdu "smlsla". Přesto mě, když jsem potom odcházela domů, nic nebolelo. Čím to je? A odkud se vůbec vzal ten zvláštní název?
"Bodlákové pohlazení" je naše specialita. Je to masáž, která se provádí za pomoci jedlého bodlákového oleje a je kombinací havajské techniky lomi-lomi a intuitivní masáže. To znamená, že je pokaždé trochu jiná, respektuje sice určité výchozí postupy, ale zároveň se přizpůsobuje momentálním potřebám daného klienta. Jejím cílem je ulevit dotyčnému jak po fyzické, tak i psychické stránce najednou. Zajímavé je, že přispívá i k detoxikaci vnitřních orgánů. A to, že při odchodu domů necítíte žádnou bolest, je naprosto v pořádku. Masáž by totiž měla být za všech okolností příjemná. Během ní sice můžete pocítit bolest, ale odcházet musíte bez bolesti, uvolněná, dobře naladěná a zharmonizovaná.
Párkrát se mi už stalo, že jsem se po masáži cítila doslova jako zmlácená. Je to už dávno, ale i dnes se ještě najdou maséři, u kterých musíte zatínat zuby, abyste to vůbec vydržela. A je fakt, že někteří lidé podobný přístup přímo vyžadují. Mají zkrátka dojem, že za své peníze musí dostat pořádně do těla.
To je jeden ze základních omylů, které si lidé myslí. Při "drsnější" masáži se totiž svaly paradoxně ještě více stáhnou, je to běžný zákon akce a reakce. Jakmile masírujeme zatuhlé svaly, mnohem účinnější je zatuhliny pomalu rozpouštět než proti nim silou tlačit. Pak často o nějakém příjemném uvolnění nemůže být ani řeč. Nejde o kvantitu a sílu tlaku, ale o to, vědět jak a kam sáhnout. Navíc je důležitá ještě jedna věc, o které se málo ví. Když se vás totiž masér dotýká, logicky tím narušuje vaše energetické pole a způsobí v něm vlastně jakousi trhlinu. Pokud to tak nechá být a pošle vás domů, dochází často k tomu, že tímto místem pak uniká energie a vy cítíte únavu a bolest, někdy pocit na zvracení nebo jiné "vedlejší účinky masáže". My po každé masáži toto energetické pole klientovi znovu zacelíme, uhladíme a v místech, kde mu energie uniká, ji doplníme. Tohle opatření je nesmírně důležité. V těle totiž po masáži následně probíhají ještě další různé děje, které přispívají k tomu, aby se organismus uzdravil a vyčistil. Proto jsou naše masáže příjemnější a vysoce účinné.
Součástí vaší nabídky jsou také lymfatické masáže. O lymfě toho, bohužel, většina lidí moc neví, takže ani netuší, jak moc je důležité, aby tahle průzračná tekutina tělem volně proudila. Co se stane, když tomu tak není?
Hlavním úkolem lymfy je odvádět z těla odpadní látky, toxiny. Není proto těžké představit si, co se stane, když se tato "čistička" ucpe. Škodliviny se začnou hromadit v těle, a pokud s tím nic neděláte, mohou zapříčinit celou řadu zdravotních potíží a nemocí, počínaje otoky přes oběhové problémy až po nádorové choroby.
Slyšela jsem, že lymfatická masáž je důležitá hlavně pro ženy, kterým byla – obvykle v souvislosti s odoperováním prsu – odebrána také část uzlin v podpaží. Proč?
Po takovém zákroku nastává situace, kdy lymfa z postižené ruky nemůže volně odtékat, proto se zde hromadí a výsledkem je leckdy doslova zdeformovaná paže. Lymfatická masáž pomáhá v tom, že nahromaděnou mízu odvede do zdravé poloviny těla, která ji pak dál odfiltruje.
Co je lepší, ruční, nebo přístrojová lymfodrenáž? V jednu dobu se totiž staly velice módní takzvané "nafukovací kalhoty".
To je pravda a někteří lidé tuto proceduru i nadále podstupují, ačkoliv častěji uškodí, než aby pomohla. Možná se budete divit, protože je málo klientů, kteří by si nějaké vedlejší účinky uvědomovali. Často k nám chodí někteří klienti, kteří si stěžují na křečové žíly, otoky v obličeji, bolesti zad v oblasti ledvin nebo na zažívací potíže. Velmi často po vyšetření zjistíme, že tito lidé absolvovali právě přístrojovou lymfodrenáž, a to třeba před delší dobou. Ani je pak nenapadne své problémy s touto procedurou spojovat. Přístroje na lymfatickou masáž, ať už jsou to jen kalhoty nebo celotělové návleky, mají podle mého názoru jednu vadu. Jsou to přístroje. Nemají cit. I když mají nastavitelnou sílu tlaku, je tento tlak prostě jednou nastaven a celou masáž jede podle programu bez ohledu na člověka. Obsluha samozřejmě ochotně vyjde vstříc klientovi, aby cítil, že se s ním něco děje, a nastaví tlak podle tabulek. Nerada bych se někoho osobně dotkla, ale sama jsem si ověřila, že někteří lidé, kteří takové stroje obsluhují, mají velmi omezené znalosti o lymfě. Dokonce často vůbec nevědí, že i před každou přístrojovou lymfatickou masáži se musí ručně uvolnit "kanálky" lymfy, aby se lymfa mohla volně rozproudit. Navíc je až děsivé, že u těchto lymfatických přístrojů může asistovat prakticky kdokoliv, kdo má jakýkoli základní masérský kurz. Nemusí mít vůbec žádnou znalost o struktuře lymfatického systému, žádný certifikát. Úplně stačí, když ví, jak přístroj zapnout a vypnout, v čemž ho ochotně proškolí firma, která mu přístroj prodala. Nic dalšího nepotřebuje. Další záludnost přístrojové lymfodrenáže spočívá v tom, že se provádí většinou pouze v oblasti nohou a břicha. Výsledkem je, že se v těle rozproudí škodliviny, které potom zbytečně přetěžují játra a ledviny. Tím pak může docházet po nějaké době ke zdravotním komplikacím, které si málokdo s masáží spojí. U celkové ruční lymfatické masáže nic takového nehrozí. Důležitá je i následná péče po lymfatické masáži. Bez ní jsou účinky mnohem slabší.
Doporučila bych všem zájemcům o přístrojovou lymfatickou masáž, aby si alespoň jednoduše ověřili znalosti terapeuta. Jakmile na vás před zapnutím přístroje obsluha rukama vůbec nesáhne a neuvolní lymfu, raději rychle utečte.
Ruční lymfodrenáž je velice jemná metoda, která připomíná spíše hlazení a laskání než tradiční masáž. Přesto je to technika nesmírně účinná, která navíc respektuje osobní potřeby každého klienta a tomu se i přizpůsobuje síla doteků na různých částech těla. Už logicky tohle prostě přístroj nedokáže. Navíc u nás v Oáze pracujeme i při lymfatické masáži s podvědomím klienta, které umí nejlépe vyléčit každý zdravotní problém.
Vím, že provádíte také tejpování. To jsou takové ty barevné pásky, které se lepí na různé části těla, aby urychlily hojení úrazu?
Přesně tak. Pouze bych doplnila, že tyto pružné pásky se používají i ve sportovní medicíně jako prevence namožení nebo poškození svalů či šlach. Určitě jste je často viděla na různých sportovcích, třeba na olympiádě nebo při Davis Cupu. Lze je ale využít i v celé řadě dalších potíží, například u problémů s klouby, při natržených šlachách, poúrazových stavech (vyvrtnutý kotník a podobně) nebo třeba u malých dětí, kterým se stáčí nožička.
Pracujete s tejpy různých barev, modrými, zelenými, růžovými, žlutými… Je to záměr, nebo je úplně jedno, jestli klient odejde s modrou či zelenou páskou?
Není to tak docela jedno, každá barva má totiž svou vlastní energii a vibraci. Všechny naše terapeutky jsou školeny i v oboru barevné terapie. Klientovi proto vždy doporučíme konkrétní barvu pro zvýšení účinku tejpu. Je ale pravda, že někteří lidé nechtějí působit nápadně, a tak se dožadují tejpů "tělových" barev.
V čem vůbec spočívá princip této metody?
Postižené místo se oblepí tejpy a tím dojde k aktivaci okolních svalů a odlehčení svalů postižených. Zároveň z místa, kde jsou pásky umístěny, směřují signály do mozku, který díky tomu ví, že tady se právě něco děje. Na to poté reaguje tím, že vysílá léčivé signály do postižené oblasti. Velkou roli zde tedy hraje opět i podvědomí klienta, se kterým pracujeme.
Asi jako u většiny dalších terapií…
Ano. Vždy pracujeme zároveň i s podvědomím. Všechno je totiž v myšlenkách, v naší hlavě. Každá bolest, každý problém je ve skutečnosti potlačená emoce nebo negativní myšlenka, kterou si člověk neměl možnost odžít, uzamkl ji v sobě a nepustil ven. A my se ji snažíme objevit a dostat znovu na světlo. Tím se pak aktivuje samoléčebná schopnost organismu, která je často tím nejlepším lékařem.
Zde bych se ráda zmínila také o jedné zcela nové terapii s názvem DOBROMYSL, kterou jste vytvořili jako další léčebnou metodu pro své klienty. Můžete mi o ní povědět něco víc?
DOBROMYSL je jednoduchá zkratka. Znamená "dobře myslet a dobře se cítit". Je to aktivní terapie duševního zdraví. Vychází z přesvědčení, že veškerých psychických potíží se člověk může zbavit sám. Problémy, které nás potkávají, fungují ve skutečnosti jako ukazatele. Jinými slovy, oznamují nám, že jsme sešli ze své správné životní cesty. A je opět na nás, abychom si to uvědomili a opět se na ni vrátili. Naše léčebná metoda DOBROMYSL umožní člověku, aby pracoval sám se sebou a zbavil se úzkostí, depresí, strachu a všech podobných potíží. Je velmi vhodná pro lidi, kteří jsou ochotni aktivně spolupracovat a nechtějí se spoléhat jen na léky. Pro léčbu psychických poruch je totiž nejdůležitější si připustit, že za svůj život neseme zodpovědnost pouze my sami, žádné vnější okolnosti, i když to tak na první pohled často vypadá. Nerada bych vás ale vyděsila tím, že všechno se sebou musíte dělat sami. To je totiž ta nejtěžší práce, hlavně, když člověk neví, jak na to. Často slýcháme, že máme pozitivně myslet, ale nikdo nám neřekne, jak se to dělá. A velkým problémem je, že mnoho lidí říká, a dokonce si i myslí, že jsou pozitivní, ale vůbec tomu tak není. Pak mají spoustu fyzických i psychických potíží. Ve skutečnosti je to tak, že opravdu pozitivní člověk nemá žádné bolesti ani deprese. Každá nemoc je totiž odrazem nějaké negativní myšlenky nebo negativního programu v podvědomí. Naše metoda spočívá v tom, že naučíme klienta, jak se sebou pracovat, jak myslet, jak se sám k sobě chovat a co to vlastně to často vyslovované "pozitivní myšlení" je. Celou dobu terapie ho vedeme, podporujeme a volíme různé postupy, abychom vystihli jeho povahu i pocity. Není v tom sám, se spoustou klientů pracujeme i mezi návštěvami po telefonu. Naše role je prakticky v nastavování zrcadla, ve kterém se klient vidí a hned pozná, zda jeho činnost v léčbě je účinná. Ve chvíli, kdy se člověk naučí vše potřebné pro zvládnutí svého problému, žádná další sezení už nepotřebuje. Pak už si poradí i bez nás, a to je náš cíl.
Podobný cíl sleduje i řada dalších technik jako třeba kineziologie nebo různé regresní terapie. V čem se DOBROMYSL odlišuje?
V tom, že se snaží pracovat s problémem tady a teď. Metody, které jste uvedla, jsou hodně postavené na osobnosti terapeuta, který řekne: tady je problém, odblokujeme ho. Ale to je velký omyl. Blok, většinou ve formě nějaké události, se už jednou stal, takže není možné ho jen tak odblokovat, ani přeprogramovat v minulosti. Dokonce to vůbec není žádoucí. Ano, můžeme přes něj nahrát jakýsi pozitivní program, jak se mnozí terapeuti snaží. Vždy je to ale jen "překrytí pravého problému". Dokonce většinou nepomáhá ani terapie podobná regresi. Tím, že si problém znovu prožijeme, jej částečně uvolníme, ale pokud v něm nenajdeme pravý důvod jeho vzniku, objeví se znovu. Mohu si dovolit toto vše tvrdit, protože za svou osmnáctiletou praxi s klienty jsem také sama prošla mnoha kurzy různých terapií, a také jsem potkala spoustu klientů, kteří mohou donekonečna chodit na různé metody, které "odstraňují bloky". Je to zajímavé, protože se mi stále potvrzuje jedna důležitá věc. Lidé si pomocí různých terapií odstraní blok a najednou se objeví nový blok, který při další návštěvě terapeut objeví. A pak další blok a další. Je to nekonečný příběh "psychických bloků". Všichni jich přece máme tolik... Bohužel pravda je ale jiná. Každý nemocný člověk má většinou jeden svůj základní problém. Naše podvědomí je navíc natolik moudré, že pokud jakýkoli "blok" člověku vezmeme pomocí jakékoli terapie, i když v dobrém úmyslu, brzy nám připraví další "blok", abychom už konečně pochopili, co děláme špatně. Tím pak dochází k té nekonečné řadě bloků. Je to ale vždy jen ten jeden původní, pouze se přeformuje do pro nás pochopitelnější podoby.
Mám tomu rozumět tak, že zbavit se bloku z minulosti ničemu neprospěje?
Nejen to, celá situace se tím často ještě zkomplikuje. Každý takový problém, který vznikl třeba na základě nějakého nepříjemného zážitku, nás má něco naučit, proto k nám přišel. Když ho terapeut odblokuje nebo se ho jen tak zbavíme, vezmeme si vlastně šanci pochopit smysl této události a poučit se z ní. A co se stane pak? Vytvoří se nový blok. A tak to může jít donekonečna. Snažit se cokoliv odblokovat je proto nesmysl. Jde naopak o to, něco si z toho vzít, něco se díky tomu naučit a potom jít dál. Pak nás žádná situace z minulosti nemůže nijak omezovat ani způsobovat zdravotní problémy. Jakmile nás jakýkoli blok nějak obtěžuje, je zřejmé, že něco "děláme špatně". A naším úkolem je společně s klientem najít, co. Je to pak tak obrovská úleva, která uvolní tolik energie, že zcela mizí únava, deprese, strachy atd. Pro spoustu lidí je ale tohle ta nepřekročitelná hranice, protože se nechtějí smířit s tím, že problém je v nich a jejich myšlení. Raději pak hledají viníky v podobě různých zážitků, situací nebo lidí kolem sebe.
A nyní otázka z trochu jiného soudku… Pracujete také s pacienty, kteří užívají antidepresiva?
Teď možná čekáte, že vám řeknu: antidepresiva člověka ničí a jsem zásadně proti tomu, aby je lidé užívali. Asi vás zklamu. Není to pravda. V některých případech mohou být i antidepresiva užitečná a sama takové klienty posílám k lékaři. Když je na tom člověk už opravdu psychicky hodně zle, že už ani není schopen normálně fungovat, díky lékům se může vzchopit alespoň natolik, aby se sebou začal něco dělat. Třeba aby chodil k nám a mohli jsme společně pracovat na zlepšení jeho stavu. A nedivte se, prosím, že používám slovo "pracovat". Ona je to totiž opravdu "makačka" se sebou něco udělat. Výsledek je pak ale dlouhodobý a osvobozující. Takže ano, pracujeme také s lidmi, kteří berou antidepresiva, snažíme se jim pomoct a dostat je na takovou úroveň, aby mohli dávky léků postupně snižovat, samozřejmě ve spolupráci s lékařem.
A tak bychom mohli ještě dlouho pokračovat. V Oáze se totiž zabývají celou řadou pozoruhodných metod a terapií – od Dornovy metody, pomocí níž lze srovnat obratle a celou páteř, napravit vyhřezlé ploténky nebo uvolnit zablokované nervy, přes pomoc s odkyselováním organismu, jež bývá příčinou převážné většiny chorob, až po Huna terapii (šamanskou metodu pozitivního myšlení), numerologii nebo léčbu energií Reiki. A k tomu všemu si zde můžete dopřát také pedikúru nebo kosmetické ošetření s využitím kmenových buněk z alpské růže. Zkrátka celostní péče, jak má být…
Libuše Choloniewská k tomu závěrem dodává: "Když od nás člověk odchází, měl by se cítit dobře a být v klidu. Máme totiž takové krédo, že každý člověk má právo být zdravý a šťastný. A my mu s tím pomůžeme.
Za rozhovor děkuje Zdeňka Jeníčková
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2013.