Plíživou kontrarevolucí nazvali v roce 1968 čeští stalinisté hroucení komunistického systému. Systémy se v posledních sto létech hroutí v Česku průměrně po dvaceti letech, ač všechny o sobě říkaly, že jsou "na věčné časy" (zapomněly se ale zeptat Správce věčných časů). Systém boha peněz, zvaný trh se vším, již tedy tři roky "přesluhuje".

Není tedy při pohledu na řízení společnosti divu, že lid obecný očekává nějaký "konec světa". Podle své míry duchovnosti se v davu jako příčina kolapsu systému uchytilo vysvětlení kolapsu"z důvodu konce mayského kalendáře". Západní systém "trhu se vším" se podle mne skutečně hroutí, ale ze zcela jiných důvodů a plíživě. A tímto faktorem "postupnosti" hroucení je nám vlastně ještě Vyšší silou dávána šance tuto civilizaci změnit zásadní reformou. V ní zúčastnění "synové a dcery Světla" mají ještě čas zbavit moci vládnoucí "orchestr temnot". Tím se kvalita civilizace pozvedne na vyšší civilizační úroveň. Příčinu hroucení evropské civilizace vnímám jako zaostání růstu duchovnosti za vědeckým a technickým rozvojem neboli ztrátu prvku nadčasovosti. Myslím si ale, že vítězství dětí Světla v úsilí o zásadní civilizační reformu je jisté. Doufám totiž, že síly Stvořitele jim pomohou nepředvídanými fyzikálními událostmi.

Záměrné mediální klamání lidu pod zástěrkou vědeckosti

Podle učení současných církví dal Bůh lidem, skrze Mojžíše, deset přikázání. Nesouhlasím! Podle mého vnímání věcí dal Stvořitel Mojžíšovi souhrn rad, které měly pozvednout duchovní úroveň tehdejšího kočovnického židovského národa na úroveň, která umožňuje vybudování vyšší kvality civilizace s dělbou práce. Tyto rady v hrubých rysech formulují nejobecnější zákonitosti správného uplatňování vůle lidského ducha v těle ve větším společenském celku. Jejich dodržování samočinně nastoluje vyšší úroveň myšlení jednotlivců a tím i kooperaci tvořivosti lidí v národě. Lze tedy říci, že tím Bůh dal prostřednictvím Mojžíše lidem "božské rady", jejichž žitím se mělo dosáhnout společenského vzestupu do té doby kočujících tlup. Až Mojžíš, jako vůdce formujícího se národa a civilizace, jim dal formu imperativu. Kdyby totiž zmíněné Desatero bylo skutečnými přikázáními Boha Podstaty světa, jakékoliv jeho porušení by narušitele ihned zbavilo existence. Ale jak můžeme vidět, přestupci zdánlivě vesele "běhají dál". Jejich veselost je ovšem odvozena od nevědomosti. Netuší, že "boží mlýny" vazeb příčin a následků nejsou v duševní a duchovní rovině svázány s časem. Následky nedbání božských rad se tak dostavují k pachateli s různě dlouhým zpožděním. Toto zpoždění a nenápadnost spojení příčin a následků umožňuje "lidu Temnoty" bláhově doufat a obecnému lidu "vědecky" vysvětlovat, že "není konečné spravedlnosti", že není žádný Řád stvoření ani jeho Stvořitel. Je to záměrné mediální klamání lidu pod zástěrkou vědeckosti. Zamlčuje se, že věda jako rozumový produkt nemá ke zkoumání věčnosti a nehmotnosti své základní nástroje zkoumání. Nemůže třeba porovnávat přítomnost a budoucnost (nezná ji), nemůže experimentovat s následky různých typů myšlení na osud člověka či národa v konstantních podmínkách, nemůže měřit přístroji poškození duše. Jak chcete změřit lásku nebo přátelství, ač nepochybně existují? Toto klamání neprobuzeného člověka ateizmem, pod pláštíkem vědeckosti, může být v současnosti účinné jen u těch jednotlivců, kteří duchovně nevyspěli natolik, aby viděli věčnou harmonii stvoření v její podobě nevázané na čas, prostor a hmotu. Jsou to ti, kteří mají zatím uzavřené duchovní oko (nejsou schopni pohledu na jevy okolo sebe z hlediska věčnosti). Pro takové je Desatero skutečně souhrnem zákazů, a to proto, že tito duchovně zatím nevyvinutí lidé nejsou schopni vnímat příčiny a následky svého chování ve všech existujících dimenzích stvoření.

Proč se v dějinách opakovaně očekává "konec světa"?

Aby varoval možné přestupce Řádu stvoření, jehož je konec konců Desatero "podstavcem", popsal "služebník boží Jan", podle pokynů anděla, důsledky, ke kterým zavedou jakoukoliv civilizaci následky hromadného porušování zákonů stvoření. Popis následků odchýlení se od Řádu stvoření (boží vůle) nazval Zjevení, známé také jako Apokalypsa. Apokalypsa líčí útrapy lidstva, které jsou důsledkem předchozího špatného používání svobody člověka. Tyto útrapy nastolí síly Stvořitele proto, aby obnovily před takovým člověkem porušenou harmonii stvoření ("bibličtinou" řečeno – nastolí "království boží").

Od doby zveřejnění (kanonizace) Apokalypsy, jakmile se v národech rozvine masové odchýlení od Řádu stvoření, začnou citliví lidé, ale i alarmisté, poukazovat na možné dostavivší se hrůzy pozemského života národů. Text Zjevení jim připomíná nevyhnutelnost nepříjemných následků odchýleného chování od Řádu stvoření, a to zejména u vlád národů. Za mého života jsem "zvrhlé chování" vládců zažil již třikrát (nacisté, padesátá léta a současnou vládu trhu). Pokaždé toto chování mnoha lidí a vlád vyvolalo u mnohých očekávání "konce světa". Vždy se ale zatím následně zhroutily jen zvrhlé režimy. "Ponořil jsem se" tedy duchem do pozorování současných společenských dějů v tzv. západní civilizaci a vidím zatím toto: Podmínky pro spuštění dějů Apokalypsy průběžně skutečně zesilují. Současně ale probíhá v národech Západu zápolení "lidu čistoty a lidu temnoty". Vždy podle toho, do jaké míry se lidem s černou nitkou podaří uchopit moc ve státech a civilizaci, se její spuštění přibližuje nebo odsouvá. Odhad průběhu společenských dějů je jednoduchý tehdy, když pochopíme, že vynořující se společenské potíže a potíže jednotlivců jsou jen zpožděným projevem předchozího porušování božských rad lidmi i vládami. Potíže a krize jsou jen následky. Neboť "setba" lidí je to, co začne spouštět přírodní nebo společenské "apokalypsy" u jednotlivců i státních celků. Pokusím se níže okomentovat "apokalyptické" následky porušení jednotlivých božských rad, jak je vidím já, pomocí známých a zjednodušených Mojžíšových formulací.

"Apokalyptické" následky chování lidstva

1. V jediného Boha (Podstatu, Příčinu světa) věřiti budeš!

Když ne, nenalezneš ani smysl svého bytí, ani smysl světa. A padne na tebe deprese, pocit zmaru, zbytečnosti života, vlastní neužitečnosti. Depresi od tebe nezaženou ani "bílí šamani" pilulkami, ani sex, ani utrácení peněz za "vzrůša" a adrenalinové zábavy. Neodvratnou karmou za hromadná porušování "prvního přikázání" je tedy ztráta smyslu lidského života konzumního člověka a smyslu bytí na konzum zaměřené civilizace jako takové. Viditelným následkem je hromadný výskyt "depresí" jednotlivců i národa (viz současná blbá nálada, bezdomovci, narkomani, zástupy pacientů u neurologů apod.).

2. Neučiníš sobě obrazu (představu) Boha svého

(protože kompletní uchopení Věčnosti není v možnostech člověka). Stvořitel všech dimenzí je nepředstavitelně proměnlivý a šokujícně tvořivý. Jakmile člověk přestoupí tuto druhou radu a učiní si jakoukoliv představu Boha, obrazem nebo pouze v duchu, tím okamžikem si spouští karmu ve formě ustrnutí v postupu duchovního poznání stvoření i Boha. Neboli neguje smysl života, smysl přebývání lidského ducha ve zvířecím těle. Myšlení přestupce druhé rady je působením této představy (vadným paradigmatem myšlení) zablokováno ve svém postupu v poznávání nekonečnosti. Stará představa Boha se nutně časem (vlastně působením Ducha svatého) stane směšnou a lidé takto formulované víře přestanou věřit. Církve zastávající tuto víru přestanou být věrohodné a přežívají jen ze setrvačnosti (to do značné míry postihlo křesťanství u nás a v celé západní civilizaci). V důsledku dopadu porušení druhé boží rady zůstali tvořiví vlastně jen "kacíři" a "ateisté". Ti jsou ale ve svém tvoření, odděleni od Kristova vedení, snadno zmýlitelní satanem (nacizmus, komunizmus, tržní ateizmus). Karmou za přestoupení druhé boží rady je tedy zákonitá ztráta věrohodnosti duchovních hodnot (kultu) daného civilizačního okruhu (v Evropě křesťanství). Jako důsledek porušení zákazu zobrazování Boha mají v takovém národě převahu ateisté, nihilisté a extrémní skeptici, kteří jsou sami "slepí" a svým slepým chováním přivolávají "apokalypsy" místní i světové. Tak mohou národ i civilizační okruh dovézt do zkázy!

3. Nevezmeš jména božího nadarmo!

Neboli nikdy nebudeš své (egoistické) činnosti zastírat či zdůvodňovat Bohem, protože v tom okamžiku do nich vstupuje mnohem větší energie a v případě omylné činnosti tím vzniká mnohem těžší karma (hřích proti Duchu) pro jednotlivce, národ i vyznání. Stačí si vzpomenout na karmu vzniklou upalování ve jménu Boha, válkami vedenými jménem Boha, vražděním jménem pravé víry. Kdo skutečně živého Boha cítí, neodváží se do svého pozemského činění Jeho jméno slovně vtahovat. U spravedlivého tam skrze síly stvoření vždy stejně je. O satanském původu svatokupectví není třeba v husitském Česku ani mluvit. Zdůvodňování vždy nedokonalé pozemské činnosti člověka či organizace dokonalým Bohem tedy ze samé povahy věci vždy zatěžuje společnost či duši dotyčného tak těžkou karmou, že tuto zátěž začnou "vnímat" i přírodní síly! "Z ničeho nic" se pak dostaví nemoci a přírodní katastrofy.

4. Pomni, abys den sváteční světil!

Bůh sám nepotřebuje ani odpočívat, ani být oslavován rituály člověka. On je! To člověk se potřebuje na sedminu svého času zastavit ve svém živočišném úsilí o přežití těla a ponořit mysl k Duchu. Bez pohledu "z hlediska věčnosti" na strategičnost svého každodenního konání se stává "krátkozrakým". Jen při nastavení mysli směrem k Bohu začne každý jedinec samovolně přemýšlet o tom, jestli vlastně to, co koná, a jak mnoho toho koná, je vůbec k něčemu dobré (při rituálech, meditaci, rozjímání, vážné četbě, vážném hovoru s rodinou, přáteli). Rozhlédněte se kolem sebe a zamyslete se nad smyslem spěchu všelijakých "brouků spěchalíků". Jak tito "nedbalci rady o svěcení sedminy času" (svátečního dne) zamořili společnost spěchem a vnesli do ní nervozitu. Až "spěchalíci" ve spěchu dospěchají až ke smrti těla, tak na smrtelné posteli zjistí, že to snažení z velké části k ničemu nebylo. Teprve pak se jim vyjeví, jak krásnější by byl jejich život bez honby za zbytečným. Jak napsal Komenský: "Všeliké kvaltovanie toliko pro hovado vhodné jest!" Karmou za nedodržení rady o svěcení svátečních dnů je konání zbytečností, navíc doprovázené promarněním možnosti duchovního vzestupu, který je vlastním smyslem života – tedy promarnění času k životu! K tomuto závěru jsem přišel na základě vlastních prožitků. Jakmile jsem vyřadil nedělní práci (práci v sedmině času), začal jsem vidět zbytečnosti a ostatní mé činnosti se staly mnohem efektivnější. Na základě tohoto poznání ve mně vznikla myšlenka políbit Mojžíšovi ruku za tlumočení božských rad.

5. Cti otce svého i matku svou, aby se ti dobře vedlo na zemi.

Obecněji by bylo lepší říci "význam a hodnotu otcovství a mateřství" pro dobrý život v těle. Opět jde o smyslům utajené paradigma myšlení s dalekosáhlými neviditelnými následky. Uctíváním a respektováním rodičů a předků, i mrtvých, ale i nadřízených a moudrých se spouští telepatický most k jejich životním zkušenostem. Při právě prováděné činnosti je jako důsledek pracujícímu člověku telepaticky přiváděna zkušenost starších. I mrtví předkové působí přes intuici, podobně jako strážní andělé. Člověk jasnocitem přebírá moudrost neboli karmické zkušenosti předků a učitelů a tím je i v praktickém životě úspěšnější. Bez dělby práce a kooperace, tedy bez respektování nadřízenosti a podřízenosti v organizaci, nemohou vyspělejší úrovně civilizací existovat. Pro příklad je možné jít do současného Německa. Jen smysl Němců pro disciplínu a subordinaci je vynesl z trosek války na pozici nejblahobytnější země Evropy. Naproti tomu stálé kverulování a švejkování nás Čechů nás z poválečných "skoro švýcarských podmínek" dovedlo na okraj stavu rozvojové země. Při současném oslabování prestiže rodičovství a odpovědnosti dětí vůči rodičům "orchestrem temnot" v řízení státu a v médiích se nelze divit cítění blížící se apokalypsy v Česku. Právě v současnosti je nutné upozornit masu "ateizovaného" českého národa na zákon karmy za nectění rodičů a nadřízených, jak ji definoval Mojžíš. Nebudeš-li ctít zkušenosti předků a subordinaci v organizaci, nepovede se ti dobře na zemi (anarchisté, chaotici, hlasatelé "svobody" k čemukoliv jsou členy orchestru temnot).

6. Nezabiješ!

(člověka, a le i cokoliv duchovního), a to nejen život druhého člověka, ale ani jeho duši (např. drogami), jeho ideál, myšlenku, životní prostředí a mnoho jiného. Jinými slovy jde o doporučení nepoužití negativního myšlení ke světu obecně, o doporučení nepřístojnosti absence všelásky. Pohonnou silou zabíjení je totiž agresivita jako nadřazení egoizmu všelásce. Následkem ztráty víry ve Spravedlnost (Boha) a tím všelásky je pozorovatelný obecný vzrůst energie agresivity v lidech. To v minulosti vždy vedlo k vybití této vibrace válkou, tedy k malé apokalypse. Při sledování všudypřítomnosti agresivity ve společenském životě a v médiích není divu, že v mnoha lidech vzniká dojem blížící se apokalypsy. Kultura a sport se dokonce změnily přímo v kult násilí, v líheň energií zuřivosti.

7. Nesesmilníš!

Vadou je, že církvemi není přesně definováno smilstvo. Nejsou jím různé extravagantní sexuální praktiky mezi lidmi, jak se často myslí. Smilstvo je živočišné sexuální vybití pudu bez lásky, nehodné duchovní bytosti. Jeho následkem je nezadržitelné následné poškození duše či těla vlastního či bližního. Patří sem např. i neviditelné poškození všech členů trojúhelníku nevěrou. Karmou za smilstvo jsou celoživotně těžce zraněné duše. A pokud žena otěhotní při smilstvu, je nastaven "most" k inkarnaci temných duchů z podsvětí (pekla) do těl na zemi (Bhagavádgíta: "Do lůn démonských vložím duchy démonské"). A právě temní duchové v těle jsou ti lidé, kteří podněcují všechno zlé na zemi. Když se úpadkem sexuálních mravů rozmnoží inkarnovaní temní, musí obnovit rovnováhu kosa apokalypsy. Odtud pochází stará antická moudrost: Pád mravů předchází pádu civilizace.

8. Nepokradeš!

Obtíž je v tom, že temní duchové skrze pozemské zákony nastolili v civilizaci stav, kdy kradení je zákonné a masové – skrze úrok a obchod. To přivodilo společenský stav, že největší bohatství pozemských statků na sebe stáhli ti, kteří nic materiálního ani duchovního nevytvořili, a aby stav neprůhledného financování zamaskovali, vytvořili i nepracující parazitní vrstvy, také vlastně kradoucí. Pomocí vybudovaných neboli koupených "silových" resortů udržují pak tito ctihodní zloději stav okrádání tvůrců hodnot pomocí zákonů. Karmickým následkem skrytého kradení prostřednictvím zákonů je narůstající sociální napětí.

9. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému!

Chápáno běžně jako lež před soudem či lež poškozující někoho v jakémkoliv ohledu. Z tohoto hlediska žijeme v civilizaci lži. Pohlédněme na soudy této civilizace a vidíme jen všeobecnou vládu lží ve stylu: "Nepamatuji si" a "Dokažte mi to". O lživé reklamě a propagandě ani nemluvě. Za vlády a tolerování lži nelze nalézt pozemskou spravedlnost. Karmou za lživost společnosti je ztráta legitimity vlády, soudů, armády a policie. Lid začne myslet stylem "my a oni" a jakmile začne být takto rozpolcená společnost ohrožena zevně, byť i barbary, koná každý "jen svou povinnost". Všechny civilizace padly náporem barbarů jen proto, že každý konal jen svou povinnost. Barbaři se tak stávají vykonavateli "trestu božího".

10. Nebudeš závidět svému bližnímu ani manželku, ani majetek!

Protože závist je duševní jed, který rozvrátí rovnováhu duše a těla komukoliv. Bůh z hlediska věčnosti naprosto spravedlivě přiděluje jednotlivcům pro pobyt na zemi nadání, zdraví, rodiče, majetek, partnera. Z hospodaření s vkladem, který každý dostal, se bude osobně při odchodu z tohoto světa zodpovídat tomu, kdo mu jej přidělil. Čím více je kdo pozemskou hodnotou obdarovaný, tím větší odpovědnost za správné hospodaření s ní má před Dárcem. Karmou za závist je neodvratná nemoc těla a duše. Když se v současnosti rozhlédneme kolem, všichni jsou více či méně nemocní na těle nebo na duši.

Když se z hlediska výskytu výše uvedených karmických následků nedodržování Desatera rozhlédneme kolem sebe, musíme vidět plíživou apokalypsu všude kolem. To následné zlé svědomí lidu je příčinou toho, že se ujímají všechny předpovědi "negativit", ať již je produkují "zaručeně praví" vykladači Mayů, hobby astronomové nebo nadrogované třeštící věštkyně. Jak říkám již několik let na nahrávkách, "konce světa" mám docela rád! Několik jsem jich přežil. Je však třeba mít před každým čisté svědomí a řídit se tichými radami neviditelných průvodců. A být připraven konkrétně zvládnout všechny eventuality, které před nás život postaví.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 02/2013.