Řízení civilizace

Už potřetí se setkáváme s nelichotivým, ale drsně pravdivým a poučným hodnocením současné lidské rasy, formou "výuky" neboli "exkurze" dvou fiktivních dětí z jiné planety.

Turbínek: Tětětěé, podívej se, tady jdou děti do školy. To mě zajímá, jak vypadá vyučování u postdivochů.

Hladilka: Jůůj, to je divné. Koukej, ve třídě sedí 30 žáků, učitel jim něco vykládá a většina vůbec neposlouchá a někteří ani neví, oč běží. A v jaké sedí nepřirozené poloze a cosi si čmárají. Jak to bloumání mohou tolik hodin vydržet a co se za tu dobu naučí? Vždyť se k něčemu praktickému vůbec nedostanou! A takhle mají získat přehled o všech důležitých věcech pro život a ještě kompletní základ pro svou seberealizaci neboli pro výkon svého povolání a individuálního poslání?

Anděl průvodce: Ale, děti, tady nejste doma na planetě Omega, ale v postdivošské civilizaci. Tady nemůže mít učitel zásadně jen dva žáky, vždy chlapce a dívku (aby poznali odlišný způsob myšlení a přístupů pohlaví k realitě). To u vás, když se žáci učí, děje se to maximálně efektivně ve všech ohledech a přitom zábavnou formou. To je možné jen tak, že oba vyučovaní jsou přímo a stále v procesu myšlení a tvoření, kterými je provádí – vede učitel. Tím žáci vyučovanou látku nejen neslyší, ale hned ji přímo provádí s učitelem, čímž je efektivita učení 10 až 100 krát větší než u pasivního naslouchání přednášeným teoretickým výkladům. Výuka se děje vždy uprostřed reálných dějů (jako např. tady v dějepise na exkurzi u postdivochů). Žáci dokonce někdy mohou zasahovat do předváděného děje a učitel jim ihned demonstruje následek jejich zásahu a odpovídá na všechny dotazy. Samozřejmě, že žáci se při tomto tempu rychle psychicky unaví, proto je u vás v hodinových intervalech střídána duševní a tělesná výuka. V tělocviku je žáků více pohromadě, všichni jsou v pohybu a je v nich rozpohybována pokaždé jiná tělová oblast sportem nebo cvičením. Jen dopoledne je teoretická výuka a tělocvik. Odpoledne už se učí jen přírodopis, biologie, anatomie, pěstování rostlin a ošetřování zvířat na pozemcích školy. Tam žáci s příslušnými učiteli přímo obdělávají a pěstují postupně všechny kulturní rostliny a chovaná zvířata. A také jako výuku z vypěstovaného připravují své vlastní denní zdravé stravování. Za 30 let školní docházky na planetě Omega, kde je ovšem průměrné dožití obyvatel 300 až 1000 let, se žáci naučí nejen potřebám a "řeči" všech rostlin a zvířat, ale dokonale ovládnou fyziologii a ošetřování vlastního těla. Tzn., že včas rozpoznají a vyléčí začínající příznaky všech možných nemocí. Učí se včas neutralizovat nastupující vady metabolizmu, učí se zásady léčby výživou a léčivými bylinami, principy optimální organizace lidské pospolitosti, možnosti seberealizace jak při zabezpečení hmotného života a duchovního rozvoje, tak při rozvoji sexuality. To vše jim umožní nejen vidět jemné spojitosti hmotných dějů života v celku, ale i dlouhodobé dopady jakékoliv činnosti člověka. Zejména vidí následky svého chování nejen v hmotné rovině reality, ale i v rovině poruch konstituování lidských jedinců v plnohodnotné duchovní bytosti – takové, jejichž duše po opuštění těla na planetě Omega již může existovat jen v jemněhmotných (astrálních, snových dimenzích) formách, zato kdekoliv ve vesmíru. Třeba v nevyvinutých civilizacích vesmíru jako tzv. pomocník (anděl strážný). Jejich pouze jemněhmotná těla jsou napájena přímo ze záře Podstaty světa a nemají tedy ani tělesné potřeby a s nimi vždy spojené strasti.

T.: A copak postdivoši nevidí nevyváženost (tělo-duch) a neefektivnost takové výuky a ještě se jejich děti mají pro život potřebné naučit za 9 nebo 13 let? Vždyť taková výuka je většinou ztráta času a stává se spíše výukou nešvarů a blbin, které vyspělejší neboli jemnější duše přebírají od těch nejzaostalejších, kteří jsou jim do třídy vnuceni. A co je v těch skupinách vidět nejrůznějších šikan, jež poškozují duši a tělo! Od známkování a peskování učitelů po ponižování slabých a slušných od spolužáků s diluviálovou etikou!

H.: A copak postdivoši neznají duchovní zákon (Celestýnské proroctví) o tom, že co se do doby dospělosti do duše člověka vloží, to tento jedinec celý svůj následný život zmnoženě vydává? V dobrém i zlém. To alespoň ti ve vedení civilizace, kteří nejsou vedeni Satanem, nepochopili tu vysokou míru efektivnosti vkládání hodnot všeho typu v dětství?

A.: Někteří i pochopili, ale jsou pod různými záminkami záměrně blokováni. Satanovi lidé jim říkají, že na efektivnější výuku "nejsou lidi a peníze". Peníze jsou vlastně takové poukázky nutné pro život, ale také na smyslové rozkoše jakéhokoliv druhu. Proto o ně doslova za každou cenu usilují všichni řízení diluviálovou etikou džungle, jejichž životní "Pravdou" je "užít si života v těle" – to jsou lidé bez perspektivy nadčasovosti neboli bez Boha a posmrtného života. A protože tito ateisté nechtějí ztrácet čas a lopotit se výrobou hodnot, za které se peníze mají vyplácet, kradou je rafinovaně společnosti a všem těm, kteří hodnoty tvoří. To vede k tomu, že ač postdivošská civilizace má prakticky stále 10 % nezaměstnaných, přesto její představitelé "nemohou nalézt" peníze na zkvalitnění vzdělání mládeže. Rozkradení veřejných i soukromých peněz navíc způsobuje i to, že kam se rozhlédnete, všude je v životním prostředí něco, co lze dotvořit – ale přes vysokou nezaměstnanost "na to také není"!

Tento zlořád má jednu základní duchovní příčinu. V neduchovní civilizaci v podstatě ateisticky myslící populace ještě nežije zákon absolutní boží Spravedlnosti, který v nadčasovosti nepřipouští, aby duchovní bytost spotřebovávala hodnoty, které sama nevytvořila. Chytračit však lze jen krátkodobě – analogie reality v hmotné rovině je duchovní (Hermes: "Jak nahoře, tak dole!"). Jako u čehokoliv živého není možné stálé nadechování bez výdechu, nebo stálé jedení bez vylučování, tak není možné příjemné hmotné statky přijímat bez vydávání odpovídající tvořící námahy. Satan však tento zákon duchaprázdným na Gaii neustále zastírá a na základě jeho neznalosti se zde automaticky vytváří tři kategorie duchů, padlých do jeho duchovní nástrahy. A navíc se všichni tito lapení považují za chytré! Jsou to ti spotřebovávatelé hodnot, kteří se na jejich vytváření dostatečně nepodílejí, neboli rafinovaní zloději, kteří se někdy dokonce při utrácení dědictví odvolávající na Boha (v pozemské bibli 7. "přikázání" – Nepokradeš!). Bohatí ze zrození nebo z nadání mají přece povinnost použít získané bohatství k prospěchu obce nebo všech, ale ne ke své zhýralosti!

Nejnižší kastou pozemských zlodějů, které je dokonce možné občas prostřednictvím zákonů trestat, jsou lidé s duší poškozenou v dětství neboli zlodějíčci. To jsou jedinci, kteří se buď pořádně pracovat nenaučili, nebo když vidí jiné, chytře parazitující, ani pracovat nechtějí. Svět a zákony společnosti (jiné neznají) považují za nespravedlivé, a to zejména když vidí mnohé, jak také netvoří a beztrestně okrádají ostatní tvořící v rámci zákonů i mimo ně. V rámci zákonů to mohou dělat proto, že je velcí zloději úmyslně vydávají "hlasováním" koupených a zavázaných. Životní filosofií těchto malých zlodějíčků, tedy představou světa jako dějiště náhod (bez Řádu) pak je, že jen celý život litují, že také nemají tu inteligenci na zneužívání zákonů k luxusnějšímu kradení v rámci zákona jako ti střední a velcí zloději. Řízeni satanskou filosofií se tito duchaprázdní pohybují v populaci a co není hlídané, to si vezmou k vlastnímu použití, ať to patří komukoliv, třeba invalidovi nebo stařeně. Tyto zlodějské diletanty strážci pořádku občas chytí, aby "se vidělo", jak vláda společnosti "dbá na právo". Potrestá je ovšem tak, že je zavře do kriminálu, kde je živí a hlídá ostrahou za cenu více než 1000 Kč denně.

Logika postdivochů nevnímajících Řád stvoření je tak rozvrácená, že ani nepochopili, že hlídání malých zlodějů v kriminálech stojí všechny desetkrát víc, než tito vlastně ukradli! Navíc k nákladům na ochranu před malými zloději je nutno ještě připočítat nákladná opatření normálních lidí na zabezpečení nejnutnějších potřeb k životu – zámků a plotů. A co společnost stojí rozsáhlý policejní aparát! Kdyby společnost neovládali velcí zloději neboli Satanovi lidé, již dávno by i postdivoši museli přijít na to, že vše dohromady stojí spolu s náklady na kriminály daleko víc, než by stála výchova a školení těch, ze kterých po nedokonalé výchově a po působení falešných vzorů a etiky společnosti kriminálníci budou.

T.: A proč jim proboha ti pracující, těm lemplům a lenochům, nedají minimum na slušný život? Přišlo by je to levněji a ušetřili by si tím nervy s hlídáním majetku, zřizováním kriminálů a vydržováním zástupů policistů?

H.: A třeba se ti lenoši potom zastydí a lemplové vynaloží úsilí se doučit a začnou pracovat!

A.: Kdepak, ti malí zloději jsou padlí vnitřně v duši. Vedeni satanskou diluviálovou etikou (smyslem života bytosti "člověk" je užít maximum smyslového) si chtějí nejen žít bez námahy jako zvířata, ale bohatě jako ti větší zloději. Kradli by tedy i při zabezpečení základních životních potřeb pro své přilepšení. Falešné směrování smyslu života je samočinně vede k zahálce, luxusu, hernám, drogám, alkoholu, k egocentrickému sexu. Lidé bez potřeby tvořit naopak považují za podřadné ty, co pracují, považují je za nedostatečně chytré a zaostale věřící na pověru Spravedlnosti. V zajetí satanské hypnózy považují za největší hlupáky na Gaii inkarnované světlejší duchy, kteří se v životě řídí zásadou: Modli se a pracuj! U Boha nikdo nemůže přijít o svou "mzdu". Padlý smysl života zpevňuje Satan zlodějům poukazováním na momentální životní úspěšnost v luxusu žijících netvořících. Prostřednictvím médií z nich činí vzory mladým. Samozřejmě s tím, že obluzovaným zatají stav jejich duší v záhrobí a zatížení při znovunarození neboli těžkou následnou karmu.

T.: A čím to je, že zákony postdivošské civilizace v pudu záchovy vlastní rovnováhy nepostihují parazitující jednotlivce, kteří pobírají peníze a nadměrně spotřebovávají, ač žádnou duchovní nebo materiální hodnotu nevytvoří?

H.: Vždyť jsou všem na očích! Každý přece musí vidět, že žádné nebo skoro žádné hodnoty, na které jsou peníze potvrzením, nevytvářejí? Jak může většině postdivochů tento rozpor ujít? Jak to, že zábrany pro parazitaci nedají do zákonů? Vždyť údajně lid neboli ta většina hodnoty tvořící vládne?

A.: Protože lid je obluzený ateizmem, tedy jeho hlas není hlasem přirozené logiky a boží spravedlnosti. Tento stav padlého veřejného mínění umožní nastolit situaci, že zákony prostřednictvím koupených a zavázaných poslanců formulují právě ti velcí zloději. Pomocí "hledačů hladkostí" a slovních kliček (právníků) najatí "užiteční idioti" (poslanci) vytváří zákony už se záměrem, aby "pro znalé" neboli pro členy je vydržujících zlodějských band v nich byly únikové cesty z kontroly pohybu majetku a placení daní. Pod hesly svobody obchodu a podnikání se budují nejméně dvě skryté "tunelové cesty" pro majetkový pohyb.

Prvním únikovým převodem majetků je organizovaný zločin hrou o peníze v rámci zákona. Je to "svoboda ekonomických a měnových her" v bankách a na burze, která je postdivochům představována jako "svobodná" hra na trh, burzu, svoboda podnikání bez omezení. Jedná se např. o racionální kurzové operace, řízené bankroty atd., které ve skutečnosti vedou tajné organizace lidí, kteří na základě včasných informací vědí vše dopředu – je to jako hra s "cinknutými kartami", při které obírají naivy a spořivé. Při tomto jim pomáhají předstírané obchody, záměny obchodních položek, fiktivní poradenství apod. Tento převod majetků umožňuje dát zlodějině "právní rámec". Informovaní hráči tohoto zákulisí nepřetržitě provádějí operace, vynášející stamiliony, aniž na cokoliv sáhnou. A aby bankovní zaměstnanci mlčeli a byli oddaní zaměstnavateli, jsou drasticky přepláceni. Dalšími přeplácenými jsou udržovatelé systému.

Ty přeplacené peníze ovšem někde musí chybět. Proto si můžete všimnout, že tito nenápadní "hráči" s měnami a kapitálem, ač nic netvoří, kumulují na Gaie stále více majetku.

Druhou tunelovou cestou k úniku peněz je činnost zlodějů střední kategorie, tj. pochybných podnikatelů, makléřů, advokátů, vyděračů, pochybných obchodníků apod. Jejich aktivit je potřeba, aby aktivita velkých ryb unikla pozornosti, protože obyčejný člověk přijde do styku obyčejně jen s těmito. Ke zdůvodnění jejich existence vydávají satanisti zdánlivě neškodné heslo: co není zakázáno, je povoleno. Ovšem když dva dělají totéž, za stavu diluviální etiky to není totéž! Ve společnosti diluviálové etiky to samočinně vede k praxi, že podvraťáčtí formáti místního, okresního a krajského formátu provozují v malém to, co "velké ryby" ve velkém. Někde něco levně nakoupí, využijí tísně výrobce, hecují slabomyslnější posedlé "módou", aby byli "in" a prodávají jim s 90 % rabatem. Nejlépe se k takovým výhodným obchodům hodí veřejné zakázky. Spolu s činností galerky zaměstnají tito pseudopodnikatelé celé správní a soudní aparáty, takže ty pak nemají čas a kapacitu na rafinovanější zloděje. Přetížené soudy se přesto před voliči mohou tvářit, že vše "běží podle práva". A kdo by řekl, že ne, musí "být konkrétní", jinak je obviněn z pomluvy. A na zjišťování čehokoliv ten, kdo pracuje, nemá čas a ani potřebné vědomosti. Nejvýš tak v úrovni poukázání na to, že kdosi vedle ukradl cosi. Neduchovní "občany" v kategorii lidí "jen na práci" kupodivu ani nenapadne, podle jakých skrytých pravidel funguje soudnictví. Dokonce ani tehdy, když se stane obecným jevem, že "soudy" docházejí při stejných podkladech k jiným výrokům o vině podle toho, jak "drahého" advokáta nebo daňového poradce si obžalovaný najme. Celý problém nedostatku peněz spočívá ve vládě dosazené "bankovními dojiči trhu" a v mase menších parazitů. Jeho kořen je ovšem v absenci vědomí, že zákonům stvoření neboli Duchu není možné uniknout (viz Ježíšovo neodpuštění hříchů proti Duchu!).

Z mnoha dalších únikových kanálů peněz je to např. provozování reklamy. Sice prý nejsou peníze na školy, ale každý týden dostávají všichni občané včetně osmdesátiletých babiček do schránky bohatě vybavené reklamy na nákupy koberců, nábytku, sportovních potřeb, elektroniky a potravin. Cena toho je samozřejmě započtena do ceny výrobku a odečtena z daní, jak zákonem zajistili "zástupci lidu v parlamentě". Rozvrácenost logiky postdivochů ateistů si nejlépe můžete demonstrovat na úsudku, kdy podobní došli k závěru, že nejužitečnějším výdajem v situaci obecného nedostatku peněz je zasílání prospektů na poslední výkřiky elektroniky nebo módní koberce důchodcům. Na tom si názorně můžete demonstrovat, že když někdo přijme za pravdu, že se život sám od sebe náhodou sestavil (vývojová teorie), cokoliv dalšího, co řekne, již není příčetné.

K čemu opravdu slouží zbytečná nařízení a předpisy?

Aby se na vadné základní paradigma společnosti nepřišlo (peníze jsou vše), zajišťují si tito velcí "hráči" prostřednictvím užitečných idiotů (iniciativních ministerských úředníků) odvedení pozornosti od sebe. Třeba vydáváním nepřehledného a nepřeberného množství předpisů na obyčejného občana. Ten toho musí! Od starání se o hlášení o stavu komínů a studen po ušní známky chovaných ovcí, od místa umístění včelstev po nové tepelné izolace obydlí… Kromě jednoho: Jak jeden každý k majetku přišel? Proti tomu, kdo by se o tom zmínil, se okamžitě všichni satanisti spojí a zdiskreditují jej… Když je přesto už ve společnosti moc dlouho klid a nějaký prosťáček by mohl říci, že podstatou "neviditelné ruky trhu" je možnost podvádění a kradení, vyvolají vysocí "dojiči trhu" krize mediální (fotky prsou princezny), politické (extempore koupených poslanců), ekonomické nebo válečné. Dopředu se ovšem na ně analyticky připraví, takže tyto rvačky slepých a kolísání trhu jim vynesou další miliardy. A tak probíhá zrání duchů v postdivošských civilizacích tak dlouho, než na svoje obluzení satanovými lidmi postdivoši přijdou. Teprve pak neduchovní éra vývoje civilizací končí.

Příště: Expedice z planety Omega v rodinách.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2013.