Jsem člověk poměrně dost orientovaný na vědění, v čemž mi pomáhá a zároveň brání intelekt a neustálé breptání mysli. Na druhou stranu, učíme-li se ono breptání sem tam ztišit, slyšíme zřetelněji intuici, která je pravděpodobně součtem veškerého poznání z minulých životů. Čtenářům Phoenixu je však asi zbytečné podkládat tuto teorii výzkumy psychologů a psychoterapeutů (Stanislav Grof, Marta Foučková atp.), ale – což je pro tuto dobu podstatné – v moderní vědě již zkrátka dávno tyto věčné pravdy našly svou platformu.

Už ani nevím, kdy jsem poprvé rozumově uchopil a pochopil na základě určitých informačních indicií (ale i niterných pocitů, které přece jen odmala mám), že se nyní děje na naší planetě něco velkého a zároveň, že se pochopitelně děje i něco velkého na úrovni lidského vědomí (tyto dvě entity jsou propojené už např. magneticky, viz Gregg Braden). S těmito informacemi se doslova roztrhl pytel před několika lety a mezi duchovně založenými lidmi se s blížícím se koncem stávajícího roku takové teorie množí (že velká masa ateistů žije podvědomě ve strachu z konce "moderního" světa, ponechávám stranou).

Póza "Jsem JEN pozitivní člověk"

Existují ovšem duchovně založení lidé a "duchovně založení lidé", jejichž postoj se dá shrnout slovy: "musím být velmi čistý a co se týče negací, dělám, že nic", a tak se snaží i ve světě (ba v celém vesmíru) veškeré minusové projevy ignorovat a tím zatlačovat, čímž je vlastně nevědomě posilují (dávají jim samostatnost, nepřijímají je). Přitom již mnohé tzv. primitivní kultury dávno přišly na to, že "démon" ztrácí svou "samostatnou" sílu, jakmile jej správně pojmenujeme; jakmile přijmeme tento svůj vlastní stín. Tím nenabádám k vyhledávání negací, ale ke změně náhledu na ně, neboť cesta nevede skrze ignoraci, ale skrze integraci (propojení/ smíření obou pólů v nás). Ron Van Dyke v jednom ze svých videí řekl: "Jediné negativní emoce jsou ty potlačené/nepřiznané," což jde ruku v ruce s tím, co jsem se snažil z jungiánské psychologie vytáhnout v rámci seriálu o snech (od čísla 7/2012).

Zpracování svého stínu (na příkladu hrdiny filmu Čaroděj Zeměmoří)

Dovolte mi ještě v této souvislosti upozornit na film Čaroděj Zeměmoří, ve kterém hlavní hrdina, adept na mága, vyprovokuje svým mladistvým egoismem vlastní Stín, který je "děsivý" a pronásleduje ho (ve filmu ztvárněn jako ponurá postava, ale nám je symbolika jasná). Aby ho hrdina vrátil zase tam, kam patří, musí přijít na jeho jméno! Zajímavé bylo hrdinovo rozhodnutí přestat před ním utíkat – Stín se najednou začal poměrně přátelsky bavit a přestal v pronásledování; vysvětlil, že chce, aby se s ním hrdina (Vyšší Já) spojil, jenže vlastně ve prospěch tohoto Stínu. Když už hrdina nedoufal, "něco" ho osvítilo a řekl Stínu ono jméno, které bylo stejné jako jméno hrdiny! V tu chvíli se opravdu spojili, ale ne ve prospěch Stínu, ale Vyššího Já! Tak vznikla celistvá bytost, úplný člověk, arcimág (viz individuace v Psychologii snu 5). Přesto, že jsem vám mnohé s odpuštěním vyzradil, doporučuji tento film určitě zhlédnout. Myslím, že zde naznačený proces je právě onen klíčový v těchto letech a níže vysvětlím proč.

Past "pozitivních" proroků

U mnoha "duchovních lidí" a falešných proroků, kteří nám říkají, jak musíme být do toho a toho data čistí a připravení a kteří třeba i prý čerpají ze svých tzv. chanellových kontaktů, jsem si všiml "osvědčeného" přístupu, který spočívá v tom, že nepřipouští existenci minusového pólu, tedy popírají dualitu stvoření (anebo pojímají i dualitu příliš jednostranně). Tím pádem v podstatě nežijí doopravdy na tomto světě (což by bylo v některých případech v pořádku, ale většinou jde o pózu, nikoli o výsledek sjednocujícího procesu – ti, co mají opravdové vedení, dokážou být nohama na zemi a zároveň srdcem nahoře).

Takže cítím potřebu napsat to, co se mnoho lidí možná napsat bojí, byť si to myslí: že mnoho "osvícených" informací typu "čeká Tě krásná transformace a postup, pokud se srovnáš do 21. prosince 2012" vyvolává naprosto stejný strach jako informace typu "svět je zlý, a proto skončí". Oni "pozitivní" proroci vyvolávají u hledajících lidí pocit, že nestíhají, a to doprovází vyčítání si všech dosavadních a stávajících negací (místo trpělivosti s jejich překlenutím). Nedokážu odpovědět, či je to ze strany těchto samozvaných duchovních vůdců skrytý záměr, anebo určitá forma sebestřednosti – když někdo věří, že má vše zpracované a je "čistý", tak se těší na cokoli, ale obyčejný člověk se přece stáhne strachem při představě, že má být za pár měsíců již vyčištěný, dokonalý a někde v jiné dimenzi a pokud ne, tak běda. Eckhart Tolle by nepochybně řekl, že chybou je už to, že se člověk soustřeďuje na budoucnost a nežije přítomností – to je také ta past! Je jedno, jestli těmto "pozitivním" lidem říkáme "stoupenci new age" anebo prostě "snílci". Vyvolávají ale svými teoriemi v praxi opravdu stejnou bezmoc jako negativní předpovědi ohledně "konce světa". Duchovní poznání a hlavní mise roku 2012 (ale i 2013, 2014 atd.) spočívá především v poznání sebe sama, a pokud při tom shledáme, že máme ještě práci na x pozemských životů, o co jde? Vesmírná inteligence nás doposud přece vždy postavila tam, kde právě teď máme být a vždy si pro to tu správnou dimenzi najde.

Myslím tedy, že teď je naopak doba, kdy nemáme ve výčitkách a strachu to "minusové" v nás potlačovat – teď už to nejde naopak déle držet v šuplíku! Celý transformační proces nám dává především možnost si přiznat, že v sobě máme hodně "odpadu" a teď jde lépe než jindy tento "odpad" s pokorou a bez výčitek vyhazovat na světlo, tedy zvědomovat ho (paralelně s tím může probíhat i fyzická detoxikace). Než budeme naplňovat své schrány tím novým, to staré (záměrně neříkám "zlé"), skladované mnohdy tisíciletí, musí prostě na světlo, ne se zadržovat. Samozvaní duchovní rádci mají možná ten úkol nás takto prozkoušet. Naším vnitřním úkolem každopádně dle (nejen) mého názoru je sjednotit sebe sama jako ten arcimág v onom filmu (a nemusí to být opravdu do 21. prosince 2012; nenechte se svazovat strachem).

Konec školního roku?

Snažím se mimo jiné říct, že jsem pochopil, že jak Země, tak lidstvo se nachází na konci školního roku (několik uzavírajících se vesmírných cyklů v této době apod.). Jenže, jak všichni víme, konec školního roku vypadá JINAK pro maturanta, pro páťáka základní školy a pro někoho, kdo vychází ze školky. Páťák se prostě nemusí bát, že by si měl projíždět maturitní otázky (byť nadanějšímu pomůže si to cvičně vyzkoušet, ale ještě není jeho čas). Každý je v bezpečí tam, kde je a nemusí se starat o to, co nižší či vyšší ročníky, byť i takové kolem sebe ve škole prostě máme. Připadá mi, že v současnosti maturanti (anebo spíš hrdí druháci střední školy považující se za vysokoškoláky?) straší a machrují na ty mladší: "honem, honem, pak už nebude šance úspěšně zakončit tvůj ročník a nedostaneš se tam, kde jsme my". Ročník ukončí NĚJAK každý a případné reparáty nejsou nic jiného než dobrý úmysl ze strany Universa/ nevědomí/Boha (učitele) – musíme zvládnout celý stávající ročník, abychom mohli v bezpečí do dalšího. A když nám v dalším ročníku něco nepůjde, nemusíme se za to stydět, protože jsme z toho dostali v rámci tohoto ročníku třeba horší známku než z jiných předmětů a je to přirozené. Opravdu nebudeme na konci tohoto roku jen tak zázrakem všichni dokonalí anebo naopak všichni odsouzení – každý jsme správně tam, kde jsme, a v žádném případě není na místě strach, byť to může být v kritických chvílích samozřejmě těžké.

Za poslední léta tak jako tak pozorujeme mnoho změn (za některými stojí vnější vesmírné energie, za některými ryze lidské). I když některé vypadají nepříjemně, jsou nevyhnutelné pro náš další vývoj – test ze složitějšího předmětu – byť se nám třeba podařil – byl taky vždy pro každého z nás nejprve stres. Často se také nabízí metafora porodu, který nebývá příjemný, ale výsledek přesto přece stojí za to: dítě. Když ne v prosinci, tak v příštích měsících roku 2013 (třeba i 2014) lze počítat s tím, že se narodí. Občas mám pocit, že nechce být nedonošené. Vřele proto ještě doporučuji zhlédnout na YouTube.com čtyřicetiminutové video Kvantové probuzení.

Po napsání tohoto článku se mi stala zajímavá synchronicita: narazil jsem na serveru http://hleda - ni.gnosis9.net u článku "Smrť hmoty! Pripravme sa!" na komentář jistého Míly, který vlastně krásně shrnuje to, co se pokouším sdělit:

"(…) jak lze učinit z ‚hříšného člověka‘ láskyplnou bytost na povel. Všechno chce svůj čas, vývoj, zkušenosti. Pokud na někoho uhodíte s tím, že pokud se nestane v určitém časovém limitu dostatečně láskyplným, čeká ho zhouba či rozklad (a pokud vám to dotyčný uvěří), může se maximálně pokusit měnit své vnější chování (ze strachu), ale těžko změní (a ještě pod hrozbou nedostatku času) sám sebe a své nitro. A to ještě hrozí, že z něj uděláte pokrytce. Chci tím říci, že ke skutečným niterným změnám dochází na základě vývoje, zkušeností. Hrozby, časové limity a vyprávění o láskyplnosti mohou těžko skutečně někoho změnit."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 12/2012.