Největší současná obchodnice se na vás nebude zlobit, když ji oslovíte "děvče". Markita Andrewsová totiž vydělala přes osmdesát tisíc dolarů prodejem skautských sušenek. S prodejem začala, když jí bylo sedm let. Ostýchavá a stydlivá Markita se po škole vydávala ode dveří ke dveřím s nákladem sušenek a ve třinácti letech, když odhalila tajemství prodeje, z ní už byla na slovo vzatá a ostřílená obchodnice.

Všechno začalo přáním. Palčivým, doběla rozžhaveným přáním

Markitin otec opustil rodinu, když dceři bylo osm let. Malá Markita měla se svou matkou, která v New Yorku pracovala jako servírka, veliký sen: cestu kolem světa. "Budu tvrdě pracovat, abys mohla vystudovat," řekla jí jednou matka. "Budeš studovat na univerzitě a až odpromuješ, budeš vydělávat dost peněz, abychom se mohly vydat na cestu kolem světa. Jsi pro?"

Když bylo Markitě třináct, dočetla se ve skautském časopise, že skautka, která prodá nejvíc sušenek, vyhraje cestu kolem světa pro dvě osoby a bude mít hrazené všechny výlohy spojené s cestou. Rozhodla se tedy prodat co možná nejvíc sušenek – víc než kdokoli jiný na světě. Ale jenom přání nestačí. Markita věděla, že si musí vy tvořit určitý plán.

Nikdy nezapomínej na svůj vzhled

"Nikdy nesmíš zapomínat na svůj vzhled, musíš působit profesionálně," radila jí teta. "Když jdeš za obchodem, oblékej se reprezentativně jako obchodnice. Vždy měj na sobě skautský kroj. Když k někomu přijdeš v půl páté nebo v půl sedmé, a zvlášť v pátek večer, požádej o větší objednávku. A pořád se usmívej, ať nakupují nebo ne, a buď na všechny milá. A neříkej, aby si koupili tvé sušenky, ale aby investovali."

Cesta kolem světa by se asi líbila spoustě skautů. Mno - ho skautů možná mělo i plán. Ale jen Markita se každý den po vyučování vydávala ode dveří ke dveřím a neúnavně se ptala, kdo by byl ochotný investovat do jejího snu. "Dobrý den. Mým snem je vy hrát s maminkou cestu kolem světa prodejem skautských sušenek," oznámila hned ve dveřích. "Chtěli byste investovat do deseti nebo dvaceti balení sušenek?"

Stále se ptej ...

Markita toho roku prodala 3526 balení skautských sušenek a vyhrála cestu kolem světa. Od té doby jich prodala přes 42 000. Vystupovala na konferencích po celých Spojených státech, kde hovořila o strategii prodeje, hrála hlavní roli v autobiografickém filmu Disneyovy společnosti a stala se spoluautorkou bestselleru "Jak prodat víc sušenek, bytů, cadillaků, počítačů... a čehokoli jiného". Markita není o nic chytřejší ani o nic větší extrovert než ostatní lidé, mladí i staří, kteří také mají své sny. Rozdíl spočívá v tom, že Markita odhalila tajemství prodeje, které zní: Nikdy se nepřestávej ptát! Řada lidí je ztracena ještě dřív, než začne, protože není ochotna se ptát dál a dál. Strach z odmítnutí vede spoustu z nás k tomu, že raději odmítneme sebe sama i svůj sen dávno předtím, než má vůbec ně kdo příležitost nám říct "ne", nehledě na to, co prodáváme.

A každý něco prodáváme. "Každodenně prodáváte sami sebe – ve škole, svému šéfovi, novým lidem, s nimiž se setkáváte," říká Markita ve čtrnácti letech. "Moje matka je servírka. Každodenně prodává specialitu dne. Starostové a prezidenti také prodávají, když se snaží získat hlasy. Jednou z mých oblíbených učitelek byla paní Chapinová. S ní byl zeměpis zajímavý, a to je opravdové úsilí prodat. Prodávání vidím všude, kam se jen podívám. Všude ve světě se něco prodává."

Chce to jen trochu odvahy

Člověk potřebuje odvahu, aby se odhodlal nabídnout to, co chce prodat. Odvaha neznamená absenci strachu, ale uskutečnění činu bez ohledu na strach. A jak odhalila Markita – čím víc se ptáte, tím je to snazší a i zábavnější. Producent jedné živě vysílané televizní show chtěl dát Markitě opravdu těžký úkol. Měla prodat skautské sušenky jednomu z hostů. "Chtěl byste investovat do deseti nebo dvaceti balení skautských sušenek?" zeptala se. "Do skautských sušenek?! Já nic takového nekupuju!" odpověděl. "Jsem dozorce ve federální věznici. Každý den ukládám do postele dva tisíce násilníků, kriminálníků, rváčů a prznitelů dětí."

Markita s neochvějnou samozřejmostí opáčila: "Pane, kdybyste si nějaké sušenky vzal, tak byste možná nebyl tak otrávený, rozčilený a zlostný, co myslíte? A myslím, že by nebylo špatné, kdybyste si vzal nějaké sušenky i pro každého z vašich dvou tisíc vězňů." Markita se prostě zeptala. Dozorce podepsal šek.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 11/2012.