"Ze skrytých tajemství existence může člověk doopravdy zvědět jenom tolik, kolik odpovídá stupni jeho zralosti. Člověk nemá používat pušku dříve, než získá tolik zkušeností, aby jejím použitím nezpůsobil neštěstí." Pokud žák není ještě zkouškami vytříben, musí být "zkušenosti u brány zasvěcení nahrazeny něčím jiným". Přicházejí zkoušky, jimiž žák musí projít a jež se dostavují jako zákonitý důsledek v duševním životě."

Zkouška ohněm

Steiner popisuje první zkoušku, při níž žák získá "pravdivější názor na fyzické vlastnosti nejprve neživých předmětů, pak rostlin, zvířat a nakonec i člověka. Před jeho duchovním zrakem se objevují nezahalené, jakoby obnažené. Toto odhalování závoje se někdy označuje jako duchovní spalování, a proto se první zkouška též nazývá "zkouška ohněm." "Po zkoušce ohněm se žák vrací do života posilněn fyzicky i duchovně." Pokračovat bude asi až v příští inkarnaci, avšak v současné společnosti bude užitečnějším členem než dříve. Kandidát, který chce v okultním školení pokračovat, bude si muset osvojit určitý systém písma, které se zjevuje duši, "když si osvojila duchovní vnímání. Znaky, s nimiž se seznamuje, odpovídají figurám, barvám, tónům a vše co bylo předtím odděleno, objevuje se mu ve velké souvislosti. Teď získává pravou jistotu v pozorování vyšších světů." Podle Steinera někdy potkáme lidi, kteří byli vyššími mocnostmi obdarováni dary průhledu do souvislostí bez školení, a takové omilostněné bytosti možno ctít, to však neznamená, že okultní školení je zbytečné. V dalším Steiner opětovně zdůrazňuje, že žák, i když poznává vyšší světy, nesmí v žádném případě zanedbávat povinnosti svého obyčejného života. V dalším se hovoří o úkolech, které se dostaví pro žáka na cestě. "Co má vykonat, to musí poznat z písma, jež si osvojil. Figury, barvy a tóny, které vnímá svým duchovním zrakem a sluchem, se jeho zásahem změní a podle této změny se pozná jeho úspěch." V předpisech okultního školení se udává přesně, jak tyto figury po zásahu vypadají a kandidát se učí, jak tuto změnu vyvolat.

Zkouška vodou

Další zkouška je nazývána "zkouška vodou", protože "člověku při ní chybí opora vjemů fyzických smyslů, tak jako nám ve vodě chybí opora, když nedosahujeme na dno." Zdá se, že žák si vnějších okolností jakoby nevšímá, k čemu je třeba, aby často pěstoval a zdokonavoval své sebeovládání. Proto je na tom lépe ten, kdo již dříve si osvojil sebeovládání ve všedním životě. Ve fyzickém světě se věci s našimi přáními či žádostmi nemění, avšak ve vyšších světech naše přání a sklony mají účinek na věc. Je však velmi důležité řídit se správnými pravidly a chránit se jakékoli svévole. Další, co Steiner zdůrazňuje, je, aby žák vždycky dbal na duševní zdraví a bezpečnou soudnost. Musí umět rozlišovat mezi iluzemi, nepodloženými výtvory fantazie, pověrou a nejrůznějšími klamy na straně jedné a pravou skutečností na straně druhé. Vodítkem musí být jen a jen pravda. Žák musí být ochoten vzdát se svého názoru, nebo své myšlenky, jestliže to žádá logické myšlení. "V snílkovství, fantazírování a pověrách číhají největší nepřátelé na cestě k poznatkům o vyšších světech."

Vzdušná zkouška

Při třetí zkoušce jde o nalezení svého Já v nejvlastnějším slova smyslu. Jde o školu duchapřítomnosti. Byla-li v předchozích situacích důležitá trpělivost, tentokrát je třeba naučit se rychlému rozhodování. "Kdo je schopen v obtížné situaci umět se dobře a rychle rozhodnout, získá nevědomky zralost pro třetí zkoušku. Bývá nazývána "Vzdušnou zkouškou," protože žák se neopírá ani o půdu vnějších vjemů, ani o to, co by vyplynulo z barev, tvarů atd., s nimiž se seznámil ve fázi přípravy a osvícení, nýbrž výlučně spoléhá sám na sebe." Dojde-li žák až sem, dostane se mu podle Steinera možnosti okusit "nápoj zapomnění", čímž se míní zrušení závoje vzpomínek, které se každým okamžikem vnucují. Nesmí však přitom zapomínat na užitečné zkušenosti dosud získané. Současně pak okouší i "nápoj nezapomínání", propůjčující mu schopnost zkoušet, že vyšší tajemství zůstávají v jeho duchu stále přítomná.

Praktická hlediska

V této kapitole Steiner opakuje důležitost řádu, který by žák měl uvést do svých myšlenek. Učí se tak postupně "dýchat a vidět duší, mluvit a slyšet duchem atd. Duši a ducha vnímá jasnovidec jako mlžné, spirálovité víry a pociťuje je jako matně světélkující útvar, převážně v červenohnědých, či žlutých barvách. Po absolvování prvních stupňů vnitřního vývoje začínají duchovně zářit jako žlutavě zelené, zelenavě modré barvy." Velmi důležitá je trpělivost. Měli bychom si osvojit trvale tuto myšlenku: "Musím sice učinit všechno pro vývoj své duše i ducha, ale budu klidně čekat, až mne vyšší mocnosti uznají za hodna určitého osvícení." K tomu patří, abychom ze sebe zcela vymýtili i sebemenší pocit zlosti. Zhoubná je i žíznivá touha a žádostivost. "To jsou vlastnosti, před nimiž se všechno vyšší vědění stahuje plaše zpět. Vlastním chybám, slabostem a neschopnostem musíme hledět do tváře s vnitřní pravdivostí. Omlouváš-li své slabosti, kladeš si do cesty kámen, který odstraníš jen tehdy, zjednáš-li si o sobě jasno." Poznání o sobě samém je ovšem obtížné, protože jsme v pokušení vidět se lepšími než jsme, ale "kdo si zvykne na pravdu vůči sobě samému, otevírá si brány k vyššímu poznání." Žák by si měl dobře všímat svých přání, třeba i nevyslovených. Neznamená to však, že by se měl všech přání zbavovat. Musí se však hlídat, aby si nepřál něco, o čem si není docela jist, je-li to správné. Další doporučené vlastnosti, které je třeba pěstovat, jsou: mírnost vnímat a utišení vlastních duševních hnutí. "Mírnost a mlčenlivost otevírají duši duševnímu světu a ducha světu duchovnímu. Setrvej v klidu a uzavřenosti, ukonči pohyb myšlenek, buď ve svém nitru tichý a čekej v trpělivosti, potom ti vyšší světy začnou vytvářet duševní zrak a duchovní sluch. Není jiných překážet než ty, které si staví do cesty každý sám, a jimž se také každý může vyhnout, pokud skutečně chce." V prostředí, v němž má k vývoji dojít, je výhodnější pro toho, kdo žije na venkově a má blízko k přírodě. Naproti tomu člověk podléhající ruchu a shonu moderního života ve městě, má těžší podmínky, aby si vytvořil vnitřní klid. Těm pak Steiner dává zajímavou radu: "Kdo nemůže sledovat každé jaro den co den zeleň lesů, ten by měl místo toho dodávat svému srdci vznešené nauky Bhagavadgity, Janova evangelia, Tomáše Kempenského a jiné poznatky duchovní vědy."

Podmínky okultního školení

Steiner uvádí několik základních podmínek, přičemž úvodem zdůrazňuje, že u žádné z podmínek se nevyžaduje úplné splnění, nýbrž pouze úsilí spějící k naplnění. "Nikdo není s to splnit podmínky beze zbytku." První podmínka – podporovat své tělesné i duchovní zdraví. Pokud jde o fyzické zdraví, je to především snaha chránit se všech škodlivých vlivů. Není třeba žít asketicky, ale rozhodně nesmí stavět požitek výš než vlastní zdraví, nebo dokonce vlastní život. Obzvlášť důležitá je snaha o naprosté duchovní zdraví. "Nic by nemělo být okultnímu žáku vzdálenější než sklon k fantazírování, rozčilování, nervozitě, exaltaci a fanatizmu. V úsudcích i pocitech by se měl vyvarovat všeho přepjatého, jednostranného. Je lépe, aby byl stroze "střízlivý". Druhá podmínka – cítit se jako článek veškerého života. Nikdo nechť si nepokládá za vlastní zásluhu, je-li v něčem lepší než druhý. Vyhýbejme se souzení a zejména odsuzování. Vyžadujme méně od druhých a více od sebe sama. Chraňme se masové nenávisti. Novým pohledem uvidíme vše jinak než dříve. Tak třeba i u zločince se zdržím odsuzování a řeknu si: "Jsem člověk jako on. Snad jen výchova, které se mi dostalo, a okolnosti, které mne formovaly, mě uchránily před jeho osudem. Dostalo se mi něčeho, oč on byl připraven a možná, že za něco, co je ve mně dobrého, vděčím právě okolnosti, že on byl o to připraven. Pak mi už nebude vzdálena představa, že jsem jen článkem celého lidstva, že jsem spoluodpovědný za vše, co se děje." Tuto myšlenku musí zprvu chovat žák jen ve skrytu duše, ona si pak pozvolna najde i projev v jeho chování navenek. S takovou reformací nutno začít sám u sebe, nemá smysl hlásat všeobecné požadavky vůči lidstvu. (Ještě horší by bylo spojovat je snad s politickými požadavky, s nimiž duchovní trénink nemá nic společného.) Třetí podmínka – být si vědom, jakou moc má myšlenka. "Myšlenky a pocity žáka mají pro svět právě takový význam jako jeho skutky. Z čistých citů a myšlenek plyne světu obdobný užitek jako z dobrého počínání. Dokud neuvěřím významu svého nitra pro svět, nehodím se za žáka vyššího poznání. Musím dospět k přesvědčení, že můj cit má právě takový účinek jako jednání mé ruky." Čtvrtá podmínka – vyplývá ze třetí. Žák musí chápat, že skutečná podstata člověka a jeho vlastní bytost netkví v jeho vnějšku, nýbrž v nitru. Kdo se domnívá být produktem vnějšího světa, fyzického světa, nedojde na duchovní cestě nikam. "Žák ovšem musí nacházet střed mezi tím, co si vyžadují podmínky světa, a co ve svém konání uznává za vhodné. Nesmí vnucovat svému okolí nic, čemu nebude rozuměno, ale nemá také dělat jen věci, které jeho okolí je schopno uznat. Tak bude rozvíjet to, co se nazývá "duchovní váha". Na jedné misce leží "otevřené srdce pro potřeby vnějšího světa" a na druhé "vnitřní pevnost a nezdolná vytrvalost." Pátá podmínka – důsledné vytrvání. Každé rozhodnutí je určitá síla. Stojíli však za ním žádostivost, nemá pro duchovní život význam. Naopak rozhodující je láska k činu, která posiluje vůli i tenkrát, když se záměr zprvu nedaří. Rozhodující není vnější úspěch, ale spíše vnitřní uspokojení z konání. Kdo se chce stát žákem vyššího poznání, musí být ochoten obětovat své činy světu, ať již svět jeho oběť přijímá jakkoli. Šestá podmínka – cílevědomé rozvíjení citu vděčnosti za vše, čeho se člověku dostává. Náš život je darem vesmíru. Čeho všeho je třeba, aby každý z nás mohl přijmout a prožívat svůj život! Kdo nedokáže žít vděčně a oddaně, nedokáže rozvíjet onu všelásku, která je nutná, máme-li dospět k vyššímu poznání. Co nemiluji, nemohu poznávat a každé obohacující poznání musí člověk plnit vděčností. "Všechny uvedené podmínky se musí sjednotit v sedmé": zaujímat k životu postoj splňující tyto podmínky. Okolnosti, s nimiž se setkáváme, by měly být přijímány ve vzájemném souladu, tak aby nestály proti sobě. Takový by měl být stav mysli žáka připraveného přijmout další úkoly, jež budou stát před ním. Musí tu ovšem být také láska ke všem bytostem. Velmi opatrně je třeba se stavět k jakékoli ideji ničení. Radost musí působit především vznikání, rozvoj, růst.

Získání kontinuity vědomí

Člověk, který omezuje vnímání pouze na své smysly, nemůže proniknout k příčinám. Okultnímu žáku se někdy tyto příčiny zjevují ve snu, ale nezastavuje se u nich. Rozhodující je, aby je pochopil i během běžného denního života. Pak se pro něj smyslový svět obohatí o cosi zcela nového. Ta jako slepec po operaci a po svém prozření spatřuje svět kolem sebe s novými vlastnostmi. "Ve všedním životě člověk přemýšlím o věcech ze svého okolí, ale někdy mu rozum nestačí. Vytváří si představy a pojmy, k nimž se někdy vztahují zážitky ze spánku. Někdy se zdá, jako by ledacos dosud nepochopitelné se ujasnilo, řešení jako by proudilo z vyššího světa tichou mluvou tónů a slov. Počínáme chápat, že osoby a situace tohoto smyslového světa nejsou jen tím, co vnímáme smysly. Je to i výraz s výsledkem světa duchovního. Tato vnímavost může být pro člověka požehnáním jen tenkrát, jsou-li otevírající se duchovní smysly zcela v pořádku." Opět se tu naskýtá přirovnání: i naše smysly slouží k pravdivému pozorování světa jen tenkrát, jsou-li v pořádku. Ke cvičení vyšších smyslů doporučuje Steiner žákovi meditaci a koncentraci. Cvičení koncentrace a meditace roste v nitru jeho duše tak, jako roste zárodek v matčině těle. "Vlivem duchovního světa, do něhož se žák dostal, dochází u něj ke zvyšujícímu se rozšíření vědomí při hlubokém spánku. Z nevědomí se vynořuje stále více zážitků a neuvědomovaná část spánku se zkracuje. Žák se též učí spojovat vyšší spánkové zážitky se svým smyslovým prostředím. Kdyby tak nečinil, přestal by stát nohama na zemi a stal se fantastou. V okultní vědě se nazývá onen důležitý stupeň, záležející ve vědomém prožívání doby spánku, kontinuita vědomí."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise PHOENIX v čísle "5/2008".