V padesátých letech minulého století si lidé začali více uvědomovat důsledky svých zásahů do životního prostředí, ve kterém žijí a které sdílí s ostatními živými tvory a s dalšími formami života. Tenkrát se v zahraniční literatuře objevil termín Human Ecology, který bylo možné chápat jako snahu některých lidí nenadřazovat člověka nad přírodu a ukázat mu, že je součástí ekologických systémů, které kolem něho existují. Měli snahu ukázat problémy, které si lidstvo způsobuje samo a nepokouší se je řešit.

Příkladem je intenzivní obhospodařování zemědělské půdy a její hnojení chemickými hnojivy. Tady začínají kořeny zdravotních problémů s civilizačními chorobami, které lidstvo sužují. Tato činnost zemědělců značně ochudila půdu o minerály, což je začátek vzniku postižení celých populací. První změny v chemizmu půdy tedy způsobila zemědělská činnost. Prvotní úbytek minerálů z půdy následně silně zesílily kyselé deště, které změnily pH půdy do kyselé reakce. Toto působení trvalo řadu let. S odstupem času se ukázalo, jak silně účinný je to faktor a jaké má následky. Kyselé deště donedávna skrápěly povrch Země do velkých vzdáleností od hnědouhelných elektráren. Znali jsme jejich působení na jehličnaté lesy, které v dosahu emisí elektráren odumíraly na mnohahektarových plochách.

Mnohem později, když příroda téměř zacelila rány na lesních porostech, se ukázalo, že existuje ještě další, lidským zrakům skryté, ale dlouhodobé škodlivé působení. Přináší nám podstatně horší důsledky, které neblaze dopadají na člověka a jeho zdraví. Lidé nevzali na vědomí změny, které na geologickém podkladu vytvořily přírodní síly kombinující se s vlivy lidské činnosti v energetice. U nich totiž začíná nejdrastičtější novodobé poškozování lidského zdraví doprovázené zkracováním jejich životů!

Obsah vitamínů a minerálů v plodinách poklesl o 80 %. Proč o tom nic nevíme?!

Co dělají jednotlivé segmenty vědeckého poznávání světa, že se od nich lidé nedozvěděli, že pod vlivem kyselých dešťů se změnilo pH půdy do kysela, čímž se změnila rozpustnost minerálů, které asi navždy zmizely v hlubších zemských vrstvách nebo vytvořily nerozpustné komplexy. Oba dva důvody ale způsobily, že se staly nedostupnými pro kořeny rostlin. Lidé se tak včas nedozvěděli, že rostliny, třeba zelenina, které nemohou z půdy nasát rozpuštěné minerály svými kořeny, nedokážou syntetizovat vitamíny, na nichž je člověk existenčně závislý. O této závislosti a o důsledcích jejího nerespektování nevědí lidé zhola nic.

Lidé vůbec nemají představu o tom, že každý lidský jedinec je komplexem stovek, nebo spíše tisíců biochemických procesů, z nichž každý je řízen nějakým enzymem. Netuší, že na fungování enzymů závisí jejich zdraví i život. Nevědí o enzymech, že jejich funkce závisí na specifických součástkách (kofaktorech), které se stále musí obnovovat doplňováním z vnějšího světa. Těmito kofaktory jsou vitamíny a minerály, které má člověk dostávat s potravou z vnějšího světa, ale dnes již téměř žádné nedostává! A lidé nevědí, jaké důsledky má pro ně tento nedostatek a jak je nezbytné umět ho nahradit.

Po shrnutí dosavadních poznatků je jasné, že si člověk nedokázal uhlídat životní podmínky nezbytné pro jeho vlastní existenci. V důsledku popsaných změn v ekosystémech klesl obsah vitamínů a minerálů v zelenině a dalších plodinách o 80 % proti stavu před šedesáti lety. Byl tak nastolen stav, kdy biochemické procesy v našich buňkách nemohou řádně fungovat, hladina homocysteinu (Hcy) se začala zvyšovat v krvi většiny lidí a tím se otevřela cesta k enormnímu nárůstu civilizačních chorob.

Důsledek – nárůst infarktů, mozkových příhod atd.

Pozorovatelným projevem vyvolaných změn v biochemických procesech bylo narůstání úmrtnosti na infarkty, mozkové příhody a další nemoci srdce a cév o 2 % ročně. Dnes je úmrtnost na infarkty, embolie, mozkové příhody a další KVO o více než 70 % vyšší, než byla po roce 1945. Příčinu tohoto zhoršení zdravotního stavu lidem nikdo oficiálně nevysvětlil. Také další civilizační onemocnění jsou příčinou utrpení pacientů jen proto, že je lékaři neumějí léčit. Rozklad na toto téma je v článku "Lékaři neumějí léčit civilizační choroby" ve PHOENIXU číslo 5 z letošního roku. Nespokojenost s výsledky léčení vede nemocné k putování od zdi ke zdi mezi alopatickou a alternativní medicínou a věčným sporem těchto dvou směrů. Hledající nešťastníci netuší, že uprostřed mezi nimi čeká vědecky čistá a nesmírně účinná medicína, stojící na neotřesitelných základech objevu biochemických procesů, jejichž porucha zakládá vznik civilizačních chorob.

Farmaceutická lobby ničí naše zdraví

Proč lékaři dávají lidem léky, které neléčí? Proč lékaři nevyužívají tuto novou účinnou medicínu? Proč dávají lidem léky, které neléčí podstatu nemoci, ale pouze mírní některé její příznaky a tímto počínáním odhánějí nespokojené pacienty do náruče léčitelů, mezi nimiž se skrývá i hodně šarlatánů? Pokusme se na otázku odpovědět:

Když se po roce 1962 začínalo rozvíjet zkoumání Hcy a vědci se dostali na stopu skutečné příčině vzniku aterosklerózy a potom i KVO, začali kolem jejich výzkumných pracovišť "čmuchat" experti farmaceutických firem ve snaze ukořistit informace, které umožní jejich firmám vyvinout patentovatelné léky, které by byly použitelné v souvislosti s objevem.

Pro farmaceutické firmy bylo hlubokým zklamáním zjištění, že k napravení poruchy v metabolizaci Hcy v buňkách jsou potřebné pouze tři vitamíny, které nelze patentovat a že k tomu nejsou nutné žádné chemické léky. Druhou špatnou zprávou bylo, že aplikace vitamínů napravuje poruchu tak účinně, že hrozí velký pokles výskytu KVO v populaci a pokles jejich zisků.

Tato zjištění způsobila alarm a okamžité nasazení lidí a prostředků k rozšiřování dezinformací, které měly lékaře odradit od studování poznatků o Hcy. Jejich lobbisté vypouštěli do oběhu zvěsti jako např.: "Hcy nenaplnil očekávání", "Hcy byla jen bublina, která splaskla" a jiné, často rafinovanější výmysly. Začaly se množit dezinformace o škodlivosti pravidelného braní vitamínů, nebo o nebezpečnosti brát kyselinu listovou a B12 u nádorového onemocnění. Nejdokonalejší a také nejnákladnější dezinformací je studie NORVIT. Doporučuji přečíst a hledat znaky, proč jde o dezinformaci.

Vědeckých prací o homocysteinu je již 14 tisíc, ale ...?

Že si lékaři nevědí rady s civilizačními chorobami, resp., že o nich nevědí dost na to, aby o nich mohli fundovaně radit, je zřejmé z řečí nespokojených pacientů, kteří pak hledají pomoc jinde. Pro veřejnost je horší, když se lékaři s tituly docentů a profesorů vyjadřují stejně nekompetentně k otázce, zda se má v ČR zorganizovat primární prevence civilizačních chorob, které by se také měly kauzálně léčit. O jejich nekompetentnosti svědčí to, že žádný z nich nepoznal, že NORVIT je podvržená dezinformace.

Do problému "lékaři neumějí léčit civilizační choroby" je možné vnést pro lékaře polehčující okolnosti: Vědeckých prací o homocysteinu a jeho vztahu k různým civilizačním onemocněním je k dnešku kolem 14 tisíc! Na přelomu tohoto tisíciletí jich bylo kolem 4 tisíc. V květnu 1994, když jsem se o Hcy dozvěděl a přečetl o něm první článek, měl v seznamu citované literatury 18 položek. Za další dva roky to bylo přes 400 položek a publikací začalo přibývat geometrickou řadou.

Časovou náročnost snahy udržet s publikačním boomem krok snad přiblíží to, že jsem byl nucen přeorganizovat si práci a nechat se pověřit překládáním anglických vědeckých textů o Hcy pro předpokládané využití v českém zdravotnictví. Na dva roky se stalo mojí hlavní pracovní náplní překládání, porovnávání výsledků jednotlivých vědeckých prací a později ještě třídění prací do systému. Po dalších dvou letech pokračování a dokončování, za které mě již zdravotnictví neplatilo, byla bilance spotřebovaného času vysoko přes dva tisíce pracovních hodin.

Lékaři se musí naučit myslet jinak

Další fáze činnosti při pořádání informací o Hcy a o jeho vazbě ke vzniku jednotlivých civilizačních chorob skončila v roce 2000. Šlo v podstatě o poslední poznávací etapu práce, v jejímž závěru došlo k zobecnění shromážděných poznatků. Tato fáze, její význam a její výsledky jsou pro lékaře již zcela nesrozumitelné. Jsou zvyklí číst jen lékařské články, v nichž se popisuje, že skupina pacientů s diagnózou X dostávala lék Y a že ve srovnání s jinak léčenou skupinou to přineslo takové a takové výsledky. Nevědí si ale rady s informacemi, které jim mají přiblížit nově poznané přírodní zákony. Tady totiž dochází k posunu paradigmat, k bourání dosavadních jistot a nastupuje nutnost začít myslet jinak. Příkladem takového bourání mýtů je obecný poznatek, že je zbytečné snižovat pacientům cholesterol chemickými léky.

Mezi poznatky o působení Hcy v lidském organismu patří informace, že při jeho zvýšené hladině v krvi se zvyšuje aktivita enzymu, který v játrech reguluje produkci cholesterolu, a tak stoupá jeho hladina v krvi. Druhá část této informace upozorňuje lékaře, že podle přírody je normální i opačný proces, kdy po snížení hladiny Hcy následuje spontánní pokles hladiny cholesterolu, tedy bez použití léků. Nejsem si jist, jestli toto zjištění nevyvolává u části lékařů pocit zbytečnosti. Ale ten souvisí s nutností začít myslet jinak. Je třeba vzít na vědomí, že mezi hladinami Hcy a cholesterolu platí pevný vztah, jaký vyplývá z přírodních zákonů. Pocit zbytečnosti je neoprávněný, protože využívání dalších přírodních zákonů, které kolem fungování Hcy u člověka platí, může lékařům přinášet nesrovnatelně větší uspokojení z výsledků práce než mechanické předepisování chemických léků.

Budou mít zase někdy lékaři radost z uzdraveného pacienta?

Pro lékaře, který je schopen to vnímat, je totiž nádherné sledovat pacienta, u něhož mizí příznaky choroby po tom, co se obnovila normální metabolizace Hcy a došlo k poklesu jeho hladiny v krvi. Pro lékaře odchovaného alopatickou medicínou a chemickými léky není snadné si představit, že v organismu člověka tak lze nastartovat regenerační procesy a pak už se jen dívat, jak choroba odchází.

Příčina neznalostí lékařů je sabotáž ministerstva zdravotnictví

Bylo nečekané, že po ukončení práce s překládáním, tříděním, shrnováním a zobecněním publikovaných prací o Hcy a civilizačních chorobách přišla další pracovní fáze. Ukázalo se to ve chvíli, kdy dokončená práce dostala podobu monografie a jako doprovod k Obecné teorii civilizačních chorob měla být předána ministerstvu zdravotnictví k uplatnění nových (asi i trochu revolučních) poznatků v praxi. V roce 2001 proběhl pokus o předání elaborátu, ale MZ jej nechtělo a nechce o něm dodnes ani slyšet! Tato fáze tedy není ukončená a ministr Heger by měl začít konat.

Informace o významu Hcy pro lidské zdraví nejsou dosud v učebnicích a MZ nevydalo žádné doporučení lékařům, že by tyto poznatky měli znát. To tedy jsou příčiny neznalostí lékařů ve vztahu k léčení civilizačních chorob. Že se farmaceutické firmy obávaly oprávněně rozšíření poznatků o Hcy, potvrdil později prof. Graham z Dublinu. Jeho studie k účinnosti aplikace kyseliny listové spolu s B6 a B12 při omezování výskytu KVO v populaci přinesla výsledek, jehož senzačnost lékaři dosud plně nepochopili. Grahamova studie prokázala možnost snižovat aplikací určitých vitamínů výskyt nemocí srdce a cév v ošetřené populaci až o 62 %! Lékaři si pamatují, že farmaceutické firmy financovaly podobně koncipovanou studii o účinnosti statinů. Její výsledek byl považován za velkolepý, když uváděl snížení rizika KVO o 18 – 22 %. Trojnásobný efekt, vykázaný ve studii prof. Grahama, odpovídá tomu, že se člověk dostal k poznání dalších přírodních zákonitostí a objev příčiny vzniku civilizačních chorob je jeden z nich. Využití přírodních zákonů v léčení civilizačních chorob násobí jeho účinnost, která je bez vedlejších účinků a za neporovnatelně nižší cenu, než jaká se zaplatí při aplikaci jakýchkoli jiných léků.

Závěr – o své zdraví musíme starat sami

Cesta k lepšímu zdraví začíná u pochopení souvislostí mezi změnami v životním prostředí a zdravím člověka. Je třeba vzít na vědomí, že člověk je stejně, jako vše ostatní živé, ovlivněn změnami v životním prostředí, které způsobily, že ve vypěstovaných i v přírodních plodinách poklesl obsah vitamínů a minerálů o 80 %. To má na zdraví člověka sice nepřímý, ale rozhodující vliv. Lidé by si konečně měli uvědomit, že mimo spory o významu změn klimatu a o jejich příčinách jsou tu změny v našem životním prostředí, jejichž důsledkem je vysoká nemocnost, častá invalidita, hodně utrpení a zkrácení životů o mnoho let.

Nelze dosti dobře pochopit, proč ministr Heger odmítá diskutovat o těchto problémech a přiřazuje se tak k těm, kteří potřebují vydělávat na nemocných lidech bez ohledu na jejich další osudy.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 07/2012.