Jak je možné, že v tak zemědělsky vhodných oblastech světa, kde se pěstuje kakao, káva, čaj nebo rýže, žijí právě ti nejchudší lidé planety? Vždyť tyto suroviny téměř nikde jinde nerostou a my je kupujeme a konzumujeme každý den. Proč jsou tedy právě tito pěstitelé pořád tak sužováni nemocemi, chudobou a absencí vzdělání?

Jsou to většinou bývalé kolonie evropských mocností, ale z pohledu dělníků žijících v těchto vzdálených zemích se mnoho nezměnilo. Pořád slouží jako továrny nebo pěstírny pro tu bohatší část planety, zejména Evropu a Severní Ameriku. Kontrolu nad tímto obchodem drží velké nadnárodní společnosti, které srážejí výkupní ceny produktů na co nejnižší úroveň.

Volný trh funguje (free trade) – co nejlevněji nakupovat, co nejdráže prodávat. Jak se toho docílí, již není důležité. Výtěžek obchodníků roste a výrobce dostává za své zboží stále méně a často ani nepokrývá náklady. Odpovědí na takový stav mezinárodního obchodu je hnutí Fair Trade – spravedlivý obchod – které usiluje o to, aby obchodování mezi Západem a rozvojovým světem bylo fér. To totiž volný trh nezajišťuje. Jeho cílem je co nejvyšší zisk a efektivita, bez ohledu na sociální či etický rozměr. Proč ne – je to obchod.

Producent nesmí být závislý

Fair Trade je obchodní partnerství, kde jsou obě strany stejně důležité. Jak dodavatel z rozvojového světa, tak obchodní společnost ve vyspělé zemi, která se zavázala respektovat férové obchodní podmínky, dodržování pracovních práv, ochranu životního prostředí a podporu rozvoje a samostatnosti výrobce. Producent nesmí být závislý na pomoci zvenčí, ale musí fungovat samostatně, pomocí kvalitně odvedené práce. Díky své produkci se každý chudý pěstitel může vymanit z bídy vlastními silami. V mnoha rozvojových zemích jsou lidé zvyklí pilně pracovat a pomohou si sami, když dostanou příležitost. A Fair Trade jim tuto šanci dává.

V praxi to znamená, že se skupina farmářů v rozvojové zemi spojí do družstva, a to pak jako celek obchoduje s evropským dovozcem. Ten garantuje například dlouhodobé a spolehlivé zajištění odbytu, což přináší základní ekonomickou jistotu. Rolníci vědí, jaké množství osiva mohou zasít, kolik zboží prodají a co si tedy na svých polích mohou dovolit.

Důležitým bodem je také výkupní cena, jejíž minimální výše je ve Fair Trade pevně stanovena tak, aby pokrývala náklady a zajišťovala důstojné živobytí producenta, a je veřejně přístupná na internetu. Částka ještě narůstá o prémii na společné projekty družstva - například výstavbu škol, zdravotnických zařízení, infrastruktury nebo rozšíření produkce o další plodinu.

O využití této společné prémie si rozhoduje družstvo samo demokratickým systémem. Ten je zároveň dalším pravidlem a podmínkou každého družstva. Všichni nesou za své rozhodnutí odpovědnost. Dalším aspektem je fakt, že ve vedení každého družstva musí být minimálně 50 % žen. A to je v řadě zemí Latinské Ameriky, Afriky a Asie velká věc. Družstva mají své zástupce, dokonce i ve vedení svých obchodních partnerů v Evropě. Často začínali jako běžní pěstitelé a dnes zastupují zájmy svých rodin, vesnic a sousedů na straně dovozců.

Z plantáže do školy

Naopak striktní zákaz platí pro práci dětí, pro práci bez mzdy a zdravotního pojištění, práci bez smlouvy. Nedá mnoho práce zjistit, že v Africe většina dětí do 12 let pracuje, místo aby se učila ve škole. 60 % z nich dokonce vykonává nebezpečnou práci. U Fair Trade výrobku máte naproti tomu jistotu, že ho dítě nevyrobilo. Bylo totiž ve škole a své rodině a komunitě tak pomohlo mnohem více a hlavně dlouhodobě. Není nepodstatné, že součástí pravidel Fair Trade je i ochrana a péče o životní prostředí. Fair Trade nesplňuje sice všechny požadavky BIO certifikace, ale ochrana půdy před erozí, používání přírodních hnojiv místo umělých či hospodárné využívání zdrojů vody je pro něj neméně důležité. Je naprosto běžné, že na plantážích se pěstuje více plodin najednou ve více vegetačních patrech. Není proto velkým překvapením, že kolem 85 % férových potravin nese oficiální logo BIO. Ve skutečnosti je bio potravin ještě více, ale pěstitelé se ve zmíněném demokratickém řízení rozhodli využít peníze jiným způsobem než na poplatky za bio certifikaci a samotné logo.

Ale jak je to s kvalitou?

Aby se výrobci s férovými cenami mohli prosadit na trhu a byli konkurenceschopní, musí garantovat vysokou kvalitu své produkce. Lidé, kteří na rodinných políčkách pracují za férové mzdy a jejichž děti mohou chodit do školy, berou svou produkci velmi vážně a na kvalitu svého zboží jsou patřičně hrdí. Na to se může zákazník opravdu spolehnout a vybírat z pestré nabídky kávy, čaje, čokolád, kakaa, třtinového cukru, ale také keramiky, textilu, košíků, nábytku, květin či exotického ovoce.

Ceny Fair Trade potravin a rukodělných výrobků nejsou vysoké, spíše jsou příliš nízké, ty na visačkách běžných výrobků, které jsou vykoupeny dětskou prací, otroctvím a zpustošenými lesy. Přitom pro změnu stačí tak málo – jen koupit místo balíčku A, balíček B. Po ochutnání zjistíte, že káva, čokoláda nebo třeba rozinky jsou skutečně zcela jiné kvality, než jakou běžně známe ze supermarketů. A co víc – na mnoha místech světa už Fair Trade vytlačil pěstování drog. Místní lidé získali alternativu, která není nelegální a také je uživí. Drogy už zde nejsou potřeba, rodiče mohou poslat děti do školy i bez nich. Podpořme společně myšlenku etického obchodování, férového, spravedlivého obchodu s rozvojovým světem. Buďme přece fér!

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 06/2012.