Zajímáte se o mystiku? Fascinuje vás období vlády císaře Rudolfa II. a přejete si o něm vědět něco více? Máte zájem projít se po schodišti, po kterém chodil údajně magistr Edward Kelly? Zcela určitě neodoláte vytvořit si na modelu vesmíru vlastní sluneční soustavu. Hodláte se přesvědčit, zda máte zlaté ručičky a seznámit se s nástroji sloužícími k výrobě kamene mudrců? Přejete-li si všechno toto vidět a prožít, pak zajděte do Muzea alchymie, kde se navíc dozvíte, proč se tam nachází proslulý anglický dramatik William Shakespeare.

Muzeum se nachází na Jánském vršku číslo 8, jen pár kroků od Nerudovy ulice na Malé Straně v Praze, kde dříve bývala vinárna "U Magistra Kellyho".

Expozice muzea je zaměřena na dobu císaře Rudolfa II., seznamuje návštěvníky se základními údaji o alchymii a hlavních osobnostech této doby a jejím mottem je: "K magii vede mnoho cest, od ní jen jediná." Tou cestou je ta, kterou odešel doktor Faust – díra ve stropě. Jelikož se jedná o muzeum alchymie, nemusí se držet přísných vědeckých pravidel a výkladů a připomíná děje patřící mezi záhady. Připomíná někdejší slávu magického města Prahy a především nabízí pohled do skutečné alchymistické laboratoře. S kolegou fotografem nás provázel pan Filip Jan Zvolský, znalec mystické Prahy.

Je nutné podotknout, že alchymie se oddělila od chemie jako exaktní vědy na přelomu 17. a 18. století. Zde se nám představuje svět pražských pověstí o alchymistech a kouzelnících rudolfínské doby, kdy alchymie výroby zlata, drahých kovů a kamene mudrců souvisela s aplikovanými transmutacemi. Velcí alchymisté viděli transmutace jako vedlejší produkt vnitřní změny. Během transmutací se měla měnit i duše alchymisty. Iluze rudolfínské Prahy je zde naprosto dokonalá.

Byl Shakespeare špion?

K jedné záhadě se váže informace, že William Shakespeare pobýval v rudolfínské Praze údajně jako špion anglické královny Alžběty. Spolupracoval se slavnými mágy té doby – s Edwardem Kellym a Johnem Dee. Shakespeare sedí na truhle a tvrdí se, že Prahu navštívil dokonce patnáctkrát a právě zde se měl zrodit koncept ke hře "Sen noci svatojánské." K divadelní hře, ve které se královna víl Titánie zamiluje do herce Klubka s oslí hlavou, kterou mu přičaroval jeden z elfů krále Oberona.

Magister Kelly zfalšoval v Anglii dokumenty a za trest přišel údajně o obě uši. Aby si zajistil existenci, začal se zajímat o alchymii. Seznámil se s Johnem Dee a nabídl mu svoje služby – spolupracoval s ním v Praze. Knihovnu alchymisty Johna Dee najdete právě ve zdejší věži. Dee měl ve své době největší sbírku knih a platil za jednoho z velmi vzdělaných mužů tehdejší Evropy.

K hlavě s oslíma ušima se vztahuje i další legenda: V domě "U Osla v kolébce", kde se nachází muzeum, je barokní věž s prastarým dřevěným schodištěm a je z ní nádherný výhled po Malé Straně a Starém Městě. Právě ve věži měl magistr Kelly tajnou alchymistickou dílnu. Podle pověsti měla mladá matka přímo z dvorku pod věží volat magistra o pomoc pro své nemocné dítě. Vtom zafoukal vítr a Kellyho tajemství, tajemství uřezaných uší, které skrýval pod dlouhými vlasy, bylo prozrazeno. Magistr se ihned patřičně odměnil a přičaroval dítěti uši oslí. Ovšem matka díky modlitbě k Panně Marii dítě hrozných uší zbavila.

Střepy zastaveného výbuchu

Kelly byl podvodník, a přesto před Rudolfem II. prošel testem na výrobu zlata. Podařilo se mu experiment dokonale zfalšovat jen díky tajné skrýši ve dvojitém dnu, kde měl schovány malé kousky zlata. Pokračoval ve velkém stylu, ale v úspěšných pokusech mu zabránila nepříznivá konstelace hvězd. Rudolf II. na podvody nakonec přišel. To bylo také důvodem, proč císař magistra Kellyho věznil na hradě Křivoklátu.

Kelly působil také u Rožmberků v Třeboni a v Krumlově, kde později nalezl útočiště.

Praha byla magicky vyhlášeným městem Evropy. Rudolf II. byl podle historických údajů slabý vládce, ale z Prahy udělal město mystiky. Samozřejmě proto nesmí v expozici chybět.

Dokonalé navození atmosféry rudolfínské doby

Stoupám po schodišti, po kterém kdysi kráčel magistr Kelly. Schody vržou a vrzání mi na točitém schodišti připomíná těžké klepání Kellyho dřevěné nohy. Točité schodiště měl navrhnout magistr sám. Jeho objevení bylo raritou pro památkáře i historiky. Vcházím do podkroví, kde jsou dvě místnosti, jedna z nich jako předpokoj s věcmi, které mágové používali při svých pokusech. Z křivulí vedou hadičky až do vinárny umístěné pod laboratoří, kde se veškeré bádání mění v tekutinu nazvanou Kellyxír. Za komínem vykukuje samotný magistr Kelly a pozoruje dokonalou iluzi zastaveného výbuchu.

V prostoru jsou rozmístěny střepy a expozice je dokonalou ukázkou, kam až se v dobře připravené instalaci výstavy dá zajít.

V lihu jsou zde různá zvířata. Pohled padá na různé křivule, baňky různých velikostí, některé s kořením a některé se zárodky homunkulů – umělých bytostí v různých stádiích vývoje (homunkulem se označuje uměle vytvořený člověk). Idea jeho vytvoření byla dávána do kontextu s alchymistickými teoriemi, ve kterých se homunkulus zjevoval jako démonický pomocník magických praktik. Jeho původ je údajně v dávné filosofii, podle které žije v hlavě ještě jedna malá bytost, která "napomáhá" myšlení.

Zmizení doktora Fausta je mysteriozně dokonalé. Dobře výtvarně zvládnutá expozice má kromě temného světa magie i úsměvnou stránku – imitaci obřího dubového sudu, ve středověku používaného jako lapače moči, z níž se destiloval fosfor. Důvěrně mohu prozradit, že se skutečně za sudem nachází toaleta. Ovšem lapač, jak se návštěvník při točení výpustí sudu přesvědčí, je dokonalá imitace. Takový nápad prostě nemá chybu.

Informace o alchymii a jejích protagonistech a nástrojích jsou ve formě velkých středověkých tisků na posuvných otáčivých rolích. Cizojazyčné texty jsou zde samozřejmostí.

Muzeum je otevřeno každý den od 10 do 20 hodin a expozice je interaktivní. Nezapomeňte si zajít do stylové vinárny, kde se na vlastní oči přesvědčíte, že zde končí skleněné trubky z laboratoře mistra Kellyho. Po předložení vstupenky do muzea budete mít 10% slevu. Nezapomeňte si objednat Kellyxír, životadárný nápoj samotného mistra Kellyho.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2012.