Nesmrtelné tělo, nekonečná duše (7)
-
Vytvořenosobota 28. květen 2022 13:54
-
AutorMiloslava Melánie Rybárová
-
Oblíbené1530 Nesmrtelné tělo, nekonečná duše (7) /propozice/item/1530-nesmrtelne-telo-nekonecna-duse-7.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
V závěrečné části autor hovoří o aktivním mistrovství, čímž míní především schopnost zvládat život jako celek za propojení těla, mysli a ducha. Je to proces integrace, protože naše mysl jen zřídka bývá v souladu s tělem, a i když se to podaří, stále ještě tu chybí vnímání ducha. Propojení všech tří složek se zdá takřka vyloučené a otázka zní: je možné toho vůbec dosáhnout?
Co je životní síla? Odpověď na tuto otázku můžeme nalézt u indických světců, kteří již před několika tisíci lety hovořili o práně, nejjemnější formě biologické energie. Prána vyvěrá přímo z čistého ducha a "je přítomna v každé mentální a fyzické události". Proudí z čistého vědomí a vnáší inteligenci do každé složky života. Říká se jí také životní síla nebo životní energie a objevuje se pod různými názvy snad ve všech duchovních kulturních tradicích. Tak třeba o "duchu, dechu života" se hovoří v křesťanské mystice i v učení starého Egypta, zatímco v Číně je označována jako "čchi". Snahou každého rozumného člověka by mělo být dosáhnout této prány. Čím je jí více, tím jsou naše mentální i fyzické procesy živější.
Vyvážená prána přináší jako bonus mentální bystrost, pevnou nervovou soustavu, imunitu vůči nemocem, dobrý spánek, fyzickou vitalitu a v neposlední řadě pak duchovní realizaci spojenou s pocitem povznesení. Netřeba zdůrazňovat, jak důležitá je vyrovnaná prána zejména pro staršího člověka. Základní faktory získání a udržení prány jsou shodné s tím, co bylo řečeno již mnohokrát, to jest čistá voda a vzduch, sluneční světlo, lehké čerstvé jídlo, mírné cvičení, nenásilné chování a milující pozitivní emoce. Zvláště a mimořádně je podtržen pravidelný jemný dech, jímž je míněno nejen načerpání vzduchu do plic.
Dech života – propojení dechu a mysli
Ne nadarmo je podobný kořen slov duch a dech. A propojení dechu a mysli je čímsi zcela samozřejmým. Na dechu i na těle se projevuje každá změna našeho mentálního stavu. Známe to z vlastní zkušenosti, jak se náš dech změní, jsme-li rozčílení, ať už příjemně, či nepříjemně. Zklidnění dechu pak můžeme cíleně ovlivňovat. Chopra věnuje cvičení dechu zcela zvláštní pozornost. Souvislost frekvence dechu s našimi emocemi funguje oboustranně. Chopra popisuje, jak se ještě jako medik naučil uklidňovat rozrušené pacienty tak, že prostě u nich seděl a žádal je, aby s ním hluboce a pravidelně dýchali. Úspěch se zpravidla dostavil okamžitě.
Chopra se zabývá technikami dýchání tak, jak jsou v Indii praktikovány. Dosažení rovnovážného dechu má pak za následek celou řadu blahodárných průvodních jevů. "Jogický dech se stává spontánní a jemný a v celém těle tak mohou na všech úrovních nastoupit zjemnělé emoce, jako je láska a oddanost." Chopra uvádí dvě cvičení směřující k vyrovnání dechu:
1) Posadíme se na židli zcela volně. Pozornost je upřena na dech, spolu s ní jde i sluch. Kulisou v přírodě může být třeba šumění větru. Doma si můžeme pustit tichou hudbu. Nasloucháme jakoby celým tělem a vydechujeme klidně. Asi po minutě přesuneme pozornost na hruď a procítíme srdeční centrum, tj. pomyslný bod uprostřed prsou. Procítíme opět celé tělo. Když cítíme, jak naše pozornost proudí s dechem, vnímáme silně harmonické souznění. Celé cvičení trvá dvě minuty, ale lze ho opakovat.
2) Postavíme se na špičky s rukama podél těla. Představíme si chvíli, kdy jsme se cítili lehce, příjemně, bezstarostně, a tuto představu si nějakou dobu podržíme. Soustředíme se na dech, rozpažíme a představíme si, že dech vychází ze středu prsou a rozpíná se spolu se zářivým světlem. Světlo roste, roste a proniká až do hlavy, do konečků prstů, do nohou. Při výdechu se opět světlo zmenšuje, až se celé vejde do našeho srdce. Ruce spustíme k tělu a hlava klesá. Tento proces opakujeme, při čemž dech se otevírá a zavírá jako květina. Otevření může být ještě širší, při čemž se hlava zakloní, vystoupíme až na špičky, načež při výdechu se schoulíme jako hadrová panenka. Cvičíme rytmicky, nezrychlujeme. Při cvičení se může dostavit celá škála pocitů, "což umožní vašemu dechu, aby pronikl do každého kanálku v těle".
Vítr neboli váta
Když člověk stárne, má jeho prána tendenci ubývat. Naukou, jak s pránou zacházet, se v Indii zabývá ajurvéda. Tento název je odvozen od sanskrtu, kde ajur znamená "život" a véda, jak známo značí "vědu" neboli "znalost". Tato věda života napomáhá dosažení dlouhověkosti bez hranic, protože podle ajurvédy život nezná smrt. Známý citát z ajurvédských textů říká: "Ajurvéda amritanam", což lze přeložit jako "ajurvéda je pro nesmrtelnost". Tato věda života je pokládána za tradiční indickou medicínu, ale ve skutečnosti je to učení s hlubokým duchovním základem.
Podle ajurvédy je prána v těle přenášena "jakýmsi větrem, označovaným jako váta". Je to jeden ze tří metabolických principů, které vládnou každému živému tvoru. Je-li v nerovnováze, dochází v těle k poruchám. Vychýlení rovnováhy prány ve stáří je způsobeno stoupáním váty a má za následek různé nepříznivé jevy stáří, jako je např. vysychání pokožky, vrásky, úbytek svalové hmoty, artritida, oslabení imunity, tvorba kamenů, únava, deprese, nespavost atd.
Když dojde ke zvýšení váty, jako by v těle začal foukat studený vítr – "vysychat a chladnout začíná celé tělo". Tento pomyslný vítr si obyčejně najde cestu nejdříve do kloubů, kde způsobuje bolesti, zatímco vnitřní orgány vysychají a stahují se. Lékaři předepisují postiženým pacientům prášky na utišení bolesti, které kořen nepostihnou. Když tuto "zprávu těla" ignorujeme a bereme jen další pilulky, nerovnováha se samozřejmě zvětšuje.
Souvislost mezi stárnutím a přibýváním váty
V souladu s ajurvédou Chopra upozorňuje na úzkou souvislost mezi stárnutím, ubýváním prány a přibýváním váty. Situace se zhoršuje v přítomnosti čehokoli, co zvyšování váty podporuje. Příklad: vlastností váty je suchost. Nevhodné bude tedy suché počasí nebo suchá strava, jako jsou obiloviny, bramborové lupínky, sušenky apod. Nepříznivě působí též chladné počasí, studená jídla a nápoje, ale i náhlé změny jakéhokoli typu, nucení do spěchu, hrubé chování, fyzická námaha nebo psychický stres. A naopak, váta se srovnává a uklidňuje pravidelnými zvyky, pravidelným dostatkem odpočinku či jemnou masáží teplým sezamovým olejem. Pracovní prostředí by mělo být dle možností tiché, uspořádané, mezilidské vztahy klidné a stálé.
Objeví-li se chronické znaky váta nerovnováhy, je doporučeno přikročit k těmto opatřením:
a) Není-li vám příjemné žít v suchém a chladném podnebí a máte možnost, přestěhujte se do teplých krajin. Není-li to možné, vyhýbejte se průvanu a v zimě nesetrvávejte venku dlouho. Doma se pak postarejte o dostatek teplého, ale vlhkého vzduchu.
b) Vyhýbejte se déletrvajícímu cestování bez odpočinku. Na cestě pijte hodně vody a bylinného čaje, v žádném případě ne alkohol a studené nápoje.
c) Lidé typu "váta" mají sklon k nepravidelnosti a neuspořádanosti. Proto musí usilovat o opak, soustavnost a pravidelnost. To platí zejména o jídle.
d) Jezte pravidelně a střídmě. Můžete si dovolit jídla chuti sladké, kyselé i slané, třeba i v mírném nadprůměru. Vyhýbejte se ale příliš silnému a ostrému koření. Z koření vám neškodí bazalka, oregáno, máta, hořčice, kardamon, kmín, skořice, šalvěj a kupodivu ani křen.
e) Blahodárná bude pro vás aromaterapie, nebo teplá lázeň s několika kapkami oleje s vůní pomeranče, santalového dřeva či hřebíčku.
Nesmrtelnost a smrt
V souvislosti se smrtí popisuje básník Tenysson zvláštní zážitek z mládí, kdy se jeho já jako by rozpustilo v moři neomezeného bytí. Tuto zkušenost nebylo možné popsat, jen jedno v ní bylo zřetelné – smrt se jevila jako cosi až směšně nemožného. S takovým prožitkem se asi setkal málokdo z nás, ale mnozí jsou občas schopni vnímat na pozadí běžných denních zkušeností cosi "jiné", spojené s touhou po něčem vyšším a lepším, po jakémsi "jiném světě". Chopra hovoří o našich běžných zážitcích, vnímaných prostřednictvím pěti smyslů, jako o "záblesku neuronálních signálů v našem mozku" a nazývá to "první svět". Současně pak hovoří o "druhém světě", kde existuje pouze čisté bytí. "Podaří-li se nám v sobě prožít, byť i jen na okamžik, tento svět, může to mít hluboký vliv na procesy nemoci a stárnutí, ne-li přímo na samotnou smrt." O této možnosti se na Západě spíše pochybuje, ale na Východě byla brána jako fakt.
V Indii a Číně se někteří duchovní mistři dožili sta i více let, neboť se jim dařilo prožít stav vědomí bez času. Poznatek z druhého světa podle vlastního líčení zažil i Einstein. Hovoří o tom, že si připadal v takovém okamžiku jako divák na malé planetě a v "úžasu zíral na chladnou, ale hluboce dojemnou krásu věčné neproniknutelné hlubiny vesmíru. Život a smrt se tu spojují v jeden proud a není již ani vývoj, ani věčnost, pouze Bytí".
Smrt není ani dobrá, ani špatná
Většina lidí má více či méně ze smrti strach, ale jiní by ji uvítali, protože čekají na vysvobození z utrpení. Tak se to aspoň domnívají. Mezi nimi jsou i tací, kteří si sami dokonce sáhnout na život. David Viscott se domnívá, že strach ze smrti lze proměnit v pozitivní sílu. "Dovolte svému strachu ze smrti, ať se stane motivem zkoumání vlastní ceny, a dovolte mu, ať vám pomůže vážit si každého okamžiku a plně ho prožít." Chopra se domnívá, že můžeme prožít nesmrtelnost, jestliže promítneme extrakt Bytí do všeho, co děláme a o čem přemýšlíme. To je prožitek bezčasové mysli a nestárnoucího těla.
I na úrovni "prvního světa" jsou jedinci, kteří dokážou své stárnutí ovlivnit podle okolností, třeba podle potřeb celku. Jako příklad se tu uvádí včely. V každém úlu žijí mladé dělnice, které se starají o larvy, a dospělé sběračky, které létají z květu na květ a zásobují úl potravou. Stává se však, že se vylíhne příliš mnoho larev a sběračky na svůj úkol nestačí. Tehdy dělnice dospějí během jednoho týdne místo obvyklých tří a řady sběraček se tak rozmnoží. Funguje to však i naopak. Když se včelstvo rozdělí na dvě, může se stát, že je náhle nedostatek mladých dělnic. Tehdy sběračky náhle "omládnou" a vrátí se do doby, kdy byly ještě dělnicemi. Dokonce jim znovu narostou žlázy potřebné k vylučování stravy pro líhnoucí se larvy.
U člověka se podobné případy hned tak nenajdou, ale jistou obdobu bychom mohli nalézt. Tak třeba starý muž se zamiluje do mladé dívky a jako by dočista omládl. Nebo naopak, žena v klimaktériu se zblázní do mladšího muže a nějakou dobu s ním vskutku dokáže "držet krok" a změní se v "mladici", byť obvykle jen dočasně.
Chopra hovoří o smrti jako o čemsi pohyblivém, co je silně ovlivněno okolnostmi. Možná mnohý z nás zná případ, že muž teprve ve středních letech vloží svou veškerou energii do stavby domu, nebo do realizování jiného náročného plánu. Když se mu dílo podaří dokončit, jako by ztratil jiskru a odchází. Nebo známe případy těžce nemocných, kteří očekávají radostnou událost, ať už je to svatba milované osoby, narození vnoučete nebo návrat syna z ciziny a teprve, když se dočkají, rozloučí se se světem. Tak mohou okolnosti odchod uspíšit, nebo se naopak smrt odsune, "dokud je pro člověka naděje nebo láska, na níž se může těšit". Chopra proto soudí o smrti, že je "plastická" a nemá jednoznačně pozitivní nebo negativní úlohu. Mahariši řekl o smrti, že je pokládána za konec, ale ve skutečnosti je to jen začátek. A i Shakespeare v jednom ze svých sonetů píše: "Pláči, abych získal to, co se bojím ztratit." Podle Chopry je zde vyjádřena připoutanost k časem omezenému vědomí, čili k onomu prvnímu světu. Existenci dvou realit vůbec připisuje právě existenci časem omezeného a bezčasého vědomí. Důsledky obou rozdílných vědomí pak specifikuje takto:
1) Časem omezené vědomí: stárnutí, entropie, zmatek a zmatenost, únava, obava z oddělenosti, smutek, lítost, soupeření a konflikt, strach.
2) Vědomí bez času: svoboda, nezávislost, mladistvost, poznání reality, neomezená energie, překročení ega a těla, harmonie, rovnováha, smír, důvěra.
Duchovní mistři Indie jsou přesvědčeni o tom, že lidský duch má přirozenou tendenci směřovat k neomezené svobodě a neomezenému naplnění. Naše mysl obsahuje skryté proudy, které pohánějí myšlenky a emoce k oné vyšší skutečnosti. K tomu napomáhá dharma. Dharma člověka Kořen slova v sanskrtu znamená "udržovat, podporovat". Dharma, překládaná jako zákon, povinnost a správné jednání, je též naším cílem, úkolem, který máme vůči své rodině, práci a hlavně vůči vyššímu smyslu života. Je to ideál, jemuž bychom měli zasvětit život. V širším smyslu je dharma vedoucí síla, která udržuje vesmír a chaos mění v pořádek. Konečný způsob, jak se vyhnout entropii, stárnutí a smrti, je v následování dharmy. Dharma je neviditelná inteligence, z níž je utkána látka života. Naše vědomí je nadáno schopností nořit se do dharmy, a tak řídit svůj vývoj. Tuto sílu můžeme využívat, pokud ji nepochopíme mylně jako souhrn náboženských technik. Řídíme-li se trvale dharmou, okusíme mír v mysli, lásku v srdci a vnitřní sílu. Je tu také svobodný pocit nepřipoutanosti, nelpění. Taková nepřipoutanost však není nedostatkem citu, je to svobodný pocit neomezeného já.
Naše cesta nezačíná ani nekončí ve fyzickém světě. Země je krásný zelenomodrý drahokam zavěšený na tapisérii věčnosti. Jakkoli dlouho nebo krátce na něm prodléváme, našim pravým domovem je věčnost. Nesmrtelnosti se dotkneme, jestliže si uvědomíme, že naše místo je ve věčném proudu.
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 05/2012.