Podle tzv. serotoninové teorie existuje určitá "dobrá" rovnovážná hladina serotoninu. Její narušení může vyvolat deprese, hyperaktivitu a všechny možné neduhy (seznam chorob farmaceutických firem je den ode dne delší). Ale tato serotoninová teorie vědecky neobstojí, je nesprávná. Navzdory tomu se nápad dobře prodává. Prozac, o kterém jsme se zmínili v minulém čísle, byl první z této řady "léků" z tzv. kategorie SSRI (selective serotonine re-uptake inhibitor). Do této skupiny látek patří např. citalopram, escitalopram, fluoxetin, paroxetin, sertralin. Tyto a podobné přípravky na bázi rozličných základních látek se vyrábějí, propagují a polykají v obrovských množstvích.

Dva američtí autoři, J. R. Lacasse a J. Leo, se pustili do zkou mání "serotoninové teorie". Důkladně prostudovali vědeckou literaturu, tedy zprávy o výzkumných výsledcích. Zde jsou výsledky jejich analýzy dnešního stavu poznatků:

1. Vědecký výzkum nedokázal žádnou spojitost mezi hladinou serotoninu a psychickými poruchami.

2. Naopak poskytl spíš důkazy vyvracející údajné vysvětlení jednoduchého nedostatku neurotransmiterů.

3. Neexistuje ani vědecky dokázaná ideální "chemická rovnováha", a už vůbec ne patologická nevyváženost.

"Hladina serotoninu v mozku živých lidí se nedá změřit, neexistuje tedy žádná možnost danou teorii ověřit. Někteří vědci by dokonce zpochybnili i samotnou použitelnost teorie, když mozek takto vůbec nefunguje, není to hydraulická soustava", tvrdí David Burns, psychiatr ze Stanfordu.

"Hledali jsme velká, jednoduchá neurochemická vysvětlení psychických poruch, a nenašli jsme je", řekl psychiatr Kenneth Kendler v roce 2005.

Když tedy neexistuje přímá souvislost mezi nedostatkem serotoninu a psychickými důsledky, argumentuje se najednou naopak: Jestliže SSRI mají někdy na duševně nemocné pozitivní účinky, musí poruchu zapříčiňovat serotonin. Je to však podobná situace, jako kdyby člověk z bolesti hlavy vinil nedostatek acylpyrinu. Případně by tvrdil, že mokré cesty vyvolávají déšť, i když pravda je opačná, déšť je to, co je smáčí. Je tedy alespoň pravda, že SSRI fungují, ačkoli se ještě neví, proč fungují? Odpověď zní: Ne.

Ze všech podkladů pro klinické zkoušky, které farmaceutický průmysl předložil FDA, a ze zveřejněných i nezveřejněných studií vyplynulo, že SSRI nejsou účinnější než placebo.

Nejnovější pokusy dokázaly, že účinnější než léky na bázi SSRI je třezalka. A ještě sport.

Prezident společnosti Eli Lilly & Company, Sidney Taurel, se dokonce cítí natolik nedotknutelný, že celkem bez obalu, bez jakýchkoli vytáček prohlásil, že léky u 50 % uživatelů vůbec nezabírají. A ani se nezačervenal. A nebylo to řečeno v soukromém rozhovoru, řekl to na velkém jevišti na Floridě. Ve skutečnosti mají léky v průměru padesátiprocentní účinnost. Pro těch druhých padesát procent pacientů, kteří mají z léku jen malý nebo žádný užitek, jsou to vyhozené peníze, na sumě nezáleží. A nejen to, jak už víme. Tváří v tvář takovémuto otevřenému cynismu vyzní potom pořádně naivně otázka: A proč se takové léky potom těm druhým padesáti procentům vůbec prodávají?

Drahé, nebezpečné, a přesto pořád na trhu

Serotoninové inhibitory jako Prozac, Fluctin atd. jsou zbytečné, drahé a navíc i nebezpečné. Berou lidem život. Pacienti hrají ruskou ruletu a zdravotnictví zbytečně vynakládá finanční prostředky, které by se daly využít jinde. Někde, kde jich je skutečně třeba. Zisky sklízí jen farmaceutický průmysl. A ne ledajaký. Dosahuje miliardového obratu. Každý rok. Fluoxetin, Fluctiri (Německo), Fluctine (Švýcarsko, Rakousko) a Prozac (Evropa, USA, Velká Británie) se nadále hromadně předepisují (od uvedení na trh byly předepsány víc než 54 milionkrát), ačkoli skutečnosti, svědčící o některých zá važných nežádoucích účincích léku, jsou už nepřehlédnutelné.

Lidská tragedie a soudní fraška

Jeden případ, kdy nežádoucí účinky léku vyvolaly velký rozruch, se stal již v září 1989. Joseph Wesbecker, dělník v tiskárně v Indianopolis, přišel do práce, osm kolegů zastřelil a dalších dvanáct lidí zranil, až nakonec spáchal sebevraždu. Joseph Wesbecker užíval jeden měsíc Prozac. Pozůstalí a rodinní příslušníci obětí v roce 1994 společnost Eli Lilly zažalovali. Tvrdili, že Wesbecker jednal pod vlivem přípravku Prozac. Případ je známý jako "případ Fentress", pojmenovali ho po jedné z obětí. Šlo o první ze 160 žalob podaných na společnost Lilly z důvodu léku Prozac, "zázračné drogy", která v USA svého času představovala třetinu obratu společnosti, totiž 1,7 miliardy dolarů.

Během soudního procesu Lilly kalkulovala takto: Když společnost první případ prohraje, utvrdí se ostatní žalobci v přesvědčení, že jsou v právu, vznikne precedens a spustí se gigantická lavina žalob. Když však Lilly tento případ vyhraje, všechny ostatní žalobce odstraší. Proto museli její právníci udělat pro výhru společnosti doslova všechno a jakýmikoliv prostředky. V průběhu výpovědí svědků se právníci poškozených obětí neustále dožadovali, aby byly připuštěny důkazové materiály ze soudních rozhodnutí v případu podobného léku Oraflex. Americké ministerstvo spravedlnosti totiž dalo benoxaprofen do souvislosti se 100 mrtvými a vyvodilo závěr, že společnost Lilly uvedla v omyl americké zdravotnické orgány. Tenkrát soud uznal Eli Lilly & Company v 25 případech vinnou z podvodného uvedení nežádoucích účinků.

Eli Lilly zatajila negativní výsledky studií

Právníci z případu Fentress uvedli, že Lilly v případě léčiva Prozac zatajila negativní výsledky studií. Předsedající soudce Potter nejprve nechtěl dovolit, aby bylo během jednání dovoleno odvolávat se na Oraflex. Obával se, že to negativně ovlivní porotu, ale neposkytne žádné důkazy. Později však svůj názor změnil ve prospěch žalující strany. Byl však velmi překvapen, když obě strany najednou žádaly odročení procesu a právníci žalující strany náhle a nelogicky nežádali předložení důkazů Oraflexu. Domníval se tedy, že se obě strany dohodly na mimosoudním vyrovnání. Na jeho dotaz to ovšem obě strany opakovaně popřely. O tři dny později nakonec porota rozhodla ve prospěch Lilly. Dospěla k závěru, že z násilností není možno vinit Prozac. "Medicína je rehabilitovaná" jásal jeden z právníků Lilly. Krátce nato se ceny přípravku Prozac v USA viditelně zvýšily.

Soudce však nevěřil právníkům ani jedné strany, proto rozsudek dodatečně změnil z verdiktu "případ uzavřený na základě rozsudku" na "případ uzavřený na základě dohody". Právní zástupci však měli proti takovému rozhodnutí námitky, a tak se případ dostal až před Nejvyšší soud státu Kentucky, kde krátce před začátkem projednávání právníci Lilly a obětí nakonec přiznali, že se skutečně dohodli na mimosoudním vyrovnání. A sice na tom, že právní zástupci obětí nepředloží důkazy (Oraflex), s jejichž pomocí by případ zřejmě vyhráli, aby společnost Lilly mohla vyjít z případu jako vítěz.

Vysoké mimosoudní vyrovnání

O vyrovnání však ještě stále nebyly známy žádné podrobnosti. Soudce proto prokurátorce nařídil, aby pokračovala ve vyšetřování. Z její zprávy z roku 1997 vyplynulo, že došlo k tajné dohodě mezi právními zástupci společnosti Lilly a právními zástupci obětí. Míra utajení byla tak vysoká, že byl z ústní dohody vypracován jen jeden písemný záznam, žádné další dokumenty neexistovaly.

Lilly slíbila vyplatit mimosoudně dohodnuté odškodné všem stranám, které na ni podaly k soudu žalobu z důvodu účinků přípravku Prozac, a to bez ohledu na to, zda se jejich případ rozhodl ve prospěch, nebo v neprospěch žalující strany. Slíbila odškodnit dokonce i osoby, které s daným případem neměly nic společného a jen náhodou je zastupoval tentýž právní zástupce. Jako protihodnotu Lilly požadovala, aby v případě Fentress nebyly předloženy důkazy týkající se léku Oraflex. O výšce sumy, kterou společnost Lilly zaplatila, se nikdo nikdy nic nedozvěděl. Jistý právník, který jednoho ze žalobců v případu Fentress zastupoval při rozvodu, však prozradil, že šlo o enormně vysoké odškodné.

O čem tento případ svědčí? O tom, že v souvislosti s benoxaprofenem má Lilly ještě na hlavě pořádně hodně másla. Další kompromitující skutečnosti je třeba udržet v tajnosti i za cenu obcházení právního systému a za cenu obrovských sum, které společnost zaplatí, jen aby se tato fakta nikdy nedostala na světlo boží. Nezastaví se ani před křivými výpověďmi pod přísahou, jen aby dosáhla plánovaných tržeb.

Další tragedie následkem Prozacu

Pan Forsyth senior byl úspěšný muž, téměř čtyřicet let prodával auta a našetřil dost peněz, aby si mohl konečně užívat života a dělat to, na co dříve neměl čas. Přestěhoval se z Kalifornie na Havajské ostrovy, kde žil jeho syn. Situace však nebyla taková, jak by si přál. Celý život tvrdě pracoval a teď s nevolí přihlížel zahálčivému životu svého syna. Navíc pro něj ani pro jeho manželku nebylo jednoduché, po čtyřiceti letech manželství plného pracovního nasazení, najednou dennodenně jen tak posedávat a nic nedělat. Postavili luxusní dům na Maui a začali si jaksi navzájem překážet. Zanedlouho začaly pana Forsytha přepadávat záchvaty paniky. Lékař mu předepsal Prozac a pan Forsythe druhý den zažil "prozacovský zázrak" – cítil se mnohem lépe. Třetí den však volal jeho syn lékaři, že jeho otec se strašně změnil – celý život jen zřídkakdy překročil práh nemocnice, ale nyní se dožadoval hospitalizace na psychiatrii. Po jedenácti dnech strávených ve zdravotnickém centru, kde denně polykal Prozac, vrátil se pan Forsythe na vlastní žádost domů. S manželkou a synem si udělali program na další den. Když se však na smluvené místo nedostavili, vydal se syn do jejich domu. Tam ho však čekalo hrůzné překvapení. Otec ubodal matku patnácti ranami a pak sám spáchal sebevraždu. Tento příběh je jedním z mnoha. Je však typický pro problémy s fluoxetinem i dalšími antidepresivy. Pan Forsythe v minulosti netrpěl žádnou psychickou poruchou. Nikdy se u něj neprojevily sebevražedné sklony. Události poslední noci jeho života a života jeho manželky jsou pro něj celkem atypické. Nikdo to nemohl předvídat a nikdo to nedokázal pochopit. David Healy, lékař a ředitel psychologicko-medicínského institutu v severním Walesu, se postupně utvrzoval v přesvědčení, že Forsytha do vražedného a sebevražedného poblouznění vehnal Prozac.

Léky na psychózu můžou způsobit psychomotorický neklid vedoucí k vražedným a sebevražedným choutkám. Existuje sice možnost, že vyvolají myšlenky na sebevraždu, ale současně ochromí pacientovu vůli, takže svůj černý nápad není schopen uskutečnit. Než se však objevil Prozac, nikdy se zmiňovaný psychomotorický neklid nedával do souvislosti s antidepresivy. Lékaři to v případě léčiva jako Prozac jednoduše nečekali. Společnost Lilly nikoho nevarovala, ačkoli na základě vlastních klinických zkoušek věděla, že se u některých pacientů vyskytly podobné stavy psychomotorického neklidu. Věděla to už v roce 1978! Napsali: "U některých pacientů se těžká deprese po několika dnech změnila v závažný neklid... V případě jednoho pacienta bylo třeba vysadit medikamentózní léčbu." Od té doby podávali osobám zapojeným do fluoxetinových studií současně s lékem Prozac i uklidňující prostředky, aby se dostali přes fázi nesmírného fyzického neklidu. Když se však fluoxetin dostal na trh, nikdo nikoho nevaroval, neupozornil na tato fakta, na doporučený postup. V příbalovém letáku se nic neobjevilo. Vždyť kdo by si lék koupil, kdyby věděl, že musí přijmout takováto preventivní opatření? Takovýto lék patří do rukou jen mimořádně specializovaným odborníkům, a i to jen tehdy, když jsou splňována ta nejpřísnější bezpečnostní opatření. Takové situace jsou však ojedinělé. Nedá se na nich totiž vydělat. Jsou celkem nezajímavé. Skutečnost je opačná – fluoxetin lékaři předepisují masově a s volností jako tabletky na bolesti hlavy.

Později společnost Eli Lilly důsledně vyloučila z klinického zkoušení, zaměřeného na registraci fluoxetinu, všechny pacienty jevící známky psychomotorického neklidu. Praktické. Výskyt nežádoucích účinků se v důsledku jednoduchého opatření neobyčejně snížil.

Čtenář si udělá závěr sám

David Healy měl možnost porovnat publikované údaje s interními dokumenty společnosti Lilly a vyjádřil se, že je reálné domnívat se, že po celém světě se v důsledku užívání tablet Prozac o sebevraždu pokusilo čtvrt milionu lidí. A přibližně 25 000 jedinců se to i podařilo.

Tento odhad je z roku 1999. A Prozac se prodává dál...

O bezpečnosti fluoxetinu pochybovaly jen německé zdravotnické úřady. Je tedy v Německu všechno v pořádku? Německý spolkový zdravotnický úřad totiž nezjistil téměř žádný užitek, ale identifikoval o to víc nežádoucích vedlejších účinků, navíc i mimořádně závažných. Kromě jiného byl ještě zjištěn fakt, že pacienti bez deprese se po užití látky očividně stali depresivními! To se stalo v lednu 1988. A v roce 1989 byl fluoxetin, tedy Prozac, v Německu schválen! David Healy se ve svém článku, zabývajícím se spornými aspekty schválení fluoxetinu, domnívá, že: "V Německu byly při schvalování látky, na nezávislé členy úřadu odpovědného za registraci, uplatněny zjevně nekonvenční lobistické metody."

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2012.