Jak známo, minulost nemůžeme úplně odvrhnout, zvláště tu vlastní. Je tu stále s námi tiše přítomna, ať chceme, nebo nechceme. Na jejím základě velmi často jednáme, uvědoměle nebo nevědomě, protože právě s minulostí jsou spjaty naše zkušenosti, návyky a zvyky, z nichž vychází naše současné postoje a jednání.

Protože nás mnohé z modelů chování ovlivňují nevědomě (působí z hlubin našeho nevědomí), zaujaly mne už kdysi psychologické návratové techniky, kterými je možné vynést prapůvodní vzor těchto modelů do vědomí. A v případě, že důsledky jejich nevědomého dopadu negativně ovlivňují naše chování, nebo dokonce zapříčiňují naše psychické, ale i fyzické problémy, očistit celé naše vědomí od jejich vlivů. Takto vzletně se to řekne, ale podstatně hůře se to v naší uspěchané době, kdy je valná většina z nás ovlivněna spěchem a stresem, provádí. Nejsme schopni si uvědomit, že vlastnosti a možnosti, které nás přivádějí v údiv u světců, mahátmů, guruů a dalších pro nás zázračných lidí, jsou výsledkem mnohaletého cvičení, vývoje a uvědomování stejně tak, jako když slyšíme skladbu v přednesu virtuózního houslisty, klavíristy nebo pěvce. Jen matně při tom pomyslíme, že kromě toho, že dozajista měl od mala talent, musel k němu přidat hodiny, dny a roky tvrdé každodenní práce.

Zázrak na počkání? Nemožné

Většina klientů, kteří mě navštíví, očekává, že jejich problém se na počkání vyřeší. Je už celkem jedno, jestli problém vyvstal v poslední době, nebo trvá už po léta. Klient přišel ke mně a jednoznačně očekává "zázrak na počkání". Jak jsem dlouholetou praxí zjistil, je naprosto marné mu vysvětlovat, že jeho problém má mnohem hlubší kořeny, než se mu na první pohled zdá, a že není možné, abychom ho zcela vyřešili tady a hned. Samozřejmě mi všechno odkývá, ale kdesi v hloubi sebe si myslí svoje.

Není to tak dávno, co mě vyhledal klient v klasické rozvodové situaci. Nemá žádný význam ani cenu podrobněji rozepisovat, co všechno se mezi ním a jeho ženou stalo. Snad bych jenom uvedl, že se jeho žena začala zajímat o duchovní věci a jeho její zájem přivedl na cestu zkoumání. U ní to byl jakýsi druh úniku do světa andělů a ke zdravému stylu života a on zase byl coby rozený materialista a "nevěřící Tomáš" překvapen tím, že některé věci nejsou pouhými fikcemi a výmysly, že opravdu fungují. S tím přišel na sezení regrese - hlubinné terapie ke mně.

Nejdříve jsem se ho vyptal na jeho názory ohledně života před a po životě, znovuzrození a tak podobně. Uváděl, že se mu od doby, kdy mu začala o těchto věcech říkat jeho manželka, stalo několik zajímavých příhod. Měl také několik vizí za zcela bdělého stavu, kdy si uvědomoval přítomnost světlých, éterických bytostí, z nichž cítil upřímnou snahu mu pomoci.

Začal jsem ho tedy pomalu vést k hledání příčin jeho životního problému. Když se napojil na svoji ženu, aby se jí ve vizi zeptal, jak o něm smýšlí a co by si opravdu přála, změnil se mu obraz jeho ženy v jinou ženu ležící na prkenné podlaze. Byla oděna v prostých, selských šatech. Kolem její hlavy se začala rozlévat kaluž krve. Můj klient v regresi cítil, že je strnulý, nemůže se pohnout. "Co se stalo?" zeptal jsem se. "Nevím, cítím tu strnulost po celém těle a ten obraz se stále nehýbá." "Dobře, vraťte se po časové koleji tohoto děje o chvíli nazpátek," dal jsem mu terapeutický pokyn. "Cítím silný vztek! Ta žena stojí přede mnou." "Je to vaše žena?" Ani chvíli nezaváhal: "Je." "Popište, co se děje dál." "Mám strašný vztek. Neovládám se. Musím ji uhodit! Uhodil jsem ji a ona spadla, ale nějak nešťastně. Praštila se o hranu stolu do hlavy. To jsem nechtěl. Zeptal jsem se ho, proč se tak rozčílil na svoji ženu. "Ptala se na peníze." Jeho odpověď mě docela zaskočila. "Jak na peníze, co o penězích?" "No, jestli máme peníze." "Dobře, ale kvůli takové malichernosti jste se přece nerozčílil tak, že jste ji musel praštit?" Jeho hlas ztvrdl. "Co se má co ptát na peníze!"

Můj klient si dále uvědomil, že jeho žena z minula je jeho dnešní paní a že spolu mají společného ještě více z dalších minulých vtělení v hloubi času. V závěru sezení jsem mu několikrát položil otázku, zda cítí, že si v regresi prožité děje vymyslel, že se jednalo o fantazii, nebo že jsou pravdivé. Celkem bez zaváhání odpověděl, že jasně cítí, že si nevymýšlí.

Reklamace nepřipravené mysli, jak už to bývává po prvním sezení, samozřejmě přišla bezprostředně po tom, co jsem s ním sezení uzavřel. Vstal z lůžka a první, co řekl, bylo: "Pane Jaroš, to jsem si vymýšlel, co?" "No, znova se Vás ptám: Vymýšlel jste si?" Malinko zaváhal, ale nakonec stejně zamumlal cosi o fantazii. Čeho jsem si ale všiml já, byly neskutečně tvrdé a ledové oči, které i přes usměvavou tvář a živý projev měl. Na další sezení už nepřišel. Objednal si raději svůj horoskop a vymluvil se, že má moc práce.

Pro nepřipraveného člověka, který si jen pohrává s myšlenkou, že by mohlo být "něco mezi nebem a zemí" a útěchu mu přináší pomyšlení, že přece jenom něco po smrti je, může být pohled do vlastní minulosti nelehkou zkouškou a tvrdým oříškem přijmout to, co tam nalezne vzhledem k současnému životnímu problému.

Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 01/2012.