Nesmrtelné tělo, nekonečná duše (6) - Co dělají století lidé jinak?
-
Vytvořenočtvrtek 28. duben 2022 8:01
-
AutorMiloslava Melánie Rybárová
-
Oblíbené1503 Nesmrtelné tělo, nekonečná duše (6) - Co dělají století lidé jinak? /propozice/item/1503-nesmrtelne-telo-nekonecna-duse-6-co-delaji-stoleti-lide-jinak.htmlKlikněte pro přidání
-
Témata
Určitě se málokdo z nás setkal s člověkem, který by žil více než sto let. Podle sociologických studií se jedná o jedince spíše přizpůsobivé, mírné a střídmé. V jejich minulosti zpravidla nebyli zásadní zvraty a život strávili v pilné a většinou samostatné práci. V USA tvoří víc než tři čtvrtiny ženy. Tito lidé měli silnou vůli k životu a vážili si drobných radostí a požitků. Jejich zdravotní stav byl překvapivě dobrý. Většina z nich se dokázala sama o sebe postarat a někteří dokonce ještě vykonávali práce ať již v domácnosti, nebo na svém někdejším pracovišti.
Ve světě, který nazýváme "západní", se věk člověka stále prodlužuje a tím se posouvá i hranice, za níž započne odcházet jedna schopnost za druhou a i tím i možnost plného vyžití. Zde je třeba zmínit nepotvrzenou teorii, že se ztrátou každé schopnosti či vlastnosti se dostaví jakási "náhradní" výhoda, ale ne každý ji dokáže využít. Předpokládá to totiž určitou psychickou a duševní zralost. V žádném případě se ale nedá říci, že by se dlouhého věku dožívali jen lidé mravní a moudří. Gerontologové čerpají ještě dnes z několika desítek let staré studie Američana Stephena P. Jewetta, která se zaměřila hlavně na vyhledávání společných znaků u zhruba stovky osob starších 87 let.
Tito vybraní dlouhověcí jedinci (opět většinou ženy) měli tyto znaky:
- Neměli nadváhu ani podváhu v době měření ani během života
- Byli fyzicky čilí, ale nepřemáhali své síly
- Spali denně 7 – 8 hodin, ale ne vždy v jednom kuse
- Brali málo léků a lékaře navštěvovali pouze sporadicky
- Byli spíše klidní a netrpěli obavami a úzkostmi
- Téměř všichni byli věřící, ale neinklinovali k ortodoxním postojům
- Jedli střídmě, ale nedrželi zvláštní diety
- Pokud pili alkohol, tak jen velmi umírněně
- Někteří prodělali deprese mezi 50. – 60. rokem života, ale brzy se z nich dostali
- Kouření se buď vyhýbali, nebo ho již před lety zanechali
Lepší malá nadváha než velké výkyvy
Z různých výzkumů o váze v souvislosti se stárnutím vychází najevo, že nejdůležitější je, aby nedocházelo k výkyvům. Mírná nadváha vadí méně než náhlý velký pokles, přičemž pod slovem "náhlý" se rozumí třeba i rozmezí deseti let. Razantní změny mají za následek až šedesáti procentní nárůst úmrtnosti. Všechny studie zdůrazňovaly důležitost stabilní váhy. Že diety mající za následek tzv. jo-jo efekt nadělají více škody než užitku je notoricky známo. Podle doktora Chopry mají lidé se stabilní váhou také tendenci k psychické stabilitě.
Některé ze studií prokázaly také užitečnost cvičení pro starší lidi, i když se nedoporučuje aktivity přehánět. Vychvalovány jsou zejména denní procházky, avšak ne na příliš dlouhé vzdálenosti. Doporučována je i chůze do schodů, i když stejně jako u chůze, i zde je třeba nalézt míru (každý den třeba deset minut). Najdou-li se jedinci, kteří cítí, že jim prospívá intenzivnější cvičení, nelze je odrazovat. Měli by však vědět, že větší aktivita k prodloužení života nepřispívá, spíše jen zvyšuje kvalitu současného žití, což ovšem samo o sobě má svůj význam. Přibližně stejný počet kalorií (300 - 450 kal) se dá spálit skrze: 30 minut tance, 20 minut tenisu, 17 minut šplhání do kopce, 15 minut plavání, 30 minut pletí zahrady, 25 minut sekání trávy sekačkou, 15 minut shrabování sněhu nebo 40 minut úklidu.
Jak důležité je pro prodloužení života složení stravy, není nutno zdůrazňovat. Stejně známé je upřednostňování ovoce a zeleniny na úkor tuků, cukrů, škrobů a červeného masa. Některé studie se věnovaly průzkumu o krajinách, kde je dlouhověkých nejvíce. Takovou zemí byla nepochybně Abcházie. Zdejší domorodci se živili kromě kukuřice a zeleniny také malým množstvím mléčných výrobků, přičemž denní přísun nepřesahoval 1500 – 2000 kalorií. Konzumovali většinou potraviny, které si sami vypěstovali na políčkách, podobajících se spíše zahrádkám ležícím v kopci. Abcházci je až do pozdního věku sami obdělávali, šplhali se do vršků jako mladíci a někteří takřka až do smrti jezdili na koni.
Osobní svoboda a pocit volnosti ovlivňují naše zdraví více, než si myslíme
Některé z výsledků, k nimž vedly četné studie zabývající se faktory ovlivňujícími stárnutí, byly vskutku překvapivé. Tak například ve Finsku, zemi, která patří k zemím s největším počtem infarktů na světě, byla po pět let sledována skupina asi tisíce mužů, úředníků a obchodníků. Polovina byla zařazena do programu, do nějž patřila kontrolovaná strava, pravidelné prohlídky a časté instruktáže o zdravém způsobu života i jiné intervence v podobě stálého poskytování informací, jak mají sledovaní co nejlépe ovlivňovat svůj život. Druhá skupina žila normálním, běžným způsobem života, byly u nich prováděné jen občasné zdravotní prohlídky. Všichni ve skupině byli již v pokročilejším, nicméně produktivním stáří. Po pětiletém běhu programu byli organizátoři překvapeni, že procento úmrtnosti bylo větší u více sledované skupiny, a smrt na infarkt tu byla dokonce ve dvojnásobném počtu případů než u skupiny druhé. Při tom první skupina prokazatelně omezila pití, kouření a přejídání. Čím to tedy mohlo být? Po patnácti letech byly statistiky stále ještě převrácené. První skupina zaznamenala více než dvakrát tolik úmrtí v důsledku selhání srdce ve srovnání s druhou, méně instruovanou skupinou.
Jeden z předních britských kardiologů k tomu poznamenal: "Ty výsledky neznamenají, že bychom se měli hloupě ládovat špatnou stravou. Mám jen pocit, že pokud do života člověka, vysíleného ustavičným vypětím, úsilím a stresem, vpadnou doktoři a další dobrodinci a chtějí po něm, aby omezil jídlo a změnil svoje zvyky, bude pro něj celý ten humbuk a ztráta autonomie jen posledním hřebíčkem do rakve." Důležitá je tu právě "ztráta autonomie". Nepochybně osobní svoboda a pocit volnosti jsou faktory velmi ovlivňující zdraví a dlouhověkost a naopak strach není dobrým motivačním činitelem. Před sto lety byli starci uznáváni za studnici moudrosti a mladší jim uctivě naslouchali. V dnešní době, kdy život běží nesrovnatelně rychleji, starší lidé jen těžko drží krok s přímo závratným vědecko-technickým pokrokem. Tím důležitější je pro ně, aby je mladší vůbec "brali" a aby jimi nebylo manipulováno jako s překážejícími loutkami.
Moudrost starých není prázdný pojem
Psychologové začínají potvrzovat, že rozvoj člověka se prodlužuje až do stáří prostřednictvím vyšších stavů vědomí, jako je moudrost. Je to v souladu s teorií, že totiž, kde dojde k nějaké ztrátě schopnosti či latentní dovednosti, objeví se náhradní nadání, ať již je využívané, či nikoli. Jeden z nejvýznačnějších vědců této oblasti, Paul Bartes, píše, že "každý pokles fyzické struktury mozku je vyrovnáván novými mentálními schopnostmi". Na "škále moudrosti" si podle průzkumů staří lidé vedou neobyčejně dobře. Při testech polovina nejmoudřejších odpovědí pocházela od lidí starších 60 let. Podle Paula Bartese "je moudrost softwarová záležitost, kterou kultura využívá k překonání biologických omezení". Tato moudrost však rozhodně nepřichází automaticky. Je to jakási odměna za ochotu zrát ve škole života. Indické rčení říká: "Není to vědomost, kterou získáš, je to vědomost, kterou se musíš stát." Stáří je schopno přiblížit se, někdy snad i téměř ztraceným ideálům mládí, právě prostřednictvím moudrosti, a to je snad největší dar, jakého se člověku v cyklu života může dostat.
Desatero – jak zvládnout stárnutí
1) Naslouchejte svému tělu – dnes známe termín "řeč těla". Sledujte signály pohody i nepohody. Samozřejmě především ty nápadné, které varují před přemáháním vedoucím k vyčerpání, ale i ty malé, jako je orosení čela či selhání hlasu. Pokusy o to "zvítězit sám nad sebou", co se fyzického výkonu týká, nevedou k vítězství.
2) Žijte v přítomnosti, věnujte pozornost tomu, co je tady a teď, a usilujte o plnost prožitku. Vše, co přichází, přijímejte, poučte se z toho a nechte to plynout dál. Tento okamžik – a stejně tak i celý vesmír – je právě takový, jaký je. Nebojujte proti nekonečnému uspořádání věcí, místo toho s ním buďte zajedno.
3) Udělejte si čas na spočinutí v tichu, na meditaci. V okamžicích ticha se spojujete se zdrojem čistého vědomí. Nasávejte informace, co je a co není pro vás dobré, a zpracujte je podle svého. Pak přijde čas, abyste se řídili intuicí.
4) Zbavte se potřeby očekávat z vnějšku potvrzení, že konáte dobře. Buďte sami soudcem vlastních rozhodnutí. Nepohrdejte radou moudrých, ale nečekejte stále na potlesk či na pochvalu. V takovém postoji je obrovská svoboda a současně hrdost i pokora.
5) Pocítíte-li sami u sebe ostře zápornou, či dokonce hněvivou reakci, uvědomte si, že je-li tu třeba s něčím bojovat, pak jen sám se sebou. Vaše reakce vychází zřejmě z nějaké staré, nezahojené rány. Odstranit hněv je úspěch, který vám umožní "spolupracovat s vesmírným proudem".
6) Vnější svět je odrazem vaší "vnitřní skutečnosti", projekcí vašeho vnitřního světa. Týká se jak vašeho okolí, tak i lidí, s nimiž se setkáváte. Využívejte zrcadlo vztahů jako průvodce na cestě svého vývoje. Cílem je poznání sama sebe, které přináší zpravidla zmírnění našich vášní i nenávisti a celkové zklidnění na jevišti života. Také se nebudeme tolik vžívat do svých rolí.
7) Angličané mají rčení "do not label", což znamená "nedávejte všemu kolem sebe nálepku". Nesoudit, zda jsou věci dobré či špatné, neboť ony nejsou černobílé. Kromě toho odsouzení předem brzdí proces určení a porozumění. A naopak přizpůsobivost a odpouštění je krokem na cestě k sebeznání a ke správné a prospěšné lásce ke svému pravému já.
8) Neznečišťujte své tělo žádnými otravnými látkami, vyhýbejte se toxinům – alkoholu, nikotinu, drogám. Zdraví každé buňky se přímo podílí na celkovém blahobytu. Stejně tak neznečišťujme svou mysl toxickými emocemi nebo škodlivým myšlením.
9) Nevpouštějte do svého vědomí žádný druh strachu. Nejlepší obranou vůči strachu je láska. Ne nadarmo říká Bible (Pavel ke Korintským): "Bázně není v lásce a láska dokonalá vyhání bázeň." Tento bod úzce souvisí s bodem 5. Strach vychází z nějaké zkušenosti v minulosti. Láska je bezpečím našeho bytí a touto podobou čelíme jakémukoli nebezpečí. Je to ono biblické "brnění lásky".
10) Jsme neoddělitelně spjati se vším, co existuje. Žít v rovnováze a čistotě je proto nejvyšší dobro nejen pro nás samotné, ale též pro celou Zemi, ba i vesmír. Měli bychom si uvědomovat, že organizátorem všeho dění je vesmírná inteligence, a část této inteligence je v každém z nás. A právě skrze tuto část se podílíme na moci a síle kosmu.
Smysl žití
Je to schopnost zvládnout život jako celek, přičemž důraz je kladen na propojení těla, mysli a ducha. Naše vnímání bývá zahlceno mentálním balastem a občas fyzickými pocity, zatímco vnímání ducha buď neexistuje, nebo je ignorováno. Sjednocení všech tří složek je podle profesora Chopry možné na hluboké úrovni vědomí při meditaci. Samozřejmě je však žádoucí, aby člověk pracoval na svých úkolech i mimo meditace. Cíl shrnuje do tří hlavních bodů:
1) Stát se dokonale milujícím.
2) Vzdát se soudů a kritik a akceptovat sebe sama při stálém vědomí našeho propojení s vesmírem.
3) Především spojení těla, mysli a ducha v jediný celek.
"Cyklus se uzavírá a účel života se naplňuje." Aktivní mistrovství není pouhým prostředkem jak se ve zdraví dožít vysokého stáří, je to cesta ke svobodě …"
Tento článek byl zveřejněn v tištěném časopise Phoenix 04/2012.